Obrázek nádherného podzimního rána v lese v Oregonu, který vás svým kouzlem okamžitě přesvědčí ke kempování teď a tady. Oregon, USA.

‚I, Cycleast‘ aneb Filosofická cesta do nitra duše Matěje Balgy – Pacific Highway (díl 6.)

Uháněl jsem pak Aljaškou od Fairbanks na jihovýchod, ale netrvalo dlouho a dostihly mě sychravé podzimní deště a chladné noci; znamenalo to, že nestíhám a že opona spektakulárního představení léta padá s těmi studenými kapkami na ztrouchnivělé, potemnělé jeviště mých představ.

“Kap kap,” odtikávají zbytky mého času na severu a Klondike mizí pod sněhy minulé zimy, která mě ve vzpomínkách straší doteď. Měl jsem proto šílené štěstí, že jsem spolu s jedním dalším klukem z Whitehorse v Yukon Territory našel chlápka, který potřeboval dopravit na zimu svoji Mazdu z Dawson City až dolů do Vancouveru a za odřízení nabízel zaplatit benzín, protože sám chtěl letět.

Kdybyste si náhodou nevšimli psa na dvoře, tak je tady naštěstí ještě cedulka, která vás na to náležitě upozorní! Vancouver, Kanada
Kdybyste si náhodou nevšimli psa na dvoře, tak je tady naštěstí ještě cedulka, která vás na to náležitě upozorní! Vancouver, Kanada

Ve Vancouveru jsem pak chvíli zůstal, trochu pracoval, dobil baterky a 1. října vyrazil na jih. Byl to den, jež přišel na svět zahalený mlhou v plenkách studeného, vlhkého rána, jakého jsou schopná jen pobřeží severních oceánů, zplihlá a zkroušená splínem podzimu, a já jsem věděl, že si musím pospíšit, protože zima mi byla neúprosně v patách.

Tisíce a tisíce žvýkaček a vzkazů, zakrývajících celou zeď. Post Alley Gum Wall, Seattle.
Tisíce a tisíce žvýkaček a vzkazů, zakrývajících celou zeď. Post Alley Gum Wall, Seattle

Bez odpočinku jsem svištěl dolů po Pacifické dálnici: Seattle, Astoria, Newport, Coos Bay, Brookings, pak konečně Kalifornie: Eureka a jako dezert nakonec lahodný sjezd z kopců v Marin County k červenooranžovým pilířům mostu Golden Gate.

Přejezd mostu Golden Gate Bridge v San Francisku.
Přejezd mostu Golden Gate Bridge v San Francisku
Pacific Highway 101, Kalifornie, USA
Pacific Highway 101, Kalifornie, USA

Během téhle cesty se mi ale šíleným způsobem vrátila zpět moje nemoc, opustil mě optimismus a kolo se rozpadlo natolik, že jsem téměř nedojel. Jak jsem zjistil potom, byla to jenom předehra k tomu, co se pak odehrálo v San Franciscu.

Highway CA1, winding up the coast of California.
Highway CA1, winding up the coast of California

Poslední dogma

V Itálii jsem se seznámil s jednou Američankou, která mi nabídla, tak jak se to tak dělává, že kdykoliv budu v San Franciscu, mám prý místo, kde můžu zůstat. Když se dozvěděla, že jsem na Aljašce a mířím na jih, psala, že má zrovna jeden volný pokoj, ve kterém můžu bez problémů zůstat, až dorazím.

Chinatown, San Francisko
Chinatown, San Francisko

Jenomže když jsem dorazil, byl jsem špinavý, vyhublý, krvavými průjmy trpící bezdomovec s pokaženým kolem a místo chození kolem s foťákem v ruce, jak si to patrně představovala, jsem první tři dny jenom ležel v tom zavřeném pokoji a spal.

Čtvrtý den začala být nesvá, že tam přece takhle nemůžu trávit celé dny a postupně to vygradovalo k tomu, že jsem po několika dnech skončil na ulici.

Žil jsem pak převážně v univerzitní knihovně, kde jsem po desítkách dolarů za drobné práce přes internet střádal na opravu kola a kde se skoro každý večer dalo najíst ze zbytků po konferencích. Jednu noc jsem strávil v bezdomoveckém centru na Van Ness, ale po čtyřhodinovém čekání v řadě, aby na mě vyšla postel, následovala noc v chlorem páchnoucí posteli mezi drogově závislými, HIV pozitivními, duševně nemocnými a podobnými existencemi, po níž jsem už nikdy do tohoto ani do žádného jiného centra nešel.

Jih Tenderloinu při západu slunce.
Jih Tenderloinu při západu slunce

Kolo se mi nakonec podařilo jakž takž opravit a chystal jsem se další den z Friska odjet hledat práci dál na jihu. S posledními dvěma sty dolarů a dvěma dny zbývajícími na mém povolení k pobytu jsem si ale nebyl úplně jistý, kam vlastně pojedu a co budu dělat, až peníze dojdou úplně.

Ten den ale zase zasáhl osud: přišla mi zpráva z Kanady, že chlápek, pro kterého jsem ve Vancouveru dělal pár menších věcí s počítačem, rozjíždí nový projekt a jestli prý nemám zájem se toho chopit. Těch posledních dvě stě dolarů padlo na lístek Greyhoundu a cestu zpátky do Vancouveru, na kterou jsem vsadil všechno a která byla mojí jedinou nadějí. A tak jsem zbořil poslední dogma, totiž: nikdy se nevracet.

Líbil se vám tento článek? Odměňte prosím naše autory za jejich práci lajkováním a sdílením tohoto článku. Nic vás to nestojí a autory i nás to potěší. Děkujeme!

1 komentář u „‚I, Cycleast‘ aneb Filosofická cesta do nitra duše Matěje Balgy – Pacific Highway (díl 6.)“

Komentáře