Archiv štítku: Cyklo

S cyklocestovatelem Radomírem Čížkem přes nejvyšší sedla marockého Atlasu

Cyklocestovatel Radomír Čížek vyráží na kole do nejtěžších kopců, do zapadlých koutů méně známých krajin či do vysoko položených horských sedel. Letos na jaře se vydal do Maroka a svůj trip nazval tak, že není pochyb, co bylo hlavním cílem jeho cyklocesty: Na kole do nejvyšších sedel Vysokého Atlasu. Pokračování textu S cyklocestovatelem Radomírem Čížkem přes nejvyšší sedla marockého Atlasu

Tipy cyklocestovatele Radomíra Čížka na přepravu kola v letadle

Rádi byste podnikli cyklotrip v nějaké vzdálenější destinaci a odrazuje vás přeprava kola letadlem? Šumperský cyklocestovatel Radomír Čížek pro vás sepsal tento podrobný návod na jeho přepravu. Pokračování textu Tipy cyklocestovatele Radomíra Čížka na přepravu kola v letadle

Nocleh v nevěstinci aneb 23 NEJ cyklocestovatele Martina Stillera

Po delší době se vracíme s anketou cestovatelských NEJ. Tentokrát tu pro vás máme to nejzajímavější od cyklocestovatele Martina Stillera. Martin projel na kole Austrálii (9 320 km!), má za sebou cykloexpedice “Na kole napříč Evropou z Čech až do Afriky” (což obnášelo 5 750 km v 10 státech) či “Napříč Amerikou na kole” (7 000 km) a na svém kontě má také více než 60 horských průsmyků a sedel. Pokračování textu Nocleh v nevěstinci aneb 23 NEJ cyklocestovatele Martina Stillera

Výlety po Krkonoších v letním období

České hory jsou krásným místem na letní výlety strávené nejen v přírodě. A kam jinam vyrazit než do nejvyšších hor ČR – Krkonoš. Pokračování textu Výlety po Krkonoších v letním období

Deník z cesty na kole z Irska do Istanbulu a dál – Díl 1.

Stalo se to letos v únoru v Mnichově, vrátil jsem se z Maroka a v Německu mi byla zima. Hodiny jsem bloudil kolem drahých obchodů a restaurací, podivných parků a útulných hipsterských kaváren. A na rohu stál pes, který vypadal jako posel pekelný, černý jako uhel, ale s očima světlemodrýma jako mořská laguna. Pokračování textu Deník z cesty na kole z Irska do Istanbulu a dál – Díl 1.

‚I, Cycleast‘ aneb Filosofická cesta do nitra duše Matěje Balgy – Ždímání suché houby (díl 9.)

V Capurganá už pak znovu začínala civilizace a jezdila odtamtud přes záliv Urabá pravidelná lodní linka do Necoclí a do Turba, odkud Panamerická dálnice pokračovala dál na jih, až do Argentiny. Měl jsem posledních čtyřicet dolarů a rezavé rozbité kolo, kterému ze čtyřiadvaceti fungovaly pouze čtyři převody, a žádný telefon ani počítač, se kterým jsem si plánoval v Kolumbii nějaké peníze vydělat.  Pokračování textu ‚I, Cycleast‘ aneb Filosofická cesta do nitra duše Matěje Balgy – Ždímání suché houby (díl 9.)

‚I, Cycleast‘ aneb Filosofická cesta do nitra duše Matěje Balgy – Skrz Karibské moře (díl 8.)

Měl jsem to v hlavě půl roku. Půl roku jsem přemýšlel, jaké to bude, dva měsíce jsem nedočkavě svištěl Střední Amerikou a naráz to bylo tady. Pokračování textu ‚I, Cycleast‘ aneb Filosofická cesta do nitra duše Matěje Balgy – Skrz Karibské moře (díl 8.)

‚I, Cycleast‘ aneb Filosofická cesta do nitra duše Matěje Balgy – Znovu na jih (díl 7.)

Dal jsem se nahoře v Kanadě postupně dohromady, obstaral si léky, našel a vyzdobil si malý byt, dokonce jsem si do něj pořídil i vánoční stromeček; můj druhý Štědrý večer byl ale opět spíš smutný, vlastně tím víc, že jsem se jenom sám opil a skončil ve strip klubu, odkud mě po dvou pivech stejně vyhodili. Pokračování textu ‚I, Cycleast‘ aneb Filosofická cesta do nitra duše Matěje Balgy – Znovu na jih (díl 7.)

‚I, Cycleast‘ aneb Filosofická cesta do nitra duše Matěje Balgy – Volání divočiny (díl 5.)

V Che-Fej jsem zůstal deset týdnů, pracoval jsem nejdřív jako dělník při rekonstrukci baru, potom jako barman a nakonec jsem vytvářel webové stránky, loga a grafiku pro lidi, kteří do baru přicházeli. Byl to jednoduchý, bezstarostný život, protože práce nebylo mnoho, peněz jsem skoro nepotřeboval, protože pití bylo zadarmo a jídlo pohádkově levné, čínské holky po mně, jako po kudrnatém bělochovi se zelenýma očima, letěly a kluci mi platili pití v baru, protože mít bílého kamaráda je v rasistické Číně věc prestiže. Pokračování textu ‚I, Cycleast‘ aneb Filosofická cesta do nitra duše Matěje Balgy – Volání divočiny (díl 5.)

‚I, Cycleast‘ aneb Filosofická cesta do nitra duše Matěje Balgy – Konec Hedvábné stezky (díl 4.)

Rtuť teploměru naráz během tří dnů vyšplhala z mínus patnácti na plus pětatřicet. Stezka mě vedla ujgurskou provincií Sin-ťiang přes tři tisíce kilometrů dlouhou poušť. Dny měly neurčité obrysy vizí starce s počínajícím šedým zákalem a byly povětšinou horké, prašné a zmučené větrem. V poušti rudé jak Áresovy slzy jsem měřil vzdálenosti na dny a další cíle na měsíce. Špinavá voda páchla. Pokračování textu ‚I, Cycleast‘ aneb Filosofická cesta do nitra duše Matěje Balgy – Konec Hedvábné stezky (díl 4.)

‚I, Cycleast‘ aneb Filosofická cesta do nitra duše Matěje Balgy – Šíleně zvláštní vlak Transasya Ekspress (díl 3.)

Transasya Ekspress

Úplně zadarmo mě u sebe nechal bydlet jistý Omer Yakar, začínající lékař, Kurd, původem z Istanbulu, který kvůli náročnému rozvrhu ve městě nikoho pořádně neznal a byl rád, že má spolubydlícího. Na oplátku jsem mu v bytě aspoň vařil a uklízel. Pokračování textu ‚I, Cycleast‘ aneb Filosofická cesta do nitra duše Matěje Balgy – Šíleně zvláštní vlak Transasya Ekspress (díl 3.)

‚I, Cycleast‘ aneb Filosofická cesta do nitra duše Matěje Balgy – Sbohem, Evropo (díl 2.)

Rána při průjezdu Albánií, Makedonií a Řeckem začínala být mrazivá, zkřehlý stan se těžko balil a černý bicykl v noci vždycky zbělel pod nánosem jinovatky. Dny byly zoufale krátké a dlouhé noci přicházely náhle a bez varování, aby mě na šestnáct nekonečných hodin uvěznily v nudě temného zmrzlého stanu, kde jsem dlouhé hodiny ležel, civěl do stropu a čekal na rozbřesk. Pokračování textu ‚I, Cycleast‘ aneb Filosofická cesta do nitra duše Matěje Balgy – Sbohem, Evropo (díl 2.)