Plánujete dovolenou na Kubě a rádi byste si domů přivezli suvenýr v podobě místních originálních kubánských doutníků? Pak je tento článek určen právě vám. Dozvíte se totiž, jak se ze semínka menšího než zrnko máku stane tento krásný a voňavý dárek. A na konci na vás čeká nejdůležitější varování, na co si dát pozor, pokud se chystáte nakupovat doutníky rovnou na ulici.
Při svojí cestě po Kubě jsem měla tu čest navštívit vesničku Viňales. Žije údajně z cestovního ruchu. Většina domů nabízí ubytování, což obyvatelům přináší poměrně slušné příjmy. Domečky jsou upravené a jako vymalované, no aspoň ta část, kterou je vidět z ulice.
Navštívíme rodinu farmáře Benita (Benedikt), kde dnes hospodaří jeho čtyři synové. Je to jedna z lépe situovaných rodin. Zde jsem se konečně dozvěděla pár základních užitečných informací o pěstování tabáku a výrobě doutníků, o které bych se ráda podělila i s vámi.
Od zasetí semínka až po hotový doutník uběhne zhruba rok. A jak se správně zachází s doutníkem? Pánové, pozor!
Doutník jsem zatím viděla jen z letadla. Popíšu tedy jako absolutní neznalec pouze laicky. Kulatý konec se speciálním nožem odřeže. Zapaluje se zásadně křesadlem. Nevdechovat do plic, nešlukovat! Doporučuje se udělat si pohodičku a doutník si vychutnávat společně s kubánským rumem.
Nejžádanějšími doutníky jsou značky Cohiba, Monte Cristo, Romeo a Julieta, Partagas. Dobré jsou prý také cigarety Cohiba, vyráběné z odpadu při výrobě doutníků. Možná se teď mnohý znalec problematiky neubrání úsměvu. Čtenáři, posuď sám.
Na farmě se nás ujímá starší muž, soudím, jeden z majitelů. Ukazuje nám rozlehlé pole s rostlinami tabáku a vysvětluje.
Pěstování tabáku
Pravý kubánský tabák se pěstuje volně pod žhavým sluncem. Zasejí se semínka. Sype si trochu semínek na ruku a ukazuje nám je. Nedosahují ani velikosti zrnka máku. Sazenice se přemístí na pole. Rostliny je třeba zaštipovat, aby nevykvetly. Zkvalitní se tím listy. Sklizeň je jemná a pomalá práce. Listy je totiž nutné trhat ručně a po jednom. Čtyři z pěti listů se používají přímo na výrobu doutníků. Rozlišují se na mírně kořeněné (volado), středně kořeněné (seco), bohatě kořeněné (ligaro) a vázací listy (capote).
Farmář nás vede do jakési „stodoly“. Visí tu řady svazků tabákových listů. Je to sušárna. Podle něj to nejdůležitější nastává až po sklizni.
Zpracování tabákových listů
Listy se třídí, suší, fermentují. Prostě procházejí řadou utajených postupů. To vše ovlivňuje jejich výsledné vlastnosti. Aby výrobky byly špičkové, nesmí se udělat žádná chyba. Víc nám toho prozradit nechce. Na mě je toho až až. Ještě dodává, že téměř 90 % produkce prodávají, zbytek zpracovávají doma. A jak vlastně vzniká ona voňavá rulička?
Náš průvodce si sedá, bere hromádku listů a začíná je přebírat. Pak je rukou pečlivě rovná, hladí, skládá na sebe a pomalu balí. Ruličku zalisuje v úzké „krabičce“ a ořeže. Připravuje si vrchní vázací list a polotovar do něj balí.
Doutníky se pak opatřují nálepkou, umísťují do připravených krabiček a balí do krabic.
Čerstvě vyrobený doutník je nabízen k vykouření. Najde se mezi námi kuřák doutníků? Myslím, že jeden kolega se určitě přihlásí. Vždyť je to zadarmo! Taky že jo. Už se dere dopředu. Nevidím v dohledu žádné křesadlo. To nic. Farmář s klidem vytáhne zapalovač a je to. Čekám, že kuřák bude kavalír a dopřeje té slasti i dalším pánům v naší výpravě. Trošku jsem se přepočítala. Ostatní ho vůbec nezajímají. Gentlemanům tady zřejmě odzvonilo.
Prohlídka zbytku farmy
Hostitel vstává a zve nás na prohlídku domácnosti. Jdu se nejdříve poohlédnout po venku. Vypadá to, že jsou docela soběstační. Chovají králíky, slepice, tuším, že v malém domečku vzadu pochrochtává pašík.
V zahradě brambory, maniok, zelenina všeho druhu. Obdivuju veliká rajčata. Za zahradou je pole. Žena, která kropí záhony, mi snad říká, jaké plodiny pěstují. Nerozumím jí.
Letitý rozvětvený strom s bílými kvítky identifikuje průvodkyně jako kakaovník. A tady je dokonce plod. Je jako veliká fialová hruška. Zírám na to, samozřejmě si ho fotím. Kakao v této podobě jsem ještě neviděla.
Na stromech v sadu vidím dozrávající kubánské pomeranče. Dříve se k nám dovážely. Se svou žlutohnědou slupkou nevypadají moc vábně. Mají ale hodně sladké chutné šťávy. Nechybí tu citrony, mango.
U dřevěné garáže stojí starší americký bourák. Barva je, pravda, místy oprýskaná, ale jinak vypadá, že je pojízdný. Nahlédnu dovnitř, je připraven vyrazit. I klíček je v zapalování.
Prohlédnu si ještě dům. Je tu zcela funkční kuchyň, jídelna, ložnice, pokoje.
V hale prodává žena doutníky. Jeden kus za 1 CUC. Hlavou mi hned běží: „Jeden doutník bez značky, zabalený v kousku novin za třicet korun? Nejste zrovna z levného kraje.“ Paní vidí, že se do nákupu nehrnu. Balí dva doutníky a podává mi je.
Zvedá palec. Chce 1 CUC. Mám první dárek pro Marka. Nalévá mi šálek kávy, zaklapne svůj krámek, vlastně velkou krabici, a ukládá ji do skříně. Pro další turisty. Popíjím svou kávu a v duchu si říkám: „Dobrý kup.“
Důležitý tip pro pouliční nakupování doutníků na Kubě
Správný doutník je tvořen listy krásně sbalenými do zámotku. Levné napodobeniny mívají uvnitř jen nasypanou drť listů. Pokud vás láká ušetřit nějakou tu korunu a namísto specializovaných prodejen nakoupit „na ulici“, raději kupte nejdříve jen jeden doutník, který na zkoušku „vykucháte“ a hned budete vědět, na čem jste. Někdy stačí prodejci naznačit, že nehodláte nakupovat zajíce v pytli. Často sám od obchodu odstoupí.
Líbil se vám tento článek? Odměňte prosím naše autory za jejich práci lajkováním a sdílením tohoto článku. Nic vás to nestojí a nám to udělá radost. Děkujeme!
1 komentář u „To nejdůležitější o doutnících, co musíte vědět před cestou na Kubu“