Dle mnoha článků si New York buď zamilujete nebo jej nenávidíte. Asi na tom bude něco pravdy. Není to pro každého. Je hodně lidí, kteří nemají rádi americký způsob života nebo je děsí strávit týden ve velkoměstě. Tím spíše ve velkoměstě tak intenzivním, jakým je právě New York.
A čím byl New York pro nás? Nejčastěji mě napadalo slovo „ikonický“ (tedy slavný, charakteristický, legendární). Ikonické stavby, ikonická filmová místa, ikonické požární schodiště…
Co všechno jsme zařizovali před odletem:
- samozřejmě letenky. Měli jsme přímý let z Prahy s Delta Airlines
- ubytování. To je v New Yorku poměrně drahé. Nejprve jsme vzali přes booking.com jedno z nejlevnějších ubytování s rozumným hodnocením a dobrou dostupností do centra. Jenže za pár týdnů přišel mail, že hotel se bude zavírat a rezervace ubytování se ruší. Mezitím ceny ostatních ubytování přes booking.com naskočily nad akceptovatelnou mez. A tak se po 5 letech vydávám na platformu Airbnb, kde rezervujeme ubytování s názvem Boho Suite ve čtvrti Queens
- ESTA – systém ESTA nahradil v podstatě vízovou povinnost pro cesty do USA. Tato povinná cestovní registrace je zpoplatněna částkou 21 USD. Musíte se prokousat pár stranami dotazů, nicméně je téměř jisté, že registraci obdržíte.
- Vstup na Sochu Svobody – je v plánu na třetí den našeho tripu, takže rovnou z domu vyřizujeme variantu Crown Reserve Ticket, což doporučujeme. Jde totiž o vyhlídku přímo z korunky slavné sochy.
- CityPASS – vstupy na vyhlídky, do památek, muzeí i dalších zajímavostí jsou celkem drahé. Pořídili jsme si tedy CityPASS New York ve variantě C3. V ceně je vstup na 3 konkrétní zajímavosti, když je možné vybrat z 11 pamětihodností. Úspora je přibližně jedna třetina oproti tomu, když byste si pořizovali samostatné vstupenky. Z domova si rezervujeme prostřednictvím CityPASS vstup na večerní vyhlídku z Edge at Hudson Yards a ranní vyhlídku z Top of the Rock. Volbu třetí zajímavosti necháváme až na New York a rozhodli jsme se pak na místě pro Intrepid Sea, Air & Space Museum.
- Amtrak – dostali jsme tip týden v New Yorku v jeho polovině „rozbít“ cestou vlakem do Washingtonu. Nezní to špatně – odpočinout si od ruchu velkoměsta. A navíc – vždy se mi líbily ty oplechované vlaky společnosti Amtrak, které se prohánějí krajinou v mnoha amerických filmech. Takže dopředu jsme koupili jízdenky na ranní vlak do Washingtonu a zpáteční na večer zpět do New Yorku.
- eSIM – holt doba je už taková. Člověk si lehko navykne, že má dostupný internet, a to nejen přes Wi-Fi. Je pohodlné najít si rovnou spojení metrem, vyhledat si otevírací dobu památky, najít si restauraci, obchod apod. Některé typy telefonů umožňují instalaci eSIM. Přes aplikaci airalo takovou simkartu instaluji, je to opravdu uživatelsky velmi jednoduché. Pak si jen vybírám konkrétní balíček s daty s možností následného dobití klidně jen o dva dolary.
Den „nultý“
Zpoždění letu o 3 hodiny a hodina ve frontě na imigračním oddělení dávají zapomenout na možnost, že bychom ještě ten den strávili večer v centru New York. Takže jen se proplést z letiště JFK a dostat se na ubytování a dospat únavu, však jsou přece jen dvě hodiny ráno českého času. Na letišti nastupujeme na AirTrain. Jízdenka se platí až při vystoupení na stanici Jamaica. Tady už nasedáme na metro a dostavuje se to správné cestovatelské vzrušení. Nasáváme první okamžiky v kosmopolitním městě. A to pravé wow se dostavuje v momentě, kdy vystoupíme (již za tmy) z metra v části Elmhurst. Živelná hispánská čtvrť, kouř z pouličních stánků, vůně či pach grilovaného masa, rachot nadzemky. K dokreslení svérázné atmosféry ve vedlejší ulici z rozbitého hydrantu tryská voda, a to hned za dopravní značkou, na níž je přilepena cedule Car Wash (která se ale nevztahuje k možnosti umýt si auto díky hydrantu, nýbrž k nedaleké pojízdné automyčce).
Metro v New Yorku
To, co si ještě teď asi hlavně vybavíme, je enormní teplotní kontrast. Ve stanicích a na nástupištích šílené dusno, vedro, sauna a ve vagonech metra klima puštěná na hodně nízkou teplotu. Takže doporučuji vzít si navíc klidně nějaké triko s dlouhým rukávem, i když je venku teplé léto. Přece jen v metru stráví člověk celkem dost času.
Den první
Zkoumání New Yorku začínáme mimo les mrakodrapů. Lower East Side, Chinatown, Little Italy a Soho – to jsou první čtvrti, které poznáváme.
Nápisy v čínštině, červené lampiony, neonové reklamy, stánky s nudlemi nebo knedlíčky. I tohle je New York. Procházka Čínskou čtvrtí připomíná cestu do Asie a působí opravdu exoticky. Nemohu si nevzpomenout na svou první podobnou exotiku – třídenní stopover v Hong Kongu v roce 2004…
Vedlejší čtvrť, to je pizza, zmrzlina, trubičky cannoli, italské hity…Tedy tzv. Malá Itálie – Little Italy, kde žije přibližně sto tisíc Italů. Všude zelená, bílá, červená. V italských národních barvách je vyveden třeba i uliční hydrant. Jsou už 2 hodiny po poledni a tak volíme jednoduchou variantu oběda a usedáme do jedné z restaurací na pizzu. Tady se sluší připomenout, že v amerických restauracích je spropitné nepsaným pravidlem. Zde dostáváme před placením účtenku, kde je uvedeno: navrhované spropitné 18%, 20%, 22%. I z toho je zřejmé, že spropitné je v podstatě povinnost.
Týden před odletem jsme si pustili oba osmdesátkové díly Krotitelů duchů (Ghostbusters). Potom, co jsme prošli čtvrtí SoHo (s poutavými litinovými fasádami), jsme zamířili k hasičské stanici na adrese North Moore Street 14, kde si můžete prohlédnout místo, kde měli základnu právě Krotitelé duchů. Pár minut se jen tak kochám pocitem, že jsem na místě, kde váleli Bill Murray, Dan Aykroyd a další hrdinové duchařské komedie. Je tu dokonce malinký stánek se suvenýry a na starosti jej mají přímo místní hasiči.
A teď už se pomalu vydáváme do světa mrakodrapů. Metrem překonáváme East River a vystupujeme na jižním konci mostu Manhattan Bridge, ve stanici York Street. Impozantní visutý řetězový most je dlouhý 2 kilometry a pochází z roku 1909. Jen, co se nám zjevil mezi domy, dostavil se opět mírný úžas. Jde o působivou stavbu a jen těžko se rozhoduji, který most se mi líbí víc. Jestli Brooklynský, Manhattanský nebo nedaleký Williamsburg Bridge.
V přilehlém parku Brooklyn Bridge Park panuje pohodová atmosféra. Turisté se kochají pohledem na mosty a panorama Manhattanu, svatebčané si vybírají nejvhodnější místa na focení ve svůj památný den a běžci ukrajují kilometry při nezbytném joggingu.
A teď už rychle se západem slunce na Brooklynský most. Přes celý most vede široký chodník, takže není problém si tento symbol města, který se stavěl 14 let, projít v rámci půlhodinové procházky. Na Manhattan přicházíme až po setmění.
Večer dojde i na tradiční hot dog z pouličního stánku (za 5 USD). Na rovinu: žádná sláva, na české benzince dostanete lepší.
Následuje letmý pohled do poznámek, co by se dalo ještě stihnout. Metrem se přesouváme na Grand Central Terminal. Na tomto nádraží najdete desítky nástupišť a impozantní architekturu. Určitě stojí za krátkou zastávku.
Den druhý – 11. září
Tento den je to 22 let od série teroristických útoků ve Spojených státech. V oblasti Ground Zero/World Trade Center v New Yorku proto po celý den probíhají pietní akce.
Ráno jdeme na metro na stanici Elmhurts Ave. V nedalekém parčíku Clement Clarke Moore Homestead Park asijská komunita hraje basket a pingpong a postarší generace se věnuje lekci tance, přičemž z reproduktorů se line (zřejmě) japonská hudba. Kolem jsou provozovny s názvy jako Pho Bac, Hong Kong Food Court nebo Pulau Pinang. Takže kromě hispánské čtvrti máme kousek od našeho bydlení i asijskou čtvrť.
Vystupujeme na stanici World Trade Center a zjišťujeme, že rozlehlý prostor v areálu bývalého Světového obchodního centra (bývalá Dvojčata) je z velké části uzavřen a vyhrazen pro pozůstalé obětí a vzpomínkové akce. I tak zde zůstáváme déle než hodinu s tím, že se sem určitě nějaký den ještě vrátíme.
A teď už na veselejší notu. Naším dalším místem tento den je:
Times square – náměstí nebo spíše velká křižovatka v New Yorku, kde se Broadway setkává s ulicí 7th Avenue. Je přesně takové, jak jej známe z filmů: desítky velkoplošných reklam, žluté taxíky, školní autobusy, postavy Spidermana či King Konga anebo taky zpěvák a herec, který si říká Naked Cowboy. K tomu desítky divadel v bezprostřední blízkosti a fůra upoutávek na muzikály. Pestré barvy, až oči přecházejí. Opět – nebude to pro každého, ale my tu trávíme aspoň 2 hodiny a stačí nám třeba si jen sednout na schody a pozorovat dění kolem. A samozřejmě taky fotit, protože místo je to neskutečně fotogenické.
Edge at Hudson Yards
Na 18:40 máme rezervovaný vstup na vyhlídku Edge at Hudson Yards, která je slavná tím, že jde o nejvýše položenou venkovní prohlídku na severní polokouli. Přesouváme se sem z Times Square pěšky. Kvůli slejváku se ale cestou musíme dvakrát schovat. A špatné počasí je nakonec i důvodem, proč je venkovní vyhlídka zavřená s neurčitým příslibem možného otevření později. Odcházíme až o půl deváté, aniž by došlo k jejímu otevření. Přitom už nepršelo a mokrá podlaha by snad nebyla takový problém. (Američané jsou nicméně hodně opatrní, to se za ten týden projevilo na hodně místech.) Nezbylo než se dívat přes sklo s kapkami deště. Zůstali jsme tak ochuzeni i o možnost stoupnout si na prosklenou část podlahy a vnímat hloubku 350 metrů pod sebou. Nahoře jsme zůstávali tak dlouho i proto, abychom spatřili 2 pruhy modrých světel, které září k nebi v místě původních Dvojčat právě v den 11. září.
Hned vedle mrakodrapu The Edge je další zajímavá stavba – budova Vessel z roku 2019. Má sloužit taky jako vyhlídka, nicméně z důvodu vysokého počtu sebevražd je už několik let uzavřena.
A s lehkým překvapením zjišťujeme, že opět jen o pár metrů dál si odklikneme další místo standardně označované v průvodcích jako „must-see“ – park High Line. Park byl založen na trase původní nadzemní dráhy. Část kolejí tu ještě zůstala zachována a dává tak vzpomenout na původní industriální podobu a význam místa. K tomu stromy, lavičky, lehátka a možnost vychutnat si zajímavé panorama New Yorku. Výborný nápad a skvělé zpracování veřejného prostoru. Přitom původně byl High Line určen k demolici.
Den třetí – ostrovy, Wall Street, WTC
Večerní déšť je zapomenut, obloha je modrá s pár mraky, které ale zase znamenají lepší počasí pro focení. Náš den začínáme plavbou za další ikonickou stavbou – Sochou svobody.
Socha Svobody
Socha Svobody v NY je zřejmě aktuálně nejslavnější sochou na světě. Asi každý zná příběh o tom, jak ji Francouzi darovali Američanům. Ti ji umístili na ostrov Liberty a mezitím vybírali projekt na podstavec a s obtížemi na jeho stavbu sháněli finance. Nakonec se vše zdařilo a nyní tak mohou turisté sednout v Battery Park na trajekt a vystoupat buď na vrchol podstavce nebo až do korunky sochy. Pokud vám stačí vidět jen sochu z určité vzdálenosti, lze se zadarmo svézt trajektem na Staten Island Ferry a vychutnat si pohled na sochu či panorama Manhattanu z jeho paluby.
My si vybrali vyhlídku ze známé korunky. A byla to výborná volba. Když by se to vzalo striktně doslova, tak v podstatě ten, kdo se spokojí s vyhlídkou jen z podstavce sochy, na Soše svobody (míněno lehce ironicky) vlastně ani nebyl. Do korunky, kterou má socha na hlavě, vedou poměrně úzké a strmé schody. Kolem sebe pak můžete pozorovat vnitřní opláštění sochy. Za nás fantastický pocit být v takovém místě.
Na ostrově Liberty Island trávíme tři hodiny včetně návštěvy malého muzea a oběda v restauraci, kde čekejte klasické americké jídlo.
Odsud se trajektem přesouváme na další ostrov – Ellis Island. Ten hrál v historii New Yorku významnější roli než ostrov Svobody.
Pro 12 milionů přistěhovalců to byla vstupní brána do Spojených států. Probíhala tu lékařská vyšetření imigrantů a každý, kdo na ostrov připlul, musel projít i administrativními procedurami. Funguje tu celkem zajímavé muzeum přistěhovalectví, kde je i pár artefaktů původem z Československa, jako třeba česky psaná kniha Dějepis spojených států apod.
Venku není nějak velké vedro, ale slunce je dost ostré a už se těšíme do stínu mrakodrapů. Nedaleko přístavu Battery Park, kde vystupujeme z trajektu z Ellis Island, se nachází Wall Street. Naše první kroky tedy postupně směrují sem. Ještě si děláme zastávku u slavné sochy býka Charging Bull. Zuřivý býk (označovaný taky jako Wall Street Bull, byť daná věhlasná ulice je o něco dál) symbolizuje úspěch, optimismus, sílu a moc amerického lidu. Zní to pateticky, ale opravdu takto to sochař Arturo Di Modica cítil. A ačkoliv to zní jako socha na objednávku, tak se jednalo o výsledek guerilla art, tedy umístění uměleckého díla na veřejném prostranství bez předchozího povolení. U sochy jsou davy lidí a vytvářejí se dvě fronty na focení. Jedna část lidí se chce vyfotit u hlavy býka a ta druhá u ehm, v angličtině jsou to balls.
Wall street je lehce utopená ulice mezi vysoko čnějícími mrakodrapy. Nebýt burzovního a finančního centra tak by se nikdy tak slavnou rozhodně nestala. Z Broadway na ni odbočujeme u Kostela Nejsvětější Trojice a hned po pár metrech se z ulice vyloupne známá budovy burzy (New York Stock Exchange Building). Na adrese 40 Wall Street pak najdete mrakodrap známý dnes pod názvem Trump Building.
Vracíme se zpět po Wall Street a jdeme se znovu podívat do míst kolem World Trade Center. Přístupné jsou již obě nádrže – Memorial South Pool a Memorial North Pool. Stojí v místě, kde dříve stála Dvojčata. Desítky růží a vlaječek jsou tichou vzpomínkou na pietní akce z 11. září.
Zapadající slunce prokresluje syté barvy na zdech se street artem a ozařuje linii kolem stojících mrakodrapů. Končí další parádní newyorský den.
Den čtvrtý – Intrepid, Midtown, Empire State Building, Žehlička, Queens
Ne že bychom se vyhýbali kultuře a historii, ale nakonec to vyšlo tak, že jsme stihli jen jediné muzeum. Intrepid Sea, Air and Space Museum zahrnuje zejména letadlovou loď Intrepid, ponorku Growler, sbírku letadel či vrtulníků a ohromit se můžete nechat i raketoplánem Enterprise, byť prvotní nadšení kalí informace, že tento stroj se nikdy do vesmíru nepodíval. Součástí expozic je i interaktivní výstavní prostor Exploreum či bistro přímo v útrobách letadlové lodi. Nejen děti pak zaujme například model lodi Intrepid z lega. Ten čítá neuvěřitelných 250 tisíc dílků.
Nejen protože v našich končinách exponáty jako je letadlová loď nebo ponorka s jadernými raketami nenajdete, stojí muzeum určitě za návštěvu. Nám imponovalo i jeho umístění na řece Hudson s panoramatem Manhattanu v pozadí.
Strávili jsme tu několik hodin, jednoduchý oběd jsme vyřešili ve zmiňovaném bistru (které mimochodem vypadá jako jídelna pro posádku lodi) a mezitím zmizely poslední deštivé mraky.
Od muzea vyrážíme po svých k Empire State Building. Tento mrakodrap sledujeme jen zpovzdálí. Vstup na vyhlídku na něj jsme nepořizovali. Cestou míjíme věhlasnou Madison Square Garden. Kdyby se na ni člověk nesoustředil, tak ji velmi jednoduše mine. Budova je to z našeho příchozího směru celkem nevýrazná. Stejně se tu na pár sekund zastavíme. Tak tady se hrají všechny ty zápasy hokejových New York Rangers a basketbalových New York Knicks. Hned naproti haly stojí nádraží Moynihan Train Hall. Odtud vyrážíme zítra vlakem do hlavního města USA.
Naše podvečerní kroky směrují k jedné z mých oblíbených staveb. Věhlasná budova “Žehličky” (Flatiron Building) patří k symbolům New Yorku. Není ani nejstarším mrakodrapem a v roce 1902, kdy byla dostavěna, nebyla ani nejvyšší budovou ve městě. To, co přispělo k tomu, že jde o ikonickou stavbu, je spíše tvar a architektonické řešení budovy. Trojúhelníková budova je v zakulacené špičce široká jen 2 metry. Dojem bohužel dost kazí lešení, které samozřejmě rozšiřuje profil této věhlasné stavby. I tak se bavíme focením tradičních záběrů se žlutými taxíky nebo hodinami.
Večer trávíme ve čtvrti Queens, kam jsme se nechali nasměrovat naší hostitelkou z Airbnb. Do čtyřech hospod či restaurací jsme jen nahlédli. Naplno puštěná klimatizace nás vyhnala znovu ven. Jak tu mohou mít lidi chuť třeba na studené pivo? Nakonec končíme na venkovní zahrádce podniku Migthy Quinn´s Barbeque a byla to výborná volba.
Den pátý – Washington
Jednodenní výlet do Washingtonu se dá celkem rozumně zvládnout. My jeli vlakem v 7:05 tam a v 18:05 zpět.
Řazení cestujících na nádraží Moynihan Train Hall probíhá už v hale. K vlaku samotnému na nástupiště se sestupuje až je vlak ve stanici a personál začne pouštět cestující. Holt ta americká organizovanost.
Cesta trvá něco přes tři hodiny. Věřte ale, že to uteče. Navíc se jede přes známá americká města Philadelphia a Baltimore.
Washington je dost jiný než New York. Poklidný, až tichý. Rozlehlé pláně a parky. Přiznám se, že nám ten newyorský neklid a shon místy i chyběl.
Návštěvu hlavního města USA tak lze případně doporučit, pokud si chcete oddechnout od ruchu megapole jakou je NY, užít si jízdu vlakem a chcete vidět další slavné stavby jako je Kapitol, Bílý dům, památníky anebo spatřit amerického prezidenta, jako se poštěstilo nám.
Washingtonské nádraží Union Station je nádherná budova z roku 1908. A přibližně kilometr odtud se nachází Capitol. Sídlí tu Kongres Spojených států (tedy americký parlament) a jde o stavbu, kterou opět zná skoro každý.
Míjíme budovu Nejvyššího soudu USA a vyrážíme na metro, abychom se přesunuli k další věhlasné stavbě – Pentagonu. Opět není asi potřebovat moc připomínat. Sídlo amerického Ministerstva obrany a druhá největší administrativní budova světa. U Pentagonu platí zákaz focení (to je povoleno jen v areálu památníku Pentagon Memorial) a pravidelně tu kolem dokola krouží a hlídkují dva obří vojenské vrtulníky.
Naše další kroky vedou k Arlingtonskému národnímu hřbitovu, kde je pochován například prezident John Fitzgerald Kennedy. Zde se ale zdržujeme jen chvíli, protože nás čas pomalu tlačí. Přes Arlington Memorial Bridge se v parném odpoledním čase přesouváme přes řeku Potomac k další významné lokalitě. Čeká nás Lincolnův památník a Washingtonův monument. Ten známý pohled na prostor mezi těmito památníky jste zřejmě už taky někde spatřili. Jde třeba o záběr z Forrest Gumpa, kde za Tomem Hanksem v uniformě vidíte dlouhou vodní nádrž Reflecting Pool. V této oblasti si můžete prohlédnout i Památník Martina Luthera Kinga nebo památníky veteránů korejské války a války ve Vietnamu.
Bílý dům bylo trochu očekávané zklamání. Prostor, odkud může veřejnost budovu spatřit, se stále posouvá, takže prostě někde v dáli vidíte nepříliš nápadnou stavbu. Aspoň jsme to měli trochu okořeněné návratem Joea Bidena do svého úřadu. Kolona policejních motorek a aut, robustních Cadillac Escalade a uprostřed limuzína s vlaječkami a uvnitř ustaraný či unavený výraz nejstaršího prezidenta USA. Ať už si člověk o amerických prezidentech myslí cokoliv, toto byl pro nás prostě zážitek.
Den šestý – Top of the Rock, Rockefeller Center, Central Park
Hned na devátou hodinu ranní máme rezervován vstup na vyhlídku Top of the Rock. Příchod k ní není zrovna ideálně označen, ale přicházíme načas a stavíme se do krátké fronty. Doba pobytu na vyhlídce není omezena. Na rozdíl od první vyhlídky na the Edge nám vychází počasí a trávíme tu přibližně hodinu. Vyhlídka je to vskutku parádní. Empire State Building a Chrysler Building jako na dlani. K tomu Brooklyn Bridge, Central Park, řeky Hudson a East Rivers. Pokud budete vybírat mezi newyorskými vyhlídkami, tato by neměla ve vašem výběru chybět.
Jsme v rušném komplexu Rockefeller Center. A to je kromě zmiňované vyhlídky i známé náměstí Rockefeller Plaza (s kluzištěm a nejslavnějším newyorským vánočním stromem), Radio City Music Hall či televizní a rozhlasová studia NBC. Mimochodem celkově stojí za to rozhlížet se kolem sebe. Prvky art deco v komplexu jsou okouzlující.
V bezprostřední blízkosti Rockefellerova centra leží katedrála svatého Patrika, což je největší neogotická římskokatolická katedrála v Severní Americe s mohutnými bronzovými vstupními dveřmi či krásnými vitrážemi.
Brázdíme Pátou Avenue, míjíme Muzeum moderního umění a v podniku Five Guys dáváme hot dog. Všude se válí pytle s arašídy. Tento řetězec je známý tím, že si čekání na jídlo můžete zkrátit tím, že z misky zobete volné dostupné arašídy.
Odpoledne mrkneme ke Chrysler Building, do fanshopu NBA a pomalu se přesouváme k Central Parku, k jednomu z největších městských parků na světě.
New York filmový aneb Kevine, ty sis objednal na pokoj věci za 967 dolarů?!
Den sedmý, poslední
Ideální je, pokud se poslední den už nemusíte nikam hnát a můžete se – jak s oblibou říkáme – rozloučit s městem. Takže zajít na pár oblíbených míst, koupit nějaké suvenýry či si v klidu sednout na nějaké jídlo.
Jak to tedy s tím New Yorkem nakonec bylo?
Bylo to jako videoklip, svižně sestříhaný, úderný, barevný. Tepající metropole plná barev, chutí a intenzivních zážitků. Do toho houkačky policejních a hasičských aut, směsice zvuků na Times Square.
Nechtěl bych tu žít, ale neměl bych problém s tím se sem znovu vrátit. Opět třeba na týden. Užít si to ve volnějším tempu, koupit si vstupenku na nějaký muzikál (viděl bych to třeba na Návrat do budoucnosti) nebo na NBA či zajít do muzea, která jsme kromě INTREPID vynechali. A taky třeba zajít v noci do Čínské čtvrti osvětlené lampiony a neonovými reklamy… Inu, třeba někdy příště…
Fotogalerie aneb Co se do článku nevešlo:
Líbil se vám článek? Odměňte, prosím, autora za jeho práci lajkováním a sdílením článku. Nic vás to nestojí a nás to potěší. A nebo nám kupte aspoň kafe ;-). Děkujeme!
Mám rád poznávání cizích zemí na vlastní pěst, překonávání určitých výzev, baví mě nasávat tu atmosféru, když je člověk v cizině a zapojuje do toho všechny smysly. Cestování přináší i určitý nadhled a větší soběstačnost…. O večerech a víkendech pak pro vás píšu články z šesti desítek navštívených zemí, včetně těch prozatím nepostižených masovou turistikou, jako jsou Nikaragua, Laos, Kosovo, Senegal či Gambie. Stejně tak vám s radostí a nadšením představuji krásná místa v naší rodné vlasti.
Motta: „Zážitek nemusí být pěkný, ale silný, aby sis jej pamatoval.“– „Cestování je něco, co si nechcete nechat vzít.“ –„Všude se dá nějak domluvit.“
