Sama na norském ostrově Leka

„Jsem sama, téměř bez peněz, mám jídlo na dva dny a stan, je šest večer, začíná hustě pršet a fučí. Nasedám na trajekt na ostrov, o kterém nic nevím.“ Myšlenky, které můžou způsobit nepříjemné lechtání v břiše. Já se ale těšila.

Viděla jsem jednu fotku a přitahovalo mě jeho jméno – ostrov Leka. Na trajektu, který jede jen asi 15 minut, jsem si vzala brožurku s mapkou. A tak jsem už při přistání věděla o všech doporučených místech, pověstech i skutečných příbězích.

Na jihu ostrova zkameněla trollí dívka na úprku před nápadníkem, mořský orel kdysi unesl malé dítě a s průvodcem se můžete vydat do jeskyně s malbami a archeologickými nálezy z doby bronzové.

DSCN3225

Jak trajekt přistál, pár aut, co na něm bylo, se okamžitě rozjelo a najednou zas nikde nikdo. Vydala jsem se kousek po turistické trase k jedné z hlavních atrakcí – vikingskému pohřebišti. No skoro jsem tu travnatou muldu na farmářském pozemku přehlédla!

DSCN3222

Když jsem došla na silnici, začalo být více než jasné, že tady moc aut nepojede. Na ostrově žije 500 lidí a byla sobota večer. Začala jsem svou cestu na norské „dálnici“ E6 a postupně se dostávala na odbočky odboček až na ostrov bez aut. V tu chvíli jsem se rozhodla, že i kdyby mě nikdo nevzal, kolem ostrova to za den a kousek zvládnu pěšky.

Zamířila jsem si to na západní pobřeží ke kopcům a skalám, díky kterým je Leka národní geologickou památkou. Cestou střídavě pršelo a foukalo, obloha byla zatažená. Skály jsou známé svojí krásně žlutou a při západu slunce červenou barvou. Bylo jasné, že tohle představení se ten den nekoná.

DSCN3217

Asi po dvou hodinách mě kousek svezl člověk, který se mnou jel na trajektu. Na ostrově žijí jeho rodiče, on tu má malou chatku. Jeho dědeček byl mezi lidmi, kteří v roce 1932 hledali dvouletou holčičku unesenou orlem. Tímhle příběhem žije ostrov asi dodnes. Dítě našli na útesu, jehož směrem jsem se po turistické vydala.

DSCN3124

Jen blázen by si myslel, že mezi skalami a kamením postaví stan. Namísto útesu jsem šla na starověkou pláž v 90 m n. m. A tam, v lánu kulatých kamenů, jsem si našla kousek porostlý mechem a vřesem, můj kousek na stan!

V dešti jsem postavila stan, po dešti ho opravila, pokochala se výhledem s červánky a za deště zase zalezla a šla spát v naději, že mi stan nezboří vítr.

DSCN3121

Ráno v deset jsem byla zase na silnici, do půlky stehen mokrá od trávy a s mokrým stanem v báglu. Po pár kilometrech jsem nechala batoh v budce u silnice a udělala si odbočku k moři. Nízké vrcholky, pod kterými jsem spala, odtud vypadaly mnohem dramatičtěji.

DSCN3174

Dál se věci děly tak, jak mají. Uvařila jsem čaj a najedla se v budce. Když jsem dojedla, přestalo pršet. Vyrazila jsem dál po silnici a natrefila na odbočku na turistickou trasu vedoucí přes hory – rozhodla jsem se si tudy cestu kolem ostrova zkrátit. V tu chvíli začalo svítit sluníčko. A svítilo až do nástupu na trajekt.

DSCN3220

V horách mi nad hlavou kroužili mořští orli. Byli tak blízko, že jsem viděla, jak se rozhlížejí po kořisti. Stezka náhodou vedla k nejvyššímu vrcholu ostrova Vattind s celými 418 m n. m. Byl to zároveň vrchol dne a přesně tam se mi vybil foťák.

Takže už neuvidíte zaměstnance trajektu, který mě cestou do práce nabral chvíli po tom, co jsem se ocitla opět na silnici. Ani skydivera, který mě vzal hned po výstupu z trajektu až zpět do Grongu, kde jsem „u nás doma v obytce“ namísto pondělí překvapila přítele už v neděli večer. Přišel o jeden svůj pánský večer, snad mi odpustí… ;-) Jak jsem se na ostrov Leka dostala, se dočtete na našem blogu.

DSCN3232

Líbil se vám tento článek? Odměňte prosím naše autory za jejich práci lajkováním a sdílením tohoto článku, děkujeme!

Komentáře