Svatojakubská cesta

Svatojakubská cesta – cesta, která nikdy nekončí

Už je to několik let, co jsem se vydala na slavnou Svatojakubskou cestu a sledovala žluté šipky až do města Santiago de Compostela ve Španělsku. Proč se tedy vracím k minulosti a nepíšu o něčem aktuálním?

Protože mám pocit, že moje cesta neskončila v Santiagu, že stále pokračuje a že mě neustále provází. Tento článek je věnovaný všem, co se na svou Svatojakubskou cestu teprve chystají nebo si na ni chtějí zavzpomínat. A nemusí vést zrovna do města Santiago de Compostela…

Svatojakubská cesta
Velice brzy se pro vás tyto žluté šipky stanou symbolem vašeho putování. Dodnes, když vidím nějakou žlutou šipku, vzpomínám :)

Legenda

Už jste o Cestě svatého Jakuba slyšeli? Je to jedna z nejstarších poutních cest na evropském kontinentu, která vede do katedrály ve španělském městě Santiago de Compostela k ostatkům sv. Jakuba. To, co dříve začalo jako křesťanská tradice, má však již řadu let mnohem širší význam. Dnešní poutníci často ani netouží pomodlit se u hrobky v katedrále, možná hledají odpovědi na úplně jiné otázky, o smyslu života, o dalších krocích ve svém životě. Nebo jsou jen velkými nadšenci do turistiky.

O historii a současnosti svatojakubského putování se vydávají knížky, točí filmy a vůbec – informací k tématu najdete určitě hodně. Stejně jako cest, které k cíli vedou. Neexistuje totiž jen jedna Svatojakubská cesta, těch značených najdete hned několik: Cesta francouzská, severní, portugalská, Cesta stříbra… Ale já souhlasím se rčením, že svatojakubské putování začíná tehdy, když vykročíte přes práh vlastního domu. A dodala bych, že pokud se na něj vydáte se srdcem na dlani a očima otevřenýma, nikdy pro vás neskončí…

Svatojakubská cesta
Na svém putování narazíte na nezapomenutelná místa, třeba jako toto malebné bílé rybářské městečko.

Rozhodnutí

Kdysi jsem si koupila v knihkupectví malého průvodce o svatojakubském putování a schovala si ho do knihovničky, že se mi jednou bude hodit. A čas běžel… Když jsem pak o mnoho měsíců později posbírala odvahu a začala některé věci ve svém životě měnit, zjistila jsem, že jednou z prvních věcí, do kterých se v „novém životě“ chci pustit, je i uskutečnění Cesty svatého Jakuba. I přesto, že jsem knížku nevyužila, protože jsem se rozhodla pro jinou trasu, než popisuje, stala se pro mě symbolem a vzpomínkou na první myšlenku na Svatojakubskou cestu.

Když už se rozhodnete, neváhejte a nelamte si hlavu s plánováním! Vydala jsem se docela narychlo, bez velkého organizování, sbalila minimum věcí, které by se mi na cestě mohly hodit, a řekla si, že všechno ostatní doladím až přímo ve Španělsku. Jen bylo nutné zvolit výchozí bod. Samozřejmě je nutné mít zevrubný plán, ale příliš se s ním nenamáhejte, mohl by vás od vaší cesty odradit :) A navíc, krása putování, jako je to svatojakubské, je právě v tom, že začnete objevovat svou intuici a necháte se vést cestou, přestanete se ji snažit vytvářet a přetvářet. Nechte věci plynout…

Svatojakubská cesta
Jedna z věcí, která stojí za námahu a přípravu, je dobrý výběr obuvi. Přeci jen vám bude dělat jednoho z nejdůležitějších společníků na cestě.

Putování

První město, první „albergue“, jak se říká poutnickým ubytovnám, a první uvědomění si toho, co se to chystám udělat. Ujít něco kolem 850 km za zhruba měsíc. Už to nebylo tak bláznivé, ani tak vzdálené, zejména když se začnete bavit s ostatními poutníky kolem vás. Právě tyto výměny názorů a pohledů na putování a vlastně na život jsou nejcennějšími momenty, které nás tak obohacují.

Na svém putování si velice brzy začnete vytvářet rutinu. Vstávat v určitou dobu, nasnídat se, sbalit se a jít. Nějaká ta přestávka, focení, svačinka, spousta kilometrů… Někdy jdete sami, někdy si najdete skupinku společníků. Většinou se dny střídají a od hodin přemýšlení o samotě se dostanete k diskuzím v pětičlenné skupině hovořící čtyřmi a více jazyky. Odpoledne nebo vpodvečer dorazíte na místo dalšího přespání, něco sníte nebo společně uvaříte, zapíšete si zážitky do deníku a kouknete, co vás čeká zítra.

Svatojakubská cesta
Některé úseky trasy nabízely opravdu nepředstavitelné pohledy. (Asturias)

Po týdnu jsem si vytvořila tyto návyky a už se konečně nesoustředila na plánování cesty, jídla a počítání peněz, ale na to, co se kolem mě skutečně děje, s jakými lidmi se setkávám. A po dalších dnech jsem začala chápat a poslouchat mnohem více sama sebe a svou intuici. Na což až do mých 24 let nějak nebyl čas…

Procházela jsem krajinou plnou překvapení a úchvatných pohledů. Vybrala jsem si severní trasu proto, že jsem fascinovaná mořem a zajímalo mě, jaké bude severní pobřeží Španělska. Chtěla jsem také trochu více klidu na své cestě. Severní cesta není tak frekventovaná, to má však i své stinné stránky, jako je menší počet ubytoven a jejich vyšší ceny.

Svatojakubská cesta
Jeden z posledních dnů, kdy cesta vedla po pobřeží. I moře mi dávalo sbohem, den byl větrný a vlny narážely na skály.

Už to skončilo?

Vzpomínám si na moment, kdy jsem přišla do Santiaga. Po třiceti dnech na cestách a silných zážitcích tady byl konečně cíl. Co si o tom mám myslet? Konec dobrodružství, rozloučení s mou novou rodinou… Je to paradoxní, ale nebyla jsem dojatá, byla jsem smutná. A navíc, všechno se to seběhlo tak rychle… Najednou byli všichni, se kterými jsem strávila poslední dny putování, pryč. A já jsem tak trochu nevěděla, co dál. Respektive věděla, ale pohltil mě pocit, že něco nenávratně skončilo.

Svatojakubská cesta
První týden putování jsem vstávala sama, šla sama, večeřela sama. Ten poslední jsem byla obklopena novou rodinou. Svatojakubská cesta má mnoho tváří…

Pokud jste jezdívali na letní tábory a líbilo se vám tam, znáte to. To když přijedete autobusem nebo vlakem domů a jsou tam rodiče a najednou se všichni rozutečou a opravdu je konec…

Trvalo mi nějakou dobu, než jsem si uvědomila, že moje putování už nikdy neskončí. Že Svatojakubská cesta byla jen prvním krokem k uvědomění si spousty věcí a počátkem spousty dalších změn v mém životě. A jak poslouchám zážitky ostatních lidí, kteří se na podobné putování vydali, mají skoro stejné zážitky. A nemusí se jednat zrovna o Cestu sv. Jakuba ve Španělsku, někdo se vydá na cestu po České republice, někdo odjede do Indie, někdo se rozhodne objet svět. Pro spoustu lidí je cestování jako takové otevřením mnoha dveří ve vlastním životě.

Svatojakubská cesta
Nekteré věci nejsou tím, čím se zdají být :) Aneb lingvistický chyták. Víme, že v překladu to znamená něco úplně jiného, ale neumíme si pomoci…

Ale zase abych svatojakubské putování nesrovnávala příliš. Má svá specifika. Každý kilometr musíte překonat vlastními silami, ať už pěšky nebo na kole, a to je taky trochu o něčem jiném než cestování autem, letadlem, autobusem nebo lodí.

Dozvuky

Už několikrát jsem o svém putování povídala, soukromě i veřejně. Některé to snad i inspirovalo k vlastním cestám. A stále se setkávám s lidmi, kteří mají ve svém deníčku svatojakubské putování do Santiaga naplánováno. Zrovna včera mi jeden nový kamarád povídal, že plánuje jít v červnu příštího roku. A měsíc zpátky jiný kamarád povídal, že už má rezervované září. Dokonce mám dvě kamarádky, co čekají, až jejich mrňousové dorostou alespoň roku a půl, a chtějí se vydat s nimi.

Svatojakubská cesta
Svatojakubská cesta mi rozšířila obzory a dodala odvahu dělat věci, které cítím. Tam začala moje putování za vlastní intuicí.

Svatojakubská cesta stále inspiruje. A motivuje. A já budu jen ráda, když se budu moci o své zážitky podělit. Spoustu věcí a informací už jsem psala na svých stránkách a pokud bude zájem, mohla bych udělat souhrn i tady pro ŽivotNaCestách.cz. Co říkáte?

Líbil se vám tento článek? Odměňte prosím naše autory za jejich práci lajkováním a sdílením tohoto článku, děkujeme!

6 komentářů u „Svatojakubská cesta – cesta, která nikdy nekončí“

  1. Paní (slečno) Prejdová, bylo by nanejvýše uspokojivé (Hercule Poirot, cit.), kdybyste
    mohla udělat širší (rozuměj: široký) souhrn událostí svého putování caminem. Velice rád to nečtu jenom já, ale určitě desítky jiných, kteří (rovněž) už nemohou na takového cestování pomáýšlet.

  2. Moc hezké fotky, a moc hezky text. Presne tak to prozival manzel, ktery delal franc. stranu z Puy en Velay k mysu Fisterra, 1600 km za 85 dni. Zazitky na cely zivot!

Komentáře