Archiv rubriky: K zamyšlení a motivace

Cestovatelské desatero aneb Aby nám všem bylo na tom světě dobře

Nejsme tu sami. To byl původní nápad pro název tohoto příspěvku. Cestování je čím dál dostupnější, do světa se nyní může vydat spousta lidí, kteří by si to dříve nemohli anebo nechtěli dovolit. Nechci se zde zabývat otázkou, kdo a proč, případně kam a jak cestuje. Pro dnešek jsem si připravila “desatero přikázání” pro každého cestovatele, turistu či dovolenkáře. Na svých cestách se totiž můžeme setkat s mnoha nešvary, které když omezíme, bude se nejen nám cestovat lépe, ale máme tak možnost pozitivně ovlivnit i místo, které jsme navštívili. Pokračování textu Cestovatelské desatero aneb Aby nám všem bylo na tom světě dobře

Všude dobře, doma nejlíp. Proto je potřeba cestovat, aby se člověk měl odkud vracet domů ;-)

Za mnichy do údolí Spiti

Do údolí Spiti jsme se vydali v rámci naší dobročinné cesty Walk for Help. Již v minulých článcích jste se mohli dozvědět o dalších trecích, které jsme v Himálaji absolvovali. Pokračování textu Za mnichy do údolí Spiti

Věčný optimista a trochu také blázen (v dobrém slova smyslu). Především se věnuji fotografování a v posledních letech se soustřeďuji na dálkové pochody spojené s dobročinnými úmysly. Zajímám se také o východní kulturu, o buddhismus, hinduismus a o to jak inspirovat lidi a udělat svět lepším.
O mých dobročinných projektech píšu blog Cesta za sny.

Pěšky po hranicích Československa pro dobrou věc – 1. měsíc

Dne 11. 5. 2017 to bylo přesně měsíc, co jsem vyrazil na další dobročinnou cestu. Tentokrát po hranicích bývalého Československa (4 000 km). Momentálně píši z Krušných hor po první tisícovce kilometrů v nohách. Ještě mě jich čeká zhruba 3 tisíce. Pokračování textu Pěšky po hranicích Československa pro dobrou věc – 1. měsíc

Věčný optimista a trochu také blázen (v dobrém slova smyslu). Především se věnuji fotografování a v posledních letech se soustřeďuji na dálkové pochody spojené s dobročinnými úmysly. Zajímám se také o východní kulturu, o buddhismus, hinduismus a o to jak inspirovat lidi a udělat svět lepším.
O mých dobročinných projektech píšu blog Cesta za sny.

Několik důvodů, proč je Nepál skvělý

Nedávno mě kamarád upozornil na příspěvek na Facebooku, týkající se Nepálu. Článek blogerky popisoval, poměrně pravdivě, některá úskalí pobytu v této zemi. Smog nad Káthmándú, nefungující elektřina, chudoba, kontaminovaná voda. Kamarád věděl, že pro Nepál mám slabost a že komentáře pod článkem sdělující “Chtěli jsme do Nepálu jet, ale po přečtení článku již nechceme.” mě raní. Napadlo mě tedy sepsat takovou malou obhajobu Nepálu, která snad upraví názor potenciálním zájemcům o návštěvu a nabídne i prostor k zamyšlení.

Pokračování textu Několik důvodů, proč je Nepál skvělý

Cestoval jsem častěji a stále dál, až jsem jednoho dne odešel z pozice v cestovní kanceláři a zůstal na cestě nadobro. S radostí jsem tento osud přijal a od 6. března 2013 žiji život na cestách.
V listopadu 2017 vyrážím na kole do z Irska do Asie.

Sebevražedné kuře a písečná čarodějnice – veselé nápisy a překlady na cestách

Ne, tentokrát to nebude o modravých horizontech, divokých řekách a večerní obloze. Tentokrát to bude článek o písečných čarodějnicích a sebevražedných pavoucích. Příspěvek nejen pro angličtináře o méně talentovaných překladatelích a srandovních nápisech, na které můžeme na cestách narazit nejen v Asii.

Pokračování textu Sebevražedné kuře a písečná čarodějnice – veselé nápisy a překlady na cestách

Cestoval jsem častěji a stále dál, až jsem jednoho dne odešel z pozice v cestovní kanceláři a zůstal na cestě nadobro. S radostí jsem tento osud přijal a od 6. března 2013 žiji život na cestách.
V listopadu 2017 vyrážím na kole do z Irska do Asie.

Pěšky pro Emičku aneb 4 000 km za pomocí

Start

Přátelé, již zítra 11. 4. 2017 vycházím na svůj další dobročinný pěší pochod, tentokrát po hranicích Československa (4 000 km). Po posledním dobročinném projektu v indickém Himálaji (Walk for Help) se opět vracím na rodnou hroudu a přidám si k tomu i naše “bratry” ze Slovenska. Celý projekt, který tentokrát bude věnovaný holčičce s mozkovou obrnou, jsem již nedávno představil v tomto článku. Aktuální příspěvky z cesty již budete moci sledovat na facebookových stránkách Cesta za sny. Zde se dozvíte veškeré informace o možnostech pomoci Emičce. Pokračování textu Pěšky pro Emičku aneb 4 000 km za pomocí

Věčný optimista a trochu také blázen (v dobrém slova smyslu). Především se věnuji fotografování a v posledních letech se soustřeďuji na dálkové pochody spojené s dobročinnými úmysly. Zajímám se také o východní kulturu, o buddhismus, hinduismus a o to jak inspirovat lidi a udělat svět lepším.
O mých dobročinných projektech píšu blog Cesta za sny.

Jak studovat v zahraničí na vlastní pěst a bez peněz

Stejně jako se dá cestovat lowcostově, dají se najít i alternativní způsoby studia v zahraničí, aniž byste potřebovali být studenti vysoké školy se stipendiem nebo měli na kontu statisíce. Pokračování textu Jak studovat v zahraničí na vlastní pěst a bez peněz

Mám červený batoh a nebojím se ho použít! :) Ráda a celkem i často cestuji, jak doma, tak v zahraničí, kde mě nejvíce zajímá příroda, jiné kultury a cizí jazyky. Zatím jsem byla jako aupair v USA a Velké Británii, jako děcko jsem bydlela v Německu a s kamarádkou jsme batůžkovaly po Rakousku a Itálii. Když zrovna necestuji, věnuji se psaní, hraní, překládání nebo studování.

‚I, Cycleast‘ aneb Filosofická cesta do nitra duše Matěje Balgy – Konec Hedvábné stezky (díl 4.)

Rtuť teploměru naráz během tří dnů vyšplhala z mínus patnácti na plus pětatřicet. Stezka mě vedla ujgurskou provincií Sin-ťiang přes tři tisíce kilometrů dlouhou poušť. Dny měly neurčité obrysy vizí starce s počínajícím šedým zákalem a byly povětšinou horké, prašné a zmučené větrem. V poušti rudé jak Áresovy slzy jsem měřil vzdálenosti na dny a další cíle na měsíce. Špinavá voda páchla. Pokračování textu ‚I, Cycleast‘ aneb Filosofická cesta do nitra duše Matěje Balgy – Konec Hedvábné stezky (díl 4.)

Cestuji, abych fotil. Fotím, abych cestoval. A pak se o to s vámi všemi moc rád podělím tím, že doporučím ta opravdu krásná místa, která stála za to navštívit, vidět, zažít, vyfotit, ochutnat, spatřit nebo si k nim třeba přivonět.

Jak to dělám já aneb Cestujeme s nízkým rozpočtem

Úvodem tohoto příspěvku podotýkám, že se ani trochu necítím býti toliko zkušenou cestovatelkou, abych mohla poučovat o tom, co na cestách rozhodně nedělat a co je naprosto nejlepší. Akorát za tu dobu, co s Jelenem tvoříme šílený pár (jeden kamarád náš tehdy začínající vztah kdysi komentoval slovy: “Oni se k sobě perfektně hodí – Michal má samý blbý nápady a Dita je pro každou volovinu.”), jsem naprosto podlehla kouzlu volného cestování. Takzvaně na blind, s pidirozpočtem a prostě prozkoumávám svět volně jako pták, konkrétně sova. Sova s batůžkem. Pokračování textu Jak to dělám já aneb Cestujeme s nízkým rozpočtem

‚I, Cycleast‘ aneb Filosofická cesta do nitra duše Matěje Balgy – Šíleně zvláštní vlak Transasya Ekspress (díl 3.)

Transasya Ekspress

Úplně zadarmo mě u sebe nechal bydlet jistý Omer Yakar, začínající lékař, Kurd, původem z Istanbulu, který kvůli náročnému rozvrhu ve městě nikoho pořádně neznal a byl rád, že má spolubydlícího. Na oplátku jsem mu v bytě aspoň vařil a uklízel. Pokračování textu ‚I, Cycleast‘ aneb Filosofická cesta do nitra duše Matěje Balgy – Šíleně zvláštní vlak Transasya Ekspress (díl 3.)

Cestuji, abych fotil. Fotím, abych cestoval. A pak se o to s vámi všemi moc rád podělím tím, že doporučím ta opravdu krásná místa, která stála za to navštívit, vidět, zažít, vyfotit, ochutnat, spatřit nebo si k nim třeba přivonět.

‚I, Cycleast‘ aneb Filosofická cesta do nitra duše Matěje Balgy – Sbohem, Evropo (díl 2.)

Rána při průjezdu Albánií, Makedonií a Řeckem začínala být mrazivá, zkřehlý stan se těžko balil a černý bicykl v noci vždycky zbělel pod nánosem jinovatky. Dny byly zoufale krátké a dlouhé noci přicházely náhle a bez varování, aby mě na šestnáct nekonečných hodin uvěznily v nudě temného zmrzlého stanu, kde jsem dlouhé hodiny ležel, civěl do stropu a čekal na rozbřesk. Pokračování textu ‚I, Cycleast‘ aneb Filosofická cesta do nitra duše Matěje Balgy – Sbohem, Evropo (díl 2.)

Cestuji, abych fotil. Fotím, abych cestoval. A pak se o to s vámi všemi moc rád podělím tím, že doporučím ta opravdu krásná místa, která stála za to navštívit, vidět, zažít, vyfotit, ochutnat, spatřit nebo si k nim třeba přivonět.

LowCost Race aneb Jak procestovat kus Evropy skoro bez peněz

Spoustu lidí má pocit, že k cestování potřebuje spoustu času a peněz, což používají jako výmluvu pro to nikam nevyrazit. S kamarádkou jsme letos procestovaly Německo od severu až na jih, viděly jsme také kus Nizozemska, kde nás tak trochu napadly prostitutky, a v Rakousku jsme se vyškrábaly na 2 941 m n. m. vysokou horu v Alpách. To vše jsme stihly za 10 dní a s rozpočtem 6 euro v plusu. Jak jsme to udělaly? Vyrazily jsme na Lowcost Race a zážitků díky tomu máme na celý život.

Pokračování textu LowCost Race aneb Jak procestovat kus Evropy skoro bez peněz

Mám červený batoh a nebojím se ho použít! :) Ráda a celkem i často cestuji, jak doma, tak v zahraničí, kde mě nejvíce zajímá příroda, jiné kultury a cizí jazyky. Zatím jsem byla jako aupair v USA a Velké Británii, jako děcko jsem bydlela v Německu a s kamarádkou jsme batůžkovaly po Rakousku a Itálii. Když zrovna necestuji, věnuji se psaní, hraní, překládání nebo studování.