V prvním díle našeho putování po Kanárských ostrovech, pojmenovaném Kanárské ostrovy s krosnou na zádech – 1. díl, jsme se zamysleli nad tím, co který z ostrovů cestovatelům nabízí a vyrazili jsme na ostrov La Palma. Teď nás čeká návštěva dalšího z těchto krásných ostrovů – Gran Canaria.

Gran Canaria – ostrov, kde si každý přijde na své

Polské hlavní město Varšava, odkud jsme odlétali, a letiště na ostrově Gran Canaria dělí vzdálenost přes 4 000 km. To znamená, že v letadle jsme si poseděli skoro šest hodin. Věděli jsme, že po přistání na ostrově uprostřed noci budeme prvně muset najít autobusovou zastávku a na ní autobus, který by nás odvezl. Kamkoli z letiště. To tady totiž mají uprostřed ostrova, na půli cesty mezi dvěma nejznámějšími městy, jižním letoviskem Maspalomas a hlavním městem Las Palmas, ležícím na severu ostrova.

Rušný jih

Většina spolucestujících z našeho letu se po přistání okamžitě orientovala jižním směrem. Jih ostrova je totiž opravdovým rájem turistů, nachází se zde velké množství písečných pláží a dalších turistických lákadel. Města, jako již zmíněné Maspalomas či Puerto Rico, lákají bohatým nočním životem, luxusními hotely, množstvím restaurací a nákupních center či možností výletů lodí na širé moře za pozorováním delfínů a velryb. Bodem zájmu turistů jsou také slavné Dunas de Maspalomas, místy až desetimetrové písečné duny mořského původu (vzniklé z korálů rozmělněných vlnobitím), často označované jako „malá Sahara“.

Ovšem lidé jako my, blázni s krosnou na zádech, kteří opravdu nepatří mezi milovníky masového „all-incusive turismu“, se na jihu ostrova zdrží tak den, maximálně dva. Přijedou na výlet, jelikož ani oni si přeci jen nechtějí nechat ujít možnost návštěvy „profláknutých“ míst. Projedou se na velbloudu, zamávají z lodi velrybě, koupí si zmrzlinu a zase rychle pryč, než je ušlapou němečtí rekreanti (platící snad i za vstup do moře) či pouliční prodeje chtiví nabízeči čehosi (zejména „velmi potřebných“ šátečků, přívěsků, korálků nebo náramků – který paradoxně i já dodnes nosím omotaný kolem zápěstí jako památku na jih ostrova).

Město, kde se dobře žije

Oproti rušnému jihu je sever ostrova, kde se nachází největší město celých Kanárských ostrovů, Las Palmas de Gran Canaria, výrazně klidnější.

Není divu, že více než polovina z 900 000 obyvatel Gran Canarie žije právě v Las Palmas, metropoli, která je také významným přístavem. Nejedná se o přeplněné znečištěné betonové město, jaká dobře známe, Las Palmas je příjemné místo pro život s báječnou a velmi poklidnou atmosférou, která je pro Kanárčany (stejně jako pro Španěly) typická.

Město nabízí jak dobré pracovní podmínky a dostatečně bohatý kulturní a noční život, tak dostatek zeleně, parků a míst určených pro odpočinek. Pyšní se také relativně dlouhou historií (založeno bylo v roce 1478) a tudíž i mnoha historickými památkami. Za návštěvu bezesporu stojí celá historická čtvrť Vegueta, v níž se nachází známá katedrála Santa Anna i řada muzeí jako Casa de Colón (Kolumbův dům), upomínající na slavný moment, kdy ostrov navštívil Kryštof Kolumbus na jeho cestě do Nového světa, či Museo Canario, kde je možné poznat kulturu původních obyvatel Kanárských ostrovů – Guančů.

Pláž, která není pouhou pláží

Ačkoli metropole ostrova není primárně závislá na turismu, má co nabídnout i svým návštěvníkům. Nalezneme zde mnoho kvalitních hotelů, většinou v těsné blízkosti jedné z nejhezčích pláží na celém ostrově – Playa de las Canteras.

Pokud byste si podél břehu této nádherné pláže chtěli jen tak zaplavat, připravte si dostatek času a dobré plíce – je totiž dlouhá přes tři kilometry. Pláž je také vyhledávána milovníky vodních sportů. Paradoxně je milována jak surfaři (při přílivu), tak potápěči a všemi, kteří chtějí objevovat (a obdivovat) pestrý podmořský život Atlantiku při odlivu.

Příliv s prudkými vlnami, dosahujícími výšky i přes dva metry, které bijí do okrajů kamenné vyvýšené promenády, kontrastuje s klidným oceánem při odlivu, kdy hladina klesne tak, že z vody vystupuje přírodní útes nazvaný La Barra. Jedná se téměř o dvoukilometrovou bariéru, táhnoucí se rovnoběžně s pobřežím ve vzdálenosti 250 metrů.

Ani my nemohli vynechat průzkum mořského dna s jeho faunou a flórou, která je o dost bohatší než ta v uzavřených mořích. Ač jsme neviděli želvy, rejnoky, chobotnice ani platýze, nádherné barevné ryby dosahující i velikosti přes 50 cm, kterých jsme se mohli kousek od břehu skoro dotknout, byly více než postačujícím zážitkem.

Avšak Canteras není jen pláží, pro obyvatele Las Palmas je něčím, jako je Brazilcům Copacabana. Městským lákadlem, místem, kde se lidé potkávají, kam rádi chodí po práci s dětmi.
Její jemný písek, většinou béžově zlatavé barvy, místy s černým žíháním (což je způsobeno vulkanickým původem ostrova) doslova vyzývá k procházkám. Místní na Canteras také často pořádají organizovaná skupinová cvičení, hrají fotbal či si zlepšují kondici běháním ve ztížených podmínkách.

Nábřežní promenáda pláže Canteras se večer co večer zaplňuje. Lidé přicházejí do některé z mnoha restaurací povečeřet při západu slunce či jen tak na skleničku.

Je libo večeři na pláži?

Skvělá také může být večeře přímo na pláži. K tomuto účelu je uzpůsobeno mnoho podniků, které (mimo klasických služeb) nabízejí širokou paletu teplých jídel ve formě take-away. Ceny těchto „balíčků s sebou“ jsou velmi příznivé a nabídka široká.

Klasika na ústupu

Smutným faktem je ústup od tradiční kuchyně a přizpůsobování se chutím turistů (zejména britských a německých). Prosperují zejména čínské či italské restaurace, také velmi „frčí“ anglické snídaně a fastfood. Podniky připravující tradiční kanárské pokrmy, které v sobě snoubí španělskou kuchyni doplněnou o jihoamerický temperament, je již potřeba dobře hledat.

Vaření po staru

Obecně se v tradiční kuchyni hojně uplatňuje vaření „v jednom hrnci“, pokrmy jsou jednoduché, uvařené z toho, „co dům dal“ (zelenina, luštěniny, mořské plody, ryby, z mas pak zejména kozí, telecí, králičí a vepřové). Taková je i Ropa Vieja (chutná směs cizrny, masa, smažených brambor a omáčky).

Za krále kanárské kuchyně lze považovat pokrm z okouna, brambor a batátů, Sancocho Canario s omáčkou Mojo (Mojo Rojo = červená omáčka či Mojo Verde = zelená omáčka.) Tím úplně nejznámějším a zároveň nejjednodušším pokrmem jsou však Papas Arrugadas – brambory vařené ve slupce s velkým množstvím soli, podávané s omáčkou Mojo.

A taková je celá Gran Canaria. Ostrov, který si nemusí na nic hrát kvůli tomu, aby byl zajímavý. Ostrov, který i přes svou popularitu dokáže při troše hledání něco nabídnout i člověku, který spíše než za odpočinkem a perfektním servisem cestuje za poznáním a zážitky.

Líbil se vám tento článek? Odměňte prosím naše autory za jejich práci lajkováním a sdílením tohoto článku, děkujeme!