Mácha trail summer 2014

Po stopách K. H. Máchy aneb Mácha trail summer 2014

„Náš učitel literatury je neuvěřitelný střelec, takže když jsme mu řekli o našem plánu v trochu podroušeném stavu na maturitním plese, nejdříve nám nevěřil, ale později se opravdu nadchl!“

Dojít pěšky do Itálie, je sám o sobě dost bláznivý nápad. Že se do toho pustí kluci ve věku 17 – 18 let, je ještě bláznivější. A že se jim to podaří… co k tomu dodat. Jste borci. Celá redakce smeká klobouk.

Přinášíme vám rozhovor s partou kluků, kteří se vydali po stopách českého básníka Karla Hynka Máchy a stejně jako on se pustili do dlouhé pouti napříč státy, až do Itálie. Jejich pouť nazvali Mácha trail summer 2014. Usaďte se, udělejte si pohodlí, zapalte svíčku, začínáme.

Byl pozdní večer, prví máj….

Mácha trial summer 2014

…večerní máj, byl lásky čas.

Jak jste přišli na nápad, vydat se stejnou cestou jako K. H. Mácha? Čím vás jeho stopy zaujaly?

Chtěli jsme původně strávit prázdniny jakkoliv jinak, než jen válením se a popíjením. Nejdostupnější dopravní prostředek pro nás studenty byly samozřejmě nohy. Po přečtení Máchova deníku z cesty jsem byl rozhodnutý, že do Benátek dojdu. Trochu jsem se bál, abych sehnal někoho k sobě, naštěstí podobně “střelených” lidí není tak málo, jak jsem si původně myslel.

10616249_1550346395193386_1648540854526397241_n

Kolik vám je kluci let?

Mně (Dominik) a Jirkovi je 18, Vrbimu (Kuba Vrbický) 17 a benjamínek týmu, Mates, oslavil v den odchodu sedmnáctiny.

Z jakého města pocházíte a jakou školu studujete?

Všichni jsme z Jablonce nad Nisou a studujeme na Gymnáziu Dr. Antona Randy, nikoliv však, jak jsme často tázáni, sportovní část, ale tu klasickou – všeobecnou.

1937487_1549984558562903_7327378736141682567_n

Kam vedla vaše cesta a jak dlouho tento „výlet“ trval?

Po stopách Karla Hynka Máchy do Benátek, nikoliv však nad Jizerou, do těch italských. Trval čtyři týdny.

Máte spočítáno, kolik kilometrů jste ušli?

Neměli jsme přesně spočítanou plánovanou cestu, a už vůbec ne kilometry, které jsme nabloudili navíc. Určitě jsme ušli kolem 1000 kilometrů, protože jsme každý den chodili mezi 35 a 40 km a šli jsme 28 dní, takže lehkou matematikou se dostaneme přibližně k tisícovce.

Co jste cestou jedli?

Sami jsme si stravu pojmenovali zážitkovou kuchyní, ale musíme si přiznat, že pestrá paleta jídel rozhodně nebyla hlavní doménou celé výpravy. Jelikož jsme se opět snažili šetřit, tak jsme jedli většinou zlevněné těstoviny s omáčkou, instantní nudle nebo takovou tu neuvěřitelně chemickou bábovku, kterou každý ochutnal a zařekl se “nikdy víc”, ale protože je levná, stejně si dal. Nežili jsme si ale v žádném případě špatně, já jsem třeba nezhubl ani kilo. Na druhou stranu Mates s Jirkou zhubli okolo čtyř kil.

Kde jste spali?

Všude možně, od fary po střídačky na fotbalovém hřišti nebo vchod do banky či kostela. Hlavně jsme se snažili neutratit ani korunu, což se nám nakonec i povedlo, i když je pravda, že občas jsme sklidili několik udivených pohledů, když jsme spali například v městském parku nebo v již zmíněném vchodu do banky. Vždy jsme se ale snažili chovat vhodně, nerušit a zanechat místo v původním stavu, a snad i proto nás nikdy nikdo odnikud nevyhodil, a jednou nás dokonce nechali přespat u sebe doma.

10568908_1547854938775865_5092375520130893759_n

Co vám na to řekli ve škole? Učitel literatury musel mít radost.

Náš učitel literatury je neuvěřitelný střelec, takže když jsme mu řekli o našem plánu v trochu podroušeném stavu na maturitním plese, nejdříve nám nevěřil, ale později se opravdu nadchl pro náš plán, stejně jako ostatní učitelé s ředitelem v čele.

Kdo platil vaši cestu? Pomohli vám sponzoři?

Celý červenec jsme dřeli jak Bulhaři, abychom si vydělali na cestu. Jirka trávil většinu času ve výkopech a já provázel na zámku. Sponzoři se většinou z pochopitelných důvodů zapojili především materiálně, za což jim samozřejmě moc děkujeme.

10450542_1550680511826641_4107162634894999232_n

Máte nějakou perličku z cesty?

Abychom nepodlehli trudomyslnosti, rozdělovali jsme úkoly (mytí nádobí, nakupování apod.) hrou kámen, nůžky, papír. Kdo prohrál, ten se oháněl, zatímco ostatní spokojeně odpočívali. Den za Brennerem vyšel černý Petr s mytím nádobí na mě. Šel jsem tedy do řeky opláchnout ešus a kluci mezitím leželi opodál a dávali si “dvacet”.

Na sluníčku se usíná nejlépe, a tak se kluci nechali již téměř úplně odvést do říše snů, když v tom se ozve “DINGGG”. Oba dva o mě prohlásí expresivně něco ve smyslu, že nejsem z těch nejchytřejších a sázejí se, jestli je pravděpodobnější návrat bez ešusu, nebo úplně promočen ale s ešusem. Když se vrátím s úsměvem od ucha k uchu, dochází jim, že A) je správně.

Opravdu, ešus skončil pod vodou. Naštěstí jsem přesně věděl, kde se nachází – pod válcem. Následné, takřka heroické, úsilí o vylovení nepostradatelné části vybavení větví, kamenem a hůlkou končí podobně úspěšně jako snaha o jakoukoliv dohodu mezi vládou a opozicí.

Jaké jsou vaše plány do budoucna co se týče cestování?

Plánovali jsme co dál už během cesty. Strašně nás nadchli neuvěřitelně milí lidé, kteří nám vždy dodali sílu pokračovat. Nápadů máme plnou hlavu, Svatojakubská cesta, od Honzy Kopky jsme dostali pozvání na pěší absolvování Tisíce mil, já bych se strašně rád podíval na východ nebo do Skandinávie, takže nápady a plány jsou. Než však přijdou prázdniny a s nimi něco většího, čeká Jirku a mě maturita, takže zatím asi menší cestovatelské počiny. A pak? Uvidíme!

Mácha trial summer 2014

Po stopách K. H. Máchy

Tady najdete stránku kluků Mácha trail summer 2014 na Facebooku.

Pokud se vám náš článek líbil, nejlépe nás odměníte jeho lajkováním a sdílením s vašimi přáteli nebo lajknutím naší stránky ŽivotNaCestách.cz na Facebooku. Děkujeme!

"Každá cesta nezačíná prvním krokem, ale sněním o něm." PR manager, autor článků a autor knihy Nekončící cesta.

2 komentáře u „Po stopách K. H. Máchy aneb Mácha trail summer 2014“

Napsat komentář