Chan Chan Peru

Slunečné město Chan Chan v Peru

Chan Chan bývalo největší město v celé Jižní Americe, dnes se jedná o významnou archeologickou oblast, která odkrývá mnoho z historie národů v předkolumbijské době. Pokud se vydáte cestovat do Peru a máte víc času než jen pár dní na Machu Picchu a milujete historii, pak rozhodně doporučuji navštívit ruiny Chan Chan.

Ruiny Chan Chan leží pouhých 5 kilometrů od města Trujillo (severozápad Peru). My jsme cestovali z Ekvádoru, tedy po zastávce v plážové vesničce Mancora jsme vzali noční autobus do Trujilla. Dostanete se sem také z Limy, ideálně opět nočním autobusem (minimálně 8 hodin cesty).

Slunečné město Chan Chan

Archeologové datují vznik města Chan Chan do roku kolem 850-900 n. l. a jeho založení do rukou národa Chimú. Jednalo se o velmi vyspělou kulturu. Chimové sice neuměli psát, vše zaznamenávali jen pomocí symbolů, ale existují mnohé důkazy o jejich důmyslných inženýrských schopnostech, např. pro zavlažování a práci s vodou. Přestože nepoužívali vyspělé materiály, zdi byly postaveny jen z nepálených cihel slepených bahnem, dokázali vybudovat masivní ochranné zdi s výškou až 10 metrů, které dokázaly zničit o několik století později až Španělé.

Zdi města Chan Chan byly zdobené nejčastěji symboly ryb, pelikánů, obrazci jako jsou spirály, kruhy a vlnky. Také proto se někteří archeologové a historici domnívají, že národ Chimú pochází původně z Indonésie, odkud se přes Tichý oceán plavili na lodích až do Jižní Ameriky. Název Chan Chan tak nemusí znamenat slunce (dle jazyku Quingnam), ale naopak měsíc. Ornamenty kruhu tak reprezentují lunu, která Chimúm udávala směr, kudy se na lodích plavit.

U Chimú existovala přísná hierarchie, ve městě uvnitř hradeb žila pouze vyšší vrstva. Zajímavostí je, že schody téměř nepoužívali a nahrazovali je nakloněnými rovinami – tím opět vyjadřovali přísnou společenskou hierarchii.

Oblast Chan Chan brzy vyrostla na 20 km² a v době největšího rozmachu v 15. století čítala na 50 – 60 tisíc obyvatel. Přestože se často hovoří o městě Chan Chan, ve skutečnosti to byla říše s několika významnými centry. Chan Chan si tedy lépe představíme jako oblast s několika městy. Během 600 let vlády Chimú se vystřídalo několik králů, avšak ti žili v jiných městech. Archeologové se domnívají, že ve chvíli, kdy už nebylo místo na hřbitově, král dal pokyn, že se přesouvá do jiného města (obvykle jej nechal postavit), stále však v oblasti Chan Chan. Všichni obyvatelé se vystěhovali, brány byly zazděny a město tak nadobro opuštěno.

V roce 1470 vpadli do Chan Chan Inkové, kteří národ Chimú porazili. V 16. století padl Chan Chan do rukou Španělů a od té doby jeho velikost i bohatství jen upadalo.

Chan Chan je od roku 1986 zapsán na Seznamu světového dědictví UNESCO a současně na seznamu světového dědictví v ohrožení. Některé části Chan Chan jsou dnes již pod střechou, a to především z důvodu hrozeb blížícího se El Niña (dlouhotrvajících lijáků s následnými erozemi půdy), které již několikrát Chan Chan poničilo.

Mnoho maleb i symbolů na zdech jsou pouhé rekonstrukce a nejsou originální. Pozůstatků je skutečně málo. V rámci prezervací se používá polystyren, který je upraven tak, aby kopíroval vizuální vzhled původních sochařských staveb. Ve chvíli, kdy nám toto průvodce řekl, zůstali jsme chvilku stát. Byl to zvláštní pocit, že téměř vše, co vidíme, není vlastně skutečné. Mezi námi a realitou stál de facto polystyren, který ale vypadal tak reálně.

Návštěva ruin Chan Chan

Žádnou oficiální túru není potřeba organizovat, z Truchilla se dostanete do Chan Chan místním autobusem (cesta na 15 minut za 1 Sol).

Vstupné: 10 Soles (přibližně 70 Kč). Průvodce (40 Soles, tj. 285 Kč) spíše doporučuji, protože nikde nejsou žádné popisky. My jsme šli z hostelu ve třech lidech a na místě potkali další dva cestovatele, takže každý z nás platil 8 Soles za průvodce.

Na závěr ještě pár tipů:

  • Nezapoměňte si s sebou dostatek vody,
  • namažte se opalovacím krémem, oblast je velmi slunečná a bez možnosti ukrýt se ve stínu,
  • sluneční brýle a čepice nebo klobouk jsou výhodou.

Líbil se vám tento článek? Odměňte prosím naše autory za jejich práci lajkováním a sdílením tohoto článku. Nic vás to nestojí a autory i nás to potěší. Děkujeme!

Napsat komentář