Archiv rubriky: Cyklo

Nocleh v nevěstinci aneb 23 NEJ cyklocestovatele Martina Stillera

Po delší době se vracíme s anketou cestovatelských NEJ. Tentokrát tu pro vás máme to nejzajímavější od cyklocestovatele Martina Stillera. Martin projel na kole Austrálii (9 320 km!), má za sebou cykloexpedice “Na kole napříč Evropou z Čech až do Afriky” (což obnášelo 5 750 km v 10 státech) či “Napříč Amerikou na kole” (7 000 km) a na svém kontě má také více než 60 horských průsmyků a sedel. Pokračování textu Nocleh v nevěstinci aneb 23 NEJ cyklocestovatele Martina Stillera

Deník z cesty na kole z Irska do Istanbulu a dál – Díl 1.

Stalo se to letos v únoru v Mnichově, vrátil jsem se z Maroka a v Německu mi byla zima. Hodiny jsem bloudil kolem drahých obchodů a restaurací, podivných parků a útulných hipsterských kaváren. A na rohu stál pes, který vypadal jako posel pekelný, černý jako uhel, ale s očima světlemodrýma jako mořská laguna. Pokračování textu Deník z cesty na kole z Irska do Istanbulu a dál – Díl 1.

‚I, Cycleast‘ aneb Filosofická cesta do nitra duše Matěje Balgy – Ždímání suché houby (díl 9.)

V Capurganá už pak znovu začínala civilizace a jezdila odtamtud přes záliv Urabá pravidelná lodní linka do Necoclí a do Turba, odkud Panamerická dálnice pokračovala dál na jih, až do Argentiny. Měl jsem posledních čtyřicet dolarů a rezavé rozbité kolo, kterému ze čtyřiadvaceti fungovaly pouze čtyři převody, a žádný telefon ani počítač, se kterým jsem si plánoval v Kolumbii nějaké peníze vydělat.  Pokračování textu ‚I, Cycleast‘ aneb Filosofická cesta do nitra duše Matěje Balgy – Ždímání suché houby (díl 9.)

‚I, Cycleast‘ aneb Filosofická cesta do nitra duše Matěje Balgy – Pacific Highway (díl 6.)

Uháněl jsem pak Aljaškou od Fairbanks na jihovýchod, ale netrvalo dlouho a dostihly mě sychravé podzimní deště a chladné noci; znamenalo to, že nestíhám a že opona spektakulárního představení léta padá s těmi studenými kapkami na ztrouchnivělé, potemnělé jeviště mých představ. Pokračování textu ‚I, Cycleast‘ aneb Filosofická cesta do nitra duše Matěje Balgy – Pacific Highway (díl 6.)

‚I, Cycleast‘ aneb Filosofická cesta do nitra duše Matěje Balgy – Volání divočiny (díl 5.)

V Che-Fej jsem zůstal deset týdnů, pracoval jsem nejdřív jako dělník při rekonstrukci baru, potom jako barman a nakonec jsem vytvářel webové stránky, loga a grafiku pro lidi, kteří do baru přicházeli. Byl to jednoduchý, bezstarostný život, protože práce nebylo mnoho, peněz jsem skoro nepotřeboval, protože pití bylo zadarmo a jídlo pohádkově levné, čínské holky po mně, jako po kudrnatém bělochovi se zelenýma očima, letěly a kluci mi platili pití v baru, protože mít bílého kamaráda je v rasistické Číně věc prestiže. Pokračování textu ‚I, Cycleast‘ aneb Filosofická cesta do nitra duše Matěje Balgy – Volání divočiny (díl 5.)

‚I, Cycleast‘ aneb Filosofická cesta do nitra duše Matěje Balgy – Konec Hedvábné stezky (díl 4.)

Rtuť teploměru naráz během tří dnů vyšplhala z mínus patnácti na plus pětatřicet. Stezka mě vedla ujgurskou provincií Sin-ťiang přes tři tisíce kilometrů dlouhou poušť. Dny měly neurčité obrysy vizí starce s počínajícím šedým zákalem a byly povětšinou horké, prašné a zmučené větrem. V poušti rudé jak Áresovy slzy jsem měřil vzdálenosti na dny a další cíle na měsíce. Špinavá voda páchla. Pokračování textu ‚I, Cycleast‘ aneb Filosofická cesta do nitra duše Matěje Balgy – Konec Hedvábné stezky (díl 4.)

‚I, Cycleast‘ aneb Filosofická cesta do nitra duše Matěje Balgy – Šíleně zvláštní vlak Transasya Ekspress (díl 3.)

Transasya Ekspress

Úplně zadarmo mě u sebe nechal bydlet jistý Omer Yakar, začínající lékař, Kurd, původem z Istanbulu, který kvůli náročnému rozvrhu ve městě nikoho pořádně neznal a byl rád, že má spolubydlícího. Na oplátku jsem mu v bytě aspoň vařil a uklízel. Pokračování textu ‚I, Cycleast‘ aneb Filosofická cesta do nitra duše Matěje Balgy – Šíleně zvláštní vlak Transasya Ekspress (díl 3.)

‚I, Cycleast‘ aneb Filosofická cesta do nitra duše Matěje Balgy – Sbohem, Evropo (díl 2.)

Rána při průjezdu Albánií, Makedonií a Řeckem začínala být mrazivá, zkřehlý stan se těžko balil a černý bicykl v noci vždycky zbělel pod nánosem jinovatky. Dny byly zoufale krátké a dlouhé noci přicházely náhle a bez varování, aby mě na šestnáct nekonečných hodin uvěznily v nudě temného zmrzlého stanu, kde jsem dlouhé hodiny ležel, civěl do stropu a čekal na rozbřesk. Pokračování textu ‚I, Cycleast‘ aneb Filosofická cesta do nitra duše Matěje Balgy – Sbohem, Evropo (díl 2.)

‘I, Cycleast’ aneb Filosofická cesta do nitra duše Matěje Balgy (díl 1.)

„Všechny velké příběhy o lásce mají jedno společné: aby ses dobral konce, musíš vždycky naprosto ignorovat všechny zákony pravděpodobnosti.“ – Beau Taplin.

Asi jsem si to vzal k srdci, protože když mě v létě 2014 opustila dívka, o které jsem byl skálopevně přesvědčený, že si ji jednoho dne vezmu, rozhodl jsem se jeden takový příběh napsat a upřímně, moje startovní vyhlídky nebyly zrovna přívětivé: byl jsem tehdy odhodlaný získat Ji stůj co stůj zpátky, jenomže Ona na konci léta odletěla do Jižní Korey, já neměl ani na letenku a především mi na jaře toho roku začala komplikovat život Crohnova choroba, která mě stála dvacet kilo živé váhy a zahrnovala mě takřka nekonečným krvavým průjmem. Pokračování textu ‘I, Cycleast’ aneb Filosofická cesta do nitra duše Matěje Balgy (díl 1.)

Hodina letadlem, půlden autem, nebo 15 dní na kole – Panevropská cyklostezka z Prahy do Paříže

Tři země, tři historická centra, tři kultury, to vše a ještě mnohem více spojuje jedno – Panevropská cyklostezka. Původně vznikla jako nástupkyně středověké „Zlaté cesty“, která spojovala Prahu s Norimberkem, postupně se rozrůstala až do dnešní podoby a zastavila se ve městě světel, Paříži.

Pokud máte rádi diverzitu Evropy, nevadí vám otlačený zadek z dlouhých cyklotripů a máte alespoň trochu dobrodružnou povahu, „Panevropská“ vás volá. Pokračování textu Hodina letadlem, půlden autem, nebo 15 dní na kole – Panevropská cyklostezka z Prahy do Paříže

Dánský ostrov Fyn na kole a zkušenosti holky, co s ním „nekamarádí“

Nedávno jsem oslavila „čtvrtstoletí“ a na kole si připadám trochu jako moula. Přesto jsem na něm šlapala celých 9 dní na dánském ostrově Fyn s partou neuvěřitelně milých lidí. Jak se tohle proboha mohlo stát?

Pokračování textu Dánský ostrov Fyn na kole a zkušenosti holky, co s ním „nekamarádí“

Amsterdam a kolo – dopravní prostředek i životní styl

Kdo bydlí v Amsterdamu a nemá kolo, jako by nebyl. I takto by se dalo nahlížet na typického obyvatele hlavního města Nizozemska. Pokračování textu Amsterdam a kolo – dopravní prostředek i životní styl