Třetí největší město na Slovensku. To je Prešov. Leží mezi Slánskými vrchy a Šarišskou vrchovinou v regionu Šariš ve východní části Slovenska. Ačkoli se jedná o poměrně velké město, atmosféra historického centra je uklidňujícím balzámem na duši.
Prešov a jeho historie
Území Prešova bylo osídleno už v době kamenné, což dosvědčují četné archeologické nálezy. Slované pak začali toto území obývat na přelomu 8. a 9. století, tedy podle historicky doložitelných pramenů, předpokládá se ale, že Slované území obývali už kolem 4. století. V roce 1299 udělil uherský král Ondřej III. Prešovu městské výsady, roku 1374 se pak Prešov stal svobodným královským městem. To umožnilo obyvatelům volit své rychtáře a městské orgány přímo. V principu to znamená, že v rámci tehdejší společnosti byl Prešov mnohem svobodnější, s prvky demokracie.
Ve 14. a 15. století v Prešově žilo kolem 2 tisíc lidí a město prožívalo rozkvět, především díky mnohým řemeslnickým cechům. V roce 1455 pak město získalo svůj první městský znak.
V 16. a 17. století se začaly projevovat následky protihabsburských povstání, četných požárů a morových ran. Hospodářství města tak začalo postupně upadat.
V roce 1687 bylo v Prešově krutě mučeno a popraveno 24 měšťanů a zemanů. Této události se říká Prešovská jatka nebo taky Prešovský krvavý soud. Důvodem bylo Thökölyho povstání proti Habsburkům. Povstání bylo potlačeno císařským vojskem, kdy povstalci kapitulovali. Podmínky kapitulace však byly ignorovány generálem Schultzem, který dal uzavřít brány města. Svého krvavého konce se pak dočkalo 24 zainteresovaných do povstání.
Na přelomu 18. a 19. století se Prešov začal oživovat přílivem Rusínů z okolí, zejména díky zřízení řeckokatolického biskupství. Ve stejné době zde také vznikla významná židovská komunita.
Pamětihodnosti
Nejvýraznější stavbou Prešova je bezesporu konkatedrála svatého Mikuláše. Ta stojí na základech jiné sakrální stavby ze 13. století. Samotná konkatedrála začala být budována jako kostel, a to ve 14. století. Její finální vzhled byl dokončen až na počátku 20. století, kdy byla regotizována její věž.
Další významnou stavbou je chrám svatého Jana Křtitele. Ten je metropolitní katedrálou řeckokatolického arcibiskupství v Prešově. Katedrála začala svůj příběh jako kaplička ve 14. století. Postupnými přestavbami z ní vznikla nádherná barokní stavba.
Další z řady historických památek je Ortodoxní synagoga v maurském stylu, postavená v roce 1898.
Na pěší zóně nelze minout sousoší Immaculáty, stojící na místě konání Prešovských jatek zmíněných výše. Někdy se můžete setkat s pojmenováním sv. Trojice, což ale není správný název pro tuto pískovcovou sochu.
Rákocziho palác, měšťanský dům na východní straně náměstí, je výrazný zejména svojí čelní fasádou, plnou obloučků a ornamentů. Je považován za jeden z nejhezčích renesančních měšťanských domů horního Uherska. V současnosti v tomto domě najdete Šarišské muzeum.
Františkánský římskokatolický kostel je pak postaven v barokním stylu. Okolo roku 1380 byl postaven karmelitány společně s klášterem. Kostel utrpěl velké škody kvůli požáru v roce 1870, zejména na interiéru, v roce 1888 následoval další požár, který významně poničil dvě věže kostela v průčelí. Dnes však návštěvníkovo oko může spočinout na nádherných malbách interiéru, stejně tak oku lahodícím zevnějšku této nádherné stavby.
Atmosféra a lidé (Východniari)
V Prešově a jeho okolí je mnoho dalších nádherných památek, stejně tak i příroda Šarišské vrchoviny nabízí nespočet možností pro toulky krajinou.
Krajina v okolí Prešova je malebná a troufám si tvrdit, že má své nezaměnitelné kouzlo. Stejně tak i místní lidé, přesněji Východniari. Lidé hrdí, skoro jako národ v národě, přátelští a velmi pohostinní.
Rozhodně neuděláte chybu, když si naplánujete čas na návštěvu tohoto hezkého města a jeho nádherného okolí.
Sám se tam doufám brzy znovu podívám, abych nasbíral detailnější materiál pro další články z této oblasti. A nejen proto.
Pokud se vám článek líbil, nejlépe nás odměníte příspěvkem na provoz webu anebo pronájmem reklamních ploch či jinou formou reklamy na našich stránkách. Velmi potěšíte také lajkováním a sdílením našich článků.
Někdo cestuje, protože jeho cesta má určitý cíl, pevný bod na jejím konci. Skutečností ale je, že samotná cesta cílem je. Totéž platí pro žití. Žijme, abychom žili. Nepřežívejme. Na to je život moc vzácným darem.