Trabant. Logo

Trabant – vskutku stylový stroj na výlet! Beskydy, Česká republika

Když vás přestane bavit cestovat vlakem, autobusem, nebo letadlem, je třeba sáhnout po více dobrodružné alternativě.

Nepopírám výhody auta, kterým se dostanete téměř kamkoliv, neprší v něm na vás, a když je zima tak stačí zmáčknout knoflík a uvést do chodu topení, či se naopak ochladit pomocí studeného proudu klimatizace. Zážitek z cesty samotné je však trochu ořezán, protože díky pohodlí vám „zbude“ jen koukat se z okna, užívat si krajiny a soustředit se na správný směr.

V Trabantu je však vše jiné. Zajet s ním do automyčky je sebevražda. Topení je závislé na tom, jestli jedete do kopce a projetí nerovností na cestě doprovází vygradované zvolání „aaaa“.

Trabant si s vámi po cestě povídá, drnká, brumlá, úpí, křičí a vy ho jako dítě poplácáváte po palubní desce (nebo po tom, co z ní zbylo).

Neskutečný sympaťák na čtyřech kolech s veselými světly. A pokud je to kombík, máte vyhráno! Do něj kamarád Kuba, který si ho před pár lety pořídil, naskládal dvě kola a ještě zbylo místo na stan. Zvládl i cestu do Rumunska a zpět a to bez nějakých tuningových úprav. Je to skvělé auto na hraní, které dodává cestování jiný rozměr.

Rozhodli jsme se, že „Trabíka“ vypustíme do „světa“ znovu, alespoň na jeden den, uděláme mu radost a naplánovali cestu do Moravskoslezských Beskyd. Do mých zamilovaných hor.

„Nebudeme přece dělat ve světě ostudu!“.

Jedno sobotní dopoledne jsme se sešli v garáži, abychom přezuli kola ze zimních na letní a očistili Trabantu kabát. Už při prvním pokusu nadzvednout auto, začaly padat první hlášky:

„Sakra ten hever se boří do kostry!“.

Po pár tazích hadrou namočenou v benzínu přes lak, nám bylo jasné, že tudy cesta nevede a radši jsme nečistoty spláchli wapkou. Ó jaký to krasavec z něj najednou byl. Teď honem k počítači stáhnout do mobilu hudbu, ještě jednou kouknout na mapu a nachystat psací potřeby a papíry na zapisování poznámek (radši víc i na vlaštovky!).

Auto nastartovalo hned na první pokus a já uznale pokývl hlavou. Nasedáme a jedem. Výjezd byl bez problému, sjíždíme z kopce na benzinku sehnat olej do dvoutaktních motorů. I když se od brzd linul docela zajímavý zvuk, auto brzdilo! „Hmm tak tady ho nemají“. Kupujeme kafe z automatu a zkoušíme vyrazit k další pumpě.

Trabant. Benzinka. Cesta

Nabereme šťávu a jedem

Po 500 metrech nám na křižovatce „Trabik“ chcípl. Nevadí. Chce to neztrácet hlavu a v klidu mu zkusit domluvit. „Kubo chceš si srknout kafe?“, ptám se.

„Možná později, teď se musím soustředit. Musíme to do kopce rozjet, protože jak se nakloníme, tak tam nepoteče benzín“.

Pro mě docela nová informace, které se směju a začínám se pomalu do traboše zamilovávat.

Auta, která nás předjíždí sem tam zamávají, nebo zatroubí. Pohled na nás musí být asi opravdu legrační. Oba máme kapuce na hlavách a čekáme až se zahřeje motor, abychom si mohli zapnout topení. O pár kilometrů dál směrem do hor konečně sháníme olej (nejde otevřít kapota). Nabíráme benzín a rozprávíme s paní, co obsluhuje stanici o tom, jak je to super auto, že ať si všichni ty Audiny narvou někam. Kouká na Trabanta a najednou povídá „kluci já ho koupím“. Kubův pohled jasně říká, že ani za milion. Nakonec se s tím paní smiřuje, přeje nám ať dobře dojedeme a já vím že to myslí opravdu vážně.

Čím více se přibližujeme horám, tím více mlhy a deště přibývá. Nám to ale nevadí. Topení běží na plný výkon a auto si spokojeně drnčí. Projíždíme Rožnov pod Radhoštěm a míjíme Valašské muzeum v přírodě. Jedeme stále více u pravého okraje vozovky, abychom nebrzdili nedočkavce a hledáme odbočku na Pustevny.

Ty totiž budou zatěžkávací zkouška. Pustevny jsou část hřebenu Moravskoslezských Beskyd, které jsou dnes hojně navštěvovány v zimě lyžaři a v létě turisty i nedělními výletníky.Tohle místo je opředeno mnoha legendami. Najdeme zde sochu slovanského boha Radegasta – která prý původně byla ze zlata a o kus dál ještě jednu Cyrila a Metoděje – slovanských věrozvěstů, kteří připutovali na žádost knížete Rostislava a přinesli základy církve na Velkou Moravu.

„Nahoru to nejede, z kopce nebrzdí“.

Vyjíždíme kopec na Pustevny, nejdříve na trojku, za chvíli už na dvojku. Trabošek si vyřvává do serpentin a v jednu chvíli trochu přechází do smyku. Tohle bych čekal spíše z kopce. Ale už si tak nějak zvykám na překvapení. Na vrcholu je smutno. Halí ho mlha a jemně prší. Nejdříve se jdeme podívat na Libušín – secesní stavba z roku 1898 postavena v lidovém slovanském stylu. Před pár měsíci tuto budovu postihl požár, a tak nás zajímá, jak vypadá. V současné době probíhá veřejná sbírka na opravu této stavby.

Libušín. Pustevny

V současné době probíhá veřejná sbírka na obnovu vyhořelé chaty Libušín

Dáváme si horký čaj v bufetu, ve kterém chválím paní prodavačce náušnice vyrobené z víček od piva a pohledy podporujeme účastníky závodu běhu do vrchu a smekáme imaginární klobouky, protože v tomhle počasí to určitě není žádná slast.

Motor jsme otestovali, teď otestujeme brzdy. Čeká nás několik kilometrů sjezdu. Najednou jedem 80. Ani jsme si toho nevšimli. To je střela, ten Trabant. Trochu zapírám nohy do podlahy.

Po cestě potkáváme úžasný obrovský kostel bokem malé vesničky. Opravdu jako z pohádky: „kde se vzal, tu se vzal“.

Kostel, Staré Hamry, Trabant

Kostel ve Starých Hamrech

Další zastávka je přehrada Šance, která je zásobárnou pitné vody pro město Frýdek-Místek. Na parkovišti nechtěně vystrašujeme dítě, jehož matka mu nás předkládá jako výchovný prvek. „Tady ti pánové ti ukradnou čokoládu, když budeš zlobit!“. Usměju se na ní a pohledem čokoládu překontroluji, jestli stojí za to.

Přehrada Šance, okres Frýdek-Místek

Přehrada Šance, okres Frýdek-Místek

Přehrada byla před časem vypuštěná, takže v ní bylo možno zahlédnout zbytky zatopené vesnice a natajno se procházet po jejím dně. Dneska je však už zase naplněna vodou. Takže se lidé ve Frýdku-Místku, opět mohou napít plnými doušky. Procházíme po hrázi, udivuje nás množství vody v propusti a uvažujeme nad tím jestli by se tam dalo projet v Trabantu.

Šance

Výzva pro Trabanta

Cestou domů potkáváme šedého kamaráda, který na nás zabliká světly a my mu máváme a troubíme. Tohle v „normálním“ autě nezažijete.

Jedeme spokojeně vydrncaní rovnou cestou, pohodovou jízdou u krajnice a je nám úplně jedno, že nejsme nejrychlejší, nejhezčí nebo nejmladší.

Trabant má prostě styl!

Líbil se vám tento článek? Odměňte prosím naše autory za jejich práci lajkováním a sdílením tohoto článku, děkujeme!

"Každá cesta nezačíná prvním krokem, ale sněním o něm." PR manager, autor článků a autor knihy Nekončící cesta.

4 komentáře u „Trabant – vskutku stylový stroj na výlet! Beskydy, Česká republika“

  1. Tak toto byl opravdu fajn článek. Sice jsem nikdy v Trabantu nejela, ale soused ho měl a ještě nedávno s ním jezdil. Je to fajn auto :o)

    1. Díky za pochvalu :) .Jukněte sousedovi za plot, zda-li ho stále má a poproste ho jestli by vás nesvezl. Rozhodně nebudete litovat.

Napsat komentář