Svatoolafská cesta

Máte rádi chůzi? Líbí se vám Norsko? Máte pár týdnů volno? Co si takhle projít jednu z nejdoporučovanějších a nejkrásnějších dálkových tras na světě – Svatoolafskou cestu, norsky označovanou jako Pilegrimsleden.

Je to poutní stezka dlouhá 643 km vedoucí z Osla k hrobu sv. Olafa v katedrále Nidaros v Trondheimu. Malá perlička hned na začátek. Ví se, že ostatky krále Olafa jsou uloženy někde pod katedrálou, bohužel nikdo neví, kde přesně. Tohle nám bez uzardění přiznala místní průvodkyně. A podle mě je toto typicky norské – vytěžit z něčeho co nejvíce, ale všechno poctivě a podle pravidel.

Historie

Svatý Olaf je norský patron. Král, který se od začátku své vlády v roce 1015 snažil sjednotit a pokřesťanštit Norsko. Zároveň byl však také Viking a tak to sjednocování nebylo úplně mírumilovné. V červnu roku 1030  byl zabit v bitvě u Stiklestad a následně pohřben v katedrále Nidaros v Trondheimu. Brzy poté se začaly dít zázraky a znamení a rok po smrti byl Olaf svatořečen. Poutníci začali chodit k jeho hrobu a Nidaros se stal jednou z nejdůležitějších poutnických destinací v severní Evropě.

Trasa

Současná poutní cesta sleduje Královskou cestu, kterou ve středověku vyšlapala kopyta královských koní na jejich cestách z Osla do Trondheimu. Z Osla do Lillehammeru si můžete vybrat ze dvou tras – východní přes Hamar a západní. Ta západní je divočejší, východní prochází více vesnicemi a má lepší možnosti ubytování.

Cesta začíná v původním historickém centru Osla (Gamle Oslo) nedaleko ruin kostela zasvěceného Panně Marii a značky vás povedou okolo největšího norského jezera Mjøsa přes olympijské město Lillehammer, dále údolí Gudbrandsdal přes hory Dovrefjell a dalším údolím Gauldalen až k trondheimskému fjordu.

I batoh si potřebuje někdy odpočinout.

I batoh si potřebuje někdy odpočinout.

Je fér přiznat, že začátek cesty není úplně ta nejzajímavější část, a proto spousta lidí začíná v Hamaru, nebo dokonce v Lillehammeru. Já měla dost času, a tak jsem cestu šla celou. Cesta do Lillehammeru byla taková přípravka, trochu kopečky, zvyknout si na batoh na zádech, těžké boty na nohách, vyzkoušet si své limity a naučit se znát cestu. Východní část vede asi 100 km okolo majestátního jezera Mjøsa a tato část už stojí za to. Jezero končí v Lillehammeru, poměrně malém městě, kde ještě stále můžete pocítit atmosféru olympijských her.

Od Lillehammeru už začíná kouzelné údolí Gudbrandsdalen. V údolí teče řeka Lågen a na obou jejích březích se vzpínají zelené kopce, po kterých občas šplháte nahoru a dolů, zatímco na obzoru vidíte zasněžené vrcholy hor. Foťák už rozhodně začíná být v pohotovosti. Do toho kouzelné norské lesy plné jehličí a mechu, pasoucí se krávy a všudypřítomné ovečky se zvonečky na krku. Pokud bych nebyla v Norsku, myslela bych si, že jsem ve Švýcarsku.

Gubrandsdalen ve své kráse

Gubrandsdalen ve své kráse

Poté, co jste dostatečně natrénovali na gudbrandsdalských svazích, vás už pustí do hor. Městečko Dovre je bránou do hor Dovrefjell, jejichž přechod ukrajuje z cesty cca 100 km. Vystoupáte do 1 200 m nad mořem a po celou dobu se pohybujete v nadmořské výšce kolem 1 000 m. Což vlastně není tak moc, něco jako naše Krkonoše.

Pozice na severu ale dělá z těchto hor velehory beze stromů, s mechy, lišejníky a kosodřevinami. V nižších polohách se občas krčí pokřivené břízky a borovice. A kam se podíváte, tam jen pustina a kopce. V Dovrefjell si připadáte taaaakhle malinkatí. V horách žijí pižmoni, stáda divokých sobů anebo i polární lišky.

Potkat některé z těchto zvířat je obrovské štěstí – nebo to může být také neštěstí, podle toho, jak blízko se dostanete. Takže pokud je vidět zvířata v jejich přirozeném prostředí jedním z vašich snů, určitě stojí za to zaplatit si safari výlet, které pořádá každý druhý kemp nebo turistická chata.

Po přechodu hor se zdá, že už by měl být Trondheim, to nejtěžší máte přece za sebou. Ale poutníky ještě čeká 150 km údolím Gauldalen. Znovu k malebným kopcům a rozlehlým farmám, až v dáli zahlédnete trondheimský fjord a další den už na vás čeká cílová vytoužená katedrála.

Značení

Celou trasu vás doprovází symbol svatoolafské cesty – kombinace kříže a hřebíčku. Značení má různé podoby – od dřevěných patníků přes dřívka pověšená na větvi či připevněná na kmeni stromu až k samolepkám na značkách a sloupech. Cesta z Osla do Hamaru je na několika místech vyznačena žlutými šipkami stejně jako Svatojakubská cesta ve Španělsku.

Značení svatoolafské cesty.

Značení svatoolafské cesty

Značení je poměrně dobré, je možné jít bez průvodce, ale vždy je dobré mít s sebou mapu s vyznačenou trasou jako pomůcku. Obrázky map s trasou se dají stáhnout na  oficiálním webu.  Opakovaně se stalo, že několik kilometrů nebyla žádná značka. Cesta v tom případě sice vždy vedla rovně po cestě, ale i přesto je uklidňující občas na nějakou značku narazit jako ujištění, že jdete správně. Za Hamarem bylo značení hodně špatné a vyskytovalo se spíše v opačném směru, což bylo poněkud matoucí.

Ubytování a stravování

Podél celé cesty v rozmezí cca 15 km (někdy více, někdy méně) jsou rozesety ubytovací možnosti. Někdy přímo na trase, někdy kousek dále od ní. Ubytování se pohybuje od 50 NOK za ty nejjednodušší chatky, většinou bez sprchy a se suchým záchodem venku, až po hotely za 500 a více NOK za noc.

Cenově mezi nimi jsou herberge, což jsou ubytovny pro poutníky, a pokoje nebo chatky v kempech. Tady se ceny pohybují většinou okolo 250 NOK za noc. Je možné se ubytovat také ve většině poutnických center, kde je cena zhruba stejná. Ubytování může pořádně zahýbat rozpočtem, a tak si s sebou většina lidí nosí stan.

V Norsku je možné kempovat všude ve vzdálenosti min. 150 m od domu mimo zemědělskou půdu. Co se týče dalších možností přenocování zdarma, po cestě jsme potkali cca 7 gapahuker (norské dřevěné přístřešky, ve kterých se dá v případě trochu zálesácké povahy přespat), jednu chatu za dobrovolný příspěvek a jednu chatu, tedy spíše dřevěnou boudu, zdarma.

Ve větších městech je možné použít couchsurfing, ten ale bohužel v Norsku moc oblíbený není. Ubytovací možnosti na cestě je možné najít opět na webu svatoolafské organizace. Bohužel tam nejsou všechny a je to pouze seznam s informacemi. Jejich umístění si musíte dohledat sami na mapě. V tomto případě se opravdu vyplatí průvodce, kde jsou všechny ubytovny uvedeny včetně zaznačení v mapě, informacemi o ceně, vybavení atd.

Co se týče ubytování, někdy jsou u něj lidé, kteří ho spravují, ubytují vás a poskytnou informace. Hodně často jsou to otevřené domy, kam vejdete a uvnitř máte knihu s instrukcemi, kde co najdete, kolik máte zaplatit, kam peníze dát, a prosbou, abyste po sobě uklidili.

Ryphusan refugio.

Ryphusan refugio

Norsko je drahé, to ví každý. Ale jestli je něco fakt drahé, tak je to jídlo v restauracích. To je drahé i pro Nory. Takže rozhodně doporučuju nakupovat v supermarketu. K těm nejlevnějším patří Kiwi minipris.

I pokud byste plánovali jíst v restauracích, může se stát, že budete často hlady. Restaurací ani barů bohužel po cestě zase tak moc nepotkáte. Nejčastěji potkáte kavárny nebo pekárny u supermarketů, ale to taky ne každý den.

Konzumace záleží v podstatě na rozpočtu. Pokud nezvládnete žít měsíc „nastudeno“ a neplánujete spát v ubytovnách, vyplatí se nést si s sebou malý vařič. Ve všech ubytovnách jsou potom dobře vybavené kuchyňky. V těch nejlevnějších je většinou aspoň varná konvice nebo kamínka na uvaření vody. Často uvnitř najdete i konzervy nebo sušené jídlo s cenovkami, které si můžete koupit. Peníze necháte v pokladničce. V ubytovnách „s obsluhou“ je možné většinou objednat si večeři nebo snídani.

Supermarkety většinou potkáte každý den, takže nemusíte nosit velké zásoby. Pozor, v neděli jsou obchody často zavřené. Výjimkou je přechod Dovrefjell, kdy nepotkáte obchod 100 km. Je tedy potřeba nést si zásoby, nebo se stravovat v místních ubytovacích zařízeních.

Co se týče vody, ochotně vám ji u domu doplní kdokoliv, koho požádáte. Pokud u domu nikoho nenajdete, je možné si s trochou drzosti vodu doplnit sám. Norové mají většinou kohoutky vyvedené i ven z domu. Další možností je pít vodu z řek nebo potoků, což je v Norsku poměrně běžné. Samozřejmě jsem ji nepila u velkých měst nebo pastvin, ale já osobně jsem s vodou z potoků nikde problém neměla. Případně je možné použít kapky na čištění vody, filtr nebo ji převařit.

Počasí a vybavení

Počasí v Norsku je náladové a nepředvídatelné. Slunce se střídá s deštěm v minutových intervalech. Přičemž tento rok bylo více deště než slunce. Minulý rok bylo 5 týdnů jen slunce, jak jsme slýchali pětkrát denně. Takže je potřeba si vzít od každého oblečení něco.

Rozhodně se vyplatí dobrá pláštěnka, která zakryje i batoh a boty, které jen tak nepropustí vodu. Norsko je poměrně mokré, tedy tento rok rozhodně bylo, cesta často vede přes potoky, mokřady a bahnem. A chodit celý den s mokrem v botách není úplně nejpříjemnější.

Nebezpečí

Pokud si nedovedete představit den bez velké společnosti, je lepší se na tuto cestu nevydávat. Při tomto putování si nejvíc popovídáte s pasoucími se ovcemi a kravami. Takže pokud samotu nezvládáte moc dobře, možná by bylo lepší se vypravit někam jinam.

Potenciálně nebezpečnými zvířaty na cestě jsou zmije a klíšťata. Zmije jsou hlavně na slunečných stráních s trávou, takže se vyplatí hodně dupat. Většinou ale zmizí dříve, než je zaregistrujete. Při přecházení Dovrefjell můžete mít to obrovské štěstí, že potkáte pižmoně. Nesnažte se k němu dostat blíže než 200 m, nebo se může cítit ohrožený a zaútočit. Komáři jsou v Norsku hodně otravní, ale nebezpečí od nich naštěstí nehrozí.

Další informace je možno nalézt na oficiálním webu poutní stezky. 

Pokud byste si chtěli počíst o putování Norskem den za dnem, můžete tak učinit na blogu autorky tohoto článku, Lucie Veselé, která pěší putování absolvovala od středy 8. 7. 2015 do úterý 4. 8. 2015.

Společně v cíli

Společně v cíli

Zaujalo vás putování Norskem, ale necítíte se na to vyrazit sami? Už nyní vám prozradíme, že Život na cestách společně s poutníkem Petrem Hirschem připravuje 14denní putování Norskem na rok 2016. A to z Dovre do Trondheimu, tedy po jednom z nejkrásnějších úseků celé trasy. A tak už si rezervujte dva týdny dovolené na srpen 2016 a těšte se na podrobné informace.

Putování je mnohdy výzvou a Norskem obzvlášť. Když se sejde rok s rokem a 14 dní vám proprší, tak se pozná, kdo byl dobře připravený. A k nezaplacení je kvalitní vybavení od bot přes oblečení až po pláštěnku. Petrovi a Lucii s vybavením pomáhá Pavel Voříšek, jehož obchod ToActivity najdete v Pekařské ulici v Brně. Tím, že on sám podniká cyklopoutě a cyklocesty, tak moc dobře ví, co za výbavu je zapotřebí mít. A tak se na něho s důvěrou můžete obrátit, vždy a ochotně pomůže s výběrem toho správného oblečení pro vaši cestu.

Lucie Veselá

 

Líbil se vám tento článek? Odměňte prosím naše autory za jejich práci lajkováním a sdílením tohoto článku, děkujeme!

3 komentáře u „Svatoolafská cesta“

Napsat komentář