Krakov – Specifické tipy pro specifické město

Když se mě někdo zeptá, k jakému městu bych Krakov přirovnal, odpovídám, že k žádnému. Krakov má totiž natolik specifickou atmosféru, že si zaslouží svou vlastní kategorii. Jeho zvláštní kombinace vlídnosti, útulnosti a přitom velikosti mě vždy naprosto pohltí.

První doporučení: Jeďte do Krakova na vlastní pěst, alespoň na dva dny!

Mým letošním souputníkem se stala přítelkyně, a i když některé momenty našeho výletu připomínaly scény z české komedie Svatební cesta do Jiljí, podařilo se nám objevit úžasná místa a nasát kromě atmosféry také spoustu vůní a chutí.

Upozornění: Když to na nás přijde, měníme se na čistokrevné kavárenské povaleče a požitkáře. Poznámka: Přichází to na nás často. (Gastro tipy níže jsou označené tučně.)

Dorazili jsme do města v pátek odpoledne po návštěvě solných dolů ve Wieliczce, které by vydaly na svůj vlastní článek, a ubytovali se na východní straně kousek od centra přes Airbnb. Skromný byt, tak akorát na přespání, posloužil jako výchozí bod pro naši cestu Krakovem.

Chrám v solném dole Wieliczka.
Wieliczka – není důl jako důl.

Jako první checkpoint na trase mě zaujal bar s příznačným názvem Wódka. Tento bar bude s velkou pravděpodobností jedním z motorů mé příští návštěvy Krakova. Ovšem budu ho muset navštívit s jiným osazenstvem. Tentokrát někteří členové týmu, z naprosto nepochopitelných důvodů, nedokázali ocenit možnost degustačního prkénka několika speciálních vodek. Snad za to mohl pouhý ostych, snad reálná obava o svou pohybuschopnost, nevím.

Následovala procházka přes klasický trh na Rynku Malem i Rynku Glowném až do útulné kavárničky Nowa Prowincja. Tady jsme si neprozřetelně objednali pivo. Až záhy jsme pochopili, že jsme si objednali pouhou iluzi, a za silné sugesce a vzpomínce na Únětický pivovar jsme tento mok vstřebali.

Nutno podotknout, že jsem byl některými členy týmu, a opět z nepochopitelných důvodů, po celou dobu výletu vyzýván, abych si zašel k barberovi. Nikdy jsem to neudělal, zážitek to být může, ovšem nátlaku jsem odolal. Zmiňuji to proto, že cena holení a stříhání se v krakovských barberech často vleze do 500 korun. Obecně téměř všichni muži ve městě vypadají upraveně, často mají střih typu “barber” a za výlohami holičství se nůžky kmitají i v 10 hodin večer. Až po zjištění, že se za stejné služby v Praze platí částky i přes 1 000 korun, jsem trochu zalitoval, že jsem se o tento zážitek ochudil.

Krakov. Čert zklamán z místního piva.
Jednoznačný důkaz, že zásah lazebníka nebyl potřeba.

Druhé doporučení: Následující části článku věnujte zvýšenou pozornost.

Další kroky nás přivedly do pravděpodobně nejútulnější části Krakowa – do staré židovské čtvrti. Slunce bylo dávno za horizontem, když jsme se pohodlně usadili na koberečku v kavárně Cheder. Doporučil bych vám i ten drink, ale silný zážitek z chuti a vůně úplně přebil název. Bylo v něm něco, co mě hřálo, med, skořice, jablko, dal bych si zase. A jak to u kavárenských povalečů bývá, často jim při té činnosti vyhládne. Naštěstí bylo hned za rohem Bistro Zazie, kde si tedy spíše pochutnají masožravci než vegetariáni. Já, jakožto zástupce té moudřejší části populace, jsem byl „odsouzen“ k salátu s ořechy, ale stěžovat jsem si nemohl.

Po uspokojení těchto základních potřeb následovala jedna ze scén Svatební cesty do Jiljí, načež jsme se dostali domů a dočkali se rána nového dne.

Třetí doporučení: I když nemáte rádi chytré telefony a „prostě tu cestu najdu i bez googlu“, nehádejte se a zkuste ho zapnout. Jinak se vám může stát, že se cestou domů zamotáte – a ty večery už jsou docela chladné.

Jak můžete tušit, takový povaleč v útulném městě po ránu s prázdným žaludkem okamžitě zamíří do nejbližší atmosférické kavárny. Tentokrát padl výběr na kavárnu Wesola Cafe, kde doporučuji rezervovat stůl. Nabídka slaných snídaní, kaší, koláčů a vynikající kávy v kombinaci s milou obsluhou a hezkým prostředím udělala ze snídaně úplně jiný zážitek. Troufám si říct, že i Pohlreich by tady bez problémů tasil hvězdy s nadšením.

Jelikož jsem zatím nedohledal úplný rodokmen své rodiny a nevím, jestli náhodou nemám z části hobití krev, v určitých situacích se chovám podle zvyků této odvážné rasy. V tomto případě musela následovat druhá snídaně. K této příležitosti posloužila krátká zastávka při cestě na hrad, v kavárně Cupcake Corner Bakery. Tady si z nabídky cupcaků vybere vegan, člověk, co moc nesladí, i úplný cukromil. Sacharidy doplněny, hobití zvyk splněn, výstup na hrad zahájen.

Přiznám se, tady můžu doporučit krásný výhled na město a řeku Vislu. Návštěvu katedrály už míň. Pokud budete mít nedostatek štěstí, jako jsem měl já, budete se pohybovat vysokou pomalostí uvězněni mezi dvěma skupinami turistů a nezbyde vám nic, než se, nu, než se modlit. Ale jinak je tam všude krásně.

Suma sumárum: Navštivte Krakov individuálně, jeďte tam alespoň na dva dny, projděte se večer židovskou čtvrtí, nechte si říct a ostříhejte se a hlavně se neodbývejte, prošmejděte zapadlé uličky, objevte vlastní kavárny a maximálně si to užijte. Jo, a taky navštivte tu Wódku a pak mi napište, jaké to bylo!
Focení mě baví, focení je radost.
Focení mě baví, focení je radost.

Jako poslední tip mě napadá – mluvte s Poláky. Někdy mi přijde, že žijeme v Praze a ostatních velkých městech v iluzi a v bublině prosperity. Už o pár kilometrů dále to však může vypadat jinak. Krakov skýtá přesně tohle riziko, kdy si říkáte, wow, jestli tohle je Polsko, tak tu zemi miluju a musí to být ráj. Proto je fajn se zeptat místních lidí i „naplavenin“ na to, jak Krakov a Polsko vidí oni. Někdy je to zajímavé. Taková přidaná hodnota.

Dziękuję bardzo, do widzenia!

Líbil se vám tento článek? Odměňte prosím naše autory za jejich práci lajkováním a sdílením tohoto článku. Nic vás to nestojí a nám to udělá radost. Děkujeme!

Napsat komentář