Indiánská vesnice Guamá aneb Zklamání v Zátoce sviní, Kuba

Putování po Kubě nás dnes dovede na jih ostrova do Zátoky sviní. V této oblasti se hojně pěstuje cukrová třtina. Právě míjíme lán, kde se začíná sklízet. Daří se tu také rýži.

Cukrová třtina
Pole s cukrovou třtinou

Vzdalujeme se z provincie Havana a vjíždíme do provincie Matanzas. Silnici lemují rozlehlé sady pomerančovníků. Směřujeme na polostrov Zapata, španělsky bota. Na mapě má skutečně tvar boty. Údajně však byl pojmenován po legendárním mexickém revolucionáři Emilianu Zapatovi. V historii Kuby sehrál tento poloostrov důležitou roli. V roce 1961 se tu v Zátoce sviní vylodili kubánští emigranti. Pokusili se o svržení Castrova režimu. Neúspěšně.

Nachází se zde jeden z kubánských národních parků – Ciénaga de Zapata (Zapatská bažina, také mokřady Zapata). Byl vyhlášen i biosférickou rezervací UNESCO. Ve zdejších močálech žijí mimo jiné krokodýli.

Sjíždíme z dálnice. Cedule označuje vesnici Australia. Za zmínku stojí zdejší cukrovar. Fidel Castro v něm našel svůj hlavní stan a řídil odsud obranu proti invazi v Zátoce sviní (Bahía de Cochinos). Dnes události připomíná muzeum.

Opět jsou kolem sady papáje, banány, pole rýže a cukrové třtiny. Roste tady palma guano. A začínají močály.

Vystupujeme na parkovišti. Venku na mě dýchlo vedro. Přesunujeme se do přístaviště lodiček. Máme přidělena dvě plavidla. Usazujeme se a vyrážíme.

Skanzen Guama
Loďkou do skanzenu Guama

Plujeme umělým kanálem na Laguna del Tesoro (Laguna pokladů). Prohlédneme si repliku či jakýsi skanzen indiánské vesnice kmene Tainů (Aldea Taína).

Vesnicí Guamá nás bude provázet náš průvodce.

Jdeme po vyvýšeném dřevěném chodníku. Jsme upozorněni, abychom nešlapali na okraj. Některá prkna jsou uvolněna, tady jedno dokonce schází. Tak to je síla! Dívat se, poslouchat, zapisovat, fotit a nespadnout z chodníku.

Čekám, kdy se vyrojí indiáni. Moje naivní představa. Jsou tu pouze makety. Každá postava znázorňuje nějakou činnost. Po pravé straně míjíme dítě. Má svaly jak zápasník. Shodujeme se na tom, že je příliš vysoké.

Krokodýl
Lov krokodýla

Tento muž znázorňuje lov krokodýla. Původní obyvatelé se živili masem a kůže vydělávali. Používali je k různým účelům, mimo jiné i na oděvy.

Socha nad jezírkem znázorňuje chytání ptáků. Muž si dal na hlavu jakýsi klobouk z kokosového ořechu a ponořil se do vody. Pták si myslel, že je to ryba, vrhl se na ni a sám byl polapen.

Chytání ptáků

 

Je tu několik postav, které sportují. Těžko říct, co je to za disciplíny. Řekla bych, že snad vrh nějakým předmětem, možná skoky.

Vpravo hrají něco jako pelotu. Není to náhoda. Tito indiáni vlastně pelotu vynalezli. No, moc toho asi na práci neměli, tak si mohli hrát.

Blížíme se k indiánským chýším. Aspoň ty snad budou pravé. Slyším bubny a zpěvy. Ozývá se to zevnitř. Snad tam není reprobedna? Omyl! Přicházejí nám vstříc živé postavy, asi to budou ti „indiáni“.

Indiánské chýše

Jakmile dozní jejich uvítací píseň, zvou nás do svého „vigvamu“. Zřejmě mají obavy, abychom jim tam nedonesli něco nezdravého. Podstupujeme totiž jakousi očistu. Obnáší to postříkání vodou, šlehání větvičkou, je to určitě čarovný proutek, malování na tvář. Jejich křepčení po chvíli ustává a celá show končí.

Pokračujeme v procházce kolem dalších maket indiánů. K posvátnému stromu u jezera prý nosili obětiny. Na břehu stojící postava je stráž. Hlídá, jestli se po vodě neblíží nepřítel.

Muž vlevo u vody vyrábí keramiku, další rozdělává oheň.

Výroba keramiky a rozdělávání ohně

Většina návštěvníků se shromažďuje v místním baru. Indiáni zde prodávají kokosovou šťávu. Vidím, že každý si ji vylepšuje rumem. Využívám možnost ochutnat maso z krokodýla. Není to špatné, ale žádná zvláštní chuť. Pokud bych to nevěděla, asi bych nepoznala, že je to zrovna krokodýl.

Cestou zpět proplouváme hotelem. Jsou to chatičky na kůlech propojené chodníky nad vodou. Zpomalujeme a prohlížíme si termitiště na stromě. Břehy jsou lemovány obrovskými mangrovníky s hustými kořeny nad vodou.

Na vodě houstne provoz a před námi už je přístaviště. Výlet končí. Byli jsme v indiánské vesnici, ale žádného pravého indiána jsme neviděli. Jsem zklamaná.

Aspoň pan kapitán nás mile překvapí. Na rozloučenou dostává každá žena růži, muže obdaruje doutníkem.

Z přístaviště míříme vstříc dalšímu dobrodružství. Příští naší zastávkou je krokodýlí farma. O té ale zase v dalším článku ;-)

Líbil se vám tento článek? Odměňte prosím naše autory za jejich práci lajkováním a sdílením tohoto článku. Nic vás to nestojí a nám to udělá radost. Děkujeme!

1 komentář u „Indiánská vesnice Guamá aneb Zklamání v Zátoce sviní, Kuba“

Komentáře