Úchvatná hora křížů v Litvě

Hora křížů a Palanga v Litvě

Poslední dny na své studijní stáži v Litvě jsem se rozhodla strávit cestováním. Vydali jsme se spolu se studentem Philem z Ameriky na Horu křížů (v lit. Kryžiu kalnas) a do města Palanga na pobřeží Baltského moře.

Z Vilniusu jsme vyrazili vlakem ráno v 6:45 a v 9:18 jsme vystoupili ve městě Šiauliai, jež je čtvrtým největším městem v Litvě. Cena lístku na vlak byla 9,67 eur, pokud však vlastníte studentskou kartu ISIC, veškerou dopravu v Litvě máte se slevou 50 %! Někdy se stane, že si kartu budou velmi pozorně prohlížet, odkud jste apod., ale vytrvejte. Pokud máte alespoň nějaké základy ruštiny, tak tady se vám budou hodit. I když ji budete míchat s češtinou jako já. Značná část populace mluví kromě litevštiny jen rusky a pokud na ně půjdete s angličtinou, tak se docela zakaboní, ale také se to dá.

Ale zpět k naší cestě. Pokud si kupujete lístek na vlak, dostanete k lístku automaticky místenku a v každém vagónu mají jen jedno kupé (pro 6 osob), jinak všichni sedí v otevřeném vagónu. Takže pokud si neřeknete, že chcete do kupé, strčí vás ke všem ostatním. Tuto skutečnost se nám podařilo zjistit až na konci cesty. Z nějakého nevysvětlitelného důvodu všichni sedí raději spolu a v kupé jsme seděli sami spolu s jednou slečnou. Ve vlaku si můžete objednat i nějaké základní občerstvení za velmi přijatelné ceny (cappuccino 0,73 eur; turek 1,20 eur).

Město Šiauliai a Hora křížů

Po příjezdu do Šiauliai jsme vyšli z nádraží a vydali se doleva po ulici Dubijos a po chvilce doprava na ulici Tilzes. Tam hned  uvidíte autobusové nádraží. Autobus k Hoře křížů odjíždí z nástupiště 12. Můžete jet rovnou v 10:25 nebo až v 11:00 a zajít si mezitím na kafe. Hned u nádraží je obchodní dům, kde v přízemí stojí o samotě (u výtahu a jezdících schodů) mini kavárna Kavakuki, kde prodávají velmi dobrou kávu a můžete si koupit i sladké pečivo (kolem 50 centů).

Hora křížů a Palanga

Pohled na Horu křížů

Cena autobusu k Hoře křížů opět s kartou ISIC za krásných 40 centů. Řidiči nahlaste zastávku Domantai a poproste ho, aby vám řekl, kdy máte vystoupit (nebo budete sledovat polohu na GPS na mobilu). Také vám může napovědět hnědá značka s nápisem Kryžiu kalna, za ní už se zvedejte. Potom se vydáte pěšky po úzké silnici doleva, přibližně 2 km. Po chvilce už můžete na obzoru začít hledat Horu křížů. Zde je potřeba říct, že ač v češtině je to hora, ve skutečnosti je to kopeček (v angl. Hill of Crosses). Hora křížů je 60 metrů dlouhá a 40-50 metrů široká. Vstupné je zdarma. V obchodě se suvenýry si můžete zakoupit kříž (cena od 1 eura) a přidat jej někde mezi ostatní na Hoře křížů (je jich zde více než 100 tisíc). Samotná Hora křížů je něco neuvěřitelného. Je to takové místo, které musíte vidět, než umřete, a je dostupné běžným Evropanům.

První zmínka o křížích na Hoře křížů pochází ze psaných kronik z roku 1850, ale věří se, že první kříže byly na horu umístěny pozůstalými obětí při povstání v roce 1831, neboť carská vláda neumožňovala rodinám se řádně rozloučit s mrtvými. Kříže různých druhů se četněji objevovaly po druhém povstání v roce 1863.

Počátkem 20. století byla Hora křížů již široce známá jako sakrální místo. Kromě návštěv mnoha poutníků bylo toto místo využívané také pro mše a pobožnosti. Hora křížů nabyla  zvláštního významu během sovětských časů – místo bylo anonymní, ale překvapivé co do vytrvalosti proti režimu. Sovětská vláda považovala kříže a tuto horu za nepřátelský a zhoubný symbol. V roce 1961 byly dřevěné kříže rozbity a spáleny, kovové byly odvezeny do šrotu a ty z kamene a betonu byly rozbity a pohřbeny. Samotná hora byla několikrát zničena buldozéry. Během období 1973-1975 bylo ročně zničeno okolo 500 křížů, aniž by se kdokoliv snažil je zničit tajně. Pozdější taktiky již byly jemnější. Kříže byly zničeny jako s nulovou uměleckou hodnotou, byly vyhlášeny různé „epidemie“, aby zakázaly lidem přístup do tohoto regionu nebo byly cesty zablokovány policií. Hora byla střežena sovětskou armádou a KGB. V letech 1978 a 1979 bylo několik pokusů toto místo zaplavit. Ale přes všechny tyto snahy znemožnit lidem návštěvu hory se každou noc objevovaly nové kříže.

Hora křížů a Palanga

Je zde odhadem přes 100 tisíc křížů.

V suvenýrech si můžete koupit pro sebe nebo jako dárek jantarové náramky (od 2 eur) či cokoliv jiného z jantaru a potom se vydat zpět na autobus (např. ve 13:03, 14:03). Po cestě zpět jsme vystoupili u katedrály sv. Petra a Pavla. Je to jediný kostel po cestě, takže jej nemůžete minout a věž uvidíte už z dálky. Potom můžete dojít pěšky po směru autobusu opět k nádraží. Budete míjet hlavní ulici s pěší zónou, kde, pokud se vydáte doleva, je infocentrum a restaurace. Tam si můžete dát „meníčko“. Pokud nebudete rozumět, jaké polední menu je v nabídce (na tabulích jsou jen litevské názvy), doporučuji si je najít v podobě obrázku na googlu, nebo mít hodně trpělivosti s personálem.

Kretinga a Palanga

V 15:38 nám měl jet vlak do městečka Kretinga. Na internetu udávají tento čas, paní z okýnka nám sdělila, že dnes to jede 16:38. Zde s kupéčkem nepochodíte, protože vlak je docela malý. Do Kretingy jsme dorazili kolem 19. hodiny. Přímo od nádraží jede autobus do Palangy, ale až ve 20:30. Je tedy lepší jet z centra (přejděte hlavní cestu, potom doleva a pak z kopce dolů po hlavní). Z centra jede mikrobus v 19:00 a 19:30 (zastávka dál – uprostřed náměstí) anebo pak 20:30 a 21:50 autobus (zastávka blíž). Autobus v 19:30 jsme buď nestihli, nebo nám ujel, ač nám tvrdila jedna paní, že určitě pojede. A sama jej vytrvale vyhlížela. Takže doporučuji nečekat, ať se zbytečně na závěr cesty nerozčilujete a běžte na pivo/večeři. Cena za večeři bude i pravděpodobně nižší než potom v Palanze.

Ve 20:30 přijel vymodlený autobus. Phil už začal ono „malebné“ městečko proklínat, ale nakonec jsme vše zvládli. Obyčejný lístek stojí přibližně 90 centů (lístek neprodává řidič, ale obchází vás paní za jízdy) a autobus jede přibližně půl hodiny. Ubytování jsme měli zajištěné ve vojenské ubytovně naší akademie za 10 eur na noc, což bylo skvělé. V Palanze na hlavní třídě je spousta restaurací a večer skoro v každé pořádají malé diskotéky (takové posezení s hudbou), kde hrají své litevské (popř. ruské) „pecky“. Navštívili jsme i místní klub, ale mimo sezónu tam najdete přesně tři lidi.

Pokud půjdete další den na oběd, všechny restaurace nabízí polední menu. Avšak opět mají názvy jen v litevštině a pro jistotu bez cen. Pak už se opravdu obrňte trpělivostí. Phil se rozhodl, že budeme obědvat v restauraci Safari. Číšník (poznávací znamení náušnice) rozuměl jen (pokud neumíte litevsky) rusky a z kapsy vytáhl velmi neochotně naškrábaný lístek se seznamem „meníček“ a rychle mi je v ruštině pročítal a chrlil ceny, jako by to bylo tajemství. Bylo jasné, že chce, abychom si objednali něco dražšího. Tak se nenechte odbýt a ptejte se a ptejte (a do této restaurace nechoďte).

Molo v Palanze

Molo v Palanze

V Palanze je moc hezký kostel (Church of Saint Marie). Byl bohužel zavřený, ale i zvenku stojí za to (v noci je hezky nasvícený). Na pláži se musíte projít po dřevěném molu, kde potkáte spoustu rybářů. A pokud jste odvážní, můžete už v červnu skočit do vody, nebudete sami. Na nás bylo moc větrno.

Určitě se vydejte k Muzeu jantaru (Palác Tiškevičiů), které se nachází v botanickém parku a stojí alespoň za rychlou procházku a několik fotek. Nemusíte jít nutně dovnitř, samotné muzeum až tak zajímavé není, jak jsem slyšela od mého litevského kamaráda.

Hora křížů a Palanga

Muzeum jantaru (Palác Tiškevičiů)

Hora křížů a Palanga

Botanický park v Palanze

Po zhlédnutí paláce a botanického parku jsme se vydali již zpět na autobusové nádraží. Nachází se u něj i obchod Maxima, kde jsme si nakoupili zásoby jídla na cestu vlakem zpět do Vilniusu. Před odjezdem autobusu v 16:30 jsem ještě rychle nalepila kus nad jízdní řád samolepku „byl jsem zde…život na cestách“. Takže mi pak můžete napsat, jestli tam ještě byla. V Kretinze jsme si koupili konečně lístky na vlak v kupé (plná cena lístku 13,60 eur) a v 17:30 jsme už jeli směr Vilnius, kam jsme dorazili po 22. hod.

Informace

Odkaz na vyhledávání vlakových spojení v Litvě: Litevské dráhy

Odkaz na stránky města Šiauliai s časy odjezdů autobusů k Hoře křížů: Šiauliai

Odkaz na stránky Muzea jantaru v Palanze: Muzeum jantaru Palanga

Odkaz na Horu křížů: Hora křížů

Líbil se vám tento článek? Odměňte prosím naše autory za jejich práci lajkováním a sdílením tohoto článku, děkujeme!