Před pár dny jsem jako tip na zajímavé místo na stylové ubytování v Kanchanaburi psal o typických plovoucích domech, jako je např. Sam’s River Rafthouse, kam míří spousta nezávislých cestovatelů.
Pokud se také vydáte tímto směrem, zcela určitě je jedním z vašich cílů nechvalně proslulý most přes řeku Kwai. I tento most, jakožto i spousta dalších jiných turistických nebo cestovatelských cílů, je opředen spoustou mýtů a legend, ale i to k tomu podle mě patří.
![Západ slunce za horami a mostem přes řeku Kwai, Kanchanaburi, Thajsko Západ slunce za horami a mostem přes řeku Kwai, Kanchanaburi, Thajsko](https://www.zivotnacestach.cz/wp-content/uploads/2013/11/DSC_3349-2.jpg)
Hodně lidí říká, že tento ocelový most je jiný než ten, o kterém je kniha i film. Mají i nemají pravdu. Mosty byly totiž dva. Dřevěný most, který na místě dnes již není, byl postaven jen jako dočasný a první vlak po něm přejel v únoru roku 1943. O tři měsíce později byl dokončen i tento ocelový most, na který byly přivezeny díly z Jávy.
Oba mosty byly v letech 1944 a 1945 při spojeneckém bombardování poškozeny. Z dřevěného mostu zůstaly už jen piloty, které můžete zhlédnout v nedalekém válečném muzeu JEATH, a ocelový most byl později po válce opraven a slouží dodnes a to je právě ten, který zde dnes uvidíte stát.
![Původní piloty dočasného dřevěného mostu přes řeku Kwai, Kanchanaburi, Thajsko](https://www.zivotnacestach.cz/wp-content/uploads/2013/11/DSC_3390.jpg)
Most, o kterém napsal Pierre Boulle stejnojmennou knihu – Most přes řeku Kwai, podle jejíž předlohy natočil později David Lean v roce 1957 dnes již legendární film s naprosto totožným názvem – Most přes řeku Kwai, je právě o stavbě toho dočasného dřevěného.
Most přes řeku Kwai byl spoustu let jedním z mých velkých snů a cílů mých cest, které jsem si vždycky přál vidět na vlastní oči a okusit tajemnou atmosféru tohoto místa. Vlastně sám ani nevím proč, protože jsem se o žádnou ze světových válek nikdy moc nezajímal. Možná proto, abych dokázal líp pochopit zvěrstva, která v této prapodivné době napáchali Japonci na dělnících, kteří tady stavěli železnici, možná proto, že je mi líto všech těch lidí, kteří za to museli úplně zbytečně zaplatit svými životy.
![Expozice ve válečném muzeu JEATH, ukazující dělníky, pracující na stavbě mostu přes řeku Kwai.](https://www.zivotnacestach.cz/wp-content/uploads/2013/11/DSC_3392-2.jpg)
Ať už je toto místo spojené s jakkoliv hrůzostrašnou historií a úmrtím přibližně 116 000 lidí, kteří museli zemřít jen kvůli stavbě tzv. Železnice smrti (z Thajska do Barmy), dýchne na vás k večeru, kdy z mostu zmizí převážná většina turistů, velmi zajímavá atmosféra. Zajděte si sem večer za tmy jen tak na hodinu nebo dvě sednou, a trošku vypnout a vyčistit si hlavu na místě, které si rozhodně zaslouží, aby se na něj hned jen tak nezapomnělo.
Je obrovská škoda, že se dnes po mostě prohání stovky turistů a z pietního místa se tak stala spíše komerční atrakce, která sem přivádí každoročně statisíce lidí. Zajímavé věci ale lidi přitahují už odpradávna a tomu se asi nejde ubránit. Byla by ale velká škoda si tím atmosféru, kterou most má, jen tak zkazit a nevyrazit se na něj podívat. Jednu návštěvu doporučuji určitě přes den i navzdory spoustě turistů, ale jednou se sem určitě ještě vraťte s baterkou po setmění a jděte až na konec mostu, kam už moc lidí v tuto dobu nechodí, posaďte se a vychutnejte si tuto opravdu prazvláštní atmosféru, kterou toto místo i po dlouhých letech pořád má.
![Most přes řeku Kwai, Kanchanaburi, Thajsko](https://www.zivotnacestach.cz/wp-content/uploads/2013/11/DSC_2996.jpg)
Líbil se vám tento článek? Odměňte prosím naše autory za jejich práci lajkováním a sdílením tohoto článku, děkujeme!
Cestuji, abych fotil. Fotím, abych cestoval. A pak se o to s vámi všemi moc rád podělím tím, že doporučím ta opravdu krásná místa, která stála za to navštívit, vidět, zažít, vyfotit, ochutnat, spatřit nebo si k nim třeba přivonět.
5 komentářů u „Most přes řeku Kwai, Kanchanaburi, Thajsko“