V naší zemi si Tunisko postupem času vybudovalo image typické turistické destinace a dostalo tak pomyslnou nálepku dovolené s kufrem na kolečkách na pláži hotelového resortu. Tunisko je přitom ale neuvěřitelně kouzelná, bezpečná, přívětivá a zajímavá země. Naprosto ideální pro cestovatele na vlastní pěst. Pojďte se s námi podívat na fotky z naší cesty a udělat si o této skvělé zemi vlastní obrázek. Kdo ví, třeba se díky našim fotkám stane právě Tunisko cílem vaší další dovolené.

Naši cestu jsme začali na severu Tuniska v hlavním městě Tunis. Na letišti jsme naskákali do terénních vozů značky Toyota Landcruiser, která je v Africe dnes spolu s vozem Hilux stejné značky zřejmě na prvních dvou příčkách nejčastěji používaných terénních aut.

Po příletu (10. ledna) bylo v Tunisu něco kolem 12 stupňů Celsia, zamračeno, ale naštěstí bez deště. Vyrazili jsme se ubytovat na hotel Golden Tulip, kde jsme strávili jednu noc.

Další den ráno jsme naložili veškeré naše věci do aut a vyrazili vstříc dalším zážitkům a dobrodružstvím.

Cestou jsme při průjezdu tuniskou krajinou zahlédli pár zajímavých míst, vesniček a staveb.

Naší první větší zastávkou byla vesnice Maamoura u Nabeulu, kam jsme vyrazili k místnímu výrobci harissy na ochutnávku spojenou s ukázkou výroby této tradiční tuniské pochoutky.

Harissa je tuniská národní pikantní pochoutka vyráběná z mletých paprik, česneku a soli. V místní výrobně začali připravovat i netradiční příchutě jako např. uzenou, se švestkami, zázvorem, tymiánem apod.

Cestou jsme se zastavili na prohlídku kolosea El Jem – 3. největšího kolosea na světě, které bylo postaveno ve 3. století našeho letopočtu, někdy kolem roku 230.

V muzeu římských podlahovavých mozaik jsme si prohlédli spoustu krásných exponátů, které se naštěstí podařilo zachránit a nahlédli do zahrady se zbytky základů římského sídliště.

Na začátku cesty jsme pozorovali rozsáhlé vinice, které se postupně proměnily v nekonečné olivové plantáže.

V této části Tuniska jsou obyvatelé chudí a není tady moc práce. Díky blízkosti libyjských hranic se tak mnohdy stává jejich jedinou obživou pašování levného benzínu z Libye.

V okolí libyjských hranic je také spousta restaurací, kam jezdí nejen místní, ale hlavně turisté z Libye.

V oblasti Matmaty, jednoho z míst, kde se také točily Hvězdné války, jsme díky prosvítajícím paprskům přes mraky zastihli zajímavou hru světel a stínů.

Navštívili jsme i tradiční obydlí troglodytů – lidí, kteří žijí ve vydlabaných příbytcích ve skalách.

Při odjezdu z Matmaty se nám podařilo zastihnout ještě krásný západ slunce. Na focení jsme ale bohužel měli jen opravdu pár vteřin. Slunce zde zapadá neuvěřitelně rychle.

Do města Douz, kde letos startoval již 49. ročník Mezinárodního festivalu Sahary, jsme dorazili s dostatečným předstihem. Měli jsme tak možnost být u samotných příprav festivalu ještě před jeho oficiálním zahájením.

Do ulic města Douz pak vyrazili v průvodu různé místní tradiční skupiny, mažoretky, jezdci na koních a spousta dalších lidí.

Na náměští v Douz byl pak saharský festival oficiálně zahájen.

Ochutnali jsme i různé tradiční berberské pochoutky. Většinou poměrně slušně naostřené.

A pak vyrazili na hlavní dějiště festivalu na place H´nich.

Po festivalu jsme se projeli na čtyřkolkách v poušti a pak ještě vyrazili do pouště na západ slunce.

Výstava všemožných druhů datlí je v jedné třídě zdejší základní školy. Díky tomu jsme měli možnost nahlédnout i do místní školy.

Cestou do města Tozeur jsme přejížděli po silnici P16, která vede napříč přes solné jezero Chott el Djedir.

Z města Tozeur jsme pak jeli navštívit horské oázy Chebika, Tamerza a Mides.

Z Tozeuru jsme pak přeletěli opět nahoru na sever Tuniska do města Tunis, kde jsme ještě vyrazili na prohlídku do pozůstatků Kartága, konkrétně do Antoniových lázní a muzea Kartága.

Zastavili jsme se také na americkém hřbitově, který se stal místem posledního odpočinku 2 841 amerických vojáků, kteří padli během války v severní Africe. Na pomníku si můžete přečíst jména 3 724 Američanů, jejichž těla nebyla nikdy nalezena nebo identifikována.

Na závěr jsme vyrazili na skvělý oběd v Sidi bou Said do místní proslulé restaurace Au bon vieux temps a po obědě vyrazili do tamních kouzelných modrobílých uliček. V těchto místech se natáčel např. film Angelika a sultán.

Konec dobrý, všechno dobré, takže ještě nám schází štěnátko na závěr. :-)

Pokud vás Tunisko na fotkách zaujalo a rádi byste do této krásné země vyrazili tak trochu netradičním způsobem a místo válení se na plážích poznali Tunisko opravdu celé shora dolů, ozvěte se nám. Na konec letošního / začátek příštího roku zvažujeme expedici napříč Tuniskem, kterou bychom jeli v terénních vozech Toyota LandCruiser jako teď, ale s dostatkem času na to, abychom přespali někde v poušti u táboráku, podívali se do hor, poznali místní život, přespali někde v oázách a hlavně abychom si náležitě celou naši cestu v klidu a v pohodě užili.

[button font_size=“20″ color=“#00c12e“ text_color=“#ffffff“ icon=“check“ url=“https://www.zivotnacestach.cz/prihlaseni-expedice-tunisko“ width=““ target=“_self“]NEZÁVAZNĚ SE PŘIHLÁSIT NA EXPEDICI[/button]

 

Líbil se vám tento článek? Odměňte prosím naše autory za jejich práci lajkováním a sdílením tohoto článku. Nic vás to nestojí a autory i nás to potěší. Děkujeme!