Cesta do Andorry
Jak se dostat do Andorry? Nejlépe letecky do Barcelony anebo do francouzského Toulouse. V létě 2021 byla nabídka letů do tohoto města v jihozápadní Francii velmi omezená, a proto vyhrála varianta letu do hlavního města Katalánska. Návštěva Barcelony je na samostatné povídání, tak snad v nějakém budoucím článku. Hlavním cílem naší cesty byl malý státeček mezi Francií a Španělskem. V Barceloně jsme strávili první den a noc a autobusem o půl jedenácté dopoledne (z nádraží Barcelona Norte) vyrazili do Andorry. Cesta trvá přibližně 3,5 hodiny a kolem 14. hodiny jsme dorazili na autobusové nádraží v Andorra la Vella.
Rovnou tady připojíme informaci o zpáteční cestě, ať jsou informace o základních přesunech kompletní. Společnost Alsa, se kterou jsme vyrazili z Barcelony do Andorry, nabízela spoje s odjezdy v 6 ráno anebo ve tři odpoledne, obdobně i další společnosti. To může být poměrně nepraktické… Buď vstávat v pět ráno a vypravit se na brzký ranní spoj anebo si naplánovat jen krátký výlet do okolí, ať je člověk ve dvě zpátky a může jet busem ve tři. Po delším hledání se podařilo najít ještě autobus s odjezdem v devět hodin a příjezdem kolem poledne na letiště do Barcelony, a to se společností Andbus. Výborné, pokud chcete rovnou odlétat, méně praktické, pokud chcete ještě do centra Barcelony, ale na druhou stranu v poklidu vstanete, posnídáte a vyrazíte na autobusové nádraží.
Andorra la Vella – nejvýše položené hlavní město v Evropě
Andorra la Vella – to je takové Monako v horách, nebo jak to přesněji vystihnout. Nákupní třídy, turisti obklopeni nákupními taškami a obchody světoznámých značek. Díky bezcelní zóně má být v Andoře poměrně levně. Parfémy nebo značkové oblečení jsme nekupovali, takže to nedokážeme úplně posoudit. Nicméně 1,80 EUR za nealko či pivo v restauraci je cena solidní.
Mimo nákupní třídy je ale Andorra la Vella příjemné městečko s nevelkým historickým centrem.
Kam vyrazit z hlavního města
Co nás celkem překvapilo, byla pravidelná fronta u turistického infocentra. Na vině bylo hlavně covidové omezení vstupu jen na 5 osob. Ale i tak byl zájem turistů o návštěvu infocentra (hlavně v době neomezeného přístupu k informacím na internetu) poměrně překvapivý. Měli jsme v plánu získat nějakou mapku, mrknout na suvenýry, ale hlavně se poptat na nějaký tip na jednodenní túry nebo výlety v návaznosti na autobusovou dopravu. Čekali jsme takovou klasiku – dva autobusy dopoledne, jeden odpoledne, poslední kolem páté hodiny. Leč jaké bylo naše překvapení… Autobusy do všech andorrských směrů co půl hodiny nebo hodinu, poslední klidně až v devět, deset večer. To už pak bylo, panečku, jiné plánování.
Paní v infocentru nás zahrnula množstvím variant výletů, až jsme to nestíhali vstřebávat. Jedno bylo ale jasné. Dostat se na výchozí místo túry nebylo úplně těžké, popř. si člověk může zvolit i výlety se zapojením lanovky. Vybrali jsme si obě varianty.
Vzhůru do Pyrenejí
Pyreneje oddělují Španělsko a Francii a zároveň se do tohoto pohoří vklínil i malý stát Andorra. Andorrské Pyreneje, to je fůra dvoutisícovek, mnoho jezer a kilometry krásných horských túr.
Naším prvním cílem bylo jezero Estany de la Cabana Sorda. Pokud byste měli v plánu sem vyrazit, pak si najděte zastávku autobusu směr Pas de la Casa. Vystoupit je třeba na zastávce Incles. Začátek cesty je údolím Vall d´Incles po silnici, nicméně zanedlouho se odbočí doleva a začne středně těžké stoupání. Cesta k jezeru zabere tak dvě hodinky.
V andorrských Pyrenejích najdete i jednu z nejdelších evropských lanovek – Funicamp. A právě tu jsme si vybrali jako zpříjemnění druhého výletu. Autobusem z Andorry la Vella jsme se dostali do městečka Encamp, tady nakoupili nějaké zásoby a vyrazili na lanovku (cca 10 EUR zpáteční jízdenka). Horní stanice lanovky je pak ve výšce cca 2 500 m n. m. Odtud se dá vyrazit na toulky po náhorní planině, k nedalekému jezeru, vyrazit někam dál do hor nebo si dát jen kafé v bufetu nedaleko lanovky. V zimě to tady samozřejmě pořádně žije, protože je tu množství lyžařských vleků.
Co tedy dodat závěrem? Hlavně krásné hory, čistý vzduch, příjemní lidé, nepříliš vysoké ceny… to je Andorra.
Líbil se vám tento článek? Odměňte, prosím, autora za jeho práci lajkováním a sdílením tohoto článku. Nic vás to nestojí a nás to potěší. A nebo nám kupte aspoň kafe ;-). Děkujeme!
Mám rád poznávání cizích zemí na vlastní pěst, překonávání určitých výzev, baví mě nasávat tu atmosféru, když je člověk v cizině a zapojuje do toho všechny smysly. Cestování přináší i určitý nadhled a větší soběstačnost…. O večerech a víkendech pak pro vás píšu články z šesti desítek navštívených zemí, včetně těch prozatím nepostižených masovou turistikou, jako jsou Nikaragua, Laos, Kosovo, Senegal či Gambie. Stejně tak vám s radostí a nadšením představuji krásná místa v naší rodné vlasti.
Motta: „Zážitek nemusí být pěkný, ale silný, aby sis jej pamatoval.“– „Cestování je něco, co si nechcete nechat vzít.“ –„Všude se dá nějak domluvit.“
