První den v Bangkoku se v nás střídaly pocity beznaděje, nadšení a údivu, střídaného odporem po prozření, který byl nakonec nahrazen tichou akceptací thajské reality.
Thajci jsou tak milí, že člověk zvyklý na české způsoby a zvyky jim to prostě nevěří a pořád čeká, kdy přijde podraz nebo háček. Čekali jsme celý den, až jsme pomalu přestávali věřit, že přijde, až nakonec přišel, když už jsme to nejmíň čekali. Byl to propojený, komplikovaný a vysoce organizovaný zločin a přesně tak se nám to líbilo.
Nerad bych ale působil dojmem, že Bangkok je jen samý podvod a podraz a že jsem si z něj odnesl pouze negativní vzpomínky. Je tomu právě naopak, člověk jen musí umět přijímat všechno, co Bangkok vyvrhne, se všemi klady i zápory. Je to úžasné město plné barev, pocitů a chutí. Během několika dní jsme si odnesli tolik zážitků, že jsme je málem ani nestačili vstřebat. Bangkok je prostě neodmyslitelnou součástí cestování po Thajsku, a kdo ho nezažil, nezažil ani Thajsko. V článku bych pouze rád nastínil, na co se připravit a na co si dát pozor při jeho návštěvě.
Neoddělitelnou součástí Bangkoku jsou tuk-tuky a jejich řidiči. Jsou celkem milí a nápomocní. Hned první řidič, který nás oslovil, nám nabídl, že nás oba za pouhých 40 bahtů rozveze po všech hlavních otevřených památkách staré části. 40 bahtů byla pohádková cena. Možná až příliš pohádková. Po chvíli přemýšlení jsme souhlasili a řidič skutečně udělal, jak slíbil. Byli jsme ještě celí vyjevení z kulturního a klimatického šoku a nevyspalí z letadla.
Na jedné zastávce jsme se dali do řeči s místním, který se představil jako restaurátor památky. S jeho přízvukem jsme sice rozuměli asi tak každému třetímu slovu, ale pochopili jsme, že se rozpovídal o jakési státní cestovní agentuře, která nám sestaví balíček služeb na přání a my z toho vyjdeme celkem lacino. To ale nebyl náš styl, chtěli jsme přeci okusit Thajsko na vlastní pěst! Rozloučili jsme se a jelo se dál.
Předposlední zastávka s naším milým řidičem, který na nás až překvapivě věrně čekal, byla neplánovaná. Prostě nás zavezl k poněkud odlehlému obchodu s obleky s tím, že si prostě musíme něco koupit. Opravdu se nám nechtělo kupovat oblek, jakkoli byl levný, a tahat se s ním po celém Thajsku. Koupil jsem si tedy kravatu a doufal, že to bude stačit, abychom si zajistili alespoň odvoz zpátky k hotýlku, kde nás řidič nabral. Trochu se šklebil a souhlasil za podmínky, že si uděláme ještě jednu zastávku. Časem jsme zjistili, že provozovatelé obchodu s obleky dávají řidičům tuk-tuku poukázky na benzín za každého nebožáka, kterého k obchodu dovezou.
S obleky v Thajsku vůbec kvete velký byznys, nejen v Bangkoku. O něco později jsme potkali Rakušana, který nám vyprávěl příběh o dvou turistech, které řidič tuk-tuku odvezl k jakési staré továrně, kde dostali na výběr z obleků za směšnou cenu. Museli však zaplatit zálohu napřed a oblek jim měl být dodán druhého dne. Zřejmě nemusím dodávat, že řidiče, majitele obchodu a ani obleky samotné už po zaplacení zálohy nikdy neviděli.
Po cestě za poslední zastávkou se řidič náhle rozpovídal o té samé cestovní agentuře, o které mluvil i restaurátor památky. K řidiči už jsme neměli příliš důvěry a začínali jsme větřit něco ve vzduchu. A co čert nechtěl, poslední tajemná zastávka byla přímo u sídla agentury.
Paní v agentuře měla daleko lepší úroveň angličtiny a my tak konečně, poprvé v Thajsku, mohli vést normální rozhovor. Ptala se, jak dlouho v Thajsku budeme a co chceme vidět, načež nám začala sestavovat balíček služeb a odhadla jeho cenu, kterou porovnala s cenou, kterou bychom platili, kdybychom nevyužili jejich služeb. Bylo to lákavé, cena se nezdála být špatná a získali bychom tak výsadu pohodlí a žádného stresu s plánováním po cestě. Psal jsem sice, že se v tomto článku chci věnovat podvodům v Bangkoku, v tomto případě se ovšem o žádný podvod nejedná, agentura skutečně funguje a dostává svým závazkům, nicméně chvílemi se nám zdálo, že kamkoli přijdeme, někdo nám o agentuře vykládá a snaží se nás k ní dostrkat. Takže pokud skutečně chcete Thajsko zažít na vlastní pěst, buďte na tuto skutečnost připraveni a agentuře se obloukem vyhněte, protože její zaměstnanci umí být velice přívětiví a přesvědčiví.
Mohu jen předpokládat, že řidiči dostávají provize z uskutečněných plateb za prodané balíčky služeb. Náš řidič už nás měl po několika hodinách okružní jízdy po památkách a téměř nulových transakcích na „speciálních zastávkách“ celkem dost, ale odvezl nás zpátky k hotelu.
Jednou z atrakcí Bangkoku je vyjížďka lodí po místních kanálech na plovoucí trh. Nevím přesně, kolik je pravá tržní cena nebo jak moc se dá cena usmlouvat, pokud ovšem chcete výlet absolvovat, rozhodně se k místu prodeje lístků nenechte odvézt tuk-tukem. Jednou nás na místo dovedl řidič a cena za dva pasažéry byla asi 700 bahtů, což se nám zdálo příliš. O den později jsme na místo došli sami a cena byla asi poloviční.
Když už jsme u těch tuk-tukářů, přímo před vstupem do Královského paláce nás jeden oslovil s tím, že v čínské čtvrti se odehrává jakýsi festival a on nás tam odveze. Podle jeho popisu vše znělo úžasně. Jediný problém byl, že my se právě z čínské čtvrti vrátili a neviděli jsme ani náznak nějakých příprav. Vůči nabídkám podobného typu už jsme byli poněkud obezřetní, zašli jsme tedy do informační kanceláře pro turisty (neplést s cestovní agenturou, viz výše), kde o žádném festivalu neměli ani ponětí. Po pár dnech v Bangkoku jsme na sebe mohli být pyšní, že jsme se už nenechali tak snadno obelstít.
Hned vedle přes ulici od Královského paláce jsme narazili na asi tři starší Thajky. Anglicky neuměly téměř ani slovo a okamžitě nám do rukou nacpaly zrní. Co v tu chvíli dělat, když si zrní odmítaly vzít zpět? Přirozeně jsme ho pustili na zem, načež se na něj slétli holubi, za což nám bylo naúčtováno asi 100 bahtů za každého. Cenu jsme nakonec usmlouvali na 100 bahtů za oba, ale při zpětném ohlédnutí mi i to přijde jako příliš. Vlastně jsme se měli otočit a nedat jim vůbec nic.
Rozhodně nekupujte suvenýry u východu z Královského paláce. Za 250 bahtů jsme po dlouhém smlouvání koupili dvě sošky ležícího Buddhy, které jsme na trhu o kousek dál viděli za 60 bahtů za kus.
Co dodat na závěr? Řidičům tuk-tuku nevěřte ani nos mezi očima, kamkoli vás dovedou, cena bude daleko vyšší, protože z ní dostanou provizi. Kdykoli budete na pochybách, navštivte informační centrum pro turisty, kde vám s radostí poradí a pomohou odhalit většinu podfuků a šedých triků. Přesto jsou zážitky s podobnými podvody součástí zážitku z Bangkoku a v konečném důsledku jsou pouze zábavnou historkou a o to jde při cestování především.
Pokud se vám článek líbil, pak nás odměníte nejlépe příspěvkem na provoz webu a velmi potěšíte také lajkováním a sdílením našich článků.
Chápu autora, že má na Bangkok takový názor. Ale asi bych to neviděl tak černě. V každém větším městě je na turisty spousta pastí a v Asii to prostě je ješě o hodně citelnější. Bangkok není výjimkou. Ale nemá smysl se tím trápit, protože člověka zpravidla oberou o drobné sumy. Při troše opatrnosti a selského rozumu se to dá minimalizovat na nutné minimum :-) Navíc zajímavá místa Bangkoku jsou tak hezká, že mu to člověk rád promine.