Před pár lety jsme psali o omezování lůžkových vlaků. Situace se trochu změnila a noční spoje mají dokonce přibývat. Toto je noční vlak Praha-Varšava: odjezd z Prahy po desáté večerní, příjezd do polského hlavního města před desátou ranní. Co můžete čekat: ve standardní variantě trochu stísněné prostory kupé, které je ale čisté a moderně zařízené. Ve variantě de luxe je menší WC a sprcha přímo v kupé. Občas vás nemine příliš vyhřátý spací prostor, což bývá problém hlavně pro nocležníka na nejhornějším lůžku. Dále se můžete těšit na snídani, úsporu času a hlavně romantickou cestu mimo dálnice a silnice…

Fotogalerie – noční jízda:

Na den do Varšavy

Po 2 letech opět na 17. listopad v postkomunistické zemi… Polské hlavní město Varšava prochází v posledních desetiletích mnoha změnami. Vznikla zde mimo jiné městská čtvrť s mrakodrapy, které postupně téměř zakryly slavný Palác kultury a vědy. Otevřeny byly i mnohé galerie a muzea. My jsme si český den boje za svobodu a demokracii připomenuli v Muzeu varšavského povstání, které mapuje dvouměsíční urputnou, leč marnou snahu Polska osvobodit v roce 1944 Varšavu od nacismu.

Ve Varšavě trávíme celý den a noc s plánem pokračovat další dopoledne dál vlakem po zemích polských.

Od nádraží Warszawa Wschodnia se nejprve vydáváme do čtvrti Praga, míjíme varšavskou ZOO a přes řeku Wislu vyrážíme do starého města. Varšava během druhé světové války utrpěla nesmírné škody, a proto je dnešní Varšavské staré město velmi povedenou rekonstrukcí původní historické zástavby, protože z té původní se téměř nic nedochovalo. Ve čtvrti lze najít staré hradby, barbakán, katedrály či tradiční restaurace.

I když tomu slunečné počasi nenasvědčuje, tak je celkem vlezlá zima a krátce po poledni hledáme nějakou přívětivou restauraci, kde zaženeme hlad a hlavně se i zahřejeme. Volba padla na Gosciniec, tradiční restauraci s pirohy, knedlíky, žurkem a dalšími polskými dobrotami.

Ubytování volíme v hostelu eMKa. Solidní hodnocení, prý dobré snídaně včetně čerstvých vaflí. Díky volbě pokoje se sdílenou koupelnou a WC je cena rovněž příznivá.

Krátká pauza na ubytku; venku mezitím padla tma, protože se stmívá už před 16. hodinou. Metrem vyrážíme do moderní Varšavy. Cílem je už zmiňované Muzeum varšavského povstání. Už samotná postava muzea je impozantní. Jedná se o bývalou tramvajovou elektrárnu velmi kvalitně a vkusně zrekonstruovanou. Nečekejte nějaké nudné muzeum, za 25 zlotych tady spatříte hodně zajímavého a poutavého, jen je třeba počítat s tím, že muzeum prezentuje věci smutné a tragické. Návštěvu lze ale určitě doporučit.

Z muzea si to namíříme přímo k Paláci kultury a vědy.

Venku začíná opět přituhovat, takže je nejvyšší čas někam zase zasednout. Měli jsme štěstí a podařilo se i nám i tentokrát narazit na tradiční polskou kuchyni v příjemné restauraci Zapiecek.

Fotogalerie Varšava:

K Mazurským jezerům

Původně bylo v plánu dojet vlakem do Bělověžského pralesa. Jenže s ohledem na vyhlášený výjimečný stav u polsko- běloruských hranic je do této oblasti vstup zakázán. Měníme tedy plán a vyrážíme na sever Polska, do oblasti Mazurských jezer. Najdete tady nejen kolem 2700 jezer, ale i rozsáhlé nacistické bunkrové komplexy včetně Vlčího doupěte Adolfa Hitlera nebo monumentální zdymadlo na plánovaném mazurském kanále. Tato ponurá místa působí v zatažených podzimních dnech ještě temněji…

Pokud byste měli stejný cíl, tak tady je malý návod, jak se do tohoto zajímavého regionu dostat.

Z nádraží Warszawa Śródmieście jedeme vlakem IC do stanice Olsztyn Glowny a tady přesedáme na rychlík do města Giżycko, kde budeme mít základnu na 2 noci. Do vlaků IC se kupují místenky, rychlík z Olsztyna byl na začátku poměrně zaplněn, ale větší část cesty se zvládneme taky pohodlně usadit. Můžu celkově jen potvrdit, že máme pozitivní zkušenosti s polskou železnicí.

Region Mazury

Rozlehlá jezera a lesy, to jsou hlavní přírodní devizy této oblasti. Mazury jsou známé jako země tisíce jezer. Ve skutečnosti je zde vodních ploch daleko více – přes 2 tisíce jezer s rozlohou více než 1 ha.

Chladné podzimní počasí nám neumožní poznat kouzelná zákoutí Mazur jakožto centra vodáckého života. Během letní sezóny se právě „naše“ Gizycko mění v živé a pulsující město, kde se nikdo, kdo má rád vodu, nebude nudit.

Giżycko

V Giżycku můžete navštívit pevnost Boyen; připomínalo mi to olomoucké pevnosti, jen v Boyen je zpřístupněný areál rozlehlejší. Postupně prochází rekonstrukcí a návštěva místa určitě stojí za to, pokud nebudete celý pobyt v regionu trávit u vody nebo na vodě.

Zajímavostí je rozhodně i otáčivý most z 19. století v centru města. V konkrétní časy se most uzavře pro auta a pěší, vytočí se po své ose a umožní průplav lodím.

V Giżycku se můžete ještě podívat na hrad přestavěný na hotel anebo třeba k vodárenské věži, ve které je zřízen vyhlídkový ochoz. Až dostanete hlad, můžeme určitě doporučit restauraci Siwa Czapla nebo pivovar Chmury. Oba podniky leží hned u vody.

Dědictví nacismu

Protože jsme finální cestu ladili až v Polsku, neměl jsem pořádně v hlavě, co je vlastně v regionu ležícím blízko hranic s Ruskem k vidění. Že se tady nachází místo, kde po dobu téměř tří let pobýval Adolf Hitler, jsem tak netušil. Možná je to i tím, že jsem neviděl film Valkýra s Tomem Cruisem. Naštěstí jeden z kamarádů a spolucestovatel pořádně nastudoval i historické zajímavosti v oblasti.

Vlčí doupě

Vlakem jedeme do Ketrzynu a tady bereme taxík, protože autobusové spoje žádné nejednou a navíc ve třech lidech nepředstavuje taxík v Polsku extra vysokou finanční zátěž. Necháváme se zavézt k vesnici Gierłoż, kde v lesích nedaleko odsud lze navštívit Vlčí doupě, největší ze sedmi evropských polních základen Adolfa Hitlera. Postaveno tu bylo několik desítek bunkrů. Z těch zbyly pouze ruiny, které ale i tak v návštěvnících zanechají obrovský dojem.

Kromě bunkrů ve zpoplatněném areálu (vstup 15 zlotych mimo sezonu) můžete prozkoumat několik dalších staveb, které najdete v lese, když přejdete hlavní cestu. Podívejte se třeba na mapy.cz, spatříte tam budovy jako Hotel Alberta Spreera a další.

Teď rychle chytit taxíka zpět do Kętrzynu, ať stihneme vlak do Giżycka a můžeme ještě naplánovat něco na odpoledne, než padne tma. Z Giżycka se busem přesouváme do městečka Węgorzewo a odsud bereme taxíka k dalším bunkrům.

Mamerky a Mazurský kanál

Nejlépe zachovaný komplex bunkrů z druhé světové války v Polsku najdete v Mamerkách. Je už po sezóně, nikdo tu není, poprchává a pomalu se začíná stmívat; to vše dodává atmosféře na ponurosti. Taxikář nám nabízí, že na nás hodinu počká. Bereme; pro něj i pro nás je to výhodnější…

V Mamerkách začíná Mazurský kanál. Stavba začala v roce 1911, ale dílo nebylo nikdy úplně dokončeno. Asi nejzajímavější stavbou na kanále je monumentální zdymadlo Śluza Leśniewo Górne. V mohutné železobetonové stěně je dodnes znát místo, kde byl vsazen nacistický znak. I sem nás zavezl stejný taxikář, celkem jsme mu platili nějakých 130 zlotych za těch cca 2 a půl hodiny jízd a čekání, což při třech lidech vychází nějakých 250 korun na osobu. Jó, cestování ve třech má hodně výhod…

Večer v Giżycku pak volíme za občerstvovnu restauraci Tawerna Siwa Czapla, hned vedle pivovaru Chmury. A opět to byla dobrá volba…

Paradoxně až poslední den ráno se pořádně podíváme k samotným jezerům. Vyrážíme podél jezera Niegocin ke kříži sv. Brunona a k pevnosti Boyen.

Pak už jen přesun vlakem z Giżycka do Varšavy s jednou pořádnou křupavou zapékankou po cestě. Noční vlak z nádraží Warszawa Wschodnia do ČR fungoval stejně jako vlak pro cestu sem, jen jsme měli prostornější kupé.

Celá akce byla super; jsme rádi, že tradice východoevropských vlakotripů v pozdní sychravý podzim pokračovala i v covidovém období. A ostatním můžeme jen vzkázat, že není důvod zanevřít na cestování v listopadu, holt se jen dříve setmí a taky musíte myslet na nějaké to oblečení navíc… :-)

Líbil se vám tento článek? Odměňte, prosím, autora za jeho práci lajkováním a sdílením tohoto článku. Nic vás to nestojí a nás to potěší. A nebo nám kupte aspoň kafe ;-). Děkujeme!