Vysoká na ostrově Itsukushima

Kouřící sopka na obzoru, divoké laně a jeleni uprostřed města. I takové je Japonsko.

Japonsko! Také sníte o této krásné zemi? Někomu se již sen o japonském putování splnil, ti ostatní se mohou s námi již potřetí do Japonska podívat alespoň díky našemu miniseriálu. Dnes se vydáme do měst Kagoshima, Istukushima, necháme se unést pohnutou historií Hiroshimy a přespíme v guesthousu v Kyotu a nevynecháme ani nejstarší japonské město Nara.

Město Kagoshima a činná sopka Sakurajima

Kagoshima má hlavní dominantu stále činnou sopku Sakurajimu, vysokou 1 117 m, která byla původně na ostrově, ovšem po erupci roku 1914 se spojila s pevninou. V Kagoshimě je konečně modrá obloha, svítí sluníčko a je pořádné horko.

Sakurajima

Město Kagoshima a vzadu stále činná sopka Sakurajima

Ubytujeme se tedy v jednom hotelu kousek od centra a zároveň kousek od přístavu. Projdeme si město, projdeme dokonce celým přístavem, kde byla otevřená brána, prázdnými doky, můžeme nahlédnout i do prázdných lodí, trajektů, auta jsou zde otevřená, klíčky jsou v zapalování a nikde není ani živáčka. Opět důkaz toho, že v Japonsku se není čeho bát.

Zajdeme do sushi restaurace a dopřáváme si její atmosféru plnými doušky. V restauraci dostáváme zdarma vodu a miso soup, platí se při odchodu u dveří a jsme nadmíru spokojeni.

Sushi

Sushi

Jelikož předpověď počasí naznačuje, že hezky má být další den jenom v Kagoshimě, rozhodneme se zůstat i následující den.

V Japonsku nic není problém

Ráno s tím ovšem přichází problém na recepci hotelu. Snažím se dvěma pánům vysvětlit, že bychom rádi prodloužili náš pobyt ještě o jednu noc a že bychom rádi zůstali ve stejném pokoji. Pán celou dobu kýve, jako že mi rozumí, ale když skončím, kouká na mě, jako kdybych předtím nemluvil. No nic, zopakuji to asi ještě dvakrát a pán se na mě hloubavě podívá, zvedne ukazováček a řekne: “Á, reservation?“

Nic. Vzdávám to. Jdeme na snídani a pak to zkusím znovu se slovníkem. Když však po snídani přijdu na recepci, pán má v ruce papír napsaný v angličtině, kde je napsáno, že nám zůstává náš pokoj a že platit budeme až druhý den po snídani. Geniální – nevím, nechápu, jak to udělali, ale je to vyřešené.

Vydáváme se tedy za krásného počasí do místního chrámu, poté, když jdeme kolem aquaparku, zdravíme delfíny v moři kousek od přístavu. Kupujeme si lístek na trajekt asi za 30 Kč směr Sakurajima. Za 15 minut jsme tam, navštívíme místní onsen, kde si můžeme zadarmo dopřát koupel nohou v horkých pramenech přímo pod sopkou, což vzhledem k tomu, že jsme pořád a pořád někde chodili, opravdu bodne.

Přidávají se k nám místní kočky hledající stín a zdejší atmosféru podtrhává stále kouřící sopka přímo nad námi. Poté se ještě vydáváme na procházku přes sopečnou půdu a vracíme se zpět trajektem do města. Bohužel druhý den nás budí hotelová recepce, že musíme opustit pokoj, a my zjišťujeme, že jsme zaspali a ztratili tak půl dne, který nám pak bude velmi chybět.

Ostrov Itsukushima

Rychle tedy vyrážíme na vlakové nádraží a míříme na ostrov Itsukushima, kde leží vyhlášený chrám Itsukushima Shrine. Ostrov je skutečně nádherný.

Trajekt jezdí asi každých 20 minut a patří pod JR, takže stačí ukázat JRP a jede se. Turistů už je zde samozřejmě o mnoho více, než jsme potkali doposud. Městečko samotné má malebné ulice, vodní chrám a pagoda nad ním tvoří opravdu jedinečný pohled a nad tím vším se rozléhají vysoké zelené kopce. Do toho všudypřítomní jeleni a laně, kteří se nebojí nechat pohladit, ba co víc, jsou celkem dotěrní, když vidí otevřený batoh nebo ruku v kapse. Můžete jim koupit speciální sušenky, kterými je všichni okolní turisté krmí.

Jak jsem pochopil, jeleni a laně jsou pro Japonce posvátní a vidí v nich posly bohů. Na ostrově je i několik guesthousů a jiných ubytovacích zařízení, ovšem zde je asi lepší si ubytování domluvit dopředu. My jsme už nic nesehnali a tak jsme museli z ostrova pryč.

Vysoká na ostrově Itsukushima

Vysoká si žije po svém na ostrově Itsukushima.

Silný příběh Hiroshimy

Ještě večer jsme dojeli do Hiroshimy, která je odtud cca 40 minut vzdálená. Sehnali jsme ubytování v guesthousu a ráno vyrazili na památník a do muzea. Muzeum na mě působilo opravdu velmi silně. Je zde k vidění spousta fotografií, modelů, figurín, videí a příběhů lidí, kteří zde za druhé světové války zahynuli. Neměl jsem sílu to všechno číst a sledovat, je to opravdu hrozné a každý by to měl vidět, aby si uvědomil, co hrozného jsme my lidé schopní napáchat.

Dále je zde Letzelův památník a jeho stavba Genbaku Dome, která vydržela jako jedna z mála onen atomový výbuch. Asi proto, že pan Letzel pocházel z Čech, tak o nás v Hirošimě dobře vědí, a když za mnou přiběhne slečna s mikrofonem a zjistí, odkud jsem, zavolá kameramana a chce se mnou udělat rozhovor. Rozhovor o Obamových origami, které před pár dny do Hiroshimy přivezl, asi aby se tak omluvil za hrůzu, kterou tady Američané způsobili. Nebudu radši psát, co jsem jí o Obamovi řekl, ale stála s otevřenou pusou a myslím, že to určitě neodvysílají.

Hiroshima

Letzelův památník míru v Hiroshimě

V Hiroshimě jsme pak ještě navštívili hrad obklopený vodním příkopem, který byl také zcela zničen, ale pracovití Japonci jej kompletně zrekonstruovali, stejně jako celé město.

Kyoto

Z Hiroshimi jsme se vydali do města Kyoto. Nebydlíme úplně v Kyotu, ale dvě zastávky od centra, a proto se po procházce centrem a návštěvě chrámu Nishi Honganji vracíme.

V jedné z ulic si všímáme ve výloze vystavených psů, zavřených v malých prosklených boxech, na první pohled útulek, jen s tím rozdílem, že psi vypadají velmi dobře a uvnitř je narváno, takže adoptivní rodina je zaručena pro každého z nich. Přítelkyni uvnitř nechtějí, cizinci žádného psa koupit nemohou.

Malý šok při sledování přípravy pokrmů

Protože mě zaujme menší stánek, kde vidíme Japonce, jak klasicky srkají a hltají super rychlým tempem japonské udon nudle, chceme se také zúčastnit. Místo na baru se uvolní, zasedáme a objednáváme si u paní kari nudle a nudle s rybou. Paní připravuje nudle přímo před námi a způsob, kterým to dělá, je pro mě trošku šokující, přeci jen to byl doposud skutečný gastronomický zážitek.

Paní má jeden velký hrnec. Pod pokličkou je vařící se voda, do které hodí plastový pytlík s nudlemi, druhou rukou vytáhne další pytlík stříbrnomodré barvy, hodí ho do stejného hrnce a po pár minutách to vyndá, rozřízne pytlíky a nalije do misky. Dovršila to tím, že v pytlíku měla i rybu, a vodou, kde se vařily pytlíky, vše nakonec ještě zalije. Po této plastové večeři se vydáváme brzy zpět na náš guesthouse.

Guesthouse

Toto ubytování pro nás bylo také něco zcela nového, zaplatili jsme přes internet, dostali jsme do e-mailu kód ke dveřím a číslo k zámku od pokoje. Kódem si odemkneme prostorný plně vybavený dům. Není zde žádný personál, pouze rodinka Američanů, kteří jsou tímto naši noví spolubydlící.

V kuchyni je od hlavy americké rodiny spousta prázdných plechovek od piva, zřejmě mu to cestování s dvěma dcerami a manželkou dává zabrat. Na tabuli je napsáno, že pokud jsme nespokojení s úklidem koupelny či stavem toalet, máme využít veřejné sprchy a je přiložena mapa k nim. Dále je zde napsáno, že dům se uklízí pouze v sobotu, nicméně v pokoji i koupelně je uklizeno perfektně. Ráno zamkneme svůj pokoj a odcházíme.

Nara – nejstarší japonské město

Nyní míříme do nejstaršího města japonské historie a také do města, které jako jedno z mála nebylo za druhé světové války zničeno, a tím je Nara. V Naře na nás dýchá japonská historie, je zde možnost dát si celodenní procházku v doprovodu všudypřítomných laní a jelenů, navštívit několik pagod a chrámů.

Nejznámější a největší dřevěnou stavbou světa je chrám Tōdai-ji, v jehož útrobách sedí obrovská socha Buddhy vážící přes 500 tun. Dále je zde k vidění mnoho krásných zahrad a jiných chrámů. Cestou nás zpovídají děti z různých škol, které nám za pár odpovědí dávají origami pro štěstí.

Great Buddha

Great Buddha v chrámu Tōdai-ji

Den se pomalu blíží ke konci a nám pomalu dochází, že máme poslední den s JRP. Mrzí nás, že díky půldennímu zpoždění v Kagoshimě již nestihneme po cestě do Tokya navštívit nejznámější horu Japonska – Fuji, a tak jen doufáme, že ji z Tokya alespoň zahlédneme.

Našemu vyprávění ještě není konec, můžete se již těšit na další pokračování. ;-)

Líbil se vám tento článek? Odměňte prosím naše autory za jejich práci lajkováním a sdílením tohoto článku. Nic vás to nestojí a autory i nás to potěší. Děkujeme!

3 komentáře u „Kouřící sopka na obzoru, divoké laně a jeleni uprostřed města. I takové je Japonsko.“

Napsat komentář