Tokyo Tower, Tokio, Japonsko

Tokio – neuvěřitelně barevné, zářící a pulzující velkoměsto

V předchozích dílech seriálu o Japonsku jsme procestovali téměř celou zemi, dnes strávíme posledních pár dní v hlavním městě Tokio. Nevyznáte se v podzemce v Praze? Děsí vás metro v Londýně? Tak to si zapeklitosti cestování po Tokiu snad ani nezkoušejte představit :-)

Tokio

Metro v Tokiu

Nasedáme do vlaku a ve večerních hodinách dorážíme do Tokia. Při výstupu na “hlavním nádraží“ zjišťujeme, jak cestovat metrem. V Tokiu jsou dvě hlavní společnosti provozující určité linky. První je Tokio Metro line, do které spadají linky G, M, H, T, C, Y, Z, N, F, a potom je tu druhá, tzv. Toei Subway, do které patří linky A, S, I, E. Každá společnost má své vlastní lístky, takže v místech, kde se obě společnosti protínají, je potřeba při přestupu zakoupit správný lístek, jinak se do metra nedostanete. My jsme to řešili tak, že jsme si zakoupili 24hodinovou jízdenku pro Tokio Metro line za cca 120 Kč a stanicím, kde nám lístek neplatil, jsme se prostě vyhýbali. Některé přestupy v jedné stanici měly i úctyhodných 650 m.

Mapa metra je např. zde: http://www.tokyometro.jp/en/subwaymap/pdf/routemap_en.pdf

Kapslové hotely

Po vystoupení na naší stanici hledáme náš kapslový hotel. Kapslové hotely jsou známé tím, že je využívají především Japonci a většinou jen jako nouzové řešení, když jim ujede poslední vlak nebo to přepískli na nějaké párty. V posledních letech je začali hojně využívat i turisté.

Jde zřejmě o jedno z nejlevnějších ubytování, které se dá sehnat, akorát musíte počítat s tím, že dostanete klíč od malé kóje, kde podlahu tvoří matrace a strop je asi tak jeden a půl metru vysoký. Vybavení této kóje je však opět ohromující, nechybí klimatizace, zabudovaná televize, rádio, budík a panel, kde se to všechno ovládá. V našem hotelu máme dokonce smíšené kóje pro dva, většinou je totiž zvykem mít muže a ženy oddělené po patrech. Naproti nám se zabydlela dokonce celá rodinka, dvě děti a dva dospělí v jedné kapsli. Ráno mi přítelkyně říkala, že se v noci celá kapsle třásla, až jí to probudilo, hned mě napadlo zemětřesení, ale zřejmě se jednalo o něco jiného :). V patře, kde jsou sprchy, nacházím i zeleně podsvícenou vířivku s výhledem na město – boží.

Kapslový hotel

Kapslový hotel

Tokio Skytree Tower

Po snídani vyrážíme na obhlídku a míříme na nejvyšší budovu Tokia a zároveň nejvyšší radiový vysílač na světě – Tokio Skytree Tower s výškou 634 m. Vystojíme pěkně dlouhou frontu a u přepážky máme na výběr ze dvou pater, první v 350 m a druhé v 450 m. Stačí nám první varianta, a jestli si dobře vzpomínám, lístek stál kolem 1 200 Kč na osobu.

Vyjíždíme výtahem a na displeji je vidět, že stoupáme rychlostí 5-8 m/s, takže jsme nahoře, se zalehlýma ušima, cobydup. Výhled ze shora je pro nás šílený, město, kam se podíváš, mrakodrapy, auta a lidé jako malinké tečky jsou přesně jako ve hře Simcity. Doufáme, že uvidíme Fuji, ale bohužel viditelnost není úplně nejlepší, takže máme smůlu. Bonusem je ještě místo, kde je prosklená dvojitá podlaha, okolo které chodí někteří lidé velmi obezřetně. Na patře je také kavárna a restaurace.

My jsme zvolili levnější variantu občerstvení v obchodě pod věží, kde jsme objevili kromě standardních japonských potravin například kynuté knedlíky plněné vepřovým masem, francouzské bagety v podivných tvarech i bramborový salát.

Děti v Tokyu

Koupačka ve fontáně – Tokyo Skytree Tower

Čtvrti Shibuya a Shinjuku

Poté se vydáváme do čtvrti Shibuya, kde je onen známý strašně přelidněný přechod a socha psa Hachiko. V této čtvrti je opravdu všude tolik lidí, že mám pocit, že se nemůžu ani nadechnout. To není nic pro nás, a tak zkoušíme další čtvrť – Shinjuku.

Shinjuku je plná mrakodrapů a pohled na ně mě fascinuje. Toto jsem si přál vždycky vidět na vlastní oči. Po pár minutách z toho bolí za krkem a celý velkolepý dojem mě po chvíli opouští. Jelikož se už setmělo, je konečně vidět, jak je Tokio neuvěřitelně barevné, zářící a pulzující místo. To, co tu vidíme a cítíme, už prostě jinde určitě nezažijeme.

Výhled ze Skytree Tower

Výhled z Tokyo Skytree z 350 m

Potkáváme také namol opilého muže, vyvaleného půlkou těla na chodníku, půlkou v květináči, z kapsy vypadnutá peněženka s mobilem a kolem chodí stovky lidí. Tady je ale v bezpečí. Dále pod mostem leží rakev na kolečkách, ve které spí další, asi bezdomovec, no bylo jich tam zajímavých vážně dost.

Japonský fastfood

Ještě bych chtěl vypíchnout japonské fastfood řetězce Matsuya a Yoshinoya, kde vám nabídnou za pár korun hovězí s rýží, naloženým zázvorem, syrovým vajíčkem a ještě pár dalších velmi chutných vychytávek, ze kterých mi tečou sliny, jenom o nich píšu.

Logo Matsuya

Logo Matsuya

Sobota v Tokiu

Druhý den v Tokiu jsme se rozhodli podívat na císařský palác v centru. Je sobota, silnice v centru jsou překvapivě uzavřené a jezdí zde pouze cyklisté. U paláce mezi mrakodrapy je hezký park, kde si pěkně odpočineme a poté se vydáváme do zábavního parku dle doporučení v místním obchodě. Když už však z dálky vidíme, jak je horská dráha vedle Tokyo Dome vysoká, zvedá se nám žaludek. Nakonec je dobře, že je zavřená z důvodů revize. Večer se ještě vydáváme k Tokyo Tower, krásně nasvícené věži připomínající Eiffelovu věž.

Proslulá čtvrť Akibara

Poté ještě do čtvrti Akihabara na doporučení místního opilce, který tvrdil, že zde uvidíme, jací Japonci opravdu jsou. Možná měl pravdu, tato čtvrť září všemožnými komiksovými postavičkami a hernami, ve kterých místo peněz sypou mladí i staří Japonci do automatů kovové kuličky.
Na ulici se prodává jako na trhu s ovocem celkem laciná elektronika a před podivnými podniky nabízí slečny vypadající na 12 let v minisukních a podvazcích letáky a zvou nás do různých klubů. Je to bizarní čtvrť.

Tokia už máme plné kecky, je tu strašně moc lidí, světel, hluku a betonu, proto volíme útěk, kupujeme lístky na vlak a druhý den odjíždíme do města Narita, odkud to budeme mít na letiště kousek.

Narita

Narita nás velmi mile překvapila. Můžete zde najít starou čtvrť plnou krámků s místními dobrotami, kterou projdete až do krásného parku, kde jsme moc lidí nepotkali, navíc je zde krásná a veliká Pagoda of Peace a opět tu dýchá japonská kultura a umění. Další den ráno jsme odjeli po poslední bohaté snídani na letiště a tím naše putování po Japonsku skončilo.

Park Narita

Park Narita

Při cestě zpět jsme ještě využili osmihodinový přestup v Taipei na Tchajwanu a podívali se do centra města na Liberty Square a okolí, ovšem zde už bylo tropické vlhké počasí a teploty přes 35°C, což pro nás byl docela šok.

Na závěr bych chtěl snad už jenom dodat, že Japonsko nás rozhodně i přes všechny informace, které jsme měli načtené či od kamarádů zjištěné, každým dnem překvapovalo a nejvíce nás potěšili místní lidé. Protože nikde jinde na světě jsem nepotkal tak vstřícné, pokorné a uctivé lidi. Kdybych se ještě někdy do Japonska vypravil, určitě bych se však zaměřil mnohem více na přírodu a přírodní parky, na které nám bohužel tentokrát nevyšlo tolik času, respektive chtělo by to JRP minimálně na 14 dní.

Celkem nás celá výprava i s letenkou a JRP vyšla na 35 000 Kč na osobu a rozhodně není pravdou, že je Japonsko neskutečně drahé, je to jen všeobecný mýtus a ceny jsou zde ještě o něco nižší než v západní Evropě.

Líbil se vám tento článek? Odměňte prosím naše autory za jejich práci lajkováním a sdílením tohoto článku. Nic vás to nestojí a autory i nás to potěší. Děkujeme!

Napsat komentář