Dálkový pochod

Jak si sbalit batoh – díl 2. – Jak se sbalit na dálkový pochod, co s sebou, co na sebe a co do sebe!

V předchozím díle našeho seriálu s názvem „Jak si sbalit batoh“ jsme se zaměřili na to, jak si sbalit batoh do Thajska. V tomto pokračování se zaměříme opět na jednu poměrně specifickou záležitost – dálkový pochod.

Poslední dobou se zdá, že se s dálkovými závody roztrhl pytel, není-liž pravda?

Kdo už někdy najednou ušel více než 50 km za den (nebo za noc :)), může o sobě prohlásit, že je opravdu zdatný chodec. Pokud někdo zvládne více než 100 km, nebo více než 150 km pěšky na jeden zátah, nemusí číst dál, protože jej jeho nohy a zdravotní stav po takovém výletu dokonale obeznámily s tím, jaké boty si vzít příště. Ví, kolik má vážit jeho batoh, co má obsahovat, jaké jídlo jíst a jaké pití pít. Když tohle všechno nedodrží, tuší, že to bude příště kur…, teda hodně bolet.

Avšak z vlastní praxe vím, že rady zkušenějších méně zkušeným nemusí být pokaždé úplně super a co sedí jednomu, může druhého úplně odrovnat. Viz můj kamarád a mé prokletí, které jsem si vysloužil radou úplného vyholení oněch míst, o kterých se nemluví, před závodem.

V tomto článku popíšu mé zkušenosti s dálkovými pochody a to, na co jsem při jejich absolvování přišel. A vyjádřím svůj názor na věc.

Zkusím zkraje říct něco o své chodecké praxi, aby si čtenář nemyslel, že jsem turistické batole a své názory tahám z klobouku jako králíky. Mám za sebou teď už snad desítky delších pochodů a závodů. Koukám na nástěnku s připíchnutými mapami a účastnickými listy před sebou a marně počítám.

Nad 50 km jich bude asi šest nebo sedm. Další byly dlouhé více než 70 km, pár jich překročilo 90 km a jeden i kolem 150 km. Takže jsem si užil hlad, žízeň, nevyspání, halucinace, vztek, bezmoc, puchýře, krev, promočené boty, zimu i horko. Nejsem ale až takový srdcař, abych touto zábavou trávil každý víkend a podřídil veškerý volný čás tréninku a pak běhal stovky pod deset hodin. K tomu slouží jiné články od jiných lidí.

Photo by Ben Earwicker

Photo by Ben Earwicker

Tyto pochody jsou pro mě opravdu spíše pochody než závody. Poznám na nich krásy jiných krajů a nové lidi. A hlavně své hranice. Protože na většině těchto akcí, které bývají organizované, je stanoven časový limit a do toho je třeba celou trasu absolvovat. A když máte ujít 150 km za 31 hodin a zdolat u toho pět beskydských vrcholů (kdo uhádne, o který závod se jedná?), je někdy třeba i pocupitat či popoběhnout.

Ale patří to k tomu. Z těla se vyplavuje adrenalin, který pomáhá člověku pokračovat dál, a pochod se stane i něčím víc než jen nekonečnou cestou, při které díky ustavičnému koukání do země znáte za 20 hodin paty parťákovy opravdu dokonale.

Díky těmto zkušenostem se u mě, jakožto i u „našeho týmu“, se kterým často chodívám, vytvořil systém určitých opatření při výběru vybavení a přípravy těla před dálkovým pochodem a jeho správného fungování během pochodu.

Takže co teda na nohy, co na sebe a co s sebou?

Boty

Důležité je určit si, zda trasu chceme běžet, nebo jít, a podle toho se rozhodnout mezi teniskami a vysokými botami (např. pohory).

Tenisky se rozhodně více hodí pro běhání než pohorky. Jsou lehčí, mají jinou podrážku a vůbec… Známá věc. Samozřejmě se dá utíkat v jakýchkoli botech, ale mít pohory při běhu je trochu kontraproduktivní.

Naopak pevné boty jsou vhodnější pro delší pochod. Je u nich zásadní nepromokavost a hodí se i zpevnění kotníků. Takže rozdíl mezi botami a botami při dálkovém pochodu je opravdu znatelný. Ještě stále nevěříte? Popíšu konkrétní případ:

Na sedmdesátém kilometru, kdy jsem seděl opřený o pařez, necítil promočené nohy a vzpomínal na to, jak jsem pár kilometrů po startu šlápl botou až po kotník do kaluže, kolem mě doslova prosvištělo pár čtrnáctiletých holek ve vojenských kanadách, které šly stejnou trasu. V té chvíli jsem své „tenisky“ za tři a půl tisíce korun chtěl zahodit hluboko do lesa.

Samozřejmě jsem to neudělal a, ač nerad, pokračoval dál. Dva tisíce metrů před cílem, po ujití 98 km, jsem závod vzdal. Nemohl jsem udělat ani krok. Vyměnit ponožky nepomůže, když máte promočené boty. Použít mikrotenové sáčky? Snad, ale zabrání se tím prodyšnosti a noha nemůže dýchat, takže ani tohle řešení bych pro delší pochod nedoporučoval. Možná nouzově.

Puchýř

Chodidlo po 98 kilometrech v mokré botě

Samozřejmě že můžete být šikovní a do kaluže nevstoupit, nebo celou cestu bude krásně a myslet na déšť vás za celý pochod ani nenapadne. Potom je výšlap v teniskách takříkajíc pohodička, i když kotníky dostávají zabrat.

Taky je třeba vědět, že běžci ve stejných „teniskových“ botách, jako máte třeba vy (jako jsem měl i já), tráví na trati povětšinou dvakrát nebo třikrát méně času než běžný chodec. Za pár hodin odběhnou závod a fertig. My ostatní se potom plahočíme dalších 20 hodin během toho, co běžcovy nohy odpočívají.

Takže, jaké boty jsou nejvhodnější pro dlouhý pochod? Já se, po bolestivé zkušenosti, přikláním k názoru svého „spoluchodce“ a jednoznačně volím kotníkové s možností impregnace, co možná nejlehčí, prodyšné a nepromokavé – pokud nechci trať běžet.

Co na sebe

Cokoliv, co se vám dobře nosí. Není radno experimentovat s oblečením, které nemáte odzkoušené nebo nese určité prvky, se kterými jste se na pochodu ještě nesetkali.

Například kalhoty s odepínacími nohavicemi. Zip, který odděluje jednotlivé části, vám po pár kilometrech může rozedřít stehna do krve (další vlastní zkušenost).

Asi není podstatné, jestli to jsou těžké maskáče nebo „šustky“, každému se chodí dobře v něčem jiném. Mnoho lidí mašíruje i v riflích. Pro mě je však důležité, aby kalhoty byly lehké, volné a měly kapsy po bocích stehen, kam se dají schovat různé věci, které člověk potřebuje mít po ruce.

Tričko

Další důležitá součást oblečení! Pokud je to jediná svrchní pokrývka těla a bude např. z bavlny (v létě), po kratší době s batohem na zádech zjistíte, že když si budete chtít vyndat svačinu nebo cokoliv jiného, nasadit si ho opět na propocená záda je dosti mrazivý zážitek.

Tento problém řeším jednoduchým přidáním trička z funkčního materiálu na holé tělo. To odvede studený pot do dalších vrstev oblečení, v ideálním případě úplně pryč od těla. Takže nasazení batohu zpět na záda už není provázeno sevřením zubů a případným neslušným slovem.

Pokrývka hlavy

V zimě, v létě – pořád důležitá věc. V zimě chrání proti mrazu, v létě proti slunci. Přes hlavu uniká nejvíce tepla a i v letních měsících oceníte každý kus oblečení, který vás zahřeje. Zejména k ránu, kdy jste unavení a promrzlí z noci. Takže šátek, čepice, klobouk (nouzově můžete použít i triko). Mně osobně se nejlépe chodí s šátkem. Je více multifunkční. Můžu ho mít na hlavě nebo kolem krku. Je lehký a zabírá málo místa.

Spodní prádlo

Nemám žádnou zkušenost s nošením dámského prádla na pochody, takže bohužel nemůžu říct, co je pro děvčata vhodné a co ne. Můžeme se tomu pověnovat v dalším článku. Mně, jakožto muži, se nejvíce osvědčilo klasické bavlněné prádlo. Obyčejné trenýrky s trochu delšími nohavicemi, které obepínají stehna.

Z jednoho prostého důvodu:

Při pochodu dlouhém 90 km se vaše stehna o sebe otřou 90 000krát. To už je slušný nápor na kůži. Zkuste si tolikrát třít o sebe předloktí. Zkoušíte to? :)

Nepomůže ani zalepit vnitřní stranu stehen náplastí – ta se po čase odlepí. Někdo radí tyto části těla pořádně namazat krémem či vazelínou. Mé zkušenosti s mazadlem jsou však takové, že se po pár krocích vsákne do kůže a přestane mít klouzací funkci. To by člověk musel pořád jenom mazat. Po zážitku s krémem jsem vazelínu ani nezkoušel.

Bunda

Jakou bundu zvolit? To asi záleží na rozhodnutí jedince! Já mám rád, když má bunda kapuci proti větru a vydrží pár kapek deště či nenavlhne v mlze. Takže klasická „softshellka“ mi přijde nejvhodnější. Čím lehčí, tím lepší.

Ponožky

To je docela ošemetná část výbavy. Přišlo mi nejlepší použít dvoje ponožky. Jedny tenčí a jedny hrubší. Je dobré, když nemají žádné zbytečné švy, které vás potom tlačí a jsou důvodem vzniku puchýřů.

Ty tenčí oblékám jako první (měly by dobře sedět na noze). Hrubší otočím naruby a navlíknu je na tenčí. Proč je otáčím naruby? Já vlastně ani nevím. Jednou mi to poradil maratonec. Zkusil jsem to a osvědčilo se to, takže to dělám. Materiál – bavlna, funkční látka.

Batoh

Co do batohu? To záleží na několika věcech! Více vybavení ponesete v zimě. Nějaká ta teplá vrstva navíc, náhradní prádlo a oblečení, termoska na čaj, pořádný kulich atd. Protože jsem člověk, který se radši toulá mimo zimu (toulat = více než 30 km), zkusím spíše popsat vybavení batohu při letním dálkovém pochodu.

Hiking in the Crimea mountains

Pokud jdete organizovaný závod, většinou vám bude nakázáno vlastnit povinnou výbavu. Jsou to osvědčené věci, kterými si kryjete záda, nastane-li problém. O tomto však taky nebudu psát. :)

Popíšu radši, co s sebou nosím já, než to, co se doporučuje. Co se osvědčilo mně osobně.

První věc je láhev na vodu. V létě je fajn mít camelback. Díky němu nemusíte pořád sundávat batoh (v zimě hadička zamrzá, pokud není zasunuta v nějakém obalu). Stejně dobře poslouží PET láhev nebo cokoliv uzavíratelného. Pokud nejdete sami, kamarádi vám vždy rádi podají láhev z boku vašeho batohu, abyste ho nemuseli sundávat ze zad. Takže ani tyto „petky“ nejsou špatné.

Můj batoh pak dále obsahuje:

  • Náhradní ponožky 3 ks
  • Hrubší mikinu
  • Jedno triko navíc
  • Obvaz
  • Hodně náplastí
  • Buzolu (GPS)
  • Menší nožík
  • Čelovku
  • Náhradní baterky (většinou je zapomenu doma a později lituji)
  • Rukavice
  • Pláštěnku (i na batoh!)
  • Mapu okolí
  • Brufen (stal se mým opravdu dobrým přítelem)
  • Aluminiovou folii
  • Zapalovač
  • Peníze
  • Doklady
  • Telefon
  • Bundu
  • Svačinu

Pokud se váha mého batohu vejde do čtyř kilogramů i s jídlem, jsem spokojený.

Nepřevažuji jej však na váze, spíše batoh hodím na záda a trochu s ním poskočím, abych zjistil, jak se váha rozkládá na ramena. Samozřejmě korby vážící 100 kg a více si mohou naložit těžší batoh, nebo přihodit cihlu. :)

Květina v horách.

Hole

Další moc důležitou věcí jsou trekkingové hole. Jejich použití při pochodu je výrazně znatelné. Nebudu psát jak, zkuste si to :). Dnes se dají koupit za pár kaček téměř ve všech outdoorových obchodech (pokud použijete trekové nebo jiné hole, je docela vhodné nasadit si rukavice – předejdete otlakům a puchýřům).

Jídlo

Tomuto tématu chci věnovat větší pozornost. Nechci popisovat nutriční hodnoty jednotlivých potravin a sestavovat speciální jídelníčky z proteinových past, koktejlů, iontových nápojů apod. To se hodí, pokud hodláme pochod běžet. My ho však jdeme.

Chci však říct, že každé tělo reaguje na potravu při výkonu jinak a hodně chodců určitě nebude souhlasit s tímto mým jídelníčkem. Každý si musí vyzkoušet, co mu sedí nejlépe.

Při pochodu se řídím heslem: „Každá kalorie dobrá“. Když mám možnost sníst banán, sním banán. Když mám možnost sníst chleba se salámem, sním ho.

U jídla také platí zásada jako u oblečení. Nevyplatí se experimentovat s něčím, co neznáte nebo nemáte vyzkoušeno. Pak totiž mohou nastat velké žaludeční potíže. Nejvhodnější mi přišla klasická potrava, kterou jsem zvyklý jíst i běžně přes den (tím nechci shazovat důležitost potravinových doplňků). Samozřejmě si s sebou nebudu brát kachní stehno s knedlíkem a zelím. Je to sice dobré a mé tělo je na to zvyklé, ale po takovém obědě si často musím jít lehnout, protože tělu trvá docela dlouho, než ho stráví, a to na pochodech nechci.

Nejsem jeden z těch, kteří celou cestu jí potraviny s vysokým obsahem sacharidů a takříkajíc „jedou“ jenom na to. Sním sice tři banány, ale potom mám chuť i na něco, na co jsem více zvyklý, třeba i řízek nebo chleba se sádlem.

Pokud tyto věci mám, sním je. Myslím si totiž, že tělo samo nám řekne, co v tu danou chvíli potřebuje. Nesmí se to však přehánět s množstvím ani kombinací (banán se sádlem). Zkoušel jsem jíst jenom potravinové dopňky. Moje tělo se ale chovalo jinak, než jsem byl zvyklý, a nebylo mi to příjemné.

Proto do batohu přibaluji:

  • Několik tatranek (6 – 7)
  • Chleba!
  • Salám
  • Šunku
  • Paštiku (někdo jí špatně snáší, nejlepší je domácí)
  • Ovoce (jablko, banán, citron)
  • Zeleninu (mrkev, paprika)
  • Ideální je prý vařené hovězí, nemám to však vyzkoušeno.

Dobré jsou rybičky v konzervě (i rybí tuk, ve kterém jsou naloženy), müsli tyčinky, klidně i zmiňovaný řízek (slouží i jako motivace).

Opravdu, ale opravdu velmi vhodným jídlem na takovéto cestě je polévka. Pokud budete mít možnost, dejte si ji. Doplní vodu v těle, zahřeje, zásobí tělo vitamíny a minerály a vším možným. Postaví vás na nohy a zvedne morálku. Klidně si jí dávejte častěji, máte-li možnost.

A jaké jsou vaše osvědčené rady? :)

Líbil se vám tento článek? Odměňte prosím naše autory za jejich práci lajkováním a sdílením tohoto článku, děkujeme!

„Každá cesta nezačíná prvním krokem, ale sněním o něm.“ PR manager, autor článků a autor knihy Nekončící cesta.

15 komentářů u „Jak si sbalit batoh – díl 2. – Jak se sbalit na dálkový pochod, co s sebou, co na sebe a co do sebe!“

  1. Některé věci mám jinak. Hodně piju a tak jen tekutiny važí 4 kg. Čím déle jdu, tím větší mám problém něco sníst. Beru si k jídlu kromě jiného slaninu. Ponožky na ruby, proč? Snažím se jít bez přestávky, abych se nerozseděl. Rybičky se mi zdají jako dobrý nápad, ale co pak s tou mastnou plehovkou.

    1. Díky za reakci na článek. Je všeobecně známý fakt, že člověk při pochodu málo jí. Nějak nemá hlad. Mívá to dost lidí. Mívám to tak i já. Právě pro to je vhodná polévka. Ta se jaksi nemusí ani tak jíst, jako pít, což je snažší. Slanina – podle mě super volba. V tuku je nejvíce energie a navíc je to dobrééé. Ponožky naruby. Jak jsem psal, pravý význam neznám – chce to zkusit, jestli vám to bude vyhovovat taky. Možná přijdete na to proč to funguje (jestli to u vás bude fungovat). Přestávka a nerozsedění. Určitě se to dá. Pokud jste trénovaný a máte vůli. taky záleží na množství kilometrů. Někdy ale krátká přestávka není na škodu. Zrovna se mi vybavil můj kamarád, který po ujití pár desítek km, zlehka únavou usnul ve stoje na betonové zídce u chaty a málem z ní spadl dolů..A mastná plechovka? Vždycky má člověk po ruce něco do čeho by jí zabalil. Sáček od svačiny, kamarádův svetr. Pokud ne přímo koš.

      1. Jídlo :Určitě nedoporučuju do sebe valit páté přes deváté, některé věci jsou hůře stravitelné a některá kombinace potravin může u vysíleného organismu vést až k různým zažívacím potížím. Platí to, co jsi napsal – co nemám vyzkoušené, to nejím, experimenty se nevyplácejí.
        Ponožky:U těch obrácených ponožek jde možná o vnitřní šev, který po pár tisících kroků může hrát svou roli.
        Hole: uleví chodidlům a kloubům, člověk si pomůže s rozložením váhy. Za mě můžu říct, že mi hole zvyšujou vzdálenost, kterou jsem schopný ujít, o cca třetinu.

      2. K těm obráceným ponožkám… tam jde dle mého zejména o tření… obdobná varianta se dá udělat tak, že místo tenké vnitřní ponožky se dá silonová ponožka, která pak odvádí pot (silon nenasákne), ale hlavně sedí pevně na noze, takže vnější ponožka pak klouže po silonu a ne přímo po kůži a netvoří se tolik puchýře

  2. wau, moc pěkné a vyčerpávající. Sám jsem si z článku odnesl několik zajímavých tipů, o kterých jsem ani neměl ponětí. Budu rád za nějaké další konkrétní tipy. Mě se z uvedeného jídla ještě dobře osvědčil alkohol – slivovice, používám ji pro desinfekci v případě zranění a navečer, když dorazím do cíle a dám si nějakou místní specialitu..

  3. Pokud máte na mysli alkohol pouze jako desinfekční prostředek tak je to rozhodně skvělá věc. To co píšete zní rozumně. Však s požíváním alkoholu při dálkových pochodech bych byl já osobně opatrnější. Vyzkoušel jsem vypít „nalačno“ tři piva a šplhat na kopec. Prvních 20 minut bylo fajn a letěl jsem jak střela. Pak ale začala nastupovat větší únava než před tím. Navíc alkohol odvodňuje a pokud vás čeká dalších 50 km – je to nepříjemný pocit. Téma pití alkoholu na dálkových pochodech..uvažuju co vám k tomu napsat. Myslím, že v malé míře funguje opravdu dobře, ale pokud se to zvrtne, může to být podle mě nebezpečné. Asi je to hodně individuální…Rozhodně by tohle téma stálo za hlubší zamyšlení. Díky za impulz!

  4. Dobrý den, děkuji za další hodnotný článek a rozhodně si vás dávám do oblíbených stránek.
    chtěl jsem se však zeptat, jaké máte zkušenosti s rozdělením určitých prvků, jako například že vy nesete šedesák náplastí a dva banány a váš kamarád mapu a zásobu brufenů :)

    1. jo a ještě k těm ponožkám: existují ponožky s vyztuženými špičkami a patou, tedy v místech častého vzniku puchýřů.nemáte zkušenost? + v kombinaci s preventivním užitím puchýřových náplastí (poměrně drahý špás, ale připadal mi dosti užitečný)
      jo a dá se očekávat po 3. ujité padesátikilometrovce zvýšená odolnost proti puchýřům, nebo vám připadá, že po čtvrté hodině chůze se kůže o šoupe pokaždé?

      1. Dobrý den Luboši. Velmi děkujeme za pochvalu. K vašim dotazům. To rozdělení zásob může být docela efektivní, myslím si ale, že je lepší když každý v „teamu“ nese kus od všeho, nebo dá se říct vše pro sebe. Může se stát, že jeden batoh promokne, nebo parťák nebude schopen pokračovat a zapomene, vám dát vaši část zásob co nese. Tedy můj názor je nést si vše pro sebe u sebe. Toliko o rozdělení zásob. Mé ponožky na dálkové pochody nebyly zrovna levnou záležitostí. Byly vyztužené a opravdu „chytré“:) i přes to jsem se puchýřům nevyhnul. Po více pochodech si jistě namáhaná místa na kůži nohy zvyknou a budou na chůzi reagovat jinak – takže by se až tak puchýře tvořit nemusely. Hodně ale záleží na botech. Troufám si říct že 70% pohodové chůze (i co se týče tvorby puchýřů) tvoří správná obuv a hlavně správná velikost! o tomto tématu by určitě hodně věděli běžci – lidé kteří běhají denně. Díky za reakci. S blížící se sezonou zkusíme sehnat více informací k sepsaní článku na téma půchýře.

    1. Jak jen to napsat slušně, abych nikoho nepohoršil? Kdybych řekl, že jde v prvé řadě o potřeby jedince – a že je to individuální, měl bych nejspíš pravdu, ale zároveň bych vás odpálkoval a to nechci. Vlci jsou jedním slovem svině. To jako, se až zakoktávám když mám to slovo vyslovit. Pokud jde o zadek, je ideální pokud se kůže vůbec nedotýká. Je možno tomu zabránit pomocí určitého kousku látky, který se obléká jako první ráno, když spíte nahý. Udělá se jistý proces, který není zrovna příjemný – hlavně ne silou Bože! A tak se zabrání, aby kůže o sebe neotírala – to je jediný osvědčený způsob – mazat něčím? Nevím co používají na mazání ultra maratonci – podezřívám je, že nemají zadek, ani třísla. Zkoušel jsem mazat. Já to zkoušel, ale až teprve ten určitý úkon, který jsem popisoval výše, mi pomohl. Někdo jiný vám možná poradí krém, indulonu. Nehledě na to, že to u mě nefungovalo, bylo mi doslova „proti srsti“ mazat si zadek krémem v tisícovém davu :O. Jestli holit. Jojo vezměte to pořádně a jedním švihem – žádné okolky. Jen bacha na jednu věc. Víte když si oholíte tvář, jak je pro vaši slečnu nepříjemné přitisknout svou tvář na vaši a pohladit vás jí, proti růstu fousů – tak hodně podobná situace nastává v zmiňovaných partiích. Lepší to nechat pár dní pěkně povyrůst a pak teprve hurá na pochod ;-). Pozor na třísla. My chlapi to máme ještě o trochu komplikovanější, než slečny. Těm tam nic, co by se mohlo odřít, nebambelá. Tam mažte co to jde! Mazat však stačí jen tu část…no…jak to to popsat – Martine vy mi dáváte :D Vy sám víte co se vám dotýká třísel. Tak to mazat. S tím holením to ale nejdříve vyzkoušejte na nějaké kratší trase – nemusí to být pro vás to pravé, ať mě pak na 80 km neproklínáte. Děkuji za moc hezkou otázku, kdyby cokoliv, ptejte se.

Napsat komentář