Naše putování Kubou ještě zdaleka není u konce. Posledně jsem se s vámi rozloučila na krokodýlí farmě, dnes vás provedu krásným městem Cienfuegos. Cesta vede kolem moře. Na Karibik se moc těším. Kolem silnice je všude divoké „roští“. Konečně vidím vodu – modrou, jako vystřiženou z obrázku.

Zastavujeme u motorestu Punta Perdíz. Od moře nás dělí pár metrů palmového porostu. Mířím k té modré, doufám, že i slané, nádheře. To ještě netuším, jak skvělá to bude koupel. Za svůj pobyt na Kubě jsme zatím neměli příležitost, nebo spíš čas, se v moři vykoupat.

Pobřeží je kamenité, ale už vidím vlevo „cestičku“ a vpravo jsou schůdky. Voda je čistá, průzračná, teplá, prostě fantastická.

U plážového baru máme servis all inclusive. Na výběr je tu řada nápojů nealko i alko. Dobrého prý ale stačí málo, což bohužel musí platit i na naší dovolené na Kubě. Proto jsme nuceni po krátké době „zvednout kotvy“. Ale i takto krátká osvěžující koupel neměla chybu.

Pokračujeme kolem zátoky, která tady dosahuje šířky až 800 metrů. Míjíme postupně místa Playa Larga, Playa Girón, Playa Maceo, kde se v roce 1961 vylodili kubánští emigranti vycvičení v Americe. Záměrem bylo svrhnout režim vedený F. Castrem. Akce však byla prozrazená a skončila neúspěchem.

Playa Larga je dnes chráněnou rezervací vhodnou k potápění. Playa Girón nabízí ubytování hotelového typu i v soukromí. Připomínkou dob minulých je malé muzeum.

Následuje oblast zvaná „Kubánské Slušovice“. Proč? Zdejší krajina patří mezi nejbohatší. Na lánech polí vybavených zavlažovacím systémem se střídá kukuřice s rýží, daří se tu zelenině, pěstuje se několik druhů brambor, rajčata… Za okny se objevují také sady manga a banánovníků.

Střední Kuba je vyhlášenou dobytkářskou oblastí. O dobytek se starají honáci (bakero). Kovbojové na koních s typickými klobouky, ovládající perfektně laso. Kdysi je prý zásoboval Tonak Nový Jičín, dnes nosí slamáky.

Město Cienfuegos

Nacházíme se v další provincii, Cienfuegos. Míříme k jejímu hlavnímu městu stejného jména. Doslovný překlad Cienfuegos je Sto ohňů. Je přezdívané „Perlou jihu“ (Perla der Sur) či „Krásné město na moři“. Leží na břehu zátoky Bahía de Cienfuegos, která tvoří přírodní přístav. S Karibským mořem je spojena úzkým průlivem. Založeno bylo Francouzi v roce 1819 na základě povolení od Španělů.

Dnes je velkým průmyslovým střediskem se 110 tis. obyvateli. Historické centrum města je zapsáno na seznamu Světového dědictví UNESCO.

Naši prohlídku započneme na pěší zóně. Pozornost upoutává elegán v klobouku s hůlkou v podpaží. Jedná se o slavného rodáka, hudebníka Benny More. Syn farmáře neznal noty, byl barbarem rytmu. Navzdory tomu sklízel jeho orchestr úspěchy po celém světě. Umělec označil Cienfuegos jako „město, které se mi nejvíc líbí“.

Benny More, „El Barbaro del Ritmo“, jak ho nazývají, král mambo a bolero, je pro všechny na Kubě otcem salsy, sonu a patronem kubánské muziky.

Pěší zónou se dostáváme na náměstí Parque José Martí. Socha José Martí tu samozřejmě nemůže chybět. Ženská postava v popředí je alegorií republiky.

Pěší zóna mě příjemně překvapila svou honosností, krásnou úpravou včetně zeleně, čistotou, náměstí působí podobně. Je to obrovská plocha. Je zřejmé, že prošlo rekonstrukcí, nenajdete zde budovu, která by vypadala zanedbaně.

Vlevo nás zaujme poměrně veliká budova s červenou kopulí. Převážně šedobílé provedení na mě působí důstojně a zároveň jaksi honosně. Průčelí zdobí dvě vlajky. Má to své opodstatnění. Sídlí tu provinční správa – Antiguo Ayuntamiento, něco jako radnice.

Dominující modrá zdobí bývalý dům starosty města. Dnes je zde muzeum.

Další honosný dům, pro změnu v béžovém tónu, patří významné rodině Peretových. Hostem zde kdysi byl i slavný Enrico Caruso.

Čas kvapí, tak rychle pokračuju na protější stranu náměstí. To nejsem ve Francii. Tento Arco de Triunfo /Vítězný oblouk/ tu jako jediný na Kubě stojí už od roku 1902.

Procházím také kolem krásného altánku. Má stejnou červenou kopuli jako radnice. Na chodníku je, tuším, z mramorových dílů poskládána větrná růžice. Vedle je v dlažbě vytesán příběh o počátku dějin.

Stojím před budovou divadla Teatro Tomás Terry na severní straně náměstí. Je to nádherná koloniální budova, snad nejhezčí, kterou jsem v Cienfuegos a zatím i na celé Kubě viděla.

Je pojmenována po bohatém majiteli cukrových plantáží a obchodníku s otroky. Dle závěti ji z peněz, které jim odkázal, vybudovali jeho synové. Pochází z roku 1889-90. Ve třech obloucích na průčelí jsou namalovány tři obrazy. Interiér je údajně z velké části původní.

Dle programu zde lze často vidět baletní představení. Fotografie dokumentují i vystoupení slavného Enrica Caruso. Probíhají placené prohlídky s výkladem. Postává tu několik dam, které zřejmě vše organizují. Ptám se jedné, jestli můžu aspoň nahlédnout do sálu. Vede mě ke vchodu. Převažuje dřevo, sedadla jsou do půlkruhu. Působí to na mě příjemně a útulně.

Míjím šedivý objekt střední školy a koleje Svatého Vavřince.

Čas rychle ubíhá, tak ještě rychle katedrálu /Catedral de la Purísima Concepción/ na východní straně náměstí.

Na barevných francouzských oknech je údajně vyobrazeno 12 apoštolů.

Naše výprava pokračuje do přístavu. Projíždíme hlavní třídou Prado s nádhernými vilkami. Tato se díky své barvě téměř ztrácí v okolní zeleni:

Nevím, jestli se dívat vpravo nebo vlevo. Pohybujeme se ve velmi pěkné části města. Míříme k moři, které i tady má svou promenádu /Malecón/. Lemuje jeden z největších přírodních přístavů světa. Vede až na výběžek zvaný Punta Gorda.

Na parkovišti vystupujeme, abychom si tu krásu „osahali“ zblízka. Objekt před námi je Palacio de Valle, který nechal postavit španělský plantážník Valle Blanco počátkem 20. století. Dlaždice a mramor byly dovezeny z Itálie a Španělska. Připadá mi jako zámeček z pohádky.

Po dobu své existence sloužila budova různým, někdy i dosti kuriózním, účelům. Původní kasino se změnilo na hudební školu, později na sklad. Dnes patří Palacio de Valle pod Ministerstvo kultury Kuby.

Vstupujeme do rozlehlé haly. Upoutá mě široké schodiště vedoucí nahoru. Nádherné zdobení na zábradlí a stěnách, všechno se jen leskne. Luxusní restaurace momentálně zeje prázdnotou. Je mi jasné, že je určena pro „luxusní“ hosty, řekla bych přímo majitele hodně objemných peněženek.

Na terase funguje neméně luxusní bar. Je odsud nádherný pohled na záliv. Cítím, že ve svých kraťasech a tričku, bez objemné prkenice, sem nepatřím.

I venku je co obdivovat, třeba zvláštní maurské zdobení, údajně z roku 1917. Naše pohledy míří nahoru. Jsou tam tři věžičky. Každá je jiná. Co asi představují? Nápověda: síla, láska, víra.

První vlevo mi připadá taková romantická, mohla by to být „láska“? U prostřední se mi zdá, jako by nad balkónem byl jakýsi baldachýn nebo kazatelna v kostele. Že by „víra“? Věž vpravo na mě působí trochu stroze, zároveň mohutně a pevně. Znázorňuje „sílu“? A mám pravdu. Tak to se mi podařilo!

Z přístavu se lze malým trajektem dostat na další zajímavé místo. Je to hrad či pevnost Fortaleza de Neuestra Seňora de los Angeles de Jagua z roku 1732. Pevnost byla vybudována Španěly na obranu proti pirátům.

Za parkovištěm je vchod do vyhlášeného hudebního klubu Casa de la Cultura Benjamin Duarte.

Opouštíme Cienfuegos. Mám z tohoto města velmi příjemný pocit. Francouzi mu dali „francouzský šarm“, cítím tu i příchuť Karibiku. Možná díky místům, která jsme na Kubě zatím navštívili, mi připadá výstavné, upravené, čisté… Normální vyspělá civilizace.

Ulice ve městě jsou široké a přímé, vedou dvěma směry, ze severu na jih a z východu na západ. Je zde silné zastoupení průmyslových závodů, jako jsou chemičky, textilky, konzervárny, cukrovar, cementárna apod.

Ubytování dnes máme v hotelu Rancho Luna. Je tvořen jednopatrovými objekty naskládanými kolem bazénu. V hlavní budově se nachází recepce, restaurace, venkovní posezení. Kromě toho, že musím tahat kufr po schodech do patra, zjišťuju, že jinak je to příjemné prostředí obklopené zelení.

Po večeři sedíme s přáteli u bazénu. Diskutujeme, „jak jde život“. Zjišťuju, že ve skupině máme poměrně silné zastoupení manažerů a lékařů. Vidím, že jsem v dobrých rukou. A navíc, jsou moc fajn.

Líbil se vám tento článek? Odměňte prosím naše autory za jejich práci lajkováním a sdílením tohoto článku. Nic vás to nestojí a nám to udělá radost. Děkujeme!