Děti kmene Karen

Výprava za horským kmenem Karenů, oblast Chiang Mai, Thajsko

Hadí polévka, rozlehlé rýžové plantáže, jízda po řece na voru, sloni, hadi, pavouci, divočina, nádherná příroda a přívětiví lidé – to vše a ještě víc nabízí neopakovatelná výprava do srdce horské džungle v Severním Thajsku.

Jedním z hlavních důvodů, proč jsem se rozhodl vydat do Thajska, byla možnost navštívit kmeny v horách a prozkoumat jejich kulturu. Jakkoli jsme s mým věrným společníkem chtěli Thajsko prozkoumat na vlastní pěst, v tomto případě jsme se rozhodli využít služeb cestovní agentury a vydat se na organizovanou výpravu.

Rozhodně jsme ničeho nelitovali. Z hotelu nás vyzvedl minibus, který nás dovezl na místo, kde jsme se setkali s dalšími členy výpravy. Z počátku jsme byli poněkud skeptičtí, ale ukázalo se, že naši společníci jsou mladí lidé podobného ražení, jako jsme byli my sami. Dvě Němky, dvě Švýcarky a jeden Japonec. Udělali jsme pár posledních rychlých nákupů, naskákali do džípu a vyrazili na cestu.

První zastávka byla na okraji džungle u řeky. Převlékli jsme se do plavek, věci nechali v džípu a poskládali se na dva připravené vory. Na každém voru byl řidič, který nás pomocí dlouhé tyče postrkával po proudu řeky. Sjeli jsme poměrně klidnou říčku a kochali se krásami okolní přírody.

Příprava vorů, Thajsko

Příprava vorů

Druhá a poslední zastávka byla ve velice malé vesničce pod horou. Náš karenský průvodce nám vysvětlil, že se jedná a jakousi „předvesničku“ kmene, který sídlí v horách. Fungovala jako styčné místo pro komunikaci s veřejností a obchodování. Nabrali jsme zde sílu před cestou a ochutnali zdejší domácí kuchyni. Ne každý den se člověku podaří ochutnat hadí polévku nebo ovoce připomínající mořské ježky.

Hadí polévka, Thajsko

Hadí polévka

Pár domorodců, kteří zde žili, již byli zvyklí na turisty a ochotně se nechali vyfotit při práci.

Karenská starší, Thajsko

Karenská starší

Karenská žena při práci

Karenská žena při práci

Šlapali jsme dlouhé hodiny, co nám nohy stačily. Procházeli jsme skrze nádherná rýžová pole, stoupali jsme do kopců, klestili si cestu džunglí a viděli exotické pavouky i hady.

Rýžové pole

Rýžové pole

Pavouk

Tento pavouk nebyl jedovatý, přesto je na této fotografii dobře patrné, jak dobrý má můj fotoaparát zoom, neboť jsem Honzu s pavoukem fotil z uctivé dálky.

Navečer jsme našli kousek ráje na zemi. Velice skromná chatka nad vodopádem, malé ohniště pod stříškou a přírodní jezírko ke koupání. Sami jsme si připravili večeři a diskutovali o dosavadních zážitcích. Bylo nám skvěle, a to i přesto, že jsme měli spát na prkenné podlaze pokryté myším trusem.

Horská chatka

Horská chatka

Aby pochodování nebylo málo, druhý den jsme se osvěžili v jezírku a vydali se na další cestu, která vedla podél řeky, až nás nakonec dovedla do srdce vesničky Karenů. Kmen Karen žije v izolaci od vnějšího světa, příslušníci nemluví Thajsky, natož anglicky, ale náš průvodce pro nás tlumočil a my tak byli schopni dozvědět se trochu víc o jejich kultuře. Thajská vláda se o horské kmeny ochotně stará, což dosvědčovali solární panely, které se tu a tam tyčily.

Příslušníci kmene Karen

Příslušníci kmene Karen

Dítě kmene Karen

Dítě kmene Karen

Zejména pro karenské děti jsme byli velkolepou atrakcí. Pobíhaly kolem nás a předváděli se. Starší zvědavě postávali kolem a pokuřovali místní tabák v banánovém listu, který nám dali ochutnat nebo se nám pokoušeli prodat podomácku vyrobené šperky.

Starší kmene

Starší kmene

Večer jsme strávili hraním her u ohně a ráno zase vyrazili na cestu. Nohy jsme měli natolik unavené, že už jsme je ani nevnímali. Netrvalo příliš dlouho a dorazili jsme k poslednímu bodu programu – jízdu na slonech stezkou v džungli.

Já měl to štěstí, že jsem slonovi mohl sedět přímo za krkem a všechno prožít z první řady. Jedinou nevýhodou mého výsadního sezení byl fakt, že kdykoli jsme přecházeli přes zablácenou louži, slon do ní ponořil chobot a nasál vodu, kterou poté vychrstl na sebe (pozn. redakce: ano, můžu potvrdit, sám jsem si to náramně užil nedaleko Kanchanaburi), takže já byl mokrý a zablácený od hlavy až k patě.

Jízda za sloním zátylkem může být očividně velice "příjemná"

Jízda za sloním zátylkem může být očividně velice „příjemná“

Póza u slona

Póza u slona

Slon zkoumá objektiv

Slon zkoumá objektiv

Po skončení okružní jízdy jsme ještě měli možnost u slonů chvíli strávit a udělat pár fotografií. Chtěl jsem foto, jak si se slonem podávám ruku. Dělal jsem tedy, že pro něj něco mám a on ke mně natáhl chobot. První pokus se vyfotit nepodařilo a tak jsme to zkusili ještě jednou. Tentokrát už ovšem slon věděl, že ho tahám za nos a popadl mě za ruku a tak prudce s ní mrštil, že mi málem vyletěla z kloubu. Sloni jsou inteligentní zvířata a nevyplatí se, si z nich střílet. Můj společník Honza měl větší štěstí a tak vznikla krásná fotografie.

"Těší mě"

„Těší mě“

Celá tato zkušenost byla nádherným zážitkem k nezaplacení. Viděli jsem divy thajské flóry a fauny, seznámili se s horským kmenem, udělali si přátele mezi cizinci i slony a odnesli si krásné vzpomínky.

Pokud se vám článek líbil, pak nás odměníte nejlépe příspěvkem na provoz webu a velmi potěšíte také lajkováním a sdílením našich článků.

Napsat komentář