Jezero Bled

Na týden do Slovinska

Někdy předloni jsem v knihkupectví narazil na zlevněného průvodce Slovinska od Rough Guide. Říkal jsem si, že se tam chci někdy stejně podívat, tak jsem si ho rovnou koupil. Skoro nikdo ze známých tam nejezdil, obvykle člověk slyšel o Slovinsku jen v souvislosti s takovým tím typicky českým přístupem: “Jedeme do Chorvatska k moři, přes Slovinsko, hlavně rychle na jeden zátah a nikde nezastavovat, ať jsme u moře co nejdříve”… A v posledním roce se s cestami do Slovinska roztrhl snad pytel. Přijde mi, že tam vyrazil každý druhý :-).

Takže takto v říjnu už vyrážíme s doporučeními od několika známých. Původní plán tam letět/zpět vlakem krachnul (a to tedy doslova) na krachu letecké společnosti Adria Airways. Doufáme, že se nám částka za letenku přes cashback u české banky vrátí a řešíme náhradní plán – cestu busem. Jízdenka s Flixbusem za 749,-Kč, doba jízdy cca 10 hodin, uteklo to a bylo to celkem pohodlné.

Lublaň

V šest večer přijíždíme do hlavního města Slovinska – Lublaně. Přesouváme se rovnou na ubytování, zbavujeme se zátěže a vyrážíme do večerního města.

Trojmosti Lublan
Trojmostí v Lublani – trojice mostů přes řeku Lublaňku. Dvojice novějších mostů je dílem známého architekta Josipa Plečnika

Zvládneme si vyšlápnout i na hrad a vlastně tak podstatnou část zajímavostí stihneme ještě večer. Na večeři hledáme něco typicky místního a končíme v jednom fast foodu na čevapčiči (6 EUR) a slovinském pivu Laško a Union.

Cevapcici a slovinske pivo
Čevapčiči (bylo výborné) a slovinské pivo

Prvním ranním cílem je Metelkova ulice. Undergroundová lokalita mě lákala už z fotek na internetu.

Squat, alternativní scéna, kulturní centrum, kluby… prostě má to atmosféru. Ráno sice trochu ospalou, ale vlezli jsme aspoň k jednomu sochaři do dílny mrknout, co tvoří.

Metelkova ulice 2
Metelkova ulice v Lublani
Fotogalerie Metelkova ulice v Lublani:

Dopoledne si pak ještě znovu procházíme centrum města. Lublaň není tak velké město a za jeden den tady zvládnete jak projít vše zajímavé, tak i někde v poklidu posedět, nasát atmosféru a ochutnat něco dobrého.

V ulicich stare Lublane
V ulicích staré Lublaně
Lublanice
Lublaní protéká říčka Lublaňka (či Lublanice)
Wow Lublan
Lublaň je prý wow…

Jezero Bled

Trip po Slovinsku jsme pojali na pohodu a až v průběhu dne kolikrát řešíme, kam se přesuneme další den. Nějaké body hlavního zájmu máme určené, ale detaily ladíme až průběžně. Naštěstí je po sezóně a sehnat ubytování není až tak těžké.

Jako další cíl naší cesty volíme jezero Bled, jedno z nejznámějších míst Slovinska (ne-li dokonce nejznámější). Krátce po poledni sedáme na vlak do stanice Bled jezero (6,50 EUR) a rezervujeme ubytování na 2 noci v penzionu (či jak to nazvat) Dollar Rooms.

Vlakem na Bled
Vlakem z Lublaně na Bled Jezero, přesedáme ve stanici Jezernice

Za ty 2 dny, co jsme se kolem Bledu pohybovali, jsme nestihli vyrazit na vyhlídku nad jezerem, resp. jsme ji vynechali trochu úmyslně. Po návratu do Čech jsme ale viděli pár fotek z oné vyhlídky a už víme, že jestli se na Bled někdy vrátíme, tak vyhlídku určitě nevynecháme… ten pohled z ní je, jak se teď s oblibou říká, prostě ikonický.

Ale jezero jsme si užili i tak…

Bled jezero 1
Podél Bledského jezera to máme asi 3 kilometry na ubytování.

Ubytování Dollar Rooms je příjemné místo stranou hlavního turistického ruchu. Pokoje mají sdílenou koupelnu a WC. Super je balkón, který je součástí našeho pokoje; jeden večer zvládáme přijít ještě za světla a dáváme na balkonu relax s večeří na čerstvém večerním horském vzduchu, paráda. Fajn je i společná kuchyně.

Kranjska klobasa
Jeden den si večeři chystáme na ubytování a jeden den si jdeme sednout do místní hospůdky. Toto je kranjska klobasa (za 12,50 EUR). Kamarádovi zapomněli donést objednanou rybí polévku a jako omluvu dostáváme talíř s výběrem dezertů včetně zmrzliny; tak takovou omluvu si necháme líbit.

Bohinjské jezero a Vogel

Dva parádní dny ve slovinské přírodě. Nejprve busem k Bohinjskému jezeru – neskutečné ranní zrcadlo na hladině jezera. Podzim jako vyšitý, lepší počasí jsme si nemohli objednat. Tři kilometry podél jezera, pak lanovkou nahoru (výdaje už celkem naskakují, lanovka stojí 20 EUR zpáteční jízdenka) a tříhodinová túra v okolí hory Vogel. Jen pro upřesnění – jsme v Triglavském národním parku. Odpoledne lanovkou dolů a na minutu přesně chytáme bus zpět na Bled.

Bohinjske lezero
Kostelík u Bohinjského lezera ve zbytcích ranní mlhy
Bohinjske jezero
Nádherné podzimní ráno na Bohinjském jezeře
Vogel Slovinsko
Tříhodinová túra v oblasti hory Vogel

Soutěska Vintgar

Další den opouštíme ubytování Dollar Rooms a vydáváme se 8 km pěšky slovinským venkovem do soutěsky Vintgar… v sezonu prý zcela přelidněná, ale takto ve všední den v říjnu se to jaktakž dalo… Vstupné stojí 10,-EUR.

Radovna reka Vintgar
Řeka Radovna v soutěsce Vintgar
Vintgar
Soutěska Vintgar
Kremsnita a Cockta
V bistru u soutěsky ochutnáváme známý slovinský dezert kremšnita a limonádu s vtipným názvem Cockta

Od soutěsky jdeme na vlakovou zastávku Podhom. Už jsme stihli mezitím naplánovat další program – přesouváme se na jih do městečka Piran. Vlakem jedeme do Lublaně a hned před vlakovým nádražím chytáme na autobusáku bus do Piranu. Jízda trvá 3 hodiny (cena 13,50EUR), ale dá se to přežít. Hlavně na konci cesty, kdy se jede podél moře, cesta příjemně utíká a už jsme natěšeni na nejhezčí přímořské městečko Slovinska.

Piran a pobřeží

Od malého autobusového nádraží to máme cca půlhodinku na ubytko. Tentokrát jsme si dopřáli menší luxus. Vzali jsme pokoj v hotelu u moře, je asi o 40% zlevněný oproti víkendové ceně, stojí tak v podstatě jako hostely ten večer. Poprvé tak máme i koupelnu a WC na pokoji :- ) a parádní výhled z balkónu na moře (no až na to parkoviště).

Piran pesina
Pěšina od hotelu do centra Piranu

Celý pátek jsme strávili v Piranu. Ráno totiž ještě padlo rozhodnutí, že si tady dáme ještě jednu noc (na tu se ale přesouváme do Hostelu Piran, protože další noc v našem hotelu stála 2 tisíce Kč). Piran je krásné přímořské městečko se zachovalými úzkými uličkami, hradbami i možností koupání (říjen neříjen, taky jsme tam vlezli).

Piran Slovinsko
Uličky starého města v Piranu nabízejí příjemný chládek. V podobné uličce jsme měli i hostel: staré vrzající dřevěné schody, nedovírající dveře pokoje se zamykaly na obyčejný visací zámek, nad vchodem do hostelu se sušilo prádlo… ale mělo to prostě svoje kouzlo.

Ochutnáváme místní jídla, vylezli jsme na věž kostela s nádhernou vyhlídkou (vstup 2 EUR), prošli jsme si hradby (taky zpoplatněno) a nakonec jsme toho celkem dost nachodili, protože jsme si to protáhli až do Portorože.

Ještě k tomu ochutnávání jídel. V restauraci na pobřeží si na večeři objednávám mix filetů ze 3 ryb; první dva plátky jsou v pohodě, třetí je hnus, nedá se to jíst. Marek si ode mě bere kousek, ochutnává a pak očichává celý filet (roky dělá v gastronomii, věřil bych mu). Později mi prozradil, že mi to u večeře nechtěl říkat, ale neskutečně se mu z toho smradu navalovalo. Zkouší se pak (slušně) ptát číšníka, jestli je ta ryba ok. Ten natáhne “vůni” ryby a potvrdí, že je ok a konstatuje to posléze prý i kuchař. Nicméně jako náplast za nedojedené jídlo oba dostáváme panáka místní pálenky.

U večeře se bavíme tím, kdo udělá více kýčovitou fotku… no šlo to samo, posuďte sami ve fotogalerii – jsou to ty fotky na konci.

Fotogalerie Piran:

Postojnské jeskyně a Predjamský hrad

Sobota už byla cestovatelsko-přesouvací. Chtěli jsme se už směrovat na sever a při tom navštívit lehce profláklá místa: Postojnské jeskyně a Predjamský hrad. Vypadalo to tento den přesně takto: Pěšky, taxík, bus, vlak, pěšky, stop, stop, bus, bus, vlak, pěšky. První bus z Piranu na sever jel až po druhé hodině, takže jsme šli ráno na stopa… no… po hodině marného stopování jsme “potupně” došli do Portorože na taxíka. Oba odpolední stopy už byly o poznání úspěšnější.

Stop Piran
Ranní stop nebyl zrovna úspěšný

Úspěšným stopům ale tedy předcházel zmiňovaný taxík. Tím jsme se nechali hodit do Koperu, kde si na nádru kupujeme jízdenky do městečka Postojna (7 EUR). Z nádraží v Postojně se dá v poklidu dojít ke známým jeskyním. Připravte se na trochu komerce, ke které patří i jízda vláčkem v jeskyni. Samotné jeskyně jsou ale opravdu impozantní, to se musí nechat.

Postojnske jeskyne
Jak dva kopečky vanilkové zmrzliny – Postojnské jeskyně

Od jeskyní je to asi 9 kilometrů k Predjamskému hradu. V říjnu už ale nejezdí shuttle mezi jeskyněmi a hradem. Jdeme tedy na stop. Zastavuje hned první auto. Padesátník, vracející se s manželkou domů do vesnice těsně před hradem, prohlásí: “Když jsem byl mladý, tak jsem taky stopoval.” A když zjistí, že jsme z ČR, prohlásí: “Máte mnoho pěkných míst, jako třeba Olomouc…” To potěšilo… hned se “chlubím”, že je to můj hometown.

Predjamský hrad je impozantní zejména díky tomu, že jeho část je vytesána do skály. Za to, že jsme to díky stopu tak pěkně stihli, jsme rádi. Jednak stál hrad opravdu za to a jednak jsme si už u jeskyní kupovali kombo vstupenku na obě zajímavosti a ta nebyla úplně levná (35,70EUR, uff).

Predjamský hrad
Predjamský hrad

Od hradu musíme opět na stopa, čekáme asi 10 minut a zastavuje nám řidič, který nás zdraví:” Hello again”. Celkem nás to zmátlo, nepoznáváme jej. Nakonec se z něj vyklube student na brigádě, který nám kontroloval vstupenky na hradě a předával audio guide a který si nás nemohl nepamatovat kvůli vtipné historce při kontrole kamarádovy vstupenky.

Večer trávíme přesunem až do Mariboru.

Vlak IC do Mariboru
Vlak IC do Mariboru

Maribor

Maribor je druhé největší slovinské město. Je to příjemné město se třemi hlavními náměstími, na nichž a v jejichž blízkém okolí najdete ty hlavní zajímavosti. Vyrazit trochu mimo centrum je třeba kvůli procházce v parku, za nímž jsou tři jezírka a taky kvůli výstupu na kopec Pyramid. Ten určitě doporučujeme, je z něj pěkný výhled na město.

Maribor synagoga
Maribor – židovská synagoga
Maribor Drava
Maribor – most přes řeku Drava
Maribor wine
Nejstarší keř vinné révy na světě… už 400 let se tady hezky vine…
Maribor Pyramid
Maribor – vinice na vrchu Pyramid

Graz, Rakousko

Odpoledne opouštíme vlakem Maribor a vlastně celé Slovinsko a přesouváme se do rakouského Grazu. Pokud jezdíte v Česku občas vlakem, možná jste si někdy všimli soupravy Railjet, která jezdí z Prahy přes Vídeň právě až do Grazu. A právě tento spoj jsme si zvolili pro návrat domů.

Na Graz jsme měli zbytek odpoledne a ráno. Na prohlídku města to celkem stačilo. Proslulé stavby v Grazu jsou jak historického, tak i moderního charakteru. Ty novější jsou hlavně budova Kunsthaus a umělý ostrov Murinsel. Ty historické jsou jednak v centru, které je zapsáno v Unesco, a jednak na vrchu Schlossberg. V Grazu platí ještě více než v Mariboru, že je třeba vystoupat (nebo vyjet lanovkou či výtahem) na kopec nad město. Výhled ze Schlossbergu na úhledné střechy centra města stojí za to a je tady mimo jiné další známá stavba – Hodinová věž.

Graz Kunsthaus
Graz – tak přesně takový pohled na známý Kunsthaus jsme měli z pokoje našeho ubytování
Graz Murinsle
Graz – “ostrov” na řece Mur
Graz Railjet
Z Grazu Railjetem až do ČR

Co říci nebo napsat na závěr? Slovinsko je pestrá země, nám neskutečně vyšlo počasí na konci října a jediné, co nám chybělo, bylo pár dnů navíc, abychom se vydali na další, třeba trochu méně známá a tedy i opuštěnější místa. Tak možná někdy příště…

1 komentář u „Na týden do Slovinska“

Komentáře