V poslední době nejsou letenky Praha – Brusel nijak extra drahou záležitostí a nejčastěji vás budou stát mezi jednou až dvěma tisícovkami, přičemž v akci se dostanete i pod 1 000 korun. Jde často o to, jak moc jste flexibilní.

Já jsem si na trip do Bruselu vyčlenil víkend, aniž bych si tedy musel brát dovolenou. Odlet z Prahy byl v sobotu v sedm ráno, návrat pak byl v neděli večer (s odletem z Bruselu v osm večer). Celkem tedy dva téměř plnohodnotné dny. V pár článcích jsem narazil na zmínku o tom, že ve finále toho v Bruselu není moc k vidění, takže můj předpoklad byl, že za 2 dny uvidím vše podstatné. To se mi sice podařilo, ale s jistotou mohu prohlásit, že jeden den navíc by se určitě hodil. Těžko říci, jestli autoři oněch zmínek o nepříliš zajímavém městě vynechali bleší trhy, nepátrali po komiksových fasádách a za největší atrakci považovali čurajícího chlapečka.

Holt každý to má jinak… Proto v tomto článku nebudu dávat rady, co v Bruselu vidět a navštívit, ale napíšu, jak jsem se po tomto belgickém hlavním městě potuloval během těch dvou dnů já.

Na letišti jsem sedl na vlak do centra a vystoupil ve stanici Brussel Centraal. Odtud jsem se prvními bruselskými uličkami přesunul na opravdu krásné náměstí Grand – Place; to je přesně to, které znáte z fotek. Sliboval jsem si, že by mohlo být zalité dopoledním říjnovým sluncem, což se naplnilo.

Už cestou na náměstí jsem se kochal neskutečnými čokoládovnami, pralinkárnami, obchůdky s vaflemi nebo stánky s belgickými hranolkami. Když k tomu člověk připočítá stovky druhů belgických piv, tak gastro lákadel tady není zrovna málo.

Z náměstí jsem vyrazil omrknout jednoho z nejznámějších Belgičanů – Manneken-Pis, tedy čurajícího chlapečka. „Odbudu“ si to hned zkraje, třeba tam po ránu nebude moc lidí. No, už bylo; navíc nemějte velká očekávání, je to opravdu jen soška, nic víc. Zajímavé však je, že pravidelně bývá oblečena do nějakého hávu, a já jsem se tam navíc přimotal k nějaké slavnosti, takže bez určitého zážitku to nakonec nebylo.

Potuloval jsem se okolními ulicemi a narážel na první komiksové fasády, které začínalo pomalu osvětlovat ospalé dopolední říjnové slunce.

Teď v poklidu pozjišťovat, jak tu funguje MHD. Nakonec jsem si koupil celodenní jízdenku (to samé jsem pak udělal i ráno v neděli, je to jednodušší, a pokud jedete aspoň 4x, tak i levnější).

Metrem jsem vyrazil k Atomiu a parku Mini – Europe (stanice metra Heysel/Heizel). Vstupenky nejsou zrovna levné, takže pokud chcete vidět obě atrakce, kupte si CombiTicket (24,70 EUR).

Atomium je symbol Bruselu. Bylo postaveno u příležitosti Expo 1958 a celkem překvapivé je, že obdobně jako Eiffelova věž měl být po výstavě rozebrán. Nicméně na svém místě stojí doposud a určitě stojí za to jej vidět. Výtahem vyjedete nahoru (dostanete se do nejvyšší koule) a postupně se dostáváte jednotlivými patry zase zpět, určitě zajímavá stavba. A tady do mě padly i první belgické hranolky jakožto pozdní svačina.

V parku Minievropa projdete celou Evropskou unii. Najdete tu přes 300 zmenšenin staveb v měřítku 1:25. Českou republiku tu reprezentuje Staroměstská radnice. Dále tu narazíte např. na Eiffelovku, lisabonskou Belémskou věž, klášter v Melku, londýnský Big Ben a mnoho dalších staveb.

Odpoledne jsem se pak vydal do části města, kde jsou umístěny instituce, jako je Evropský parlament či Evropská komise.

V podvečer jsem se přesunul do centra bloumat uličkami, hlavně ve čtvrti Ilot Sacré. Zašel jsem do obchodu s komiksovou postavičkou Tintin (Boutique Tintin v ulici Rue de la Colline).

Na večeři jsem se usadil, za nikoliv extrémní peníz, na hlavním náměstí Grand – Place. Večer je opravdu nádherné.

V neděli ráno byla mým cílem čtvrť Marolles s bleším trhem (Place du Jeu-de-Balle) a fantastickými obchůdky, galeriemi, antikvariáty a vetešnictvími. Na trhu najdete neskutečné věci, a i pokud nemáte v plánu si nic koupit, určitě stojí za to si jej projít a prohlédnout nabídku prodávaných, často bizarních či na první pohled absolutně neprodejných, věcí. Pořídil jsem tady za usmlouvaných 10 EUR archivní komiks z 50. let, dárek pro kamaráda.

Nedaleko odtud je pak komunitní a umělecké centrum s barem a restaurací – Recyclart (na adrese Rue des Ursulines 25). Lehký underground, ale dost často taková alternativnější místa vedle hlavních památek vyhledávám. Bohužel bylo právě zavřeno, ale aspoň jsem se mrknul, jak pár hip hop týpků natáčí videoklip ke svému hitu.

Justiční palác nedaleko bleších trhů je pompézní budova, ale hlavně je od ní panoramatický výhled na Brusel. K dispozici je výtah ze čtvrti Marolles na úroveň paláce.

Následoval přesun na metro. Vystoupil jsem na stanici Bourse/Beurs a kolem staré renovované tržnice Halles Saint-Géry z roku 1881 jsem se zašel podívat na pár dalších komiksových fasád.

Jedno z posledních míst, kam jsem se zašel podívat, bylo Muzeum komiksů (Centre belge de la bande dessinée). Nakonec jsem si prohlédl jen budovu samotnou (jde o bývalý obchodní dům od známého belgického architekta Victora Horty), vstupní prostory (i s Tintinovou raketou) a prodejnu s komiksy. Samotné muzejní prostory jsem vynechal. Pokud se sem však vydáte, počítejte s tím, že muzeum zachycuje hlavně belgické komiksy.

Když mívám na „městském tripu“ čas, zajdu se ještě s městem „rozloučit“, což většinou znamená, že si ještě jednou vyrazím na nějaké oblíbené místo. Tím místem bylo náměstí Grand – Place. Vzal jsem to úzkými uličkami a přes prodejnu La Boutique Tintin, kde najdete fůru knih, kreseb a dalších suvenýrů majících nějaký vztah k Tintinovi (mají tam vše kromě magnetů, když zrovna ten jsem s touto komiksovou postavou chtěl koupit).

Pak ještě jedno pořádně kalorické vafle do ruky a přesun na nádraží, odkud jezdí vlaky na letiště.

Tak… a definitivně mohu konstatovat, že s články se zmínkami o nezajímavosti Bruselu nemohu souhlasit. Já byl spokojen. I vy sami si případně můžete vyrazit do Bruselu a udělat si vlastní názor, zda tam je či není něco k vidění. Já hlasuji pro první variantu…

Líbil se vám tento článek? Odměňte prosím naše autory za jejich práci lajkováním a sdílením tohoto článku. Nic vás to nestojí a autory i nás to potěší. Děkujeme!