Treking v Indii – Chopta Tungnath, Uttrakhand

Kdo nejede do Indie za meditací a jógou, jede většinou na hory. Na severu této lidnaté asijské země se rozprostírá Himálaj a celé jeho předhůří, které nabízí ideální podmínky pro všechny milovníky přírody a pěších túr.

Pokud chcete hodně vysoko do hor, je ale nutné naplánovat si svou cestu na letní měsíce, protože velká řada cest a jednotlivých treků je v zimě nepřístupná.

Sezóna v nižších oblastech začíná už v dubnu, když v Dillí teploty pomalu začnou stoupat ke čtyřicítkám. V oblastech blíže Himálaji pak počítejte spíše s květnem až červnem.

Začátek cesty
Indie, Tungnath – Takovouto vstupní branou začíná několikakilometrová túra k chrámu Tungnath.

Já jsem svoji cestu do Indie moc neplánovala, a tak mě ani nenapadlo dívat se, jaké bude počasí. Takže už v březnu jsem se při cestování pěkně potila a duben a červen se proto rozhodla strávit, stejně jako spousta místních, v jednom ze severních států a najít nějaké malé horské vesničky, kterými bych se mohla proplétat. Najít jakékoliv malé místo v Indii je trochu problém, lidí je všude spousta. Nakonec jsem ale začala poznávat stát Uttrakhand, známý svými horskými chrámy, které jsou pro všechny hinduisty významnými poutními místy. Kromě těch nejznámějších najdete snad na každém vrcholku nějaký chrám(ek), ke kterému vede cestička.

Nádherné výhledy cestou k chrámu
Indie, Tungnath – cestička krásně dlážděná, to aby nohy „ubohých“ poutníků netrpěly tolik ;)

Vydali jsme se na jednodenní (spíše půldenní) výšlap do chrámu Tungnath. Vyrazili jsme z kempu poblíž městečka Guptkashi kolem osmé ráno a autem jsme po hodince a půl vystoupali do místa s názvem Chopta a přezdívkou „indické Švýcarsko“. Nejedná se přímo o vesnici, je to pár domů naskládaných na sebe, v každém je restaurace nebo občerstvení pro turisty a všichni o něm dobře vědí. Měly by sem jezdit i místní autobusy z měst a vesnic okolo (ze známé turistické destinace Rishikeshe vede jedna trasa přes Rudrapriyag, Kund, Ukhimath a druhá přes Rudrapriyag, Karnpriyag, Chamoli a Gopeshwar).

Přichází mraky
Indie, Tungnath – a začaly se stahovat mraky.

Trek je lehký, jedná se o cca 3,5 km skoro dlážděné cesty (kamenný chodník). Převýšení není náročné, ale pro ty, co nikdy nebyli výš než na Sněžce, pozor! Chrám leží v nadmořské výšce 3 680 metrů, takže by to s vámi mohlo trochu zamávat. Cesta vede krásným terénem, nejdříve procházíte rododendronovým lesem (prý kvete v březnu) doplněným vysokými horskými buky, které potom ustoupí horským pláním.

Netrvá to dlouho a už vidíte seskupení několika kamenných domečků nabízejících střídavě ubytování pro pár místních pastevců a v sezóně čaj a občerstvení pro turisty. Nad domečky už kouká květinami vyzdobený Shivův chrám. Samotný chrám je starý cca 1 500 let a je jedním z významných poutních míst v okolí. Jsou zde nachystaní i na poutníky, kteří ve svém každodenním životě nemají moc prostoru pro aktivity, ale jsou odpovědnými hinduisty a chrám chtějí navštívit.

Pomoc, za úplatek samozřejmě, jim je nabídnuta ve formě oslíků a poníků, kteří je na svých hřbetech nahoru popovezou. Sezóna začíná v květnu a trvá cca šest měsíců, ale na trek se můžete vydat i za sněhu v zimě. Jen vám v tu dobu nikdo nenakreslí červenou tečku na čelo, protože „páni mniši“ tam přes zimu nebývají.

Oslík odpočívá, než ho zase zavolají do práce
Indie, Tungnath – tenhle oslík měl zrovna pauzu, tak ji náležitě využíval.

Pro ty, co by neměli v nohách ještě dost, je možnost prodloužit si výšlap o přibližně kilometr a půl a doškrábat se na vrchol jménem Chandrashilla (4 090 m n.m.), ze kterého byste měli mít 360stupňový rozhled po okolních kopcích a himálajských vrších. Nám začalo pršet, takže jsme bez pláštěnek a celí promrzlí utíkali zpátky. Stejně bychom nic neviděli. Škoda, třeba příště.

Příjemným závěrem pak pro mě bylo posezení a teplé jídlo v místní stravovně a občerstvovně. Pokud už cestujete Indií nějaký čas a znáte jejich chlebové placky roti neboli chapati a víte, jak chutnají z jejich tradičních pecí tandoor, potom pochopíte, proč mi tam tak chutnaly. Pán je šikovně švihal do toho nejtradičnějšího hliněného tandooru, co jsem zatím v Indii viděla. A já jen nechápu, jak úplně stejná věc připravená dvěma velice podobnými způsoby může chutnat tak odlišně. To ale odbíhám.

Už jsme skoro tam
Indie, Tungnath – malý chrám na cestě kousek před cílem

Mezi návaly deště jsme po obědě doběhli do auta a odjeli směr Guptkashi.

Ještě několik časových údajů. Pokud si vzpomínám, do Chopty jsme dojeli před desátou a ještě před desátou i začali naši chůzi. Zpět dolů jsme se vrátili kolem jedné, půl druhé. Výšlap může trvat hodinku a půl a dolů seběhnete rychle, za nějakou půlhodinku. Pak záleží na tom, jak moc rádi se kocháte a jak dlouho se zdržíte nahoře.

Přišly mraky, přišla zima, byl čas na čaj
Indie, Tungnath – zatáhlo se a začala nám být zima, na škaredé počasí jsme nebyli vybaveni. Ale čaj nás aspoň trochu zahřál.

Cestou jsem si všimla, že na těch krásných pláních pod Choptou vyrostlo několik menších kempů, kde by stálo za to přespat. Jste totiž na kopci mimo vesnice v krásné přírodě a s minimálním množstvím lidí a odpadků kolem, docela úleva od hlučných indických měst. Jen nevím, jaké jsou ceny a podmínky, jestli se můžete prostě jen tak objevit, nebo je nutné místo si rezervovat. Stanovat se v okolí, podle toho, co jsem se dozvěděla, nesmí.

Trek v Indii
Indie, Tungnath – brána hlavního chrámu a výhled na mlhu v údolí

Podobných treků je v okolí více. Pokud přijedete v létě, dá se dělat několik vícedenních pochodů i do pětitisícové nadmořské výšky a podobně. Ale na to je lepší být ve skupině a mít vlastní stan, spacák, vařič a zásoby jídla. A to já bohužel nemám… Nebo si najmout průvodce. A to já jsem zase nechtěla.

Uttrakhand má přezdívku „božský stát“, pramení tady posvátné indické řeky, jsou tady poutní chrámy a spousta krásných horských oblastí a malých vesnic roztroušených na kopcích, kde jsou lidé ještě nezkažení penězi a turismem. Stálo by za to objevovat tato místa klidně celý měsíc. Mám celý seznam míst, která mi byla doporučena. „Údolí květin“, Har-ki-doom, Madmaheshwar, Dodital a samozřejmě slavná „čtyřka“ chrámů Yamunotri, Gangotri, Kedarnath a Badrinath (tam ale zejména v květnu na začátku sezóny počítejte s tím, že vám lidi polezou po hlavě). Budu ráda, když přidáte něco i vy o krásách horského Uttrakhandu, známého spíše díky Rishikeshi. Má toho totiž hodně co nabídnout a je ideální volbou zejména tehdy, pokud v Indii trávíte horké léto tak jako já.

Cíl výletu
Indie, Tungnath – tak a jsme tam. Vyrazili jsme opravdu nalehko, pro nás to byl jen rychlý výlet. Ale túra se dá prodloužit ještě o pár kilometrů.

Líbil se vám tento článek? Odměňte prosím naše autory za jejich práci lajkováním a sdílením tohoto článku, děkujeme!

Komentáře