Asie je plná barev; to ostatně potvrdí každý cestovatel, který na tento kontinent zavítal a trochu jej procestoval. Pestré je i asijské náboženství, a to nejen co se týká samotného přehledu náboženských směrů či hnutí, tak i ohledně vzhledu svatostánků samotných (za příklad mohou sloužit malebné buddhistické chrámy v Tibetu).
My se dnes ale podíváme do pestrobarevného, v podstatě až kýčovitého, chrámu Cao Dai. Najdeme jej na jihu Vietnamu, cca 90 kilometrů od Saigonu (Ho Či Minovo město), a sice ve městě Tay Ninh.
[wpgmappity id=“91″]
Chrám je zasvěcen náboženství, které se označuje jako kaodaismus (popř. caodaismus). Vyznačuje se poměrně nestandardními principy. Už jen přehled osobností, které toto náboženství vyznává a považuje za světce či tzv. svaté duchy, je skupina nesourodých osob – Buddha, Ježíš, Mohamed, Shakespeare, Lenin, Victor Hugo, Winston Churchill, Johanka z Arku, Lev Tolstoj, Napoleon.
Vznik tohoto náboženství se datuje rokem 1926 a v současné době se počet stoupenců odhaduje až na 3 miliony.
Nyní se už ale vraťme k chrámu ve městě Tay Ninh. Ve Vietnamu najdeme mnoho kaodaistických chrámů, tento ve městě Tay Ninh je ale nejvýznamnější a i největší. Vstup do chrámu je volný, v podstatě bez omezení můžete sledovat i mše a modlitbu duchovních – kněží mají červená, modrá či žlutá roucha, následovníci pak bílá.
V chrámu je rozlehlý balkón, ze kterého můžete vše v poklidu zhlédnout. Dočetl jsem se, že mše se konají v 6 ráno, pak v poledne, v šest hodin večer a ještě o půlnoci. Pro návštěvníky chrámu tedy nejlépe časově vychází samozřejmě polední mše. Před vstupem do chrámu je potřeba se vyzout.
Tak jako je učení samotné církve v podstatě směsicí různých ideologií a náboženských názorů, tak i chrám v Tay Ninh je mozaikou složenou z mnoha stylů a slohů. Pastelové barvy, draci, hadi, květy, různá symbolika, to vše v souhrnu dalo vzniknout poměrně ojedinělé, až extravagantní stavbě. Pocity z této návštěvy ale budete mít veskrze pozitivní a chrám stojí určitě za prohlídku.
Návštěvu tohoto chrámu lze výborně spojit s prohlídkou Cu Chi – neuvěřitelného systému tunelů. Tunely jsou na půli cesty mezi chrámem Cao Dai a Saigonem.
FOTOGALERIE :
Líbil se vám tento článek? Odměňte prosím naše autory za jejich práci lajkováním a sdílením tohoto článku. Nic vás to nestojí a nám to udělá radost. Děkujeme!
Mám rád poznávání cizích zemí na vlastní pěst, překonávání určitých výzev, baví mě nasávat tu atmosféru, když je člověk v cizině a zapojuje do toho všechny smysly. Cestování přináší i určitý nadhled a větší soběstačnost…. O večerech a víkendech pak pro vás píšu články z šesti desítek navštívených zemí, včetně těch prozatím nepostižených masovou turistikou, jako jsou Nikaragua, Laos, Kosovo, Senegal či Gambie. Stejně tak vám s radostí a nadšením představuji krásná místa v naší rodné vlasti.
Motta: „Zážitek nemusí být pěkný, ale silný, aby sis jej pamatoval.“– „Cestování je něco, co si nechcete nechat vzít.“ –„Všude se dá nějak domluvit.“
na můj vkus používají moc barev i interiérech, vypadá to dost přeplácaně
Jojo, to je prostě Ásie, oni to mají poměrně hodně „kýčoidní“ všechno a všude :-)
Nebudu mapovat jen vzhledovou stránku článku, ale i tu textovou. Článek se mi opět moc líbil. Když Vaše články čtu, tak si připadám, jak kdybych na místě byla s autorem. Tím lépe pak hodnotím i obrazový materiál, kde se ujišťuji, že má představivost je správná. A teď ke stavbám – sice jsou moc barevné a kýčovité, ale každá kultura má svá pro a proti :o). Myslím, že se některé kýče najdou i u nás v Čechách.
Moc díky za kladné hodnocení článku a za to, že se snad podařilo zprostředkovat zážitek přímo z místa.
Opět díky moc za vřelá slova a úžasný komentář, Iwiku ;-) Jsem rád, že ten komentář vidím u příspěvku a můžou si jej tak přečíst i autoři článků a zareagovat, jak už Radovan obratem udělal. Děláte mi radost, díky! :-)