Jeden z novodobých divů světa – impozantní skalní město Petra. Jezdí se sem na jeden nebo dva dny. Za sebe mohu říci, že jeden den je úplně v pohodě a dá se stihnout to hlavní. Bohužel jak je cestování stále více dostupnější, je potřeba počítat s tím, že tady potkáte hodně lidí. Ale pokud v Petře odbočíte z hlavní trasy a vydáte se i na nějaký boční trail, tak se to dá a určitě návštěva tohoto místa stejně stojí za to. Pojďme se tedy ve fotoreportu podívat na to, jak takový jeden den v Petře vypadal: Pokračování textu Fotoreport z jordánské Petry→
Mám rád poznávání cizích zemí na vlastní pěst, překonávání určitých výzev, baví mě nasávat tu atmosféru, když je člověk v cizině a zapojuje do toho všechny smysly. Cestování přináší i určitý nadhled a větší soběstačnost…. O večerech a víkendech pak pro vás píšu články z pěti desítek navštívených zemí, včetně těch prozatím nepostižených masovou turistikou, jako jsou Nikaragua, Laos, Kosovo, Senegal či Gambie. Stejně tak vám s radostí a nadšením představuji krásná místa v naší rodné vlasti.
Motta: “Zážitek nemusí být pěkný, ale silný, aby sis jej pamatoval.“– „Cestování je něco, co si nechcete nechat vzít.“ –„Všude se dá nějak domluvit.“
Zbylo mi pár dnů dovolené z loňska a náhoda tomu chtěla, že se najednou po pár týdnech vracím do Izraele. V plánu je tentokrát hlavně Tel Aviv, Jeruzalém a Betlém. To, co se dříve jevilo jako složité (před nějakými pěti, deseti lety jsem neznal moc lidí, co navštívili Izrael), je v dnešní době už pohoda a celkem jednoduchá záležitost. Jen jsou letenky do Tel Avivu obvykle dražší než do Eilatu.
Mám rád poznávání cizích zemí na vlastní pěst, překonávání určitých výzev, baví mě nasávat tu atmosféru, když je člověk v cizině a zapojuje do toho všechny smysly. Cestování přináší i určitý nadhled a větší soběstačnost…. O večerech a víkendech pak pro vás píšu články z pěti desítek navštívených zemí, včetně těch prozatím nepostižených masovou turistikou, jako jsou Nikaragua, Laos, Kosovo, Senegal či Gambie. Stejně tak vám s radostí a nadšením představuji krásná místa v naší rodné vlasti.
Motta: “Zážitek nemusí být pěkný, ale silný, aby sis jej pamatoval.“– „Cestování je něco, co si nechcete nechat vzít.“ –„Všude se dá nějak domluvit.“
Obsah čtverce sestrojeného nad přeponou libovolného pravoúhlého trojúhelníku je roven součtu obsahů čtverců nad oběma jeho odvěsnami. Kdo si ještě vzpomene na znění Pythagorovy věty, má bod k dobru. A proč jsme v dnešním článku začali zrovna matematikou? Protože se podíváme na krásný a pestrý řecký ostrov Samos, kde se Pythagoras narodil. Pokračování textu Za slavným matematikem do města Pythagoreio, Řecko→
Mám rád poznávání cizích zemí na vlastní pěst, překonávání určitých výzev, baví mě nasávat tu atmosféru, když je člověk v cizině a zapojuje do toho všechny smysly. Cestování přináší i určitý nadhled a větší soběstačnost…. O večerech a víkendech pak pro vás píšu články z pěti desítek navštívených zemí, včetně těch prozatím nepostižených masovou turistikou, jako jsou Nikaragua, Laos, Kosovo, Senegal či Gambie. Stejně tak vám s radostí a nadšením představuji krásná místa v naší rodné vlasti.
Motta: “Zážitek nemusí být pěkný, ale silný, aby sis jej pamatoval.“– „Cestování je něco, co si nechcete nechat vzít.“ –„Všude se dá nějak domluvit.“
Chrám Lempuyang na východě Bali, místně označovaný jako Pura Lempuyang Luhur, je jedním z nejstarších a nejvýznamnějších chrámů na Bali. A je to taky nejvýše položený chrám na ostrově, který se nachází v nadmořské výšce 1 175 metrů nad mořem. Až na úplný vrchol vede údajně 1 700 schodů. Cestou nahoru narazíte na několik dalších rozesetých chrámů a hejna makaků, kteří obývají okolní džungli a lesy. Zato turistů tu moc nepotkáte, protože málokdo o tomhle místě ví, což je samozřejmě dobře. Pokračování textu Chrám v oblacích – Pura Lempuyang, Bali→
Máte rádi starobylá města, klikaté úzké uličky, kamenné domy s dřevěnými okenicemi? Nevadí vám zástupy turistů a rádi si posedíte v romantické kavárničce nebo restauraci? Anebo se rádi jen tak kocháte pohledem na tu architektonickou nádheru? Potom si rozhodně nenechte ujít návštěvu města Kotor v Černé Hoře. Pokračování textu Město historie, turistů, vetešnictví a koček – Kotor, Černá Hora→
Byl pro mě tak trochu ikonickou stavbou. Palác kultury a vědy ve Varšavě neboli Pałac Kultury i Nauki. A když jsem si naplánoval let do Stockholmu z Varšavy, stačilo si přidat jeden den navíc ve Varšavě a (nejen) tuto známou stavbu si zajít prohlédnout. Pokračování textu Varšavský Palác kultury a vědy→
Mám rád poznávání cizích zemí na vlastní pěst, překonávání určitých výzev, baví mě nasávat tu atmosféru, když je člověk v cizině a zapojuje do toho všechny smysly. Cestování přináší i určitý nadhled a větší soběstačnost…. O večerech a víkendech pak pro vás píšu články z pěti desítek navštívených zemí, včetně těch prozatím nepostižených masovou turistikou, jako jsou Nikaragua, Laos, Kosovo, Senegal či Gambie. Stejně tak vám s radostí a nadšením představuji krásná místa v naší rodné vlasti.
Motta: “Zážitek nemusí být pěkný, ale silný, aby sis jej pamatoval.“– „Cestování je něco, co si nechcete nechat vzít.“ –„Všude se dá nějak domluvit.“
Chan Chan bývalo největší město v celé Jižní Americe, dnes se jedná o významnou archeologickou oblast, která odkrývá mnoho z historie národů v předkolumbijské době. Pokud se vydáte cestovat do Peru a máte víc času než jen pár dní na Machu Picchu a milujete historii, pak rozhodně doporučuji navštívit ruiny Chan Chan.Pokračování textu Slunečné město Chan Chan v Peru→
Cestuji, abych fotil. Fotím, abych cestoval. A pak se o to s vámi všemi moc rád podělím tím, že doporučím ta opravdu krásná místa, která stála za to navštívit, vidět, zažít, vyfotit, ochutnat, spatřit nebo si k nim třeba přivonět.
Už dlouho se chystám psát o místech a městech, která jsem v Kolumbii navštívila, nebo na kterých jsem žila. Některé zážitky z posledních čtyř let už jsou na mém blogu i s fotkami. Ovšem moje cesty po Kolumbii a objevování této země, která mně tak učarovala, stále pokračují. Pokračování textu Kolumbijské cestopisy I – Bogotá, Cundinamarca→
Optimistka, idealistka a příležitostná fotografka. Snažím se přijít na to, jak změnit svět k lepšímu. I když v tuto chvíli jsem se rozhodla soustředit na menší cíle jako třeba objevit, kdo vlastně jsem a co můžu světu nabídnout.
Moje další zážitky a fotky z cest životem najdete na mém blogu, píši také o svém setkávání s kávou na http://www.kavovelisty.cz/
Sedím nad mapou a medituju. Kubánská republika – República Cuba. To je oficiální název. Indiánské pojmenování ostrova zní Cubagua a je odvozeno od výrazu naleziště zlata. Proč mě vlastně napadla právě Kuba? Nejde jen o výborné kubánské koktejly, o kterých se rozepíšu na konci článku ;-) Pokračování textu Moje cesta Kubou – 1. část (1. den)→
