Buddhistické stúpy v okolí Pheriche.

Everest Base Camp trek, Himálaje, Nepál

Nepál je bezesporu zemí, kterou má ve svém hledáčku mnoho cestovatelů. Právem! Nabízí ohromné kulturní i přírodní bohatství, barevná města a různorodé obyvatelstvo, neboť etnicky a jazykově je Nepál rozmanitý asi jako celá Evropa. Hlavním lákadlem země je ale příroda. Tisíce milovníků hor hledají v této přátelské zemi, vklíněné mezi Tibet a Indii, své Shangri La.

Kdo by je nechtěl vidět? Kančendžengu, Annapurnu, Dhaulagiri, Manaslu a hlavně Everest. Uplynulo již pár let, od doby kdy jsem Nepál navštívil jako svojí prvou asijskou zemi. Tehdy jsem byl šokován a zároveň fascinován, když jsem se vydal na svojí první cestu z Tribhuvanovo letiště do centra Káthmándú, o tom ale někdy jindy…

Pamatuji si však, že při odjezdu z Nepálu jsem věděl, že tohle je láska na celý život. Nepál mě fascinuje, byť jsem viděl jen zlomek jeho krásy. Od své první návštěvy Asie jsem se, troufám si tvrdit, trochu otrkal, nabral nějaké skromné zkušenosti a tak jsem se rozhodl, že teď je ta chvíle splnit si jeden ze svých snů a podniknout pouť k Everestu.

Rodinné foto, oblast Solu, Nepál.

Rodinné foto, oblast Solu, Nepál.

Mám rád chůzi. Chůze je vlastně životní styl a kdybych měl moře času, nejraději bych všechny své cesty prochodil pěšky, žádná letadla, žádné autobusy, prostě si jen tak pomalu jít, prohodit pár slov s jinými pocestnými, zastavit se na čerstvé jídlo a zase jít dál. Nepospíchat. Kochat se. Přemýšlet.

Raději hned na začátku bych chtěl všem potencionálním zájemcům o tento trek sdělit – jeďte. Pokud jen trochu přemýšlíte o tom, zda zrovna dlouhý osamělý pochod Himálajemi je to pravé pro vás, jeďte. Píšu to hned na úvod pro případ, že článek nedočtete. :)

Před Namche Bazaar.

Vstup do oblasti Khumbu.

Stezka od Namche Bazaar.

Stezka od Namche Bazaar.

Před cestou

Ještě než vyrazíte na vysněnou túru, je potřeba si uvědomit a zařídit pár věcí. Treking je náročná aktivita, ačkoli většina zdrojů uvádí, že túru Himálajemi zvládne i netrénovaný člověk. Túru pod Everest můžete absolvovat dvěma způsoby, můžete se letecky dopravit do Lukly a odtud pokračovat dál, nebo můžete absolvovat celý trek již z vesničky Jiri. Právě to je tradiční stezka, která se používala po celá staletí a té se budeme věnovat. Zkrácením cesty do Lukly ušetříte spoustu námahy i času, ale můžete-li věnovat svůj čas na tento podnik, doporučuji projít celou délku této krásné trasy.

Zvažte svůj zdravotní stav, máte-li problémy se srdcem, nebo problémy s pohybem v terénu, uvědomte si, že nejbližší letiště mohou být vzdáleny několik dnů chůze a silnice dokonce 1-2 týdny.

Nešetřete na cestovním pojištění a zajistěte si dostatečné krytí pro případný převoz vrtulníkem a ujistěte se, že vaše pojistka platí i do vysokých nadmořských výšek! Ano, jedná se o značně zkomercializovanou trasu, ale stále se jedná o nejvyšší horstvo planety a přírodě je srdečně jedno, zda máte špičkovou výbavu, či nikoli.

Dejte někomu vědět kam jdete a jaký je váš přibližný časový plán. Dnes jsou již některá místa pokryta mobilním signálem, což vše zjednodušuje.

Zajistěte si v Káthmándú patřičná povolení ke vstupu do NP Sagarmatha a zaregistrujte si TIMS (Trekkers Mannagment Information System), to jsou potřebné papíry, bez nichž vás do oblasti nepustí.

Dobijte si baterie do foťáku a vyrazte!

Jdeme na to!

Řekněme, že jste vstali do nočního Káthmándú a dorazili na autobusové nádraží Purano Bus Park, odkud kolem svítání odjíždějí autobusy do Jiri a po cca. 10 hodinách veselé cesty jste dorazili do Jiri. Před Vámi je celá cesta za nejvyšší horou planety. Nepálci jí říkají Sagarmatha, Čelo oceánu, Tibeťané mají ještě půvabnější pojmenování, z něhož už může naskakovat husí kůže, Chomulangma, Bohyně Matka světa.

Hora Ama Dablam při západu slunce.

Hora Ama Dablam při západu slunce.

Na sever od Namche Bazaar.

Na sever od Namche Bazaar.

Posnídejte tibetský chléb s medem a čaj, budete potřebovat hodně síly hned od začátku. Pokud jste ještě nikdy v Nepálu neťapkali po svých, už první dny vám ukážou, zač je toho loket. Ostré stoupání, prudká klesání a tak stále dokola. Čekají vás surrealistické týdny, na které budete vzpomínat celý život.

První etapa cesty vede krajem Solu. Budete procházet kolem terasovitých políček a pozorovat hluboká údolí s bujnou vegetací. Zatím stále půjdete relativně hustě zabydlenou krajinou himálajského pudhůří a budete potkávat karavany oslíků a koní, spoustu nosičů, kteří si v pantoflích nosí své šedesáti kilové náklady a ve vesnicích si mezi slepicemi budou pohrávat ušmudlané děti.

Tato krajina je domovem převážně hinduistického obyvatelstva. Po několika dnech jsem začal uvažovat o tom, jak je to zde se zdravotnictvím. Co se tady vlastně dá dělat, když je někdo nemocen? Jak zde ženy rodí? Po pár dnech chůze jsem potkal partičku mladíků, odpočívajících v průsmyku, až po chvilce jsem si všiml nosítek a v nich postavy, zabalené do hadrů. Byla osoba mrtvá? Nebo na cestě za lékařem?

A tak jdete pořád dál, z kopce do kopce, z průsmyku do průsmyku, od vesnice k vesnici. Turistů je zde v regionu Solu velmi málo (začátkem března), potkával jsem zhruba dva turisty denně. Kraj jakoby se zastavil v čase, políčka obdělává dobytek, nůše a košíky pletou ženy, všude dostanete pouze „bio“ stravu rovnou ze zahrádky.

Večery trávíte s rodinou u kamen, je to jediná doba, kdy si dovolí zatopit a zároveň uvařit, dřevo je vzácné. A já měl v těch chvílích dojem, že takhle je to v pořádku, že přesně toto zpomalení tempa je potřeba zažít a vážit si teplého jídla, teplého pití, střechy nad hlavou, zvířecích pomocníků a přírody.

Everest range.

Everest range.

Dal Bhat

Dal Bhat

Ještě výš

Po zhruba týdnu poutník dorazí k Lukle, kde se napojí na stezku do Namche Bazaar a vstoupí na území Khumbu. Tu tam je idyla bez hord turistů a komerčních zájezdů. Od Lukly proudí davy „package“ turistů ze všech zemí euro americké civilizace i Japonců a Číňanů. Ale hory jsou pořád stejné.

Teprve zde se poprvé setkáte s výhledy na zasněžené velikány, jež místní uctívají jako živé bytosti. Malé kamenné stúpy a modlitební vlaječky jsou také důkazem, že jste vstoupili na buddhistické území. Po dalších několika dnech dorazíte do legendárního hlavního městečka Šerpů, do Namche Bazaar. Tady se vše rodilo. Všechny ty úžasné expedice, o kterých jsme četli a snili, tady se zastavil každý dobrodruh a horolezec a i vy byste tady měli jeden den strávit odpočinkem a aklimatizačním výletem po okolí, při kterém se vám v plné kráse zjeví pamorama fantastických hor, jako je Ama Dablam, Lhotse, Nuptse, Everest aj. Cíl je na dosah.

Vyrazil jsem ještě před východem slunce ze svého hotýlku na aklimatizační procházku a hned ve dveřích jsem se zarazil. Moje větrovka není rozhodně nic pro zdejší krutý mráz. Vrátil jsem se a navlékl na sebe vše, co jsem měl k dispozici. Trochu jsem se obával, říkal jsem si „jsi 3 500 metrů vysoko a je ti zima, co budeš dělat dál“. Později jsem dal svým slovům za pravdu.

Ještě ještě výš…

Severně od Namche Bazaar se krajina jeví naprosto pohádkově, úžasné výhledy, majestátní hory. Tady začíná to, proč se sem většina lidí vydává. Vegetace ustupuje, až nakonec zcela zmizí, pak už jen kameny a skály a divočina. Začnou se objevovat památníčky zemřelých horolezců.

Voda v lahvi mi začala po nocích zamrzat, později začala zamrzet i přes den, až nakonec zůstala zmrzlá na pár dní. Stejně tak pasta na zuby, zmrzla. Tři dny jsem měl dostatečnou výmluvu, proč si nečistit zuby. Chtěl jsem Himálaj, tak ji mám. Teprve teď pociťuji, jak jsem nepřipravený, moje ego mi říkalo, že vše bude v pořádku a tak se sápu v děravých kalhotách a bez rukavic a brýlí na jedno z nejdrsnějších míst na planetě.

Hory mi dávají facku, sněží, viditelnost minimální. Musím zůstat kvůli aklimatizaci v Lobuche, 4 950 m vysoko. Bože, jak já Lobuche nenávidím, došel jsem sem kolem poledne, venku chumelí, bojím se jít dál kvůli výškové nemoci, a tak zde mrznu v ledové místnosti s hospodským, který mrzne se mnou. Oheň rozděláváme až se setměním, nohy mám úplně ztuhlé, sypu do sebe jeden čaj za druhým.

Hmmm, teprve teď si uvědomuji, jaké kouzlo znamená mít teplý nápoj. A ráno je nebe čisté, sníh pomalu taje a vše vypadá tak pohádkově. A mně zbývá pár hodin cesty k poslednímu místu, kde jsou lidé, pak už jen zmrzlé hory a Tibet. Hned ten den jdu do Everest Base Campu a zmrzlý se vracím zpět.

Druhý den lezu na Kalla Pathar – cíl mé cesty. 5 550 m n. m. vysoký kopec s nadpozemskou vyhlídkou na ledopád Khumbu, Everest, Pumori, Lhotse a další krasavice. Bez rukavic dělám asi 4 fotky a na vrcholu strávím asi 4 minuty. To je celý výsledek dvoutýdenního putování, ale jak poznám časem, o Kalla Pathar vlastně vůbec nešlo. Se zmrzlými prsty, bičován vichrem, doslova běžím zpět do hostince. Dávám si několik čajů a pak…pak jdu zpět. Další dva týdny do Jiri.

Kalla Pathar, pohled na Everest.

Kalla Pathar, pohled na Everest.

Co, jak a za kolik?

Doprava z Kathmandu do Jiri:

Autobusy odjíždějí časně ráno z Old Bus Park.
Cena: cca. 300 Rs.
Jedná se o klasickou veřejnou linku.

Ubytování v Jiri:

Cena: cca. 100-150 Rs

Ubytování na treku:

Osobně jsem nikdy neplatil více než 50 RS (cca. 15 Kč) za noc. Nutností je stravování se v guesthouse, kde jste ubytováni.

Moje denní náklady na trek:

Cena: cca. 600 Rs v nejnižších polohách – cca. 1 200 Rs v nejvyšších polohách. Stravuji se pouze ráno a večer, bez oběda. Konzumuji ale poměrně dost čaje, který může být ve vyšších polohách drahý. Na treku nekupuji čokolády, pivo, limonády, které jsou velmi drahé.

Povolení:

Cena: Vstup do NP Sagarmatha 3 000 Rs, TIMS 20 USD

Voda:

Pil jsem vodu z vodovodu nebo z obecních vodovodů. Desinfekci jsem nepoužíval, neboť mi je po desinfekčních prostředcích špatně. Tuto praxi ale nemohu nikomu doporučit a je dost riziková. Ve vesnicích je k dostání balená voda.

Pokud se vám článek líbil, nejlépe nás odměníte příspěvkem na provoz webu. Velmi potěšíte také lajkováním a sdílením našich článků.

Cestoval jsem častěji a stále dál, až jsem jednoho dne odešel z pozice v cestovní kanceláři a zůstal na cestě nadobro. S radostí jsem tento osud přijal a od 6. března 2013 žiji život na cestách

18 komentářů u „Everest Base Camp trek, Himálaje, Nepál“

  1. Ahoj, zajímalo by mně to pojištění co sis vybral? A jak se to pozná, že je zahrnut vrtulník, takovou možnost v online srovnávačích nevidím…Díky, Standa.

  2. Ahoj Stando. Díky za dotaz. Měl jsem tehdy pojištění Travel Guard od společnosti AIG s příplatkem na rizikové sporty. Tehdy jsem k tomu přistupoval poměrně lehkovážně a tak jsem vrtulník neřešil. Mám s touto pojišťovnou dobré zkušenosti a myslím, že by pro ně nebyl problém převoz proplatit. V rychlosti jsem se teď díval na jejich podmínky a o evakuaci vrtulníkem není nikde zmínka, takže bych se eventuálně obrátil přímo s dotazy na ně. Tehdy však byl treking kryt do nadmořské výšky 6 000m, nyní mají v podmínkách 5 000m, takže by to teoreticky nemuselo stačit. Je to trochu alchymie s pojištěním :-)

    Každopádně existuje ještě jedna velmi jednoduchá varianta – Rakouský horský svaz, neboli Alpenverein. Pojištění od Alpenvereinu ktyje převozy vrtulníkem, mají to i v podmínkách, raději bych si ale veškeré údaje ověřil.

    Ještě pro zajímavost, ten převoz vrtulníkem stojí přibližně 2000 USD a v případě, že jej někdo potřebuje, musí prokázat, že touto částkou disponuje, teprve pak pro ně přiletí.
    Ahoj.
    Pavel

  3. Jen abych přispěl svojí troškou do mlýna, i když na Everestu jsem nikdy nebyl a hned tak se tam asi nedostanu, když jsem se chystal na cestu do Peru a návštěvu Národního Parku Huascarán (o kterém jsem tady na webu psal krátký článek: http://www.zivotnacestach.cz/narodni-park-huascaran-peru/) taky jsem tenkrát dost zjišťoval, jak to vlastně je s cestovním pojištěním a zjistil, že je to většinou limitované nějakou nadmořskou výškou, nad kterou už se to bere jako extrémní sport, na který je potřeba se připojistit apod.

    Tenkrát jsem to skvěle vyřešil pojistkou od pojišťovny Victoria, kterou mi poradil jeden kamarád (tady je k tomu i nějaké info z mého blogu ještě z té doby http://pichler.cz/cestovni-pojisteni/) a byl jsem maximálně spokojený – vše šlo řešit a sjednat pouze online, nemusel jsem nikam jezdit atd. Jestli to ale krylo i případný převoz vrtulníkem, tak to teda opravdu netuším…

  4. Krásný článek a klobouk dolů před autorem. Jsem ráda, že se do těchto zajímavých míst mohu podívat aspoň prostřednictvím fotografií a působivého počtení. Jen tak se totiž na výlet do Nepálu nedostanu.

    1. Díky za koment, Ivi, takových je nás víc, co se do Nepálu hned tak nedostaneme :-) – právě i to je ale jeden z důvodů, proč náš web děláme – aby si o těchto místech mohli přečíst i všichni ti, kteří se na tato místa třeba nikdy jinak nebudou moci podívat a tak se jim to snažíme zprostředkovat aspoň takhle.. ;-)

  5. Dovolím si tady dodat trochu PR, kdyžtak to smažte, ale myslím si, že dobré věci se mají šířit dál :-) My jsme se nedávno stali partnerem cestovního pojištění na světě č. 1, kde se nadmořská výška vůbec neřeší. Prostě pokud šlapete po svých bez nějaké speciální výbavy tak jste pojištění klíďo i do 7000m :-) A samozřejmě jakákoliv zdravotní evakuace tj. např. chopper je v tom :-), prostě vše co je v takových chvílích potřeba. A hlavně nemusíte louskat ty právní kličky v pojistných podmínkách českých pojišťoven, abyste zjistili jestli jste pojištěni nebo ne.

    1. No, PRko je to teda solidní, Jurku, jen co je pravda, ale že jste to vy, kucííí… ;-)
      Každopádně, když už si tady teda tak děláš reklamu, mohl jsi aspoň říct, o jakou jde pojišťovnu… ;-)

  6. Dobry den, neni to sice k clanku, ale rad bych se zeptal, zda neplanujete nejaky report z oblasti Bali (Indonésie)? Hrozně mne tam lákají mistni ceny a zpusob zivota.

    1. Zdravím, Tomáši, sice bych to neměl dělat, ale snad na nás nezanevřete a vrátíte se k nám na web, i když Vám dám odkaz na jiné stránky. Konec konců jsme tady stejně především proto, abychom lidem poskytli nějaké informace o různých místech a zemích z našich cest. Bohužel Bali tady ještě zatím nemáme a tak jestli pátráte po nějakých informacích, rozhodně bych doporučil web http://www.zivotnabali.cz, který sám už docela dlouhou dobu a rád čtu a který je na zaměřený pouze na Bali, takže to máte přímo z první ruky. Ale vraťte se nám, prosím, děkuji! ;-)

  7. Dobrý den Tomáši. Já osobně se na Bali chystám na přelomu roku a poté určitě něco napíši. Co se týká ostatních autorů, tak bohužel nevím.

Napsat komentář