Národní park Topes de Collantes, oblast Guanayara, Kuba

Kuba. Hodně dlouho jsem o této zemi snila. A teď svůj sen měním ve skutečnost! Začíná pátý den našeho poznávání Kuby. Dnes se vypravíme do pohoří Sierra del Escambray. Táhne se od Cienfuegos k Trinidadu. Jeho nejvyšší vrchol Pico de San Juan dosahuje výšky 1 156 m n. m.

Podíváme se do národního parku Topes de Collantes. Jeho součástí jsou vlastně čtyři parky  El Nicho, Guanayara, Codina a Altiplano. My navštívíme oblast Guanayara. Bude to výlet do přírody. Na to se moc těším.

NP Topes de Collantes, oblast Guanayara
NP Topes de Collantes, oblast Guanayara

Do žaludku trochu desinfekce, dobrá snídaně a vyrážíme. Zpočátku jedeme jen mírně zvlněnou krajinou. Zdejší kraj je zemědělský se zaměřením na ovoce a zeleninu, pěstuje se tu i káva, 100% arabica.

Výhled do údolí s mořem v dálce

Pomalu začínáme stoupat a ráz krajiny se mění. Poměrně bujná vegetace přechází v rozsáhlé lesy plné palem, eukalyptů, borovic. Vzácností není ani stromová kapradina s kmenem porostlým fíkusy, liánami, filodendrony. Místy se otevírá úžasný pohled do údolí až k moři.

V lesích žijí lasicovité šelmy, lišky, jezevci. Bystré oko může spatřit sovy, káňata, poštolky. Vyskytují se tu čtyři druhy kolibříků, přičemž nejmenší měří jen 2,5 centimetru. Pokud nám bude přát štěstí, uvidíme i národního ptáka tokororo. Má bílou hlavičku, červené bříško, modrá záda. Jsou to barvy vlajky Kuby.

Při pozorování přírody nám cesta rychle uběhla. Jsme ve středisku Topes de Collantes. Na velikém prostranství je uprostřed kruh. Z kamenných ploten jsou vytvořeny sluneční hodiny.

Sluneční hodiny ve středisku Topes de Collantes

Co to vidím? Za parkovištěm, uprostřed nádherné zeleně, stojí obrovský panelák. Ten se tu vůbec nehodí. Otřesné! Asi rekreační letovisko či ozdravovna nebo něco takového. Prostě typická stavba z dob pro nás už naštěstí minulých.

Rekreační středisko či ozdravovna ve stylu let dávno minulých

Jsme zváni do vstupní haly hotelu s názvem Los Helechos. Stěny jsou plné fotografií, map a mapiček. Naše další cesta bude asi dobrodružná. Pohodlný autobus totiž měníme za náklaďák. Hrnu se za ostatními ke schůdkům, ale průvodce mi ukazuje, že se můžu posadit do kabiny k řidiči. No proč ne? Aspoň si budu moct fotit.

Kromě šoféra je tu ještě jeho syn ve věku, odhaduju, deset let. To ještě netuším, jaký je to kavalír. Sedí uprostřed, ale na každé zastávce vysedne s řidičem, oběhne kabinu, otevře mi dveře a nastaví ruce, kdybych snad chtěla vystoupit hlavou napřed a „ústy“ k zemi. Lidé na Kubě jsou zkrátka milí a ochotní už od malička.

Sportovní náklaďák

Aby řeč nestála, ptám se kloučka, jak se jmenuje. Říká mi něco Fedro nebo Pedro, raději ho oslovovat nebudu a počkám, jak mu bude říkat táta.

Projíždíme pěknou krajinou, tu do kopce, tu z kopce. Přes cestu nám přebíhá prase. Nevím, jestli je domácí a uteklo, či divoké. Ukazuju klukovi fotky. Se zájmem si je prohlíží. Prase ukazuje i taťkovi. A jsme kamarádi.

Cesta autem končí. Zastavujeme pod vysokým, rozložitým stromem. Nacházíme se u vstupu do parku Guanayara. Dál půjdeme pěšky. Trasa měří tři kilometry a urazíte ji za tři hodiny. Bude to procházka s pozorováním rostlin a obyvatel místního lesa. Jsem zvědavá, čím vším se les na Kubě liší od toho našeho českého. Myslím, že asi vším.

Park Guanayara

Je děsné horko. Počasí na Kubě je v tomto období opravdu vyčerpávající. Sahám do batohu pro vodu. Doufám, že pod stromy to bude aspoň o něco snesitelnější.

Průvodce něco povídá, ukazuje na banány a zvedá prst. Tuším, že jsou to „dobře míněné rady“, jak se máme cestou chovat.

Citroník

Po tomto úvodu si můžeme zblizoučka prohlédnout /nesahat!/ citrony, banány a mango. Ovoce není zralé, takže nás to ani neláká.

Banány

Cestičkou se dostáváme do porostu listnatých stromů. Na mýtině muž v šortkách hloubí jámy a sází keře kávy.

Kávovník. Daří se mi objevit rostlinu s jediným bílým květem (vlevo). Větvička vpravo je obsypaná plody kávy.

Z květů a plodů další rostliny s rudě červeným květem se údajně vyrábí esence. Používá se jako barvivo do „rambokoly“, nápoje na Kubě velmi oblíbeného.

Okukujeme bromélie, které pokryly celý mohutný strom. Je tu další zajímavý exemplář. Obrovský košatý strom před námi má údajně 150 let.

Průvodce zvedá veliký hnědý plod. Dřevitá slupka skrývá oranžový obsah a lesklou černou pecku. Tento zázrak je sladký jedlý plod mamei. Voní jako amareto. Ze semen se prý vyrábí šampon na vši. Hledáme pod stromem další. Nejsou zralé.

Plod a pecka mamei
Plod a pecka mamei
Oranžová dužina plodu mamei
Oranžová dužina plodu mamei

A podívejme! Na větvi stromu si sedí ptáček tokororo. V záři slunečních paprsků téměř zaniká mezi listy.

Kolem chodníku rostou bromélie a agáve. Ta má jemné pletivo, které dříve partyzáni používali na nitě.

Nedočkavě se hrneme do jeskyně. Vchod je pěkný, ale dál je jen malinká jeskyňka. Prohlídka je rychle za námi a pokračujeme. Stezka vede docela vysokým porostem. Je tu znatelný chládek.

Minijeskyně
Minijeskyně

Již z dálky slyšíme šumění vody. Přicházíme ke krásnému vodopádu. Tabulka nese označení El Rocio (motýl). Zespodu nahoru je zajímavý pohled. Voda padá ve třech proudech. S trochou fantazie si skutečně dokážu představit motýla.

Průvodce posílá kolovat nějaký list, který trhá z nenápadného keře. Je to divoký anýz a působí výborně proti komárům. Pomuchlaný list doputoval ke mně. Fakt voní jako anýz.

Procházka pokračuje kolem porostu bambusu. Je to tráva. Vypadám jako nevzdělanec, ale nevěděla jsem to. V těchto místech se vyskytuje 10 druhů. Na Kubě má bohaté využití, jako jsou okapy, termoláhve, vodovod a jiné.

Vedle stojí mohutné palmy, ta větší je stoletá a měří 25 metrů. Kůra se zpracovává na ledvinový čaj. Průvodce trhá z kmene kus liány a splétá ji do provazu. Zruční řemeslníci z něj zhotovují košíkářské výrobky.

Jdeme kolem říčky, no, je to spíše potůček, Guanayara. Před námi je jezírko s vodopádem. Dostáváme se k němu přes vodu po dvou kládách. Ještěže je tu malé zábradlíčko. Jsme na místě s názvem Poceta del Venador.

Poceta del Venador
Poceta del Venador

Jezírko se plní, za chvíli tu bude přecpáno. Přemýšlím, že koupel v tomto horku by i mně přišla vhod. Rozhlížím se, kde se převleču do plavek. Vidím jakousi provizorní zástěnu. Slyším hlasy, tak čekám, až bude volno.

Německé turistky rokují, kam jít na toaletu, když tu žádná není. Nakonec se shodnou na tom, že nejlepší je jít se koupat. Vycházejí ven, tak si je prohlížím a v duchu si říkám: “Dámy, myslím, že jsem vám rozuměla dobře. Kolik lidí z vaší výpravy má stejné řešení?” Tak nějak mě to koupání přestává lákat.

Schovávám plavky zpět do batohu, napiju se vody a jdu omrknout sortiment ve stánku s občerstvením. Hitem je „Kolibřík“. Zjišťuju, co tam dávají. Rum, citronová šťáva, led a sprajt. Soudím, že to nemusí být špatné. Za tři CUC, nedej si to. Sedám si do stínu, vychutnávám si místní specialitu a diskutuju s Raulem.

Po tomto „koupacím“ zpestření máme před sebou ještě kousek cesty. Chodník kopíruje říčku.

Říčka Guanayara
Říčka Guanayara

Rostou tu obrovské stromy staré stovky let. Na mangu parazituje liána a fíkus. Míjíme divoké draceny, mohutný ibiscus. Jak se tak dívám, ten už také něco pamatuje.

Bambusový porost
Bambusový porost

Kousek dál pozorujeme termitiště na stromě. Chodník je úzký, tak jdeme za sebou jako husy. V restauraci Casa de la Callega je plánován oběd. Číšník z baru La Carambola nás zve na uvítací koktejl s trefným názvem „Carambola“.

Nápoj tmavě růžové barvy zdobí žlutá hvězdička. Ta je z ovoce karambola. Tento kyselý plod známe i u nás. Myslela jsem si bláhově, že roste na keři.

Hvězdicový plod - karambola
Hvězdicový plod karambola

Strom s ovocem stojí přímo u parkoviště, takže se zásobováním baru nemají problém. Barman se ptá, jestli chceme do nápoje rum. Myslím, že zbytečně. Všichni chceme.

Máme výborný oběd, pečené kuřecí stehno jako od maminky, brambor, rýže, zelenina. Zápasím se svou porcí, ale je to tak chutné! Číšník nosí ještě ovoce a kávu. Na Kubě prostě vědí, co turistům nabídnout k jídlu a pití.

Na parkovišti čeká terénní vůz. Zaveze nás zpátky k hotelu. Procházka, horko, oběd, jsem z toho všeho trochu unavená. Sedím, pozoruju okolí a užívám si nádherné výhledy.

Pořizuju obrázek kapradiny na kmínku a půjčuju foťák klučíkovi. Listuje si obrázky a usmívá se. Spokojený hoch na výletě. Jízda mě ukolébává. Snad bych i usnula. Občas míjíme malé stavení, většinou zcela o samotě. Mávám pobíhajícím dětem.

Těsně u silnice stojí maličký domeček. Něco mi připomíná. Snad včelí úl? Je to prodejna ovoce, místních výpěstků a výrobků z nich. Prodavač nabízí ochutnávku. Kupuju oříšky a sezam v medu. Vybírám ještě pár banánů, kávu a oříšky v čokoládě.

Prodej místních produktů
Prodej místních produktů

Poslední kousek cesty a vystupujeme u hotelu. Loučím se s novým kamarádem. Za jeho péči mu dávám něco na smlsnutí. Má radost a hned se chválí tátovi.

Je něco po třetí hodině. Dostáváme klíče a ubytováváme se. Zbytek odpoledne máme „osobní volno“. Každý ho využívá po svém.

Večeříme v restauraci v bloku pod námi. Po jídle se chvíli zdržíme na terase u baru. Shodujeme se na tom, že dnešní výlet s procházkou v přírodě se nám moc líbil. A nejen ten dnešní. Ty předchozí byly neméně zajímavé.

Líbil se vám tento článek? Odměňte prosím naše autory za jejich práci lajkováním a sdílením tohoto článku. Nic vás to nestojí a autory i nás to potěší. Děkujeme!

Napsat komentář