Do Gruzie jsme letěli 3, já, Tomáš a Kamil. Dva z nás pracují jako průvodci, zařizování a organizace zájezdů je naše práce, teď jsme měli „dovolenou“. Naším plánem bylo projít několik treků v Gruzii, cestovat všelijak, jak to místní způsoby dovolí, nabrat fyzičku, aklimatizovat se, vylézt na horu Kazbeg. Pak přejet do Ruska a vylézt na Elbrus, pak nějak doletět domů (nebo do Polska, Německa…).
Gruzie – země na pomezí Evropy a Asie; země, kterou nepostihl ještě masový turismus, ale zároveň se začíná pomalu stávat Mekkou mnoha cestovatelů; země, kde je na hodně místech vidět velký pokrok, moderní architektura či obří investice, ale stále je tu zároveň v mnoha oblastech cítit nálada postsovětské země. Pokračování textu Doprava v Gruzii→
Tep se zrychluje, srdce buší, oči jiskří. Koukám do monitoru na slova „LOT Polish Airlines, zpáteční letenky do Tbilisi 2 560 Kč“. Rozmýšlím se asi 3 minuty. „Co vlastně vím o Gruzii?“ říkal jsem si cestou na letiště. Věděl jsem, kde leží, že tam vzniklo první víno, že tam byl nedávno vojenský konflikt a pár let před konfliktem jiný konflikt. Věděl jsem, že tam vládne někdo jménem Saakašvili a že tam mají pěkné hory. Byl jsem plný očekávání, je to pro mě zcela nový region. Nevěděl jsem, zda čekat Evropu či Asii. Inu, nezbývalo nic jiného, než se tam vypravit.