Archiv rubriky: Deníky z cest

Zápisky z našich cest, převzaté z našich původních blogů apod.

Pěšky po hranicích Československa pro dobrou věc – 1. měsíc

Dne 11. 5. 2017 to bylo přesně měsíc, co jsem vyrazil na další dobročinnou cestu. Tentokrát po hranicích bývalého Československa (4 000 km). Momentálně píši z Krušných hor po první tisícovce kilometrů v nohách. Ještě mě jich čeká zhruba 3 tisíce. Pokračování textu Pěšky po hranicích Československa pro dobrou věc – 1. měsíc

‚I, Cycleast‘ aneb Filosofická cesta do nitra duše Matěje Balgy – Volání divočiny (díl 5.)

V Che-Fej jsem zůstal deset týdnů, pracoval jsem nejdřív jako dělník při rekonstrukci baru, potom jako barman a nakonec jsem vytvářel webové stránky, loga a grafiku pro lidi, kteří do baru přicházeli. Byl to jednoduchý, bezstarostný život, protože práce nebylo mnoho, peněz jsem skoro nepotřeboval, protože pití bylo zadarmo a jídlo pohádkově levné, čínské holky po mně, jako po kudrnatém bělochovi se zelenýma očima, letěly a kluci mi platili pití v baru, protože mít bílého kamaráda je v rasistické Číně věc prestiže. Pokračování textu ‚I, Cycleast‘ aneb Filosofická cesta do nitra duše Matěje Balgy – Volání divočiny (díl 5.)

Pěšky pro Emičku aneb 4 000 km za pomocí

Start

Přátelé, již zítra 11. 4. 2017 vycházím na svůj další dobročinný pěší pochod, tentokrát po hranicích Československa (4 000 km). Po posledním dobročinném projektu v indickém Himálaji (Walk for Help) se opět vracím na rodnou hroudu a přidám si k tomu i naše “bratry” ze Slovenska. Celý projekt, který tentokrát bude věnovaný holčičce s mozkovou obrnou, jsem již nedávno představil v tomto článku. Aktuální příspěvky z cesty již budete moci sledovat na facebookových stránkách Cesta za sny. Zde se dozvíte veškeré informace o možnostech pomoci Emičce. Pokračování textu Pěšky pro Emičku aneb 4 000 km za pomocí

‚I, Cycleast‘ aneb Filosofická cesta do nitra duše Matěje Balgy – Konec Hedvábné stezky (díl 4.)

Rtuť teploměru naráz během tří dnů vyšplhala z mínus patnácti na plus pětatřicet. Stezka mě vedla ujgurskou provincií Sin-ťiang přes tři tisíce kilometrů dlouhou poušť. Dny měly neurčité obrysy vizí starce s počínajícím šedým zákalem a byly povětšinou horké, prašné a zmučené větrem. V poušti rudé jak Áresovy slzy jsem měřil vzdálenosti na dny a další cíle na měsíce. Špinavá voda páchla. Pokračování textu ‚I, Cycleast‘ aneb Filosofická cesta do nitra duše Matěje Balgy – Konec Hedvábné stezky (díl 4.)

Treking v Indii – Chopta Tungnath, Uttrakhand

Kdo nejede do Indie za meditací a jógou, jede většinou na hory. Na severu této lidnaté asijské země se rozprostírá Himálaj a celé jeho předhůří, které nabízí ideální podmínky pro všechny milovníky přírody a pěších túr.

Pokud chcete hodně vysoko do hor, je ale nutné naplánovat si svou cestu na letní měsíce, protože velká řada cest a jednotlivých treků je v zimě nepřístupná.

Pokračování textu Treking v Indii – Chopta Tungnath, Uttrakhand

‚I, Cycleast‘ aneb Filosofická cesta do nitra duše Matěje Balgy – Šíleně zvláštní vlak Transasya Ekspress (díl 3.)

Transasya Ekspress

Úplně zadarmo mě u sebe nechal bydlet jistý Omer Yakar, začínající lékař, Kurd, původem z Istanbulu, který kvůli náročnému rozvrhu ve městě nikoho pořádně neznal a byl rád, že má spolubydlícího. Na oplátku jsem mu v bytě aspoň vařil a uklízel. Pokračování textu ‚I, Cycleast‘ aneb Filosofická cesta do nitra duše Matěje Balgy – Šíleně zvláštní vlak Transasya Ekspress (díl 3.)

‚I, Cycleast‘ aneb Filosofická cesta do nitra duše Matěje Balgy – Sbohem, Evropo (díl 2.)

Rána při průjezdu Albánií, Makedonií a Řeckem začínala být mrazivá, zkřehlý stan se těžko balil a černý bicykl v noci vždycky zbělel pod nánosem jinovatky. Dny byly zoufale krátké a dlouhé noci přicházely náhle a bez varování, aby mě na šestnáct nekonečných hodin uvěznily v nudě temného zmrzlého stanu, kde jsem dlouhé hodiny ležel, civěl do stropu a čekal na rozbřesk. Pokračování textu ‚I, Cycleast‘ aneb Filosofická cesta do nitra duše Matěje Balgy – Sbohem, Evropo (díl 2.)

Na Jawě napříč Jižní Amerikou – Bolívie – Ohnivá země

Lidi toho napovídají hodně, ale chybí důkazy!

Už zase slyšíme to jejich: “Tady v Argentině je to v pohodě, ale až dojedete do Kolumbie…“ Jako bychom to neslyšeli už stokrát o Bolívii, kde jsme byli v prosinci. To nám pro změnu říkali, že to tam je samý drogový dealer, vrah a zloděj. Myslíte si, že tomu tak bylo? Tak se na to pojďme podívat! Pokračování textu Na Jawě napříč Jižní Amerikou – Bolívie – Ohnivá země

Cesta napříč Japonskem – samurajský festival v Kanazawě

V úvodním díle našeho seriálu o Japonsku jsme se seznámili s možnostmi cestování vlakem po této krásné zemi. Tentokrát budeme pokračovat dál, podíváme se do Kanazawy na samurajský festival, v Hiroshimě přespíme na nádraží a provedeme vás krásnými městy Fuguaka a Nagasaki. Pokračování textu Cesta napříč Japonskem – samurajský festival v Kanazawě

Kolumbijské cestopisy I – Bogotá, Cundinamarca

Už dlouho se chystám psát o místech a městech, která jsem v Kolumbii navštívila, nebo na kterých jsem žila. Některé zážitky z posledních čtyř let už jsou na mém blogu i s fotkami. Ovšem moje cesty po Kolumbii a objevování této země, která mně tak učarovala, stále pokračují. Pokračování textu Kolumbijské cestopisy I – Bogotá, Cundinamarca

LowCost Race aneb Jak procestovat kus Evropy skoro bez peněz

Spoustu lidí má pocit, že k cestování potřebuje spoustu času a peněz, což používají jako výmluvu pro to nikam nevyrazit. S kamarádkou jsme letos procestovaly Německo od severu až na jih, viděly jsme také kus Nizozemska, kde nás tak trochu napadly prostitutky, a v Rakousku jsme se vyškrábaly na 2 941 m n. m. vysokou horu v Alpách. To vše jsme stihly za 10 dní a s rozpočtem 6 euro v plusu. Jak jsme to udělaly? Vyrazily jsme na Lowcost Race a zážitků díky tomu máme na celý život.

Pokračování textu LowCost Race aneb Jak procestovat kus Evropy skoro bez peněz

‘I, Cycleast’ aneb Filosofická cesta do nitra duše Matěje Balgy (díl 1.)

„Všechny velké příběhy o lásce mají jedno společné: aby ses dobral konce, musíš vždycky naprosto ignorovat všechny zákony pravděpodobnosti.“ – Beau Taplin.

Asi jsem si to vzal k srdci, protože když mě v létě 2014 opustila dívka, o které jsem byl skálopevně přesvědčený, že si ji jednoho dne vezmu, rozhodl jsem se jeden takový příběh napsat a upřímně, moje startovní vyhlídky nebyly zrovna přívětivé: byl jsem tehdy odhodlaný získat Ji stůj co stůj zpátky, jenomže Ona na konci léta odletěla do Jižní Korey, já neměl ani na letenku a především mi na jaře toho roku začala komplikovat život Crohnova choroba, která mě stála dvacet kilo živé váhy a zahrnovala mě takřka nekonečným krvavým průjmem. Pokračování textu ‘I, Cycleast’ aneb Filosofická cesta do nitra duše Matěje Balgy (díl 1.)