Velké Almatinské jezero

Poklady předhůří Ťan Šanu v okolí Almaty

Cestování po Kazachstánu je dobrodružství samo o sobě. Pokud však máte možnost podívat se do těchto vzdálených koutů země s někým z místních, zážitek je o to větší.

V Almatě jsme koncem října 2014 strávili týden, na jehož konec jsme si naplánovali dvě cesty. První z nich vedla do lyžařského centra Shymbulak vzdáleného 25 kilometrů od Almaty. Městskou dopravou je možné se dostat až k nejvýše položenému bruslařskému stadionu na světě – Medeu (1 691 m), odkud vede kabinová lanovka až na oddychové místo na Shymbulaku, nacházející se ve výšce 2 260 metrů. Pro mnohé místní a slečny v podpatcích je to také konečná zastávka, nás ale zasněžené vrcholky hor svedly k dalšímu stoupání za nezapomenutelnými panoramaty. Žádnou značenou cestu zde nenajdete, vyšplhat nahoru je však s odpovídající obuví možné.

Oddychové centrum Shymbulak

Náš kazašský kamarád

Oddychové centrum Shymbulak

Oddychové centrum Shymbulak

Závisí na silách každého, kam až si troufne vylézt – mimo lyžařskou sezónu je snadné se dostat až do výše 3 163 metrů nad mořem. Náš cíl, místo s rozestavěnou konečnou stanicí lanovky, nám však poskytl naplňující pohled na Almatu, toho dne jen trochu pokrytou oblakem smogu.

Výhled ze Shymbulaku

Výhled ze Shymbulaku

Cestu zpět je možné si po sněhu i zkrátit, pozor však na to, co se může skrývat pod měkkým sněhem – krávy, koně, ba i oslové se volně pasou v horách bez dozoru.

Z místa oddychu nám byl mnoha taxikáři nabízen odvoz za neuvěřitelných 5 500 tenge, vydali jsme se tedy pěšky a po cestě si stopli náhodně projíždějící auto – pána, který nás svezl až k Medeu zadarmo. Uměl mluvit anglicky a nakonec jsme se dozvěděli, že chvíli pracoval v Čechách!

Stadion Medeu je volně přístupný k bruslení 8 měsíců v roce, nabízí dokonce i půjčovnu bruslí. Doporučuji se tam vydat večer, atmosféra je dechberoucí!

Noční bruslení na Medeu

Noční bruslení na Medeu

Následující den jsme se za krásného říjnového počasí vydali kousek za město i s naším novým kamarádem z Rakouska, kterého jsme potkali při stoupání na Shymbulak, a slečnou, kterou náš kamarád přijel do Almaty požádat o ruku. Náš cíl? Azurově modrá čistá vodní nádrž, která slouží jako zásobárna pro celé město – Velké Almatinské jezero.

Kamarád nám navrhl, že nejlepší bude dojet autobusem, který vyjíždí od Prezidentského parku, až na konečnou zastávku a odtud pěšky. Nadšeně jsme souhlasili.

Na autobus jsme čekali nejméně půl hodiny, člověk totiž nikdy nemůže vědět, v kolik dopravní prostředek dorazí – jízdní řády totiž v Kazachstánu prostě neexistují. Cesta však stojí jen 80 tenge, což je velice přívětivé. Na konečnou jezdí spousta lidí, dokonce i s velkými nádobami na vodu, jelikož je na místě možné nabrat si vodu přivedenou trubkami až z jezera. Cesta začíná. Vede nádherným pohořím Ťan Šanu, což nenechá v klidu ani duši horami nepolíbenou. S otevřenou pusou a očima navrch hlavy jsme procházeli mezi giganty a užívali si každý krok. Po cestě vás uchvátí kromě hor nemálo věcí, od jurt v létě fungujících jako restaurace přes místní faunu a floru až po sochy medvědů.

Pro Kazachstán typické jurty

Pro Kazachstán typická jurta

Z časových důvodů (na večer jsme měli koupený lístek na vlak zpět do Karagandy, místa našeho čtyřměsíčního pobytu) jsme se po cca 10 ušlých kilometrech rozhodli stopnout si jedno ze zřídkakdy projíždějících aut. Za 2 200 tenge na každého jsme byli odvezeni až k jezeru a domluveni i na odvoz zpět.

Před vjezdem k jezeru samotnému řidič ještě musel projít jakousi kontrolou. Vzhledem k tomu, že nás bez něho v autě sedělo ještě 5, trochu jsme se báli, že s tím bude problém, ale tohle se v Kazachstánu jednoduše neřeší, spolujezdci sedící na zadním sedadle ani nemají povinnost se připoutat.

Pohled na jezero obklopené zasněženými horami v 2 500 metrech nad mořem je monumentální. Podle mě nepotřebuje žádný komentář.

Big Almaty Lake

Big Almaty Lake

Okolí Velkého Almatského jezera

Okolí Velkého Almatinského jezera

Řidič nelhal a v určený čas na nás již čekal na parkovišti – odvezl nás zpět až k našemu bytu.

A jak to dopadlo se zásnubami našeho kamaráda? Tentokrát to sice nevyšlo, ale jak bylo vidět, on se nevzdává.

Líbil se vám tento článek? Odměňte prosím naše autory za jejich práci lajkováním a sdílením tohoto článku, děkujeme!

Napsat komentář