Batu Caves - svatí na stěně templu v hlavní jeskyni

Vápencové jeskyně Batu Caves na okraji Kuala Lumpur

Vystoupil jsem z čistého, na čas jedoucího příměstského vlaku na stanici Batu Caves. Vápencové jeskyně ležící přímo na okraji Kuala Lumpur jsou sice velkou turistickou atrakcí, ale potěšily i mě, člověka nemajícího rád davy.

Nahoru po 275 schodech

První, co člověk uvidí, než se vydá po 275 (někde píší 272 schodů – buď někdo nezapočítal všechny nebo nějaké dostavěli) schodech vzhůru ke vchodu do hlavní jeskyně, je obrovská, zlatě natřená socha hinduistického boha Murugana. Jak už to ve spletité hinduistické mytologii chodí, jedná se pouze o jedno z jeho jmen.

Batu Caves - Mahabharata Caves, Kuala Lumpur, Malajsie
Batu Caves – Mahabharata Caves
Batu Caves - hlavní schodiště, Kuala Lumpur, Malajsie
Batu Caves – hlavní schodiště

Uvnitř hlavní jeskyně se staví, možná svatostánek ve smyslu duchovním, možná ve smyslu konzumním, neboť jedna prodejna se svatými cetkami už tam stojí.Batu Caves Mahabharata Caves, Kuala Lumpur, Malajsie

Přesto pokud vystoupáte skrz útroby vápencové hory, dojdete až ke skutečnému hinduistickému templu, kde se rozdává požehnání i bouchají kuličky. Dost možná má rachot nějaký sakrální význam, ale podle výrazu svatých mužů je plašení opic zkrátka baví.

Makak sedící v Batu Caves
Makak sedící v Batu Caves

Být „ateisticky nad věcí“ ale není fér vůči hinduistům, kteří jeskyni považují za čtvrté nejdůležitější malajské poutní místo. Před ní je jen Kallumalai Temple v Ipohu, Tanneermalai Temple v Penangu a Sannasimalai Temple v Melace. Zdejší vápence se usazovaly před zhruba 400 miliony lety. Kdy jeskyně osídlil člověk? Podle archeologů tady našli v hluboké minulosti útočiště původní Malajci zvaní Temuan nebo Orang Asli. Později tady získávali čínští osídlenci od roku 1860 netopýří guano a pro západní svět jeskyně objevil roku 1878 americký přírodovědec William Hornaday.

Temná jeskyně a Liphistius batuensis

„Domov nejvzácnějšího pavouka světa,“ křičí na mě cedule o Temné jeskyni. Asi ho nikdy neuvidíte, neboť jeho domov je střežen „ochrankou“ z řad přírodovědců a vstupným 35 malajských ringitů. Fotit bleskem se v ní nesmí, vstup jest povolen pouze s průvodcem a pouze na pětačtyřicet minut. Jako by velmi omezený vstup do pouze některých částí Temné jeskyně jen vyvažoval volný přístup do hlavní jeskyně komplexu známý jako Batu Caves.

Batu Caves pramínek vody formující skálu
Batu Caves – pramínek vody formující skálu

Jiné jeskyně jsou volné za poplatek. Ale vraťme se k pavoukovi, jehož české jméno zní sklípkoš batuský (Liphistius batuensis). Roku 1923 ho objevil zoolog H. C. Abraham. V jeskyni a jejím bezprostředním okolí byli zaznamenáni gekoni, scinkové, ale třeba i prudce jedovatý chřestýšovec Waglerův (Tropidolaemus wagleri). Tento krásný, byť nebezpečný had s výrazně trojúhelníkovou hlavou se dokonce na malajském ostrově Palau Pinang stal předmětem uctívání. Jeskyně jsou i důležitým hnízdištěm netopýrů. U pokladny byli v lihu naložení pavrápenec diadémový (Hipposideros diadema) a kaloň jeskynní (Eonycteris spelaea), druhy, které patří mezi ty hojnější.

Pavrápenec z Temné jeskyně
Pavrápenec z Temné jeskyně

Posvátný penis

Falický symbol, tedy lingham, je v hinduistickém náboženství poměrně častý. A stalagmit (krápník rostoucí od podlahy směrem vzhůru) je lighamu docela podobný. Ramayana Cave si vydobyla slávu tím, že tam jeden takový, díky ze stropu skapávající vodě, vyrostl. Hinduismus není na rozdíl od islámu nikterak prudérní, obnažená ňadra nejsou považována za hřích, ale za krásu. Uvnitř jeskyně s mohutnými dómy jsou sochařské výjevy ze života Rámy. Kdo četl slavný indický epos Rámájana, tedy Putování Rámy, ten mnohé scény pozná. Kdo ne, ten pochopí, kdo hraje hlavní roli. Malá nápověda, je to chlapík s největším… lukem.

Batu Caves - Mahabharata Caves - ligham na konci cesty
Batu Caves – Mahabharata Caves – ligham na konci cesty

Upřímně řečeno, k přečtení Rámajána moc není, skládá se z 24 000 dvojverší a světlo světa epos spatřil zhruba kolem 3. století př. n. l. Autoři čerpali z příběhů ještě o několik století starších. A poznámka na okraj, našlehaná voda s tukem, která se maže na chleba, nemá jméno odvozené od prince Rámy. Když vystoupáte až nahoru, jeskyní totiž vede vzhůru betonový chodníček, uvidíte tlustý stalagmit, onen posvátný lingham. Nasvícený a opatřený mříží, aby ho věřící moc neosahávali. A cestou zpět můžete obdivovat sloupu podobný krásný stalagnát. Tedy krápník, který se dostal od stropu až na zem. Nejen hinduista, ale i amatérský karseolog se v jeskyni může nabažit, nádherně vyvinuté se tady nabízejí všechny tři „krápníkové elementy“: stalaktit, stalagmit i stalagnát. Důkazem budiž fotky v tomto článku.

Zlodějské opice

Ne nadarmo se o přehnaně suverénních lidech říká, že jsou drzí jako opice. Vůbec bych se nedivil, kdyby úsloví pocházelo z asijských svatyní, kde jsou opice, zejména makakové, vlezlí a místy až agresivně vyžadující úplatek v podobě nějakého pamlsku. Co si budeme nalhávat – můžeme si za to sami. Každý si je chce vyfotit, nalákat na něco dobrého a opice se chovají tím nejlogičtějším způsobem.

Makak jávský v Batu Caseves, Kuala Lumpurt, Malajsie
Makak jávský v Batu Caseves

Zvyknou si a to, co bylo „za odměnu“, považují za své právo, které si dokáží vymoci lstí nebo silou. V prvém případě vás „jenom“ okradou, ve druhém přímo agresivně napadnou. Mám zkušenost s obojím a tady v Batu Caves znova. Šikulka vystihla okamžik, kdy jsem byl zaměstnaný výměnou objektivu, a chvilka nepozornosti stačila k tomu, aby mi chlupatá ruka zajela do pootevřeného batůžku a sevřela mikrotenový pytlík s českou buchtou. Všechno ostatní, foťák, objektivy, bylo pod kontrolou. Tady úřadují makakové, konkrétně makak jávský (Macaca fascicularis). Tvor libující si v tlupách a jeho anglický název krabožravá opice naznačuje i něco o jeho jídelníčku.

Batu Caves - makak v roli dojížděče zbytků, Kuala Lumpur, Malajsie
Batu Caves – makak v roli dojížděče zbytků

Za 2,5 ringitu, tedy zhruba 15 korun, mě vlak odvezl zpět do stanice Kuala Lumpur Sentral nedaleko čínské čtvrti, kde jsem se chystal na velmi pozdní snídani. Ono bylo vlastně pozdě i na oběd, ale to mě nijak netrápilo. Batu Caves splnilo mé očekávání. Nádherné jeskynní prostory využité, přesně podle očekávání, jako svatyně. A jako bonus jedna přísně chráněná a podle místních přírodovědců „nejprozkoumanější“ jeskyně na světě.

Batu Caves - svatí na stěně templu v hlavní jeskyni
Batu Caves – svatí na stěně templu v hlavní jeskyni

Sice si o tom myslím své, ale dopřejme Malajcům trochu národní hrdosti. Je fakt, že na přírodovědeckém bádání odvedli pořádný kousek práce. V odborném článku Fauna reported from Batu Caves (Zvířena zaznamenaná v jeskyních Batu) autoři jasně píší: „Lidské využití jeskyní pro turismus a náboženské účely má negativní dopad na zdejší zvířenu a ekologii. Konstrukce betonových chodníků vybudovaných v létech 1971 – 1972 a otevření Temné jeskyně pro turisty v následujícím roce mělo dopad na fyzické podmínky včetně odvodnění některých částí jeskyně.“

Batu Caves -tyhle pohledy miluju
Batu Caves -tyhle pohledy miluju

Na jednu stranu se snižují stavy žab obývajících jeskyni a její okolí včetně Duttaphrynus melanoctistus a Kaloula pulchra a na stranu druhou tady byli lidmi zavlečeni švábi rodu Periplaneta. Zkrátka a dobře člověk a jeho náboženství tady poškozuje přírodu. Vtipné je, že na invazi asijské ropuchy Duttaphrynus melanoctistus si stěžují na Madagaskaru a parosnička nádherná (Kaloula pulchra) patří mezi teraristy chované druhy leckde ve světě, Česko nevyjímaje.

Ačkoli jsou jeskyně na okraji hlavního města, což milovníky „divoké přírody“ může odradit, já jejich návštěvu rozhodně nepovažuji za ztracený čas.

Text a foto: Topi Pigula

Líbil se vám tento článek? Odměňte prosím naše autory za jejich práci lajkováním a sdílením tohoto článku, děkujeme!

Komentáře