Samostatná expedice v Zanskaru

Naše cesta z Padumu již byla samostatná. Vyrazili jsme ve dvou oddělených skupinkách, složených výhradně ze středoškolských studentů. Já budu hovořit za náš tým Drak, který si jako cíl vytyčil zmapování veškerých klášterů v okolí. A že to dá docela práci, protože v této oblasti najdete buddhistické chrámy prakticky v každé vesnici.

Návštěva Karsha gompy

První den nás zastihla silná vedra. Ve výšce čtyři tisíce metrů nad mořem jsme se pařili ve skoro čtyřicetistupňovém vedru a připadali si spíše jako na jihu USA, kde vidíte jen rozpálenou silnici a kdesi v dálce horské štíty. Stín nebyl v dohledu, takže nezbývalo než jít dál a doufat, že se neuvaříme. Naštěstí nás ochlazoval všudypřítomný vítr a činil náš pochod snesitelným. Po několika kilometrech se nám do cesty postavila řeka.

Zanskar si razí cestu vyschlou krajinou a přežívá jen díky mohutnosti svého toku. Jelikož přes most přejíždí i auta, nejde o typický himálajský most, u kterého nikdy nevíte, kdy spadnete dolů. Kousek za řekou se před námi objeví cíl naší cesty, vesnice Karsha. No, k ní nám ovšem ještě kousek chybí.

Expedice Zanskar
Pořád nahoru

Stoupat ve vysoké nadmořské výšce je peklo. Jdete nahoru, dýchá se vám stále hůře a přitom vám přijde, že cesta vůbec neutíká. Nicméně dosáhnout vesnice a spočinout ve stínu čortenu nám trvalo jen chvíli. Klášter se však nacházel ještě asi sto padesát výškových metrů nad vesnicí.

Nahoru nás vyvádí starý mnich, musí mu být tak sedmdesát. Po cestě nahoru s ním sporadicky konverzujeme, občas zastavíme. Je to ovšem spíše kvůli nám, mnich se stále stejně usmívá a vydechnout si nepotřebuje. Je vidět, kolik udělá s člověkem zvyk. A také to, nakolik jsou domorodci vitální a čilí. Rozhodně je jen tak nezklátí žádná námaha.

Karsha gompa

Samotný klášter je úchvatný. Navíc jsme se na něj byli podívat v době, kdy byl právě restaurován. Veškeré původní fresky, které již vybledly, jsou nahrazovány novými. Dobře jsme si popovídali s malíři, jejichž vedoucí nám následně vysvětlil techniku malby a provedl nás celým interiérem. V něm narazíte na mnoho posvátných předmětů a lze se dostat až na střechu, odkud je krásný výhled do údolí.

Expedice Zanskar

Teď už jenom najít místo na stan, uvařit si a jít spát, protože slunce zapadá za velehory opravdu rychle. Bohužel na kamenité zemi se nám náš záměr absolutně nedaří. Nakonec nedobrovolně musíme přespávat na louce oplocené zídkou a doufat, že nenaštveme nikoho místního. Tráva už ovšem byla posečená, takže se dá předpokládat, že aspoň nezpůsobíme žádnou škodu.

Líbil se vám tento článek? Odměňte prosím naše autory za jejich práci lajkováním a sdílením tohoto článku. Nic vás to nestojí a autory i nás to potěší. Děkujeme!

Napsat komentář