Bukurešť – příjemné překvapení

 

Během přípravy cesty na internetu i při komunikaci s přáteli jsem se setkával s názory typu: “Proč Bukurešť?”, “Nic tam není k vidění, chudoba, nepořádek.”, “Raději Karpaty…” a podobně. Ve finále se ukázalo, že to nebyl vůbec marný výlet.

SMĚNNÝ KURZ v době cesty, v červenci 2021 byl:

1 CZK – 5,20 RON.

Cesta do Bukurešti

Z ČR jsem do hlavního města Rumunska zvolil, pro mne klasickou cestu, letecky přes hlavní město Rakouska. Zpáteční jízdenka na letiště Vídeň (750 CZK) byla parodoxně dražší než zpáteční letenka do Bukurešti (24 EUR). Z bukurešťského letiště Otopeni do centra jsem zvolil nejpopulárnější formu přepravy, a to expresní linku 783. Měla by jezdit každých cca 30 min (čekal jsem asi 45 min) a do centra se dostanete asi za další půlhodinku. Jízdné zakoupíte přímo v kiosku u zastávky před letištěm formou “Multikarty”. V ceně 8,60 RON je cena karty 1,60 RON a zpáteční jízdné.

Kartu je vhodné dobře uschovat na zpáteční cestu a doporučuji označit, že se jedná o expres jízdenku v případě, že budete používat i běžnou městskou dopravu. Karty jsou totožné a nepoznáte rozdíl (více v sekci “Doprava v Bukurešti”).

Pokud cestujete mimo centrum Bukurešti je další možností expresní linka 780, nebo vlak, který vás přepraví z letiště na hlavní nádraží Gara de Nord.

Doporučuji neměnit rumunské Lei na letišti, opravdu zlodějský kurz. V centru je směnáren dostatek a s běžným kurzem. Já tu chybu udělal, v domnění, že jízdenku nebude možno zaplatit kartou. Jde to.

Co vidět v Bukurešti

“Ceausesckův” Palác Parlamentu

Opravdu monumentální budova. Druhá největší administrativní budova světa – po Pentagonu. Uvnitř asi 1100 administrativních místností. Vřele doporučuji investovat 40 RON za vstupné a prohlédnout si tento kolos. Mne prohlídka vyšla až na podruhé. První den mi zabralo skoro hodinu najít správný vstup do budovy, kdy jsem ji celou obešel a vstup pro veřejnost se, samozřejmě, nacházel na úplně opačné straně budovy. Tam jsem se od security dozvěděl, že bez předchozího objednání vstup není možný. Na další den jsem si domluvil prohlídku v angličtině telefonicky.

Skanzen Dimitrie Gusti (Dimitrie Gusti National Village Museum)

Velmi zajímavé a udržované místo s přibližně 300 domy, z různých časových pásem rumunské historie. Vstupné 20 RON a připravte se na přibližně dvouhodinové procházení pod otevřeným nebem.

Vítězný oblouk (Arcul de Triumf)

Jen pár minut chůze od skanzenu se nachází bukurešťský vítězný oblouk. Protože se skanzen nenachází v centru, je potřeba zvolit formu veřejné dopravy. Buď městským autobusem nebo metrem, žlutá linka stanice Aviatorilor. Ze stanice metra se do skanzenu dostanete krátkou procházkou, kdy budete procházet kolem oblouku.

Národní fotbalový stadion (Arena Nationala)

Nejen pro fotbalové fanoušky je tento moderní stadion zajímavou zastávkou. Byl postaven v roce 2011 a s kapacitou 55 000 diváků patří k těm větším v Evropě. Během letošního mistrovství Evropy ve fotbale se zde odehrálo několik zápasů, ačkoliv se mistrovství rumunská reprezentace neúčastnila.

Já jsem měl štěstí a shlédnul jsem zde finále rumunského superpoháru mezi týmy Cluj-Universitatea Craiova. Utkání samo o sobě bylo velmi nudné, ale atmosféra a divácká kulisa, ač ani jeden z týmů nepochází z hlavního města, úžasná.

Revoluční náměstí (Piata Revolutiei)

Náměstí v centru města, klíčové místo revoluce v roce 1989, ale i samotný Ceausescu zde v dávných dobách míval projevy k lidu. Pro turistu je strategickým, výchozím bodem k mnoha památkám. Pro mne osobně byl ještě strategičtější, protože můj apartmán ležel jen 200m od náměstí.

Pokud se z náměstí vydáme po ulici Calea Victoriei směrem k řece, potkáme buď přímo na ulici nebo jen pár desítek metrů v bočních uličkách tyto zajímavosti:

Nákupní pasáž (Pasajul Victoriei)

S tradičními deštníky. Pokud se dostanete do Bukurešti mimo letní měsíce, pasáž je bez deštníků a stává se z ní jen obyčejná, nezajímavá ulička.

Budova CEC Banky

Národní muzeum umění

Národní historické muzeum

Celkem zklamání, srovnáme-li např. s českým Národním muzeem. Vstupné 15 RON.

Pravoslavný kostel Stavropoleos (Stavrepoleos Monastery)

Mezi všemi bukurešťskými kostely ten nejznámější.

Náměstí Unirii (Piata Unirii)

Jedno z největších náměstí ve městě. Pro sebe jsem si ho nazval “náměstí fontán”, protože ty jsou to, co ho dělá zajímavým. Doporučuji sem zajít po setmění, kdy se spustí hra barev a vodních efektů. Na konci ulice Calea Victoriei se tam dostanete krátkou procházkou podél řeky a nebo metrem na stanici Piata Unirii.

Staré město (Old Town)

Nachází se ve čtvrti Strada Lipscani. Je charakteristické množstvím barů a venkovních restaurací a bohatým nočním životem. Ve stejné čtvrti, jen pár metrů od hlučných barů, se nachází, velmi nenápadné knihkupectví Carturesti Carusel – čtyřpatrové knihkupectví s úžasným interiérem.

Ven z Bukurešti

Jeden den jsem naplánoval výlet mimo hlavní město. Zaujalo mne historické město Brasov a “Drákulův” hrad Bran, sloužící jako inspirace Bramu Stokerovi k napsání románu Drákula.

Brasov leží přibližně 190 km od Bukurešti a jedním ze způsobů jak se tam dostat je vlak. Z nádraží Gara de Nord lze využít buď statní (CFR) nebo soukromou (AstraTrans) přepravní společnost. Cena jednosměrné jízdenky je velmi odlišná. CFR 80 RON (online cena), AstraTrans 28 RON. Cesta trvá dvě a půl hodiny.

Nutno dodat, že hrad Bran je vzdálený dalších 35 km od města Brasov. Autobusová linka na Bran jezdí každých 30 min, ale ne od vlakového nádraží, je nutné se dostat na terminal 2. Jízda by pak měla trvat 45 min.

Vzhledem k délce trvání cesty a všech přesunů jsem naplánoval brzký odjezd z Gara de Nord a samozřejmě zvolil soukromého přepravce.

Na nádraží jsem dorazil včas a i když jsem věděl, že je jízdenku možno koupit ve vlaku bez přirážky, vyhledal jsem pokladnu AstraTrans. Předem jsem na tabuli zkontroloval “můj” vlak. Byl tam, stále bez označeného nástupiště. U pokladny jsem se po jednoduchém překladu z rumunštiny do angličtiny dozvěděl, že spoj Bukurešť-Brasov byl zrušen a vlak nepojede. Ani dnes, ani zítra ani v dohlednu. V šoku jsem nebyl jen já, ale také domácí. A opravdu, v další minutě zmizel i z tabule. Po krátkém váhání jsem se rozhodl plácnout se přes kapsu a zvolit následující spoj od CFR. Vystál jsem řadu a následně se dozvěděl cenu jízdenky, 90 RON. Po žádosti o placení kartou a negativní odpovědi jsem definitivně výlet do Brasova odpískal. Snad příště.

Operativně jsem zvolil náhradní plán, výlet za město, ale jen autobusem 40 km do Snagova.

Klášter Snagov (Snagov Monastery)

Klášter Snagov je malý klášter ležící na malém ostrůvku na jezeře Snagov. Je spojen s historií hraběte Vlada Tepese, alias Drakuly, jehož ostatky jsou údajně pohřbeny zde. Má představa o tomto místě byla poměrně odlišná od skutečnosti.

Očekával jsem turisticky exponované místo. Omyl, spíš na mne zapůsobilo zvláštně, až mysticky. Jezero se nachází, řekněme v zahradní kolonii. Přímo k jezeru se nelze dostat, protože převážná část břehu je zarostlá rákosem. Ostrov je spojen s pevninou moderním mostem. Celou oblastí jsem procházel úplně sám, jen na mostě jsem potkal mladou slečnu, oděnou v prostých, až obnošených církevních šatech. Jako ze 17. století. Tlačila kolečka přes most na pevninu. Na druhé straně mostu jsem otevřel železnou branku a vstoupil na ostrov. Po pár metrech jsem spatřil pozemek kláštera. Nikde nikdo, jen párek ležících spících psů.

Naštěstí se náhle objevila mladá kněžka (bez koleček), která zvládla i základy angličtiny. Ta mne ujistila, že jsem na správném místě a uvedla mne do malinkého kláštera. Tam jsem zaplatil 15 RON za prohlídku a byl upozorněn, že v případě zájmu a pořízení fotografií, bude chtít dalších 10 RON. Odmítl jsem s úmyslem pořídit pár snímků, jakmile nebude dávat pozor. Po několika minutách jsem zaplatili těch 10 RON, jelikož slečna byla velmi bdělá. Skutečně zvláštní místo.

Doprava

Metro

Jízdenka na 2 jízdy stojí 5 RON. Já jsem využíval jízdenku na 10 jízd za 20 RON. Lze koupit ve stanici metra a dokonce platit kartou.

Autobus

Velmi komplikovaná doprava, nikde neexistují jízdní řády a veškeré časy odjezdů a čísla spojů, je nutno zjišťovat online.

Existují tři druhy autobusů:

  • Expresní, který se běžně používá při jízdě z a na letiště
  • Městský, cena jízdy je pouhých 1,30 RON
  • Mimoměstský, kde je cena jízdy 1,50 RON

Jízdné je nahráno na kartu (Multiplu), kterou zakoupíte za dalších 1,60 RON a můžete ji opětovně dobíjet. Kartu lze zakoupit, či dobít jen ve stáncích společnosti a ty jsou pouze na některých místech u zastávek autobusů v centru města. Nikde jinde nepořídíte, ani u řidiče. Problém je, že ne všichni prodejci ovládají angličtinu a domluvit se je někdy komplikované. Já, bohužel, za neporozumění dámy ve stánku, zaplatil. A to doslova.

V době mého pobytu zaváděli novinku, platbu v autobuse pomocí debetní bezkontaktní karty. Při koupi lístku do Snagova jsem věděl, že budu nutně přestupovat z městského na meziměstský autobus. Dáma ve stánku mne ujistila, že Multiplu kartu nepotřebuji a můžu bez problémů platit debetní kartou. První jízda skutečně byla zaplacena pípnutím karty v autobuse.

V meziměstském autobuse tato možnost neexistovala a já se musel ukrýt za sklo k řidiči a tak byl ochráněn před revizorem, i když za cenu jistého diskomfortu. Při zpáteční cestě do centra Bukurešti mi místní na zastávce poradili zaplatit jízdné zasláním SMS. Bohužel s českým operátorem, nemožné. Nestačil jsem se ukrýt k řidiči a poslední zastávku před přestupem jsem byl odchycen revizorkou. Parodoxně vybavenou tou nejlepší znalostí angličtiny ze všech lidí, se kterými jsem v Rumunsku komunikoval.

I přesto odmítala pochopit, proč jsem nezakoupil jízdné za 1,50 RON a ve smyslu “neznalost zákona, neomlouvá” mi napařila pokutu 50 RON. Nejedná se o likvidační částku, ale bezesporu mne připravila o skvělou večeři. Po zaplacení částky jsem jako cenu útěchy obdržel speciální kartu s neomezeným jízdným městskými autobusy až do půlnoci toho dne. Vzhledem k faktu, že ten den jsem již žádné cesty neplánoval, byla prakticky nepoužitelná. Popravdě, využil jsem ji spíš účelově. V podvečer jsem trasu, kterou jsem běžně chodil po svých zdolal autobusem. Směšné je, že vzhledem k dopravní špičce jsem si časově nepomohl.

Jídlo, pití

S ohledem na stravování můžu jistě doporučit vyzkoušet rumunské polévky – Ciorba. Dělají je na spoustu způsobů. U mne vyhrála ta s uzenými žebry za 18 RON. Dále pak Mamaliga, což je vlastně kukuřičná kaše (polenta) nebo Sarmale – zelné, vinné listy plněné mletým masem. Vyzkoušel jsem kombinaci Mamaliga se Sarmale za 40 RON a přiznám se, že příště si obzvlášť polentu odpustím.

Při návštěvě Rumunska doporučuji vyzkoušet jejich víno, především červené. Kvalita za příznivou cenu. Zato rumunské pivo je spíš jen pitelné a dá zabrat objevit místo, kde dostanete čepované. Já jsem pil čepované za 13 RON a nejlevnější jsem objevil v baru ve starém městě za 8 RON, ale to je opravdu světlá výjimka.

Na závěr, přijměte mé doporučení navštívit hlavní město Rumunska, které je moderní světovou metropolí, s typickými balkánskými prvky.

Líbil se vám tento článek? Odměňte prosím naše autory za jejich práci lajkováním a sdílením tohoto článku. Nic vás to nestojí a autory i nás to potěší. Děkujeme!

Komentáře