Nevíte, co se započatým večerem v Havaně? Zkuste Buena Vista Social Club. Možná jste o něm už slyšeli. Byl to havanský hudební a taneční společenský klub. Kubánští hudebníci se zde setkávali zejména ve čtyřicátých letech 20. století.
V padesátých letech ale proběhla kubánská revoluce, při níž byl klub zrušen a upadl v zapomnění. V roce 1996 jeho odkaz znovuobjevil americký kytarista a producent Ry Cooder, britský producent Nick Gold a havanský hudebník Juan de Marcos González, když rozjeli projekt nahrávek pozapomenutých kubánských hudebníků. Někteří z nich v tomto klubu účinkovali již v dobách jeho největší slávy. Nejvýraznějším dílem tohoto projektu bylo hudební album Buena Vista Social Club, které sklidilo obrovský úspěch.
![](https://www.zivotnacestach.cz/wp-content/uploads/2017/12/DSC_0249-800x525.jpg)
Název Buena Vista Social Club tehdy stál nad volnou formací kubánských hudebníků i sólovými projekty jednotlivých členů – Compay Segundo, Rubén González, Ibrahim Ferrer, Omara Portuondo…
Vyrážíme v osm hodin. Je to veliký koncert s názvem „Kubánský večer tradiční 50“. Proběhne prezentace Buena Vista společenského klubu.
Vystoupí hvězdy jako trumpetista Janko Pizaco, seskupení Afro Cuban All Stars. Čeká nás show Juany Bacallao s umělci Sergio Farias, Orestes Macias a dalšími. Beru Raulovo tlumočení trochu s rezervou, ale zřejmě se máme na co těšit.
Tuším, že když hostovali v Praze někdy po roce 2010, přijeli v jedenáctičlenné sestavě. Největším tahákem byli kytarista Eliades Ochoa a zpěvačka Omara Portuondo. Tenkrát se uskutečnil koncert Orquestra Buena Vista Social Club v čele s kytaristou, pianistou a varhaníkem Manuelem Galbánim. Dnes se na nás bude Manuel dívat z muzikantského nebe.
Vedou nás do patra. Místnost je to veliká, zezadu moc vidět nebude. Máme štěstí, sedíme blízko pódia. Rozsvěcují se reflektory a přímo proti nám přichází mladý hoch, usedá za varhany, hraje a zpívá. Chvíli ho pozoruju, kymácí se do rytmu, prožívá to.
Obsluha přináší první mojito. Postupně servírují večeři. Je sice devět večer, ale ládujeme se. S hudbou to jde samo. Dojídáme, hoch končí, uklání se a odchází. Vyprovázíme ho potleskem. Zaslouží si to. Snažil se.
![](https://www.zivotnacestach.cz/wp-content/uploads/2017/12/DSC_0253-800x533.jpg)
Předstupuje konferenciér. Má hnědý oblek, přehlédnout nelze jeho kanárkově žlutou košili a klobouk. Pronáší, mně nesrozumitelnou, úvodní řeč. Zřejmě vítá přítomné a přeje bohaté hudební zážitky. Všichni tleskají, i my se přidáváme.
Koncert začíná. Je představen první zpěvák. Tady přichází. Frajer! Sluší mu to!
![](https://www.zivotnacestach.cz/wp-content/uploads/2017/12/DSC_0260-1200x800.jpg)
Nadarmo se neříká, že „Buena Vista“ je legendou tradiční kubánské muziky. Legendami jsou i účinkující. Jsem zvědavá na jejich zpěv. Hned první zpěvák mě překvapí. Příjemně. Tancuje, poskakuje, cení bílé zuby a zpívá. Moc dobře zpívá.
![](https://www.zivotnacestach.cz/wp-content/uploads/2017/12/DSC_0263-1200x800.jpg)
Nastupuje dáma černá jako uhel. Jen oči jí „svítí“. Také není zrovna nejmladší, ale ten hlas! Zpěv, ten jí teda jde.
Prochází uličkou mezi stoly. Výprava, zřejmě Kanaďané, také v letech, jí nadšeně tleská. Zve publikum na taneční parket dopředu. Někteří ji následují a účastní se tanečního reje. Očividně ji těší, jak je dokázala „rozparádit“.
![](https://www.zivotnacestach.cz/wp-content/uploads/2018/01/kuba-1-1200x816.jpg)
![](https://www.zivotnacestach.cz/wp-content/uploads/2018/01/hudebnici-1200x1146.jpg)
Snímky při zdejším osvětlení nejsou kvalitní, ale některé nemohu jen tak obejít. Vysílám Raula zjistit věk přítomných hvězd. Držte se! Dáma v červeném má 95 let!
Kubánské „babičky“ jsou nesmírně vitální a roztleskají celý sál. Je na nich vidět, že chtějí všem dokázat, že to stále ještě umí. Podle mě to opravdu umí. Je to veliká show s úžasnou atmosférou.
![](https://www.zivotnacestach.cz/wp-content/uploads/2017/12/DSC_0283-1200x777.jpg)
Přicházejí všichni účinkující. Prostorem zní nejslavnější kubánská píseň všech dob, Quantanamera. Refrén má jen dvě slova, tak si ho zpívám s nimi. Sál bouří. Kanaďané jsou v tranzu. Následuje nekonečný potlesk. Opouštíme restauraci. Vůbec se mi nechce. Je půlnoc. Byl to tříhodinový skvělý program.
V autobuse sedím tiše jako myška. Vychutnávám si tóny písní, které mi stále zní v uších. Už ležím v posteli a stále je slyším. Nebyla to zrovna levná záležitost, ale zážitek je to pro mě silný.
Líbil se vám tento článek? Odměňte prosím naše autory za jejich práci lajkováním a sdílením tohoto článku. Nic vás to nestojí a nám to udělá radost. Děkujeme!