Je krásný březnový víkend. Nejenom my jsme vyrazili na Králický Sněžník (většina mu neřekne jinak než zkráceně Kraličák). Nejvíc zde ale není pěších turistů; ani běžkařů a ani těch, co vyrazili jako my na sněžnicích. Překvapivě nejvíce je tady skialpinistů či backcountry lyžařů (v rozlišení těchto skupin jsem ještě celkem laik).
Venku kolem minus pěti stupňů, bezvětří a obloha jak vymetená. Ideální počasí v jednom z posledních zimních víkendů tohoto roku.
Králický Sněžník měří 1 424 metrů a je nejvyšší horou stejnojmenného pohoří, které je třetím nejvyšším pohořím v České republice. Vyšší kopce najdeme jen v Krkonoších a Jeseníkách.
Variant výstupu na Kraličák je povícero; my jsme si oblíbili tu se zastávkou na chatě Návrší. Je tu možnost občerstvení i ubytování. Chata je z roku 1928 a je to přesně ten typ postarší horské chaty s nezaměnitelnou atmosférou jednoduchých pokojů, s restaurací s dřevěným obložením a vůní sto let staré chaty. Nicméně například sociální zařízení a sprchy prošly rekonstrukcí a zázemí je na úrovni.
Nejpřístupnější je chata – pokud cestujete veřejnou dopravou – od autobusové zastávky Stříbrnice, obchod. Odsud je to jen nějaké 2 kilometry po žluté turistické značce, přičemž nás čeká cca 200 metrů převýšení. Chata je v nadmořské výšce 890 m n. m.
Nejlepší variantou je zajistit si na chatě ubytování. Už dvakrát jsme na chatu dorazili v sobotu dopoledne po desáté hodině a nebyl problém se ubytovat už takto brzo. Na túru pak díky tomu můžete vyrazit nalehko.
Na vrchol Králického Sněžníku to ale není nějak daleko – jen 5,5 km. Od chaty se pokračuje dále po žluté značce. Stoupání není vůbec strmé, jde se po široké mírně stoupající cestě. Od rozcestníku Nad Adeliným pramenem se pokračuje po červené turistické značce, která nás dovede až na vrchol Kraličáku.
Další rozcestníky jsou Pod Ludmilou a Stříbrnická – sedlo.
Cestou na vrchol míjíme dvě zajímavosti. Jednou z nich je pramen řeky Moravy (v nadmořské výšce 1 380 m n. m.). Druhou zajímavostí je známý symbol Kraličáku, a sice soška slůněte.
Na vrcholu hory stávala rozhledna, ta se však nedochovala.
Stejně tak se nedochovala Lichtenštejnova chata. Z ní zůstaly jen základy a kousek od nich je zmiňovaná soška slůněte, kterou zde nechal v roce 1932 postavit německý umělecký spolek.
Od vrcholu se buď můžete rovnou vrátit zpátky na Návrší, nebo si můžete ještě zajít na polskou stranu, kde po 1,5 km dorazíte k chatě Schronisko „Na Śnieżniku”. Dá se tady slušně občerstvit. Za dvě hodiny budete pak zpátky na chatě.
Možností, kam se vydat z chaty další den, je více. Jednou z variant, jak se vracet zpátky domů, je vydat se na vlak do Starého Města pod Sněžníkem. Je to nenáročná osmikilometrová trasa. Cesta vede kolem bunkrů, jež byly součástí československého meziválečného opevnění.
Ve Starém Městě se zachovalo několik pěkných měšťanských domů a pár dalších památek. Takže projít malé centrum města, zajít ještě někam na polévku a pak rychle na vlak, který zajišťuje spojení s Hanušovicemi, odkud pak už jezdí přímo spoje na Zábřeh či Olomouc nebo Brno.
Líbil se vám tento článek? Odměňte prosím naše autory za jejich práci lajkováním a sdílením tohoto článku. Nic vás to nestojí a autory i nás to potěší. Děkujeme!
Mám rád poznávání cizích zemí na vlastní pěst, překonávání určitých výzev, baví mě nasávat tu atmosféru, když je člověk v cizině a zapojuje do toho všechny smysly. Cestování přináší i určitý nadhled a větší soběstačnost…. O večerech a víkendech pak pro vás píšu články z šesti desítek navštívených zemí, včetně těch prozatím nepostižených masovou turistikou, jako jsou Nikaragua, Laos, Kosovo, Senegal či Gambie. Stejně tak vám s radostí a nadšením představuji krásná místa v naší rodné vlasti.
Motta: „Zážitek nemusí být pěkný, ale silný, aby sis jej pamatoval.“– „Cestování je něco, co si nechcete nechat vzít.“ –„Všude se dá nějak domluvit.“
1 komentář u „V zimě přes Návrší na Kraličák“