Jezero Tonlé Sap, Kambodža

Pokud se řekne jihovýchodní Asie, tak se každému vybaví turisticky přeplněné Thajsko. Celá jihovýchodní Asie je velice nádherná oblast a byla by škoda navštívit jen jednu zemi. Když jsem letos plánoval itinerář cesty po Thajsku, tak jsem si v něm vyčlenil několik dní pro návštěvu Kambodži a vlastně jsem ani netušil, co mě čeká.

Po pěším přechodu hranic mezi Thajskem a Kambodžou (hranice Aranyaprathet – Poipet) jsem hned pochopil, proč se této hranici říká, že je to nejšpinavější díra na světě. Hranice je absolutně nepřehledná a všude pobíhají falešní úředníci a mafiáni, kteří se vám snaží nabízet předražená víza a nelegální zboží.

Na kambodžské straně jsme si velice rychle uvědomili, že už nejsme v tak civilizované zemi, jako bylo Thajsko. Zkrátka chudoba zde byla opravdu všude. Celkem jsme se báli o naši bezpečnost, ale brzy jsme nabyli dojmu, že čím větší je chudoba, tím jsou lidé více přívětivější a přátelští. A přesně taková je i Kambodža.

Malý chlapec u chýše
Koupat se lze i bez sprchového koutu a teplé vody.
Chlapec na motorce.
S věkem řidičů si zde hlavu nikdo neláme.

Z hranic jsme se vydali taxíkem do města Siem Reap, které je startovacím bodem pro všechny turisty mířící do chrámového komplexu Angkor Wat. My jsme se ovšem rozhodli navštívit i plovoucí vesnici na jezeře Tonlé Sap, zapsanou na Seznamu světového kulturního a přírodního dědictví UNESCO.

Khmerský název Tonlé Sap patří řece a v češtině znamená „řeka s neslanou vodou“. Tonlé Sap bývá spíše označován i jako jezero a je vůbec největším sladkovodním jezerem celé JV Asie. Jezero má různou rozlohu v závislosti na ročním období. V období sucha má rozlohu 2 700 – 3 000 km2, kdežto v období dešťů se rozloha několikanásobně zvětší.

Na jezero jsme se tedy vydali z města Siem Reap tuk-tukem. Po opuštění městských asfaltových silnic jsme se dál trmáceli nerovnými cestami kolem vesnic, kde vládla bída a neskutečný nepořádek. Bylo opravdu nepříjemným zážitkem dýchat místní vzduch pocházející z odpadků a kdoví čeho.

Chýše u jezera Tonlé Sap
Tady opravdu nestačí očkovací základ.

Po opuštění polorozpadlých obydlí jsme začali cítit nepříjemný závan z blížícího se jezera. Po pár kilometrech jsme se celí  „vyhrkaní“ z tuk-tuku dostali k uměle vytvořenému rameni, kde byl přístav pro lodě, které turisty přepravují k plovoucím vesnicím. Ihned se nás ujal naháneč s lístky a po smlouvání jsme koupili lístky na loď za 20 dolarů na osobu.

Přístav pro lodě, Tonlé Sap, Kambodža
Místní turistické překladiště, Tonlé Sap, Kambodža

Po zakoupení lístků jsme ihned dostali přidělenou loď s dvěma průvodci. Byli jsme mile překvapeni, že máme celou loď jen pro sebe. Ihned jak se průvodci dozvěděli, že naší rodnou zemí je Česko, tak nám dávali ostentativně najevo, že jejich král Norodom Sihamoni žil a studoval 13 let v tehdejším Československu a tudíž umí plynně mluvit česky.

Po plavbě umělým ramenem spojujícím jezero se dozvídáme, že místní jezero je velice bohaté na ryby a pod hladinou se ukrývá více než 200 druhů sladkovodních ryb, což je podle místních světová rarita. Dokonce zde žijí obří sumci, kteří mohou měřit až 8 metrů. Člověk musí obdivovat, že se zde místní bez problémů koupají, protože já osobně bych do této vody nestrčil ani ruku. :-)

Rodina na lodi.
Rodinka si nejspíše vyjela na nákup.

Rybolov, chov krokodýlů a žebrání je zde jedinou obživou, ale i přesto jsou zde lidé šťastní.

Krokodýli.
Pod plovoucími chatkami se pěstují krokodýli na maso a kůži.

Po krátké plavbě se konečně dostáváme k cíli našeho výletu. Před námi se objevuje obrovská vesnická kolonie. Nachází se zde desítky, možná stovky chatrčí, které jsou postaveny na plovoucích základech a jsou mezi sebou spojeny lany. Chatrče tak můžou stoupat a klesat společně s měnící se hladinou jezera, takže se ráno nemusí místní bát, že vedle svého příbytku nenajdou svého souseda a jeho chatrč.

Vesnice.
Pohled na obydlí v plovoucí vesnici

Veškerý život je přizpůsoben místním daným podmínkám. To ale nemění nic na tom, že je to plnohodnotná vesnice. Nechybí zde náves, kostel, obchody, škola a dokonce ani hospoda.

Po chvíli plavby zastavujeme u hospody a v takovém horku v žádném případě neodmítáme osvěžení v podobě piva značky Angkor beer.

Hned vedle hospody si všímáme obydlí, kde sedí skupinka starších chlapů u televize. Upřeně se dívali na nějaké sportovní utkání. Kousek vedle nich hrčí agregát, kterým zásobují elektrickou energií televizor. Vůbec jim nevadil hlučný agregát, kvůli kterému neslyšeli zvuk z televize, dle výrazu byli rádi i za ten obraz.

Chata na jezeře.
U nás stávají před domem auta. Pro místní je to nemyslitelné.

Od průvodců se dozvídáme, že televizor zde vlastní jen ti opravdu bohatší. Zkrátka být bohatý zde znamená mít světlo v podobě žárovky a obraz v podobě televize. Raději jsem průvodci nevysvětloval, co u nás v České republice znamená bohatý člověk a co vlastní.

Všímáme si i veliké plovoucí budovy, která slouží jako základní škola, kostel a obydlí pro osiřelé děti. Průvodci nás nabádali, abychom koupili dětem pytel rýže a pastelky. My jsme byli před cestou samozřejmě sečtělí a věděli jsme, že je to podvod na turisty. Ve skutečnosti to funguje tak, že turista nakoupí rýži a pastelky a dar předá dětem. Ihned po odplutí pryč nasedne učitel místní školy na loď a ve vší rychlosti ujíždí vrátit darované věci do místního obchodu, kde dostane zpět peníze.

Škola a kostel.
Místní základní škola a kostel

Další naší zastávkou byla místní restaurace a obchod se vším, co zde místní lidé dokáží ulovit nebo vypěstovat. Visely zde krokodýlí kůže, ale na cenu jsem se raději neptal, abych nevyvolal podezření, že mám vážný zájem je koupit. Co samozřejmě stálo za koupení, tak byla místní pálenka, ve které byla naložená kobra a škorpion. Osobně jsem si nedokázal představit, že bych tu láhev převážel v batohu a láhev by se po cestě rozbila. Hrozná představa!

Místní alkohol s naloženým hadem.
Jako správný Moravák zůstanu raději u slivovice :-).

Co nám opravdu nejvíce vadilo, tak byly všudypřítomné žebrající děti, které jezdily na loďkách a dokonce i lavorech. My jsme s tím samozřejmě počítali a jako správní filantropové jsme nakoupili spoustu cukrovinek. Ale nepočítali jsme s tím, že je povezeme zpět domů. Děti byly naučené říkat jen pořád dokola slovo „dolar“, a pokud viděly, že nelovíme v kapsách dolary, tak zvyšovaly hlas a jejich úsměv se náramně vytrácel.

Kambodžské děti.
Místní žebrající děti

Slunce pomalu zapadá a naše projížďka neúprosně končí. Jsme plní zážitků a říkáme si, jak se těšíme zpět mezi civilizaci. Jezero Tonlé Sap určitě není taková atrakce jako je Angkor Wat, ale s klidným svědomím můžu tenhle výlet doporučit všem, kteří se chystají do Kambodži.

Pokud se vám náš článek líbil, nejlépe nás odměníte jeho lajkováním a sdílením s vašimi přáteli nebo lajknutím naší stránky ŽivotNaCestách.cz na Facebooku. Děkujeme!

1 komentář u „Jezero Tonlé Sap, Kambodža“

Komentáře