Cesta napříč Japonskem – samurajský festival v Kanazawě

V úvodním díle našeho seriálu o Japonsku jsme se seznámili s možnostmi cestování vlakem po této krásné zemi. Tentokrát budeme pokračovat dál, podíváme se do Kanazawy na samurajský festival, v Hiroshimě přespíme na nádraží a provedeme vás krásnými městy Fuguaka a Nagasaki.

Kanazawa a její samurajský festival

Usedáme do vlaku a jedeme přes Tokyo a Nagano přímým spojem mezi zelenými kopci až do Kanazawy. V Kanazawě, která leží na západním pobřeží Japonska, bychom se rádi ubytovali a prošli si místní hrad, Ninja Temple, a podívali se na pobřeží.

Hned po vystoupení z vlaku je nám divné, že je všude tolik lidí obklopujících silnici bez jediného auta. Všude kolem nich stojí policisté, a tak se ptáme na informacích, co se to děje. Zde nám vysvětlují, že je právě největší samurajský festival v roce a všichni čekají na průvod, který začíná právě na nádraží a končí na hradě.

Prodíráme se tedy bočními uličkami směrem k hradu a po cestě zkoušíme sehnat nějaké ubytování. Bohužel marně, všechna ubytování mají zřejmě plno. Paní na jedné recepci obvolává asi deset hotelů a nemá dobré zprávy, město je díky oslavám úplně přeplněné.

Hrad Ninja Temple

Nevadí, vydáváme se na hrad, kde zrovna vrcholí přípravy oslav, dále pak objevujeme místní rozkvetlé zahrady, přesně takové, jaké můžete vidět na všech těch krásných obrázcích japonských zahrad na internetu. Rybníček, potůček, bonsaj, japonská architektura a navíc díky tomu, že jsou oslavy, jsou vstupy zdarma a není tu ani moc lidí.

Samurajský festival v Kanazawě, Japonsko

Samurajský festival v Kanazawě, Japonsko

Když pak scházíme ze zahrad, potkáváme gejši a další Japonce v dobových oblecích, dole se pak již hrnou davy samurajů na koních i bez, každý oddíl má svůj styl, své barvy, svůj pokřik, své bubny. Připadáme si jako ve snu.

Dobroty na místní tržnici

Nicméně se vracíme na místní tržnici, kterou jsme zahlédli cestou, a jdeme si koupit nějaké sushi. Tržnice je přeplněná lidmi a zápachem mořských plodů. Vyhlášené prorostlé hovězí “kobe“ je na každém rohu, Japonci si kupují mořské ježky, které lžící vydlábnou, polijí sójovkou a jedí.

Dále jsou tu chobotnice, ústřice, krevety, všechny možné ryby, které často ani neznáme. Když si chci objednat sytě rudé tuňákové sushi, všimnu si malého nápisu horse-meat, svoji objednávku tedy rychle ruším. Kupujeme si nakonec sushi set z osmi druhů ryb asi za 120 Kč a jdeme se schovat někam za tržnici, kde je větší klid. Za chvíli k nám přijde starší Japonec, který očividně kuchá ryby na tržnici, a zvídavě se velmi slabou angličtinou vyptává, odkud jsme a kam máme namířeno.

Vysvětlíme mu, že pojedeme na jih Japonska do Kagoshimi a on odpoví, že nikdy tak daleko nebyl, že vlastně nikdy nikde jinde nebyl, pak típne svou cigaretu a ztratí se zpět na tržnici. Když se vracíme zpět směrem na nádraží, je již cesta volnější. Na nádraží požadujeme lístky do Kagoshimi, což je nejjižnější město ostrova Kyushu, bohužel slečna nám vysvětluje, že se dnes dostaneme nejdál do Hiroshimy, to znamená asi na půl cesty. Co se dá dělat, souhlasíme a vyrážíme tam.

Noc v Hiroshimě

Do Hiroshimy jsme dorazili téměř o půlnoci a další vlak naším směrem jede až kolem šesté ráno. Nechce se nám už hledat ubytování, navíc dost prší a nikde nikdo. Naštěstí naproti nádraží narážíme na noční podnik s otevírací dobou do čtyř hodin ranních. Jdeme tedy po schodech dolů a už od dveří slyšíme dobře se bavící japonskou mládež.

Obsluha je z nás velmi překvapená, a když se zeptáme, jestli mluví slečna anglicky, začervená se a utíká někam do kuchyně. Za chvíli přichází zřejmě provozní, mladík, který nese tablet a posunky nám vysvětluje, že si máme objednat online přes ono zařízení, které můžeme přepnout i do angličtiny! Ochutnáváme japonská piva Kirin, Asahi, Sapporo a musím říct, že Japonci mají docela dobrá piva, nic, co by se nedalo vypít.

Dalším překvapením pro mě byla otevřená peněženka ležící na pisoáru! V Japonsku se zřejmě není třeba ničeho bát. Dobře naladěná, celou dobu zpívající japonská mládež kolem třetí hodiny podnik do posledního opouští a i my jsme požádáni o zaplacení. Venku stále prší, a tak jdeme do podchodu kousek od nádraží.

Je libo přespat na nádraží?

První nás zaráží na schodech spící muž, připomínající bezdomovce, avšak dole na nás místo podchodu čeká podzemní hala a na lavičkách jsou spící lidé, zřejmě čekající na vlak stejně jako my. Co mě skutečně dostává, je to, že v čele haly je místo se židlí, na které sedí strážník, a jednou za čas celý prostor obchází a beze slov kontroluje spící osazenstvo, nebo tam něco hlídá? My si sedáme za sloup, abychom nebyli úplně na očích a strážník k nám ani jednou nedojde. Já po chvíli usínám, protože se cítím více než v bezpečí, a za chvíli mě budí přítelkyně, že už je čas jít na vlak.

Město Fukuoka

Sedáme tedy do vlaku, a jelikož jsme z té noci celkem znavení, rozhodneme se vystoupit ve městě Fukuoka na severu ostrova Kyushu. Procházíme město, bookujeme si ubytování a večer se jdeme podívat na místní dominantu – věž Fukuoka Tower vysokou 234 m. Noční výhled na město stojí rozhodně za to a navíc jsem opět nadšený, protože zde nepotkáváme žádné turisty.

Pak ještě zajdeme na večeři do místní restaurace, kde si objednáváme dle pár obrázků v menu, protože opět nikdo nemluví anglicky. Dodnes nevím, co přesně mi to donesli, ale vypadalo to hrozně a chutnalo ještě hůř. Přítelkyně měla větší štěstí a dostala chutné závitky plněné snad mletou rybou s bylinkami, ale opravdu těžko říct.

img_6507

Vyberete si?

Nagasaki

Ráno na nádraží se rozhodneme, že před cestou do Kagoshimi se podíváme ještě do Nagasaki. Tam se rychle přesouváme k lanovce na Nagasaki Observatory, kde opět není jediný turista, jsme tu sami a obsluha nám vysvětluje, že otevírají až za hodinu. Když se tedy otáčíme, že půjdeme pryč, volají na nás, ať se vrátíme, že ji otevřou jen pro nás. Vtipné je, že ač jsme říkali, že japonsky nemluvíme, jede s námi v lanovce japonsky mluvící průvodkyně, ale když domluví, naštěstí pustí i krátkou nahrávku v angličtině.

Dozvídáme se například, že lanovku navrhnul designér, který navrhl i shinkanzen. Nahoře je opět parádní výhled, dá se projít observatoří až na její střechu, kde je z jedné strany vidět hustý les a moře a na druhé straně celé Nagasaki a jeho okolí. Po chvíli přijdou mraky a výhled tím pádem končí. Vracíme se tedy do lanovky, která stále čeká jen a jen na nás, slečna nám cestou dolů opět něco povídá, určitě moc zajímavého. Obsluha lanovky se klaní a my jdeme zpět na nádraží a vydáváme se ještě víc na jih do města Kagoshima. Tam vás provedeme v dalším díle našeho miniseriálu o Japonsku.

Líbil se vám tento článek? Odměňte prosím naše autory za jejich práci lajkováním a sdílením tohoto článku. Nic vás to nestojí a autory i nás to potěší. Děkujeme!

5 komentářů u „Cesta napříč Japonskem – samurajský festival v Kanazawě“

  1. Povedlo se Ti to moc pěkně napsat a popsat,člověk si myslí, že se na chvilku ocitne s Vámi v tom prostředí.
    Seš šikovnej a super takřka spisovatel , pokračuj i s dalšíma cestama
    je to pěkné počtení. Hodně úspěchů do dalšího psaní.
    Babička

  2. Perfektní. To zní, jak když jste se ocitli v ráji? Zřejmě jsou Japonci opravdu tak milí a příjemní lidé, jak se říká. A k tomu tam vše funguje jak má. Skvělý zážitek, lehce závidím. Museli jste si to fantasticky užít. A článku tleskám a smekám.
    Hanka Kafková

Napsat komentář