Arménie… Jaká bude? Jako sousední Gruzie nebo úplně jiná? Prvotní pocit byl, že Arménie je země klášterů. Přesně takhle nám připadala potom, co jsme prošli pár článků a prohlédli knižního průvodce. Země, která na mapách cestovatelů leží často trochu opominuta na úkor čím dál oblíbenější Gruzie. Přitom i v Arménii je cestování příjemné díky ochotným lidem a i tady je toho hodně k vidění.

Jako například jezero Sevan, které leží v nadmořské výšce 1900 m n. m. a kam jsme se hned druhý den přesunuli z Jerevanu. Vlastně i tohle je jeden z rozdílů mezi Gruzií a Arménií. V Gruzii, Když si budete chtít dát relax v Gruzii, tak si můžete vyrazit k moři. V Arménii jakožto vnitrozemském státě vám nezbude nic jiného, než se zajet okoupat v Sevanu, což je o poznání výše položená vodní plocha než takové Černé moře v gruzínském Batumi.

U jezera Sevan jsme se uvelebili na dvě noci v hotelu Lavash s restaurací Bashinjaghyan. Moc příjemné místo… Tím spíše, když v Jerevanu teplota šplhala k 37 stupňům Celsia, a tady u jezera bylo o 15 stupňů méně. Nebyl důvod se hned na začátku tripu zničit.

Chačkary v Noratusu

V Arménii je mnoho pradávných historických památek, jako např. největší pole tzv. chačkarů u vesnice Noratus, což jsou arménské kamenné stély s vyrytým křížem a dalšími ornamenty. Nejstarší pocházejí z 10. století a je jich tu na devět stovek. Tyhle chačkary byly náš cíl pro první výlet od sevanského jezera. Jsme tady jediní turisté v pozdním odpoledni a mohli bychom být snadnou kořistí místních bábušek, které se nám snaží ke koupi nabízet mírně ošuntělé pletené výrobky. Leč, odolali jsme…

Národní park Dilijan

V autobuse z letiště jeden Armén vykládal třem mladým Španělům, že v Arménii nejsou skoro žádné hory. No, opak je pravdou. Nejvyšší vrchol najdete ve výšce 4095 m n. m. (hora Aragac), na jihovýchodě země najdete třítisícovky a členité pohoří tvoří i národní park Dilijan, kam jsme se vydali i my od sevanského jezera. Začáteční místo túry byla vesnice Teghut, cíl naší túry pak byl v Haghartsinu.

Z hor pak zpátky stopem k našemu oblíbenému jezeru Sevan.

Další den ráno příjemná snídaně, pohodové balení a šup před hotel na silnici na stopa. Jezero jsme nechtěli ještě úplně opustit, naším dalším cílem byl klášter Sevanavank na sevanském poloostrově – jedna z nejnavštěvovanějších památek v Arménii.

Jediná cesta vlakem

Náš původní plán byl jet pak od poloostrova do Jerevanu vlakem. První dny se to zdálo jako možné, nakonec spoj z jízdního řádu zmizel, holt skončila letní sezóna. Nakonec jsme tedy museli vzít zase zavděk taxíkem přes mobilní aplikaci. Plán jet aspoň jednou v Arménii vlakem se tak posunul. Ale ne na moc dlouho, jen na dnešní večer.

V Jerevanu jsme strávili téměř celé odpoledne. Prolezli jsme známý trh Vernissage, navštívili Katedrálu svatého Řehoře Osvětitele a zašli na pozdní oběd do restaurace Artashi Mot na nějaké to typické arménské jídlo.

Asi ne úplně správně jsme pobrali trasu našeho vlakového spoje na jih. Jeli jsme taxíkem až na zapadlou vlakovou stanici Noragavit, což je úplná jižní výspa Jerevanu (místo abychom pohodlně nasedli na hlavním jerevanském nádraží). No nevadí, hlavně že vlak jel… Při jeho příjezdu má místní výpravčí varovně lehce zdvižený ukazováček; na nádraží se prý nesmí fotit… Nějak zásadně to ale nehrotí.

Vlakem se přesouváme do Artashatu, odkud to máme ještě kus cesty do našeho dnešního nocležiště v Ralina Restaurant and Hotel. Taxikář bloudí potemnělými ulicemi a drahnou chvíli marně hledá naše ubytování. Hotel je to jednoduše zařízený, hned vedle hlavní silnice směr Turecko. Domluva na ubytování je trochu složitější; zádrhely se projeví například další den ráno, kdy zůstal nepochopen náš požadavek na brzkou snídani, protože máme v plánu vyrazit na cestu ještě za ranního kuropění. No nevadí; opouštíme ztichlý a ospalý hotel s myšlenkou na pozdější snídani.

Klášter Chor Virap pod bájným Araratem

Tak toto byla velká nádhera, i když to nebylo zadarmo. :-). Ranní cesta z ubytování přes pole, mokré louky, příkopy či zavlažovací kanály až ke klášteru Chor Virap s výhledem na bájnou horu Ararat na turecké straně.

Přivstali jsme si hlavně proto, abychom stihli Ararat se zasněženou čepicí, než se v rozehřátém dni ztratí v oparu. A podařilo se!

Slunce rychle vystoupalo, zakrylo Ararat do oparu a teplota rychle atakuje třicítku. Poflakujeme se ve stinných prostorách kolem kláštera, až někdy před polednem si odchytíme jednonohého taxikáře s vyklepaným žigulíkem s ručním řazením u volantu. Drožkář v důchodovém věku nám nabízí, že nás zaveze k dalšímu slavnému arménskému klášteru. Jenže byla by to celkem dlouhá zajížďka, v tom vedru se nám ani moc nechce a taky jsme toho názoru, že klášterů máme v itineráři i tak celkem dost. Zůstáváme tedy u původního plánu vrátit se zase do Jerevanu.

Zpátky v Jerevanu

V Jerevanu se ubytováváme na poslední 3 noci s plánem vyrážet odsud na výlety. Současně máme dost času prozkoumat samotný Jerevan. Zejména kvůli několika zemětřesením přišel Jerevan o mnoho historických památek, ale i tak tu najdete dost zajímavých míst.

Jerevanská mozaika:

Trhy, socha Matka Arménie s tanky, nevěsta, bizarní skulptury a další…

Klášter Geghard, chrám Garni a překvapení v podobě kamenných varhan

Klášter Geghard spolu s přilehlým údolím Azat je jedna z arménských památek zapsaných v Unesco. Tady začal náš další výlet. Ve stejný den jsme stihli ještě chrám Garni – jediný sloupový antický chrám na území bývalého Sovětského svazu – a taky úplně parádní kamenné varhany v kaňonu řeky Azat. Ty překvapivě nejsou mezi top arménskými místy zmiňovanými v průvodcích, ale patřit by tam určitě měly, však posuďte sami z fotek.

Den předposlední: památky Unesco

Předposlední den vyrážíme na dvě starobylá místa nedaleko Jerevanu, do městečka Echmiatsin (najdete i přepis Jedžmjadzin, každopádně od roku 1995 se oficiálně tahle obec jmenuje Vagharšapat) a na archeologické naleziště Zvartnoc. Od roku 2000 jsou tato dvě místa společně zapsána na seznamu památek Unesco. Jsou od sebe celkem kousek, nějakých 7 kilometrů. Měli jsme v plánu vzít to z Echmiatsinu zadem přes polní cesty do Zvartnocu pěšky, ale v tom vedru se to nedalo. Navíc to poslední, co člověk v době covidu chtěl, bylo dostat úžeh, vykazovat zvýšenou tělesnou teplotu a zadělat si na problém při jejím skenování někde na letišti. Takže i pro tento přesun jsme využili levný taxík přes mobilní aplikaci.

Den poslední: Jerevan

Letí nám až to pozdě večer, tak máme dost času poznat zbytek Jerevanu. Vyrážíme k zajímavé budově Karen Demirchyan Complex, odkud se přesouváme k Památníku genocidy. Míjíme továrnu na koňak Ararat a o pár desítek metrů dál u jednoho z kostelů sledujeme přípravy na křtiny malého miminka; dost možná padne večer na oslavu tohoto významného dne několik lahví této legendární brandy. Oklikou se ve vedru vracíme zpět do centra města, kde klid a stín nacházíme v areálu Modré mešity. Pak už jen sbalit si věci a vyrazit na letiště.

Doprava v Arménii

A ještě jeden poznatek spojený s dopravními prostředky: Těch odstavených vraků aut jsme viděli tolik, že by bohumínský závod Válcovna, ocelárna a recyklace měl práce na mnoho desítek let dopředu.

Fotogalerie doprava:

Arménské jídlo a pití

Arménská kuchyně má hodně společného s kuchyní arabskou a tureckou. Klasikou jsou různé varianty kebabu nebo masa ve stylu barbecue. Skvělý zvyk je sdílet se spolustolovníkem objednaná jídla – objednejte si každý něco jiného a navzájem ochutnávejte.

Co je pro arménskou kuchyni ještě typické či jaké zajímavosti zmínit anebo co jsme ochutnali:

• Víte, že meruňky se k nám do Evropy dostaly právě z Arménie? Čerstvé i sušené jsou vynikající
• Není problém objednat si metr kebabu

• Klasická chlebová placka se jmenuje lavash a dostanete ji téměř k jakémukoliv jídlu
• Typické dezerty jsou například baklava a gata
• Jídlo často ovoní koriandr nebo kopr. Výborné jsou zavařované okurky

• Sorrel horse soup není polévka z koně ryzáka, ale houby ryzce
• Zelenina a ovoce jsou čerstvé a na pohled fakt krásné
• Ararat je nejen bájná hora, ale i slavná značka koňaku a taky název piva. Ochutnali jsme i piva značek Kilikia (nic moc) nebo Gyumri či ta z minipivovaru Dors

Závěrem

Co dodat? Týden byl na Arménii málo. To si ale člověk řekne u většiny zemí a cest. Zajímal nás sever, na který se v našem itineráři vůbec nedostalo… Zajímal by nás i Náhorní Karabach, který jsme ale z bezpečnostních důvodů vynechali. Tak snad někdy příště…

Líbil se vám tento článek? Odměňte, prosím, autora za jeho práci lajkováním a sdílením tohoto článku. Nic vás to nestojí a nás to potěší. A nebo nám kupte aspoň kafe ;-). Děkujeme!

RBajgar

Mám rád poznávání cizích zemí na vlastní pěst, překonávání určitých výzev, baví mě nasávat tu atmosféru, když je člověk v cizině a zapojuje do toho všechny smysly. Cestování přináší i určitý nadhled a větší soběstačnost…. O večerech a víkendech pak pro vás píšu články z šesti desítek navštívených zemí, včetně těch prozatím nepostižených masovou turistikou, jako jsou Nikaragua, Laos, Kosovo, Senegal či Gambie. Stejně tak vám s radostí a nadšením představuji krásná místa v naší rodné vlasti.
Motta: „Zážitek nemusí být pěkný, ale silný, aby sis jej pamatoval.“– „Cestování je něco, co si nechcete nechat vzít.“ –„Všude se dá nějak domluvit.“

Mohlo by vás také zajímat:

Cestování po Arménii, naší zemi zaslíbené Na týden do Slovinska Národní park Plitvická jezera – místa, kudy kráčel Vinnetou