Porto – nejen o víně a fotbalu

Překvapení: Navštívit toto zajímavé město jsem se rozhodl v září roku 2019, ale vzhledem k příznivým cenám letenek (27 EUR zpáteční) ho datoval až na konec února 2020, tedy jen okamžik před úplnou uzávěrou naší země. Navíc jsem zbytku výpravy (žena a dcera) nachystal překvapení: věděly kdy, odkud, ale ne kam poletí. Prvotní záměr, bohužel, nakonec nevyšel dle plánu.

Na letiště:

Přeprava na letiště Vídeň byla možná vlakem ČD, díky rozumné odletové hodině společnosti WIZZ Air. Výhodou transferu vlakem je zastávka přímo pod letištěm (2 min. chůze), nevýhodou cena (zpáteční lístek 750 Kč), zajímavostí je, dětský lístek  jen za 10 Kč. Cesta Břeclav–Vídeň na letiště zabere 1 hod. 32 min., s pohodlným přestupem na vídeňském hlavním nádraží (Hbf).

Letiště Vídeň:

Ačkoli světová média se již celkem aktivně věnovala covidové situaci v Číně, atmosféra na letišti byla úplně normální, absolutní minimum zarouškovaných cestujících. Kupodivu z asijských téměř nikdo. V rámci naší hry “utajená destinace” jsem své dámy usadil k bráně 27, kde jsme se přidali k čekajícím na letadlo do Rigy. Občas jsem nenápadně kontroloval bránu 17 se spojem do Porta. Zběžný pohled na okolí nástupu na palubu mi ujasnil, že zde hra končí a v letadle už všichni budeme vědět kde brzy přistaneme. Ze všech možných směrů na mě mrkalo snad osm obrazovek velikánský nápis Porto.

Letiště Porto:

Po přistání na letišti Francisco de Sa Carniero a vyřízení veškerých formalit na nás čekal úkol najít metro a dostat se do centra, kde jsme měli zaplacené ubytování. Po prvním nezdaru, kdy jsem před letištěm pátral po nějakých schodech do podzemí, jsme se dozvěděli, že portské metro je vlastně taková moderní tramvaj a vchod je přímo v letištní budově. Pak jen koupit  lístek (2 EUR) a počkat na tramvaj.

Letiště Francesko Sá Carniero-zastávka metra

Koupě lístku není vůbec jednoduchá. Je potřeba nejdříve v automatu zakoupit kartu Andante (0,60 EUR) a nabít na určitou částku. Pak na stejnou kartu zakoupíte na stejnou kartu trasu  (např. letiště–centrum). Důležité je pohlídat si zóny. Jakmile dobitou částku projezdíte, zakoupíte v automatu další. Směr nelze splést, tramvaj (fialová linka E) na letišti končí a začíná svou cestu. Jezdí každých cca 20 min. a cesta do centra na konečnou (Trindade) trvá asi 40 min. Zastavuje poměrně často a přistupuje hodně lidí. Čím více se vzdaluje od letiště tím bývá více stísněná.

Ubytování:

Náš hotýlek byl vzdálen jen 10 min. chůze od stanice metra. Z venku vypadal mírně zanedbaně a velmi úzce. Interiér se snažil dostát svého názvu Pedra Antigua, se spoustou starobyle vyhlížejícího nábytku. Vše bylo ale čisté a za tu cenu… Tři noci v třílůžkovém pokoji se snídaní za 138 EUR.

Náš hotel poblíž Via Catarina. Ta úzká, modrá budova.

Velmi zapamatovatelnou osobou byl majitel, recepční a přípravář snídaní v jedné osobě. Hlavně tím, že od prvního setkání až po naše rozloučení neustále, nepřetržitě chrchlal (ne, to nebyl jen kašel). Chrchlal, když nám připravoval snídani, když večer procházel chodbou kolem našeho pokoje, prostě pořád. Myslím, že se moc nepletu, nazvu-li to jako kašel covidový.

Nákupní centrum na hlavní třídě Via Catarina.
Kaple Santa Catarina.

Porto – centrum:

Naše první kroky mířily k hlavní památce Porta, což je most Luise I. Procházeli jsme největší nákupní třídou Via Catarina, kde se nachází působívá kaple Santa Catarina. Naše první setkání s typickými portskými modrými kachličkami (azujelos). Nutno přiznat, že mou skupinu zaujal více opodál stojící obchodní dům s nebývalým exteriérem.

Most Luis I. je bez debat dominantou Porta. Navržen Gustavem Eiffelem ční nad řekou Douro a spojuje fascinující čtvrť La Riberia s Vila Nova de Gaia. Zde se v kopci nachází množství vinařství, vyrábějící a nabízející slavné portské víno. Most je dvoupodlažní,  horní část je určená pro metro. Ve spodní mohou jezdit auta. Po svých můžete kráčet po obou. Z Via Catarina se dostanete na horní patro mostu, kde vás čekají fotogenické výhledy a na druhé straně klášter Serra de Pillar, zapsaný v Unesco, který bezesporu stojí za navštívení.

Most Luis I. Pohled od kláštera Serra de Pillar.

Po návštěvě kláštera Serra de Pillar je možno se dostat dolů k řece Douro a sklepům lanovkou (5 EUR jedna cesta). Zastávka lanovky je hned za vstupem na most. Levnější variantou je strmý sestup po vlastních.

Klášter Serra de Pillar.
Pohled na krásně nasvícenou katedrálu, řeku Douro a most Luis I.
Knihkupectví Livreria Lello.

Porto – dále od břehů Doura:

Procházka uličkami starého Porta, začíná v blízkosti katedrály. Dovedla nás ke slavnému knihkupectví Livreria Lello, kde při svém pobytu v Portu strávila spoustu času spisovatelka Rowlingová. Působivá architektura ji údajně inspirovala při tvorbě knih o Harry Potterovi. Vstupné 5 EUR je odečteno z ceny knihy, pokud si ji zde návštěvník zakoupí. Je to velmi turisticky exponované místo. I v mimo sezónní době délka řady čekajících činila několik desítek metrů. Nás odradil fakt, že ty řady jsou dvě. Druhá, neméně dlouhá, se nachází asi sto metrů od knihkupectví, před prodejnou vstupenek.

Torre de Clérigos.
Igreja dos Carmelitas.

Jen pár minut chůze od knihkupectví a jsme na náměstí. Na jedné straně se tyčí věž Torre de Clerigos (věž Kleriků) s možností vystoupat na vrchol, pokud zaplatíte 6 EUR. Přejdete-li přes náměstí, už zdáli uvidíte Igreja dos Carmelitas (kostel Karmelitánů). A opět tradiční modré kachličky. Malý tip na rychlý a levný oběd. Asi 200 m od Igreja dos Carmelitas se nachází malá Pizzerie s obsáhlou nabídkou pizzy za 2 EUR.

Porto – pláže:

V Portu si můžete užít dvě pláže. První městskou Praia de Luz, ve čtvrti Foz de Douro. A vzdálenější Matosinhos. Na Praia de Luz jsme se dostali populární historickou tramvají.

Fox do Douro a historická tramvaj č.1.

V Portu jsou tři linky těchto tramvají (č.1, 18, 22). Nejoblíbenější je právě linka č. 1, mířící do Foz de Douro podél řeky, která ústí až do Antlantského oceánu. Na konečné stanici narazíte na nádhernou palmovou promenádu, která vás zavede až k majáku, kde se Douro a oceán střetnou. Výchozí zastávka tramvaje č.1 je hned při vstupu na Riberia. Před kostelem Igreja de Sao Francisco. Jednosměrný lístek stojí 3,50 EUR, zpáteční 6 EUR. Cesta na konečnou zabere 20 min. a tramvaj jezdí každých 20 min. Bývají hodně přeplněné i mimo sezonu. My jsme si raději jednu nacpanou až po střechu nechali ujet a počkali na další. Zážitek z cesty tramvají nám stačil jen cestou tam. Zpět do centra jsme zvolili levnější variantu městským autobusem za 1,20 EUR. Placené z karty Andate.

Druhá, vzdálenější, ale i větší pláž Matosinhos je rájem pro vodní sporty jako surfing, kiting a další. Převážně proto, že je zde většinou velmi větrno. Nachází se zde několik půjčoven a i v chladné, deštivé únorové neděli, se v moři několik “bláznů” na prknech prohánělo.

Foz de Douro
Foz do Douro.
Pláž Matosinhos

Pláž byla také poseta početnými skupinami fotbalistů všech věkových kategorií. Ti zde účinně trávili nedělní dopoledne na pěti skvěle připravených plážových hřištích. Co Portugalec, to fanda fotbalu. Poblíž pláže jsme se chtěli zahřát v historické pevnosti Saint Francis Xavier (vstup 1 EUR). Bohužel v pevnosti nejsou uzavřené místnosti a vítr se v hradbách točí ve víru. Na Matosnihos jsme se dostali městským autobusem č. 500, jehož zastávku jsme měli hned pod oknem pokoje. Druhou možností je i modrá linka metra.

Pevnost Saint Francis Xavier.

Porto – o víně a fotbalu:

Navštívit Porto a nezkusit portské víno by bylo hřích. Jedno celé odpoledne jsme si vyhradili právě na dva hlavní portské taháky: víno a fotbal. Vybrali jsme jedno z celé škály vinařství, sídlících v kopci Vila Nova de Gaia. Zvítězilo menší rodinné vinařství Croft, nad těmi slavnějšími jako jsou např. Calem, nebo Cruz.

Před ochutnávkou pravého portského jsme také chtěli shlédnout fotbalové utkání. Bohužel nejslavnější a nejúspěšnější  portugalský klub FC Porto v době naší návštěvy hrál venkovní zápas. Museli jsme vzít zavděk městským rivalem – Boavista Porto. Vstupenka stála 12,5 EUR. Dětská sleva neexistuje. Stadion pro třicet tisíc fandů hostil také český národní tým při ME ve fotbale v roce 2004. Náš zápas navštívilo 18000 fanoušků. Plno nebylo, kvalita zápasu také žádný zázrak, ale atmosféra vše vynahradila. Stadion jsme opustili deset minut před koncem utkání. Hlavně z obavy tlačenic v metru. Ale také, protože jsme chvátali na pohárek.

Do vinařství Croft jsme dorazili těsně po 17. hod. Bohužel doba prohlídky nekoresponduje s otevírací dobou. Poslední skončila v 17 hod. Cena komentované prohlídky se závěrečnou ochutnávkou tří druhů portského vína je 15 EUR. V ostatních vinařství je to velmi podobné. Zřejmě naše zklamané obličeje slečnu obměkčily a nabídla alternativu. Degustaci tří vzorků vína se zkrácenou soukromou přednáškou. I do sklepů nás nechala nahlédnout. Malé doporučení: láhev portského vína lze zakoupit v každém supermarketu. My jsme kupovali v “našem” obchoďáku na Via Catarina. Běžná cena se pohybovala kolem 4-5 EUR. Dle soukromého názoru se chutí a kvalitou moc nelišila od těch za 15 EUR.

Stadion Boavista Porto. Zápas Boavista-Belenenses.
Rodinné vinařství Croft, Vila Nova de Gaia

Co se gastronomie týče, museli jsme také vyzkoušet pro Porto typickou Francesinhu. Jedná se o toast plněný masem, klobásou, zapečený sýrem. Vždy s “volským okem” a přelitý omáčkou z rajčat, piva a portského vína. Často podávaná s hranolky. Prostě kalorická bomba za přijatelnou cenu 5-7 EUR.

Francesinha

Problém se kterým jsem se potýkal já, byla absence čepovaného piva. Všude jen třetinkové lahvové. Možná jsem jen špatně hledal, ale snažil jsem se dostatečně. Úspěšný jsem byl až poslední den, paradoxně, opět v našem obchoďáku (3 EUR). Co nás dost překvapilo, byl fakt, že o víkendu byla většina restaurací zavřena. Jistě, bylo mimo hlavní sezonu, ale hladových turistů bylo i tak dost. Takže  sobotní večeři nám opět zachránil náš věrný obchoďák. Mimochodem Fracesinha z restaurace v nákupním centru byla mnohem chutnější, než v restauraci na hlavní třídě.

Portská radnice.
Vlakové nádraží.

V den odletu jsme díky pozdnímu odhlášení v hotelu a podvečernímu letu měli celé dopoledne na další zajímavosti Porta. Stihli jsme nutné foto s nápisem PORTO před radnicí. Ale hlavně rychlou návštěvu železniční stanice Porto Sao Bento s úžasnými freskami a dlaždicemi.

Porto – odlet:

Závěrem našeho skvělého výletu jsme si užili i dávku adrenalinu. Již při plánování jsme šli do rizika s krátkou dobou přestupu. Od příletu na letiště Vídeň jsme měli pouze 45 minut do odjezdu posledního vlaku do České republiky. Jak uvedeno výše, příchod z letiště na nástupiště trvá jen 2 min. Takže i mírné zpoždění by nás neohrozilo. Náš let byl však zpožděn o 50 min. Až na letišti jsem z aplikace Flightradar zjistil, že pravděpodobnost zpoždění Wizz Air letů z Porta do Vídně je 75 %.

V té chvíli jsem v hlavě probíral možnosti. Spát na letišti a využít první ranní spoj? Nebo vytáhnout z postele některého z přátel a hnát je autem do Vídně? Ale i zde jsme měli štěstí v neštěstí. Ačkoliv let do Porta trvá 3 hod. 20 min., zpáteční ve skutečnosti jen 2 hod. 30 min. Vše díky silnému zadnímu větru (tail wind). Nakonec piloti vymazali veškeré zpoždění a my přistáli v plánovaný čas, na vlak jsme ještě čekali.

Líbil se vám tento článek? Odměňte prosím autora za jeho práci lajkováním a sdílením tohoto článku. Nic vás to nestojí a nás to potěší. Děkujeme!

Komentáře