Trek údolím řeky Markha – Ladakh, Indie

Bývalé Ladacké království je už v podstatě poslední místo na zemi, kde je ještě zachována původní tibetská kultura a je svobodně předávána dalším generacím. Ačkoliv je Ladakh součástí Indie, je to zcela odlišná Indie než ta, kterou uvidíte všude jinde směrem na jih. Okamžitě tu na vás dýchne buddhistická atmosféra a denně vás budou zdravit usměvaví lidé svým typickým pozdravem: „Julley!“

Hlavním městem bývalého království je Leh, často přezdívané srdce Ladakhu. Odtud se dá podnikat mnoho výletů po okolních prastarých buddhistických klášterech. My jsme do Ladakhu vyrazili s ušlechtilým cílem upozornit na zdejší těžký život a také podpořit českou neziskovku Most ProTibet a její projekty. Naším cílem bylo absolvovat 2 treky a navštívit údolí Spiti, kde Češi podporují mnoho klášterů a škol a náš člen Pavel tu má adoptovaného mníška.

Bývalý královský palác ve městě Leh. V popředí vlají lungty (modlitební praporky)

Trek Markha valley

Na začátek treku se dá celkem snadno dostat místním autobusem z Lehu. Většina turistů tento trek absolvuje s plným servisem, kdy si zařídí průvodce, oslíky nebo koně a nemusí se v podstatě o nic starat. Oslíci jim nesou věci a průvodci zařídí vše ostatní, jako jsou stany, jídlo apod. My jsme se ale rozhodli, že si poneseme vše na vlastních hřbetech, včetně stanů a jídla. A nebyli bychom to my, kdybychom se nevydali sami bez průvodce.

Trek jsme zahájili trochu dobrodružně ve vesničce Skyu, kde jsme se museli nejdříve se všemi věcmi dostat místní lanovkou nataženou přes řeku na její druhý břeh. Dříve tu stával most, který ovšem řeka strhla, a od té doby ho Indové ještě stále neopravili.

Převážení lanovkou na druhý břeh

Samotný trek začíná v nadmořské výšce okolo 3600 m n.m. a postupně se stoupá výš. První den jsme zakončili pár km za vesnicí, kde jsme si našli hezký plácek na stany, uvařili si jídlo a spokojeně zalehli.

Je dobré vstávat brzy a vyrazit co nejdříve, protože jakmile začne slunce pořádně pražit, je cesta daleko náročnější. Nám se bohužel brzké vstávání příliš nedařilo a většinou jsme vyráželi až za plného a ostrého svitu slunce. Tento den jsme museli dvakrát brodit řeku. Druhý brod nás čekal až ke konci plánované trasy a doporučuje se dojít k němu co nejdříve, protože poté už se hladina začne zvedat a brodění je daleko náročnější. Voda je vždy velmi ledová, ale v odpoledním žáru slouží ke skvělému osvěžení. Tento den jsme ušli 19 km a tábor jsme rozdělali na okraji jedné vesničky za domem místní rodiny.

Přebrodit řeku byl občas pěkný problém :-)

Další den vyrážíme poměrně pozdě, a tak se celý den snažíme dohnat ztrátu. Nakonec jdeme až skoro do úplného setmění a stany stavíme na políčku u jedné vesnice ve výšce okolo 4000 m n. m. Ráno nás tu budí místní žena, která se dožaduje zaplacení za to, že jsme tu přespali. Marná snaha jí něco vysvětlovat, protože nám stejně nerozumí. Nakonec jí dáváme pár rupií, abychom od ní měli klid, a pokračujeme raději dál.

Spaní v poli s výhledem na Kang Yatse (6400 m n.m.)

Čeká nás poměrně velké převýšení a překročení sedla v 4900 m n. m. Cesta nám ten den připadá nekonečná a jsme opravdu velmi unavení. Potřebujeme dorazit do základního tábora, který se však stále neobjevuje. Chvíli už i přemýšlíme nad tím, že jdeme špatnou cestou, ale naštěstí se přeci jen v dáli objevuje několik stanů a konečně dorážíme do tábora. Tento náročný den si vybírá daň a v noci se u mě projevuje výšková nemoc. Večeře jde ven a po zbytek noci zvracím ještě několikrát.

Odraz šestitisícovky Kang Yatse v jezírku.

Brzy ráno vstáváme, balíme se a čeká nás výstup na sedlo Gongmaru La ve výšce 5 200 m n. m. Po probdělé noci se cítím velmi vyčerpaný a měsíční chůzí se pomalu drápu nahoru. Žaludek na tom také není moc dobře a po pár hodinách se rozhodneme vrátit zpět do tábora. Dáváme si jeden den odpočinku a druhý den zjišťujeme, že to byl velmi dobrý tah.

Výšková nemoc definitivně odezněla a plný energie „vybíhám“ sedlo. Celou cestu předbíháme ostatní, převážně Němce a Francouze. Ze sedla už nás čeká pouze celodenní klesání po kamenitých cestách až do vesnice Chang Sumdo, což je i cíl treku.

Sedlo Gongmaru La (5200 m n.m.)

Z vesnice se dostaneme do jednoho z největších klášterů Hemis, kde 2 dny odpočíváme a připravujeme se na další trek, k posvátnému jezeru Tso Moriri

Líbil se vám tento článek? Odměňte prosím naše autory za jejich práci lajkováním a sdílením tohoto článku. Nic vás to nestojí a autory i nás to potěší. Děkujeme!

Věčný optimista a trochu také blázen (v dobrém slova smyslu). Především se věnuji fotografování a v posledních letech se soustřeďuji na dálkové pochody spojené s dobročinnými úmysly. Zajímám se také o východní kulturu, o buddhismus, hinduismus a o to jak inspirovat lidi a udělat svět lepším. O mých dobročinných projektech píšu blog Cesta za sny.

Napsat komentář