Mercada, neboli tržiště, jsou nedílnou součástí zemí Latinské Ameriky jako Mexiko, Salvador, Guatemala, Nikaragua, Peru či Ekvádor.

Ve všech jmenovaných státech jsem narazil jak na klidná tržiště (například v mexickém Valladolidu), tak i na ty nejdivočejší místa, v nichž šlo doslova o život (např. noční mercado v guatemalském Huehuetenangu), ale nejpozoruhodnější tržnici jsem objevil na samotném severu Ekvádoru, jen pouhé tři hodinky jízdy od hranice s Kolumbií, ve městě Ibarra.

Tisíce a tisíce stánků se rozprostírají na ploše, jejíž severní vchod od východu na jižní straně dělí úctyhodných šest set metrů. Křivolaké uličky zaplněné krámky.

Co krámek, to mikrosvět, malá planetka uprostřed tržního vesmíru. Vždy mě fascinovaly lidské příběhy vyprávějící o boji o životní existenci.

Tichý zákazník jí encebolladu, rybí guláš za dva dolary, školačky vracející se ze školy jdou pomáhat rodičům s prodejem vajíček, do sebe pohroužený prodavač se smíšeným zbožím, obklopený nepořádkem, s důstojností sobě vlastní čte ranní noviny jako anglický lord ve svém hrabství.

Tisíce a tisíce obrazů jsou pestrobarevnou mozaikou světa plného dřiny, naděje a hluboké víry v dobro.

Stařenka uprostřed všeho toho chaosu vyzařuje obrovským klidem, zavalitá černoška usnula na vratných pet lahvích a metař se snaží místo alespoň trochu zvelebit, i když ví, že je to marné, i kdyby nabíral smetí na lopatku patnáct hodin denně po dobu sta let.

Nikdy jsem nebyl puntičkář a přesnou matematiku a fyziku jsem vždy z hloubi duše nesnášel. O to víc jsem měl radši prokleté básníky či věčného pohodáře Haškova Švejka.

Proto snad považuji ibarrské mercado za svět, v němž jsem se cítil až neuvěřitelně svobodný, nespoutaný a naplněný štěstím.

Líbil se vám tento článek? Odměňte prosím naše autory za jejich práci sdílením tohoto článku, nic vás to nestojí. Děkujeme!