Před časem jsme se stali mediálním partnerem organizace zachraňující mlžný les v africkém Kamerunu pod názvem Kedjom-Keku. Budeme společně rozvíjet řadu projektů a pomáhat jejich nápadu, jak jen budeme moci, ale také o tom dávat vědět a zapojovat přímo i vás, naše čtenáře, aktivně do dění. Buďte připravení!

Dovolte nám touto cestou představit zakladatele této neziskové organizace Martina Mikeše, který nám řekne něco o jeho začátcích v Africe a co to vlastně Kedjom-Keku je, abychom si pomalu mohli začít dělat představu, do čeho se budeme všichni moci společně zapojit.

Život v oblacích

Přál by sis taky žít v oblacích? Ať už to znamená cokoli? Já si hlavně přál, abych se v životě nenudil. Abych mohl páchat dobro, ne to falešné, rozdávačné, kterým si lidi běžně léčí svou karmu. Prostě abych si na smrtelné posteli mohl říct, ten život fakt stál za to. Je mi skoro třicet a umírat se rozhodně nechystám. Ačkoliv…

Ačkoliv si mnozí z vás jistě budou myslet, že svým úprkem do Kamerunu vystavuju svůj život značnému nebezpečí, a možná jste mě někteří už párkrát i pohřbili, žiju šťastně v horách zahalených do husté mlhy, žiju v oblacích.

Zatímco ostatní ale utíkají z Afriky či Blízkého východu do Evropy, já to zkusil opačným směrem a nelituju. Z „bohatství“ a „prosperity“ do „chudoby“ a „bídy“. Vlastně to bylo asi to nejjednodušší rozhodnutí v mém životě.

Pokračovat ve svém starém životě v novém koutě planety jsem se rozhodl hned po své první návštěvě Kamerunu. Jako dvaadvacetiletý student biologie jsem dostal příležitost pracovat na své diplomce právě v západní Africe. Té jsem využil a na dva měsíce k rovníku odjel. A za rok znovu.

Diplomku jsem nikdy nedopsal. Stihl jsem ale v průběhu kolektování dat ke svému výzkumu slíbit místním farmářům a pastevcům, že jim tu do dvou let postavíme školu. Sami mě o ni totiž požádali. Tehdy jsem nevěděl, kdo bude to MY, ani jak to uděláme. I přesto se tak ale stalo.

Mou hlavní motivací ani tak nebylo vzdělání a plnění slibů, ale spíš příšerný stav horského mlžného lesa v oblasti Kedjom-­Keku na severozápadě Kamerunu, který byl mým studijním biotopem. Za posledních sto let se smrsknul na méně jak 5 %. Zničili ho a stále ničí samotní farmáři i pastevci, kteří mezi posledními fragmenty tohoto vzácného lesa zemědělčí. Přitom je jim les jedinou zásobárnou vody a domovem několika stovek endemických organismů.

Útočiště zde nachází také poslední skupina nejohroženějšího poddruhu šimpanze široko daleko – pan troglodytes ellioti. Uznávám, že pro nemovitého horala je přednější život jeho rodiny než méně či více roztomilého chlupáče. A tím se dostáváme zpět ke vzdělání. Dokud bude negramotnost v Africe tak vysoká a stav škol na tak nízké úrovni, jen těžko můžeme po Afričanech chtít, aby chránili přírodu v jejich okolí, aby se přestali tak rychle množit a uměli se bránit velkým korporacím ze západu i východu, které přirozenému rozvoji a soběstačnosti doslova brání.

Můžeme čekat, až si naše planeta zjedná nápravu sama, nebo se o to můžeme pokusit sami. Rád čekám, člověk má čas přemýšlet sám nad sebou. Zatímco jiní zůstanou u toho přemýšlení (a občas jim ani na to v zápaďáckém spěchu nezbývá čas), já se rozhodl něco udělat.

Nevěděl jsem pořádně co a jak, ale nerad jen běduju. Bez zkušeností, znalostí, bez ničeho jsem se pustil do něčeho celkem velkého. Hned na začátku jsem ale uvěřil, že se mi společně s mými přáteli podaří horský mlžný les v Kedjom-­Keku nejen zachránit, ale i postupně obnovit. A věřím tomu stále.

A jestli se v rovníkové Africe nenudím? Rád bych se s vámi podělil o naše úspěchy i pády, o nástrahy i potěšení, která nás provázejí často současně na každém kroku. O cestovatelské zážitky z cest po střední Africe. O to, jak se (ne)uplácí v Kamerunu nebo třeba za co vás mohou vyhostit, za co dostanete cenu za mír, jak se chytá zloděj vašeho laptopu i jaké je vychovávat dítě uprostřed horských mlžných lesů. Povím vám, jaké je to žít v oblacích.

A co děláme právě teď? Stavíme Mountain Misty Multipurpose House (víceúčelový dům v horské mlze). Ten nabídne místním farmářům vzdělání, informace i pracovní příležitosti (sleduj na našem webu: www.kedjom-keku.com).

Na webu ŽivotNaCestách.cz budeme přinášet stále nové aktuality o tom, jak se daří mlžný les v kamerunských horách chránit a jak se žije uprostřed africké buše. Pokud budete mít otázky na Martina, napište je prosím do komentáře pod článek, případně kontaktujte přímo redakci. Těšte se, přátelé, na další Martinovy reporty, bude to něco!

Líbil se vám tento článek? Odměňte prosím naše autory za jejich práci lajkováním a sdílením tohoto článku, děkujeme!