Hadí polévka, rozlehlé rýžové plantáže, jízda po řece na voru, sloni, hadi, pavouci, divočina, nádherná příroda a přívětiví lidé – to vše a ještě víc nabízí neopakovatelná výprava do srdce horské džungle v severním Thajsku.

Jedním z hlavních důvodů, proč jsem se rozhodl vydat do Thajska, byla možnost navštívit kmeny v horách a prozkoumat jejich kulturu. Jakkoli jsme s mým věrným společníkem chtěli Thajsko prozkoumat na vlastní pěst, v tomto případě jsme se rozhodli využít služeb cestovní agentury a vydat se na organizovanou výpravu.

Rozhodně jsme ničeho nelitovali. Z hotelu nás vyzvedl minibus, který nás dovezl na místo, kde jsme se setkali s dalšími členy výpravy. Z počátku jsme byli poněkud skeptičtí, ale ukázalo se, že naši společníci jsou mladí lidé podobného ražení, jako jsme byli my sami. Dvě Němky, dvě Švýcarky a jeden Japonec. Udělali jsme pár posledních rychlých nákupů, naskákali do džípu a vyrazili na cestu.

První zastávka byla na okraji džungle u řeky. Převlékli jsme se do plavek, věci nechali v džípu a poskládali se na dva připravené vory. Na každém voru byl řidič, který nás pomocí dlouhé tyče postrkával po proudu řeky. Sjeli jsme poměrně klidnou říčku a kochali se krásami okolní přírody.

Druhá a poslední zastávka byla ve velice malé vesničce pod horou. Náš karenský průvodce nám vysvětlil, že se jedná o jakousi „předvesničku“ kmene, který sídlí v horách. Fungovala jako styčné místo pro komunikaci s veřejností a obchodování. Nabrali jsme zde sílu před cestou a ochutnali zdejší domácí kuchyni. Ne každý den se člověku podaří ochutnat hadí polévku nebo ovoce připomínající mořské ježky.

Pár domorodců, kteří zde žili, již byli zvyklí na turisty a ochotně se nechali vyfotit při práci.

Šlapali jsme dlouhé hodiny, co nám nohy stačily. Procházeli jsme skrze nádherná rýžová pole, stoupali jsme do kopců, klestili si cestu džunglí a viděli exotické pavouky i hady.

Navečer jsme našli kousek ráje na zemi. Velice skromná chatka nad vodopádem, malé ohniště pod stříškou a přírodní jezírko ke koupání. Sami jsme si připravili večeři a diskutovali o dosavadních zážitcích. Bylo nám skvěle, a to i přesto, že jsme měli spát na prkenné podlaze pokryté myším trusem.

Aby pochodování nebylo málo, druhý den jsme se osvěžili v jezírku a vydali se na další cestu, která vedla podél řeky, až nás nakonec dovedla do srdce vesničky Karenů. Kmen Karen žije v izolaci od vnějšího světa, příslušníci nemluví thajsky, natož anglicky, ale náš průvodce pro nás tlumočil a my tak byli schopni dozvědět se trochu víc o jejich kultuře. Thajská vláda se o horské kmeny ochotně stará, což dosvědčovaly solární panely, které se tu a tam tyčily.

Zejména pro karenské děti jsme byli velkolepou atrakcí. Pobíhaly kolem nás a předváděly se. Starší zvědavě postávali kolem a pokuřovali místní tabák v banánovém listu, který nám dali ochutnat, nebo se nám pokoušeli prodat podomácku vyrobené šperky.

Večer jsme strávili hraním her u ohně a ráno zase vyrazili na cestu. Nohy jsme měli natolik unavené, že už jsme je ani nevnímali. Netrvalo příliš dlouho a dorazili jsme k poslednímu bodu programu – jízda na slonech stezkou v džungli.

Já měl to štěstí, že jsem slonovi mohl sedět přímo za krkem a všechno prožít z první řady. Jedinou nevýhodou mého výsadního sezení byl fakt, že kdykoli jsme přecházeli přes zablácenou louži, slon do ní ponořil chobot a nasál vodu, kterou poté vychrstl na sebe (pozn. redakce: ano, můžu potvrdit, sám jsem si to náramně užil nedaleko Kanchanaburi), takže já byl mokrý a zablácený od hlavy až k patě.

Po skončení okružní jízdy jsme ještě měli možnost u slonů chvíli strávit a udělat pár fotografií. Chtěl jsem foto, jak si se slonem podávám ruku. Dělal jsem tedy, že pro něj něco mám, a on ke mně natáhl chobot. První pokus se vyfotit nepodařilo, a tak jsme to zkusili ještě jednou. Tentokrát už ovšem slon věděl, že ho tahám za nos, a popadl mě za ruku a tak prudce s ní mrštil, že mi málem vyletěla z kloubu. Sloni jsou inteligentní zvířata a nevyplatí se si z nich střílet. Můj společník Honza měl větší štěstí a tak vznikla krásná fotografie.

Celá tato zkušenost byla nádherným zážitkem k nezaplacení. Viděli jsem divy thajské flóry a fauny, seznámili se s horským kmenem, udělali si přátele mezi cizinci i slony a odnesli si krásné vzpomínky.

Pokud se vám článek líbil, pak nás odměníte nejlépe příspěvkem na provoz webu a velmi potěšíte také lajkováním a sdílením našich článků.